Kdo se minulý čtvrtek (14.5.2009) odpoledne pokoušel autem projet centrem Vídně, potřeboval pevné nervy, protože pouze díky dvěma demonstracím byla doprava ochromena natolik, že bylo podstatně rychlejší a rozumnější přestoupit na metro. Přitom se nejednalo o masové průvody, podle údajů sdělovacích prostředků se počet účastníků protestního pochodu, ke kterému svolala občanská iniciativa obyvatel z okolí ulice Dammstrasse, kde bude nyní s konečnou platností postaveno islámské kulturní centrum, pohyboval kolem 700. Deštivé počasí odradilo zřejmě i mnoho protivníků tohoto protestního pochodu – „Socialistická mládež“ (mládežnická organizace vládnoucí sociálně demokratické SPÖ) svolala protidemonstraci, na kterou se dostavil přibližně stejný počet lidí.
Islámské centrum funguje na zmiňovaném místě ve vídeňském okrsku Brigittenau vlastně již od roku 1996 a konají se tam semináře a modlitební shromáždění. „Neprotestujeme proti islámu a již existující modlitebně, ta je tam už dvanáct let“, zdůrazňuje Hannelore Schusterová, mluvčí iniciativy a organizátorka protestu. Protestuje se proti výstavbě pětipatrové budovy, kterou iniciovala Turecko-islámská unie pro kulturní a sociální spolupráci, která bude sloužit jako islámské kulturní centrum. V budově se budou také nacházet byty, turecký supermarket, škola Koránu a turecká mateřská školka. Proti výstavbě občané protestovali už před dvěma roky, nyní však vídeňská radnice, které velí dlouhá léta SPÖ, přímo zodpovědná za multikulturalizaci města a ghettoizaci některých vídeňských okrsků, definitivně výstavbu centra schválila.
Projektované centrum nabízí prostory pro společenské akce s kapacitou až 450 lidí, a proto se obyvatelé bezprostředního okolí obávají nárůstu hlučnosti a rušení klidu. Absurdní je také skutečnost, že bude zřízena zvláštní turecká mateřská školka, ačkoliv v okruhu 15 minut pěší túry od místa lze najít celkem 8 běžných mateřských školek. To si protiřečí s oficiálně propagovanou integrací přistěhovalců – místo aby turecké děti chodily do běžných rakouských škol, podporuje tato iniciativa islámského spolku ATIB vytváření pararelní nepřizpůsobivé turecké společnosti.
Demonstrace Občanské iniciativy Dammstrasse proti zřizování mešit v obytných čtvrtích tedy v první řadě směřovala proti sociálním demokratům a starostovi Häuplovi, který rozhodně odmítá s iniciativou komunikovat. Levicová uskupení svolala místo toho protidemonstraci. Tradičně „lidumilní“ Zelení a organizace S.O.S. Mitmensch (vznikla v 90. letech a stigmatizuje všechny odpůrce přecizení Rakouska jako „pravicové extremisty a nacisty“) požadovali od začátku, aby radnice protestní shromáždění občanů zakázala, protože by prý mohlo dojít k jevům propagujícím národní socialismus (!!!).
.
K podpoře protestního pochodu občanů vyzvala i FPÖ a její předseda Heinz-Christian Strache přislíbil svou účast. V předvečer akce, kdy lidumilská lobby hlasitě požadovala zákaz demonstrace, řekl Strache na její adresu: „Právě ti političtí zástupci, kteří tak rádi vypouštějí z úst slovíčka tolerance a lidská práva, si u politicky odlišně uvažujících rychle poradí s totalitárními návrhy“. A všem těm, kteří křičeli po zákazu demonstrace, Strache doporučil poohlédnout se mimo okraj vlastního politického talíře: „Právě v islámských zemích to totiž se svobodou shromažďování a demonstrování zrovna dobře nefunguje“.
Náčelnice vídeňských Zelených, Maria Vassilakou, požadovala od policie, aby přezkoumala zákaz demonstrace, protože tato akce by podle ní mohla přerůst v pochod rakouské a mezinárodní pravicově extremistické scény. Doporučovala bezpečnostním orgánům, aby se postaraly o to, že těmto silám nebude poskytnut žádný prostor. Notoricky známý spolek „SOS Mitmensch“ požadoval zákaz demonstrace ještě vehementněji, prý kvůli „ohrožení veřejné bezpečnosti“ (tato byla nakonec opravdu ohrožena, bohužel ale pouze ze strany levicově extremistických bojůvek, které zranily policisty a aktivisty FPÖ). Tato samozvaná organizace ochránců lidských práv poukazovala na „akutní nebezpečí“ tzv. národně socialistického znovuuplatnění (Wiederbetätigung) prostřednictvím pravicově extremistických demonstrantů. Argumentoval mimo jiné tím, že k účasti na demonstraci bylo vyzváno na jedné neonacistické webové stránce (nemajícího nic společného s FPÖ ani s občanskou iniciativou) pod nadpisem „Protestní pochod proti zacizincující politice (Verausländerungspolitik) strany SPÖ ve Vídni“. Pravilo se na ní, že vysoký podíl dětí s tzv. migračním pozadím ve Vídni „jsou plody zacizinčení německých zemí, propagovaným jedním notoricky známým nárůdkem z přední Asie“. A dále: „Svolné pomocníky k naplnění těchto cílů našel a nachází tento nárůdek ve své vídeňské ochranné skupině SPÖ“.
Lidumilská protipalba hledala tedy všechny prostředky, jak plánovanou občanskou demonstraci ještě včas před termínem difamovat jako pravicově extremistickou akci, nebo ji dokonce úředně zakázat, o své se nepřímo pokoušel i levicově liberální deník Der Standard, který se snažil navodit určitou odpovídající atmosféru. Několik dní předtím došlo totiž na okraji vzpomínkových akcí v KZ Ebensee k výtržnosti malé skupinky 14-16letých výrostků, a to z mediálního hlediska náramně přišlo vhod.
Pro ilustraci: rakouská státní rozhlasová stanice Ö3 titulovala v inkriminovaný den událost ve svých zprávách bez uvedení detailů takto: „Pravicově extremistická rušící akce při vzpomínkové akci v Ebensee“. Teprve později se člověk postupně dozvídal, že za „neonacistickou akcí“ stáli tři adolescenti (jeden 14tiletý a dva 16tiletí), kteří v kuklách a s atrapami zbraní na účastníky akce z povzdálí hajlovali a podle údajů Der Standard měli z atrap i střílet. Jednalo se tedy o nevkusnou „uličnickou akci“ výrostků, kteří chtěli za každou cenu provokovat. Der Standard (stejně jako téměř všechny média) ve výtržnosti začal ihned hledat důkladně zorganizovanou a promyšlenou akci pravicových extremistů a stopoval napojení na některé zakázané organizace. Při této příležitosti vytáhly zmiňované noviny jeden poněkud starší případ z konce dubna, kdy mělo v rámci školního výletu jednoho vídeňského gymnázia do Osvětimi dojít v areálu bývalého tábora k „rušící akci“ ze strany skupinky 16tiletých žáků, kteří měli na místě utrousit blíže nespecifikované antisemitské poznámky. Exkurze byla pak následně okamžitě ukončena, obvinění žáci posláni předčasně domů a ředitelství školy vážně zvažuje jejich vyloučení ze studia. Omluvný dopis, zaslaný kolektivem spolužáků, pranic nepomohl. Ministryně školství Schmiedová v návaznosti nato zdůraznila nutnost neustále prohlubovat osvětovou činnost a odpovídající politickou výchovu v rámci školní výuky. Jaký efekt bude mít na budoucí politické uvědomění sankciovaných 16tiletých chlapců jejich vyloučení ze školy či dokonce zatčení (v prvním případě), si lze jen domyslet – určitě ne ten, který si paní Schmiedová ve své fantazii maluje.
Na pomoc přispěchal opět i jistý pan Ariel Muzicant, prezident izraelitské obce ve Vídni, když v reakci na „nacistickou příhodu“ v KZ Ebensee kritizoval údajnou „kulturu bagatelizace“ v Rakousku a tvrdil, že „vuřtismus“ oproti pravicovému extremismu vytváří živnou půdu pro takovéto přestupky. Těžko říci, jestli těmto svým tvrzením pan Muzicant sám opravdu věří, anebo zda mu ve skutečnosti dochází, že adolescentní chuť provokovat vyvolává právě celková úzkostlivá a přiškrcená atmosféra vydírání a tabuizování sebeochranného národního ducha, vytvářená po dlouhá léta v rakouské společnosti médiemi, školstvím, lidumilskou lobby a levicovozelenými fašisty. Mimochodem, takhle kritický je pan Muzicant obvykle pouze k rakouskému státu, kdo nezná verbální Muzicantovy ovace k izraelské agresi v pásmu Gaza, divil by se, jak vášnivě nacionalistickou tvář tento pán také má, když se jednostranně zastává práv Izraele. (Ariel Muzicant v lednu okamžitě podpořil iniciativu „Free Gaza from Hamas“, která úzce spolupracuje s hnutím se vše říkajícím názvem „Die Antideutschen“, ve kterém se mj. soustřeďují bývalí aktivisté „antifašistických“ a levicově extremistických uskupení.)
Ale zpět k demonstraci proti výstavbě islámského centra ve 20. vídeňském okresu. Tu se přes snahy jistých kruhů nakonec zakázat nepodařilo. Aby však čtenáři byla demonstrována brizantnost celého humbuku okolo zakázání protestního pochodu, je nutno uvést jedno zásadní upřesnění: protest proti výstavbě islámského kulturního centra se nebrání zřízení samotného centra, ale pouze požaduje vybudování centra na jiném místě ve Vídni! Trnem v oku iniciátorů protestu je hlavně hrozba rušení klidu v poklidné obytné čtvrti a mluvčí iniciativy Schusterová novinářům z Der Standard řekla: „O 200 metrů dál je dostatek pozemků, tam může být centrum klidně postaveno.“ Vídeňským levicovým a zeleným mozkům se tento požadavek jeví ale jako „nepřátelský k cizincům“. Schusterová také řekla, že si na demonstraci nepřeje žádné extremisty, jak levicové, tak i pravicové.
A skutečně, k výtržnostem dobře známým z německých velkoměst, v takovém rozsahu ve Vídni nedošlo. Na spořádané akci nespokojených občanů pronesl projev předseda FPÖ H.C.Strache. Policii se podařilo demonstranty oddělit od antidemonstrantů, kteří se protest občanské iniciativy snažili narušit provokativními výkřiky „Nazis, Nazis!“ apod. Teprve k večeru se akce chopily levicově extremistické bojůvky a dělaly v centru okrajově nepořádek. Železnými tyčemi zranili také 5 policistů a hozenou skleněnou láhví byla zasažena a poraněna osobní asistentka H.C.Stracheho. Policie zatkla tři účastníky antidemonstrace z důvodu těžkého ublížení na zdraví, pachatelé byli policií identifikováni jako přívrženci Socialistické mládeže. Jinak však obě demonstrace probíhaly poklidně.
Generální tajemník FPÖ Harald Vilimsky srovnal večer po demonstracích situaci kolem vídeňského protestu se zásahy proti „Antiislamizačnímu kongresu“, který proběhl před nedávnem v Kolíně nad Rýnem: „Dnes odpoledne jsme ve Vídni mohli v malém měřítku zažít to, co se dělo minulý víkend v Kolíně nad Rýnem. Shromáždění řádných občanů, kteří se pokojným způsobem chtějí vyslovit proti zřízení mešity, má být bojkotováno zeleno-rudou stranou za pomocné spoluúčasti levicové násilnické scény. Násilí má dnes jediný původ, a ten je vlevo. Zeleno-rudá násilnická scéna dělala minulé září v Kolíně takové výtržnosti, že na město musel být uvalen policejní nouzový stav. Minulý víkend muselo město Kolín nad Rýnem vymezit 18 milionů EUR, aby se prostřednictvím 5.000 policistů dalo postupovat proti levicovému mobu. Tam, kde se levičáci objeví, hledají také bitky s exekutivou. Známe tuto scénu s vrcholného setkání G8 v Heiligendammu a nedávno také z výtržností v Berlíně a Hamburku. Zeleno-rudá násilnická scéna je mezinárodní, militantní, agresivní a vyloženě brutální.“ Vilimsky vyzval exekutivu, aby zasahovala proti extremistům s odpovídající tvrdostí a rozhodností a měla pro všechny případy v záloze vodní děla. Dále vyjádřil obavu, že se radikální levičáci maskují jako pravicoví extremisté a provokují v řadách slušných občanů, aby tím jejich shromáždění diskvalifikovali. I to prý je běžné v této extremistické „nedemokratické scéně“.
H.C. Strache, který jen o chlup unikl fyzickýcm atakům levicových extremistů, po demonstraci také kritizoval štvavou „levicovofašistickou“ kampaň proti občanské iniciativě Dammstrasse a pokusům kriminalizovat ji už od začátku jako pravicově extremistickou, aby tak mohlo být zpochybňováno právo slušných občanů, nesouhlasících „se zradou politiky SPÖ“, na názorovou svobodu.
V tom momentu ještě netušil, že si někteří novináři, naslouchající projevu organizátorky Schusterové, některá její slova vysvětlí jako skandální „pravicově extremistický poprask“. Schusterová totiž v reakci na provokativní provolávání policií hermeticky oddělených antidemonstrantů, snažících se narušit průběh protestní akce iniciativy hulákáním „Nazis, Nazis!“, reagovala po svém: „Chtěla bych také poděkovat všem křesťanům, kteří sebrali tu odvahu, jít s námi Nazis. Pomalu to začínám chápat jako čestný titul.“
Že svá slova Schusterová myslela satiricky nebo ironicky, snad každému inteligentnímu jedinci docvakne. Ale proč protestní shromáždění nepošpinit alespoň posthumně, když během jejího samotného průběhu došlo pouze k okrajovým násilnostem ze strany levicově extremistických bojůvek? A v projevu Schusterové se našlo opět vítané „žrádlo“ pro lidumilské moralisty: druhý den hlásil veřejnoprávní ORF, že Schusterové prý ulítla skandální pravicově extremistická věta!
Připomeňme si, o co občanské iniciativě z Dammstrasse vlastně šlo: Skutečně šlo jenom o to, posunout stavbu islámského centra o 200 metrů dál. Vskutku „pravicově extremistický“ požadavek, který stál za hysterické pohanění lidumilskou frakcí..
Pramen:
Der Standard (11.5.2009, 12.5.2009, 13.5.2009, 14.5.2009)
Kurier (15.5.2009)
Die Presse (13.1.2009)
http://www.fpoe.at/