Lukáš Beer
Během těchto zářijových týdnů probíhají společné dokončující práce na projektu, který bude pak realizován v druhé půlce letošního podzimu. Aby nedošlo k nedorozumění: zmíněný projekt se přednostně netýká žádné tvorby nebo prezence na internetu, přesto však v případě úspěšné realizace v posledním čtvrtletí tohoto roku to bude právě tento projekt, který s jistotou otevře další a rozsáhlejší možnosti a zázemí, jež v konečném důsledku ocení právě pravidelní čtenáři našich internetových stránek.
Stránky
▼
úterý 11. září 2012
sobota 1. září 2012
„Imunitní systém“ národa podruhé
Lukáš Beer
Nezúčastnil jsem se jako člověk žijící v Brně ani jednoho z protestních shromáždění proti exhibicionistickému pochodu Prague Pride 2012, a tudíž si cením každého jedince, který obětoval kus svého volného času a tím dle vlastního svědomí učinil v rámci svých možností vše, co bylo v jeho silách. Někteří přišli vyjádřit pouze svůj nesouhlas, jiní zase zajisté uvažovali v širších souvislostech a jednali tak proto, že nabyli přesvědčení, že tímto svým jednáním se alespoň pokusí něco změnit a něčeho konkrétně dosáhnout. Je naprosto lidské, že se mezi skupinu takto uvažujících lidí vždy vloudí i jedinci, jejichž motivace je spíše egocentrického či narcistického rázu. Tomu se nelze vyhnout a je věc organizátorů akcí, zda a jak jsou ochotni se s podobnými jevy vypořádat. Každopádně se u některých jedinců nelze zbavit dojmu, že při podobných příležitostech uvažují spíše nad tím, jak uspokojit svoje vlastní ego (ve formě vyrovnání se svým vlastním svědomím, stavějícím na tom, aby sám jedinec měl co nejlepší vizitku před svým subjektivně vnímaným „Bohem“), než aby se zadumali nad tím, co tím skutečně dosáhnou, změní a zda svým jednáním naopak celé věci spíše neuškodí. Ale i zde by měla v první řadě platit zásada, že míra přínosu jednotlivce pro věc spočívá v tom, co dosáhl „navenek“ a nikoliv co dosáhl „uvnitř“, a tak sice odešel z protidemonstrace „vnitřně očištěn“ nehledě na výsledek a možná i na negativní dopad, který vyvolal.
Nezúčastnil jsem se jako člověk žijící v Brně ani jednoho z protestních shromáždění proti exhibicionistickému pochodu Prague Pride 2012, a tudíž si cením každého jedince, který obětoval kus svého volného času a tím dle vlastního svědomí učinil v rámci svých možností vše, co bylo v jeho silách. Někteří přišli vyjádřit pouze svůj nesouhlas, jiní zase zajisté uvažovali v širších souvislostech a jednali tak proto, že nabyli přesvědčení, že tímto svým jednáním se alespoň pokusí něco změnit a něčeho konkrétně dosáhnout. Je naprosto lidské, že se mezi skupinu takto uvažujících lidí vždy vloudí i jedinci, jejichž motivace je spíše egocentrického či narcistického rázu. Tomu se nelze vyhnout a je věc organizátorů akcí, zda a jak jsou ochotni se s podobnými jevy vypořádat. Každopádně se u některých jedinců nelze zbavit dojmu, že při podobných příležitostech uvažují spíše nad tím, jak uspokojit svoje vlastní ego (ve formě vyrovnání se svým vlastním svědomím, stavějícím na tom, aby sám jedinec měl co nejlepší vizitku před svým subjektivně vnímaným „Bohem“), než aby se zadumali nad tím, co tím skutečně dosáhnou, změní a zda svým jednáním naopak celé věci spíše neuškodí. Ale i zde by měla v první řadě platit zásada, že míra přínosu jednotlivce pro věc spočívá v tom, co dosáhl „navenek“ a nikoliv co dosáhl „uvnitř“, a tak sice odešel z protidemonstrace „vnitřně očištěn“ nehledě na výsledek a možná i na negativní dopad, který vyvolal.