Franz Chocholatý Gröger
Při svých toulkách po internetu jsem narazil webovou stránku Informačního systému Masarykovy university v Brně a tam na Archiv závěrečné práce František Emmert PrF B-PSP MEOB kombin. Zde se nacházela bakalářská práce Dvojí občanství jako důsledek průniku německého občanství do českých zemí v letech 1938-1945 Bc. Františka Emmerta, studenta Katedry mezinárodního a evropského práva Právnické fakulty Masarykové university.(1) Jinak také známého autora mnoha knih, mimo jiné knihy Češi ve Wehrmachtu, Zamlčené osudy.(2) Kvůli mnoha mystifikacím, zkreslování faktů, mlžení a podobných polopravd, kterých by se seriozní autor neměl dopouštěn, jsem napsal v roce 2007 článek Češi ze Sudet ve Wehrmachtu, kde jsem uvedl důkazy o mystifikacích záměrných nepravdách pana Emmerta, v roce 2008 pak článek Služba československých občanů v německých branných silách po 10. 10. 1938 – fakta a mýty, kde se zabývám také osudy těchto vojáku při zajetí a případném vstupu do zahraničních československých jednotek a jejich diskriminaci po 9. 5. 1945. (3) I tam jsem ukázal na záměrné nepravdy Františka Emmerta.
.
I začal jsem číst onu výše citovanou bakalářskou práci vysoce hodnocenou vedoucím práce JUDr. Zdenkem Kapitánem, Ph.D a hodnotitelem JUDr. Filipem Křepelkou, Ph.D. Již na str. 3 jsem narazil na první dezinformaci. Pan Emmert tam píše: "Nejedná se přitom pouze o obyvatele malého území Hlučínska na severní Moravě." Žasl jsem. Pokud je mi známo jako znalce genealogie opavských Přemyslovců a dějin Slezska, Hlučínsko je již od r. 1318 součásti vévodství Opavského, které v průběhu válek husitských, kdy vévoda Přemek Opavský je včele obrany Slezska proti husitům, je již součást Slezska. Tím pak bylo i po r. 1742, kdy připadlo jako součást větší části Slezska pruskému království a po té Německému císařství. V roce 1920 stává se součástí ČSR a tím Země Slezské? V Západním Slezsku žilo v r. 1921 229 360 Němců (65,6%), 118 568 (33,9%) Čechů. Toto také vedlo k zániku země Slezské a vytvoření Země Moravskoslezské, čímž došlo k rozředění převahy německého obyvatelstva, což vyhovovalo nacionalistickým tendencím českým.(4) Tedy Hlučínsko nikdy neleželo a neleží na severní Moravě.
.
Tím však mystifikace a desinformace či lépe řečeno nepravdy nekončí. Je zde kapitola 3. Průnik německého občanství do českých zemí v letech 1938 až 1945.
.
A tam na straně 13 čtu „Je třeba zdůraznit, že německé občanství bylo v letech 1938 a 1939 udělováno československým občanům německého původu (nebo členům smíšených rodin i rodilým Čechům na Hlučínsku a Těšínsku) „původem“ To je velmi důležitý moment.“
.
To snad ne!! Občanství je uděleno všem, o tom však níže. A o rodilých Češích na Hlučínsku nic nevím. Na Hlučínsku se obyvatelé sami označovali jako Moravci a to také při sčítání obyvatel 1. 12. 1900 - Mährisch v okresech Ratibor (Ratiboř) 33,9%, Leobschütz (Hlubčice) 10,7%, Češi byli ve Slezsku jen v okresech Kladsko (Glatz) 6,1% , Strzelin. 8.6 %. (5) Pro připojení k ČSR se vyslovilo několika jedinců, kteří, jak ukázaly další události, bohužel ani zdaleka nemluvili jménem všech obyvatel Hlučínska. Největší manifest proti připojení k Československé republice se uskutečnil v Ratiboři 14. 5. 1919. V neoficiálním referendu vyslovilo totiž celých 93,7% obyvatelstva Hlučínska přání zůstat v rámci Německa. Při sčítání v roce 1921 docházelo k ovlivňování – nebyla připuštěna možnost uvádět jako národnost Moravci, Němci byli přesvědčováni, aby psali národnost českou. V rámci zákona o opci se rozhodlo optovat pro říši německou a odešlo z Hlučínska asi 4 100 Němců. Nařízením zplnomocněného komisaře pro Opavsko byl určen od 1. září 1920 jako vyučovací jazyk čeština. Ukázalo se, že počešťovací snahy na Hlučínsku jsou vyloučeny. Mluvilo se moravsky, ale smýšlelo prusky – deutschgesinnt. Když byly školy v září 1920 počeštěny, chodily děti zaměstnanců, kteří optovali potom pro Německo do "Privatunterrichtu", v r. 1928 již bylo těchto dětí v Privatu napočteno 334. 21. října 1935 bylo podniknuto další sčítání, kde bylo napočteno, že do "Privatunterrichtu" chodí na Hlučínsku už 864 dětí. Taková byla atmosféra na Hlučínsku. Logickým vyústěním všech těchto problémů se staly parlamentní volby v roce 1935, kdy většina voličů (73,3 %) na tomto území dala svůj hlas německým nacionalistickým stranám.
A na straně 14 čtu: "22. listopadu 1938 byla podepsána mezistátní Smlouva mezi republikou Česko-Slovenskou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce č. 300/1938 Sb. Do státoobčanského svazku s Velkoněmeckou říší podle ní vstupoval každý, kdo měl k 10. říjnu 1938 domovské právo na území připojeném na základě Mnichovské dohody k Německu, hlásil se k německé národnosti nebo žil ve smíšené rodině, a jehož předkové žili na tomto území před 1. lednem1910. Osoby českého původu, včetně všech osob přistěhovaných do pohraničí až po 1. lednu 1910, zůstávaly podle smlouvy občany Česko-Slovenska (a v březnu 1939 se z nich stali občané Protektorátu Čechy a Morava). Smíšeným rodinám a sporným případům byla navíc dána možnost opce.“ Celý tento odstavec je jedná velká nepravda, řečeno slušně.
.
Cituji onu Smlouvu mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce č. 300/1938 Sb.z.a n.
.
§ 1
.
.............Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže
a) se narodili před 1. lednem 1910 na území připojeném k Německé říši nebo
b) pozbyli německé státní příslušnosti dnem 10. ledna 1920 nebo
c) jsou dětmi nebo vnuky osoby, u které jsou splněny podmínky písmena a) nebo b) nebo
d) jsou manželkami osob, u kterých jsou splněny podmínky písmena a), b) nebo c).
.............Českoslovenští státní občané německé národnosti, kteří měli 10. října 1938 své bydliště mimo bývalé československé státní území, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže měli 10. října 1938 domovské právo v některé obci připojené k Německé říši.
a) se narodili před 1. lednem 1910 na území připojeném k Německé říši nebo
b) pozbyli německé státní příslušnosti dnem 10. ledna 1920 nebo
c) jsou dětmi nebo vnuky osoby, u které jsou splněny podmínky písmena a) nebo b) nebo
d) jsou manželkami osob, u kterých jsou splněny podmínky písmena a), b) nebo c).
.............Českoslovenští státní občané německé národnosti, kteří měli 10. října 1938 své bydliště mimo bývalé československé státní území, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže měli 10. října 1938 domovské právo v některé obci připojené k Německé říši.
..............Manželka nenabývá německé státní příslušnosti, jestliže jí nenabývá její manžel. (6)
Tedy německými občany se stávají všichni bez rozdílu národnostního, kteří splňovali podmínky Smlouvy. Ministerstvo vnitra vydalo k tomu Věstník ministerstva vnitra republiky československé (Ročník XX, Praze 1938), kde je pod č. 121 uveden oběžník ministerstva vnitra z 12.12.1938 č. 97.326/1938-7 Smlouva mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce. Provedení. (7) Zde na s. 222 je výklad k § 1 a nikde není slova o tom, jak uvádí Emmert „hlásil se k německé národnosti nebo žil ve smíšené rodině, a jehož předkové žili na tomto území před 1. lednem1910. Osoby českého původu, včetně všech osob přistěhovaných do pohraničí až po 1. lednu 1910, zůstávaly podle smlouvy občany Česko-Slovenska“ Je zde však uvedeno:.
v bodě 1) .. pojem „státní příslušník německý“ odpovídá pojmu „československý státní občan“, kdežto pojem státní občan německý má v právním řádu německém jiný význam. Kdo se podle ustanovení smlouvy nestane německým státním příslušníkem, zůstává československým státním občanem; není proto možné, aby někdo podle ustanovení smlouvy zůstal bez státního občanství, nebo aby měl současně československé státní občanství a německou státní příslušnost. (3a)
.
v bodě 2). Jako rozhodná okolnost při nabytí státní příslušností německé se určuje zásadně bydliště dotčení osoby dne 10. Října 1938 v některé obcí připojené k Německé říši;… I když někdo měl domovské právo v obci na území připojeném k Německu, nestane se německým státním příslušníkem, neměl-li 10.října bydliště na připojeném území; naopak osoba, která má domovské právo na nepřipojeném území, stane se německým státním příslušníkem, jestliže na připojeném území dne 10. října bydlela. Jest tedy bydliště dne 10.října 1938 prvním a zásadním požadavkem pro to, aby dotčená osoba se mohla státi německým státním příslušníkem.
..
..
V bodě 4) Provedeme-li základní zásadu o bydlišti dne 10. Října 1938 v souvislosti s podmínkami pod a) a d) uvedenými, obdržíme tyto případy:
.
a)Německým státním příslušníkem se stane československý státní občan, který měl dne 10.října 1938 bydliště na území připojeném k Německu a na tomto území se před 1. lednem 1910 narodil
.
b) Německým státním příslušníkem se stane československý státní občan, který měl dne 10.října 1938 bydliště na území připojeném k Německu, a který patří k osobám, jež byly do 10.ledna 1920 německými státními příslušníky a - ježto bydlely na území připadlém od Německa k česko-Slovensku (Hlučínsku)- staly se československými státními příslušníky podle § 1, č. 2 a 3 ústavního zákona č. 236/1920 Sb. z. a n.
.
.
c) Německým státním příslušníkem se stane československý státní občan bez ohledu na stáří, který měl dne 10.října 1938 bydliště na území připojeném k Německu, který se vůbec sice vůbec nenarodil, nebo se tam narodil po 1.lednu 1910, avšak jehož otec, matka, děd nebo bába patří k osobám uvedeným pod písm. b). Jiní předkové než otec, matka nebo děd a bába nepřicházejí v úvahu.
.
Není dále potřeba u těchto osob, aby se otec nebo , matka, resp. děd nebo bába sami se podle § 1 této smlouvy stali německými státními příslušníky a vůbec byli dne 10.října 1938 ještě na živu. Jíti může jen o pokrevní děti nebo vnuky, nespadají sem dětí adoptivní nebo schovanci.
.
d) Německou státní příslušníci stane se žena provdaná nebo vdova, která byla dosud československou státní občankou, bydlela dne 10.října 1938 na území připojeném k Německu, nenarodila se sice na tomto území, nebo se tam narodila po 1. Lednu 1910, avšak narodil se tam její (třeba i zemřelý) manžel před 1.lednem 1910, nebo patřili její manžel k osobám, uvedeným pod písm. b) nebo c). (7)
.
Také v otázce opce má pan Emmert plno nepravd, jak jsme již výše v citaci jeho odstavce četli. Smlouva jasně hovoří takto:
.
§ 3
Osoby neněmecké národnosti, které podle ustanovení § 1 nabývají německé státní příslušnosti, mohou do 29. března 1939 optovati pro československé státní občanství.
.
§ 5
Opce se prohlašuje
Opce se prohlašuje
a) pro československé státní občanství v Československé republice u ministerstva vnitra v Praze, mimo Československou republiku u příslušného československého zastupitelského úřadu; (8)
.
Věstník to pak na s.223 upřesňuje:
.
K § 3) K opci pro česko-Slovensko jsou oprávněny jen osoby neněmecké národnosti, které se staly německými státními příslušníky podle § 1; je tedy opce u osob, které zůstaly československými státními občany bezpředmětná. Při opci pro Česko-Slovensko nutno předem zkoumati, resp. prokázati, zda podmínka opce je splněna. (9)
.
Tyto podmínky souvisely s otázkou domovského práva. Bylo proto vydáno Vládní nařízení č.301/1938 Sb. z. a n. ze dne 25. listopadu 1938, kterým se provádí smlouva ze dne 20. listopadu 1938 mezi Československou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce, které tuto otázku řešilo.
.
§ 2
(1) Jestliže osoba, která podle ustanovení smlouvy uvedené v § 1 zůstává nebo se stane státním občanem česko-slovenským, nemá v některé obci na nynějším území Česko-Slovenské republiky domovského práva, určí se její domovská příslušnost v obci v tomto pořadí:
(1) Jestliže osoba, která podle ustanovení smlouvy uvedené v § 1 zůstává nebo se stane státním občanem česko-slovenským, nemá v některé obci na nynějším území Česko-Slovenské republiky domovského práva, určí se její domovská příslušnost v obci v tomto pořadí:
.
a) kde měla naposledy domovské právo,
b) kde mají nebo měli naposledy domovské právo její rodiče, popřípadě její prarodiče,
c) kde má bydliště,
d) kde měla naposledy bydliště,
e) kde mají nebo měli poslední bydliště její rodiče, popřípadě prarodiče,
f) kde má nemovitý majetek.
b) kde mají nebo měli naposledy domovské právo její rodiče, popřípadě její prarodiče,
c) kde má bydliště,
d) kde měla naposledy bydliště,
e) kde mají nebo měli poslední bydliště její rodiče, popřípadě prarodiče,
f) kde má nemovitý majetek.
.
(2) Nelze-li určiti domovskou příslušnost podle odstavce 1, určí ji ministerstvo vnitra podle volné úvahy. (10.)
.
Toto byl pro optanty zásadní problém. Cesta k opci byla složitá. K tomu je nutno ještě podotknout, že orgány Č-SR o optanty neměly zájem a záměrně mařily vyřizovaní. Viz článek Sudety 1938, Respekt č. 46/2008 a to příběh pana Janečka č. 1 Sedlák od Ještědu.
Pokračujme však v citaci z práce bakaláře Emmerta na straně 15. „Protože v otázkách státního občanství u části obyvatel Sudet panovaly v následujících měsících i nadále nejasnosti, - zejména ve smíšených rodinách, proběhlo v květnu 1939 v obsazeném pohraničí sčítání lidu organizované německými okupačními úřady. Prakticky se ale jednalo jen o soupis německého obyvatelstva. Dotazníky byly rozdány pouze německým a smíšeným rodinám, ve kterých již byli němečtí státní příslušníci. U Němců byly údaje získané ze sčítání lidu jednoznačné: hlásili se k německé národnosti i „říšskému občanství“. Takže zde je nutno upřesnit, tyto dotazníky dostali všichni. Při sčítání obyvatelstva v Německé říši dne 17. května 1939, musel každý vedle domovního listu vyplnit doplňující list s uvedením svých předků až po čtyři prarodiče. Rodnými a oddacími listy se dokládalo, zda předci jsou německé či příbuzné krve nebo zda jsou židy, popřípadě židovskými míšenci. Doplňující list se po kontrole sčítacím komisařem odevzdával v uzavřené obálce. V mém rodném okrese Bílovec (Wagstadt) bylo 54 755 ob., z toho bylo říšských příslušníků (darunter Reichsangehörige) 50164 obyvatel. Říšskými občany bylo 19 520 německé národnosti (Deutsche Volkszugehörigkeit) a 30592 české národnosti (tschechische Volkszugehörigkeit), dále zde bylo 2,2% evangelíků, 90,3% katolíků, 1,4%, věřících (Gottglaübig), 2,6% nevěřících a 3,5% věřících jiných vyznání 3,5%. Statistika sčítání dále pro okres Wagstadt vykazuje 14 Židů, 48 židovských míšenců prvního stupně a 23 židovských míšenců druhého stupně. O jiných smíšených rodinách se zde nehovoří. Proti roku 1930 je zde sice pokles obyvatel o 2422 osob. V roce 1930 zde žilo 12 216 Němců a 39286 Čechů.
.
Tedy znovu opakuji, ať se to líbí či nelíbí panu Emmertovi, německé občanství získali všichni český hovořící obyvatelé, kteří splňovali podmínky dané v § 1 Smlouvy, jestliže měli tady bydliště dne 10.října 1938, což byla první a zásadní podmínka, a občan, který se sice vůbec zde nenarodil, nebo se zde narodil po 1.lednu 1910, avšak jehož otec, matka, děd nebo bába patří k osobám zde k onomu datu bydlící.(11) Citují k tomu ze vzpomínek Ernsta Raima: „ No a proč? Kdo 10.října 1938 v téhle „krásné“ sudetské župě – doufám, že jsou ve vašem přístroji slyšet ty uvozovky-tedy , kdo měl v téhle „krásné“ sudetské župě bydliště, úplně jedno, jestli to byl Němec, Čech nebo Žid, se automaticky říšským Němcem. My jsme byli 10.října v pozdějším protektorátu, tedy ve vnitrozemí, neuprchli jsme sice, nebyli jsme ale přítomni, a tak jsme nebyli převzati. To mělo vliv. Svou německou státní příslušnost jsem dostal v roce 1990 díky Schilymu, ministru vnitra Schilymu.“ (12) Tedy co více dodat k Emmertovým mystifikacím a nepravdám.
.
Pan Emmert znovu vkládá své polopravdy do následující věty na s. 17. „V květnu 1942 vyplňovali všichni němečtí občané žijící na území českých zemí nové policejní přihlášky, tzv. Přihlašovací karty říšských občanů, které s definitivní platností vnesly jasno do otázky, kdo všechno je německým občanem a uzavřely jejich registr“. Jednalo se o to, aby všichni občané byli včleněni do národní kartotéky, zvané Volkskartei. Každý obyvatel německé říšské příslušnosti narozený v letech 1869 až 1936 (tedy Čech či Němec. ) musel z příkazu starosty vyplnit zvláštní kartu. Tato „Urkarte“ zůstala u místně příslušného policejního úřadu, avšak údaje o každé osobě putovaly přes okres a vládní kraj až do Berlína. Výsledek – Lochkarte čili děrný štítek zřízený každé osobě byl vlastně prvním nosičem s digitálním záznamem, zpracovaným mechanickými počítači pomocí tehdy nejmodernější technologie koncernu IBM. Tedy to co nyní každý stát, každá zdravotní, penzijní organizace vlastní.
.
Emmert však na téže straně vkládá další dezinformaci. „Zatímco i v Sudetách se Češi směli hlásit k české národnosti, na Těšínsku byla národnostní kategorie „Češi“ úředně zrušena. Obyvatelé se při policejní registraci v prosinci 1939 směli přihlásit pouze k německé, polské nebo „slezské“ národnosti. Většina Čechů se přihlásila ke „slezské“. Nacionální socialisté následně prohlásili všechny „Slezany“ za součást jednotného německého národa. Od ledna 1940 do března 1942 probíhal na Těšínsku soupis Slezanů na tzv. Volkliste, skrze kterou nabývali německé občanství. Existovaly tři kategorie tohoto dokumentu. Na Volksliste I byli zapsáni Němci, na Volksliste II Slezané a na Volksliste III Slezané, kteří přijetí německého občanství až do března 1942 odmítali.“
.
Na úvod nutno uvést, že německá statistika uvádí, že v tzv. Teschener Koridor bylo v roce 1938 200 000 ob. (20 000 Němců, 52 200 Šlonzáků, 67 000 Čechů a 56 000 Poláků). Při sčítání v prosinci 1939 se přihlásilo k národnosti české 21,5% obyvatel, k Polákům 23,9% a k slezské národnosti 34,3%. Češi na Těšínsku byli buď vedeni jako tzv. Schutzangehörige des Deutschen Reiches (přiznání k české národnosti bylo německou správou uznáno - tzv. Selbstbekenntnis zum Tschechentum) nebo jako Protektoratsangehörige (nezískali po polském záboru polskou státní příslušnost, ani neztratili domovskou příslušnost k protektorátní obci).
.
Úbytek české, polské a slezské národnosti v roce 1939 byl provázen vzrůstem německé národnosti. Z české národnosti přešlo k volkslistářům 3,9%, hlavní úbytek nastal přechodem k slezské národnosti a pak zde byl úbytek 30 000 Čechů v důsledku evakuace po polském záboru. Většina Čechů přešla k volkslistářům přes slezskou národnost.
.
Podle instrukce těšínského landrátu z 20.12.1941 se k české národnosti nemohl přihlásit ten, kdo pochází z území napravo od řeky Olše.
.
Podle německých představ “Hornoslezan“ stejně jako Šlonzák patří zásadně mezi německé volkslisty, Slezané i Šlonzaci byli zařazeni do skupiny jako Deutschstämmige. Deutsche Volksliste (Dále DVL) byly usneseními ze 4.3.1941 a 31. 1. 1942 zavedeny. V prosinci 1941 bylo obyvatelstvo vyzváno, aby podávalo žádosti o přijetí mezi DVL. Tyto DVL posuzovala na místě bydliště skupina složená ze starosty, příslušného vedoucího NSDAP, úředníka bezpečnostní služby a dvou osvědčených Němců. Při zápisu se přihlíželo k celkové osobnosti kandidáta, k jeho přihlášce k němectví, k původu a rasové způsobilosti. Podle stavu z října 1943 zůstalo na území bývalých politických okresů Těšín a Fryštát 11,8% Poláků a 17,6 % Čechů, kteří nebyli zapsáni na DVL.
.
DVL se dělily do čtyř oddělení (ne na III., jak uvádí Emmert):
Do 1. oddělení Volksdeutsche, (blauer Volksliste - Ausweis)se zapisovali Němci, kteří takto aktivně pracovali v meziválečném období v prospěch posílení němectví, ke 26.10.1939 nabyli říšské občanství (Reichsstaatsangehörige).
Do 2. oddělení Volksdeutsche, (blauer Volksliste – Ausweis) ti, kteří si zachovali němectví, to je udržovali svou kulturní a jazykovou odlišnost, ale aktivně se nepodíleli na činnosti německé menšiny. Ke 26.10.1939 nabyli říšské občanství (Reichsstaatsangehörige).
Do 3. oddělení Deutschstämmige, (grünerVolksliste – Ausweis) byly zařazené osoby německého původu, které byly částečně zpolonizované, neprotivící se němectví. Německou státní příslušnost získali „auf Widerruf“. Automaticky získali německé občanství, pokud se přihlásili k německé národnosti.
§5 odst. 2 Verordnung über die Deutsche Volksliste říká: Zisk německé státní příslušnosti lze odvolat jen do 10ti let. (…) V případě odvolání (Widerruf) se ztrácí německá státní příslušnost. (…) Při zřeknutí se 10ti leté lhůty na odvolání dochází ke konečnému získání (tritt der entgültige Erwerb.) německé státní příslušnosti. Na Těšínsku/ Zaolzí (patřící do Ostoberschlesien ) to byli Slezané/ Ślązaci.
Do 2. oddělení Volksdeutsche, (blauer Volksliste – Ausweis) ti, kteří si zachovali němectví, to je udržovali svou kulturní a jazykovou odlišnost, ale aktivně se nepodíleli na činnosti německé menšiny. Ke 26.10.1939 nabyli říšské občanství (Reichsstaatsangehörige).
Do 3. oddělení Deutschstämmige, (grünerVolksliste – Ausweis) byly zařazené osoby německého původu, které byly částečně zpolonizované, neprotivící se němectví. Německou státní příslušnost získali „auf Widerruf“. Automaticky získali německé občanství, pokud se přihlásili k německé národnosti.
§5 odst. 2 Verordnung über die Deutsche Volksliste říká: Zisk německé státní příslušnosti lze odvolat jen do 10ti let. (…) V případě odvolání (Widerruf) se ztrácí německá státní příslušnost. (…) Při zřeknutí se 10ti leté lhůty na odvolání dochází ke konečnému získání (tritt der entgültige Erwerb.) německé státní příslušnosti. Na Těšínsku/ Zaolzí (patřící do Ostoberschlesien ) to byli Slezané/ Ślązaci.
Do 4. oddělení Deutschstämmige, (roter Volksliste – Ausweis) byli zapsáni osoby německé národnosti, které podlehly polonizaci a aktivně se hlásili k polství, dále a osoby neněmeckého původu uznané po stránce rasové sympatizující s němectvím a podporující politiku Třetí říše. Obdrželi „Anwartschaft auf die deutsche Staatsangehörigkeit auf Widerruf“. Povětšinou byli vyloučeni z branné povinnosti.
.
Jejich postavení bylo jen málo odlišné od původních Poláků, Češi měli příznivější postavení než Poláci. (13)
Ti, co byli zahrnuti do 1. a 2. oddělení DVL mají v současné době bezproblémový nárok na německý pas. Žádosti osob z 3. oddělení DVL je nutné podrobit zkoumání a nechat rozhodnout úředníky SRN podle jejich záznamů k dané rodině. Základním předpisem pro DVL byl Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten z 4. 3. 1941(Reichsgesetzblatt I, 1941, S. 118-120). Hlediska k posouzení DVL vyhlásil Reichsführer SS a Reichskommissar für die Festigung deutschen Volkstums Himmler 12. 9 1940. Další upřesnění přináší Zweite Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten z 31. 1. 1942 (Reichsgesetzblatt I, 1942, S. 51-52). DVL byly realizované na obsazených územích Polska, které příslušely do roku 1918 k Německé říši a nebo,v případě východního Slezska, Rakousku-Uhersku. Jednalo se Ostoberschlesien, tedy Regierungsbezirk Kattowitz (to je bývalé Województwo Śląskie, Těšínské Slezsko v četně tzv. Zaolzie), Reichsgau Wartheland (Poznaňsko), Danzing-Westpreussen (neboli Gdańsk , Pomoří a Toruňsko/ a oblast Východních Prus –Zichenau/Sudauen. V Regierungsbezirk Kattowitz bylo na DVL zapsáno 90% obyvatel a to do I.do 7%, do II 15%, do III 64% i do IV 4%. V III.odd. to byli všechno Šlonzaci. Do III. odd. patřili také Kašubové obyvající oblast Danzing-Westpreussen a Mazuři v Provinz Ostpreußen. .
Ti, co byli zahrnuti do 1. a 2. oddělení DVL mají v současné době bezproblémový nárok na německý pas. Žádosti osob z 3. oddělení DVL je nutné podrobit zkoumání a nechat rozhodnout úředníky SRN podle jejich záznamů k dané rodině. Základním předpisem pro DVL byl Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten z 4. 3. 1941(Reichsgesetzblatt I, 1941, S. 118-120). Hlediska k posouzení DVL vyhlásil Reichsführer SS a Reichskommissar für die Festigung deutschen Volkstums Himmler 12. 9 1940. Další upřesnění přináší Zweite Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten z 31. 1. 1942 (Reichsgesetzblatt I, 1942, S. 51-52). DVL byly realizované na obsazených územích Polska, které příslušely do roku 1918 k Německé říši a nebo,v případě východního Slezska, Rakousku-Uhersku. Jednalo se Ostoberschlesien, tedy Regierungsbezirk Kattowitz (to je bývalé Województwo Śląskie, Těšínské Slezsko v četně tzv. Zaolzie), Reichsgau Wartheland (Poznaňsko), Danzing-Westpreussen (neboli Gdańsk , Pomoří a Toruňsko/ a oblast Východních Prus –Zichenau/Sudauen. V Regierungsbezirk Kattowitz bylo na DVL zapsáno 90% obyvatel a to do I.do 7%, do II 15%, do III 64% i do IV 4%. V III.odd. to byli všechno Šlonzaci. Do III. odd. patřili také Kašubové obyvající oblast Danzing-Westpreussen a Mazuři v Provinz Ostpreußen. .
Jen malou poznámku k tomu, které osoby mohou získat německé občanství a to podle jednotlivých norem. K říšské příslušnosti a občanství platí tyto zákonné normy:
.
Reichs- und Staatsangehörigkeitsgesetz z 22.7.1913 - RGBl./ BGBl-I S. 583, platí dodnes, základ německého státoobčanského práva.
“§ 3: Die Staatsangehörigkeit in einem Bundesstaate wird erworben: durch Geburt, durch Legitimation, durch Eheschließung, für einen Deutschen durch Aufnahme, für einen Ausländer durch Einbürgerung.”
Zákon o říšském občanství-Gesetz zur Änderung des Reichs- und Staatsangehörigkeitsgesetzes z 17.05.1935 - (RGBl I, S. 593)
Nařízení k regulování státoobčanských otázek z 20.1.1942 - Verordnung zur Regelung von Staatsangehörigkeitsfragen, ,RGBl I, S. 40, Možnost udělení občanství cizincům s bydlištěm v zahraničí.
Nařízení k zákonu o říšské st. příslušnosti z 25.4.1943- Verordnung über die Staatsangehörigkeit auf Widerruf, RGBl I, S. 268, zavádí “Staatsangehörigkeit auf Widerruf” a “Schutzangehörigkeit”
Gesetz über die Wiedervereinigung Österreichs mit dem Deutschen Reich, 13.03.1938 ,RGBl I, S. 237
Verordnung über die deutsche Staatsangehörigkeit im Lande Österreich, 03.07.1938 . RGBl. I, S. 790
Dohoda mezi Německou Říší a Československem o otázkách státního občanství a opci z 20.11.1938 - Vertrag zwischen dem Deutschen Reich und der Tschechoslowakischen Republik über Staatsangehörigkeits- und Optionsfragen - RGBl./ BGBI-II S. 895 -Kolektivní udělení občanství Deutschstämmigen im Sudetenland
Zákon o znovusjednoceni sudetoněmeckých území s Německou Říši-Gesetz über die Wiedervereinigung der sudetendeutschen Gebiete mit dem Deutschen Reich, (RGBl I, S. 1641)
Erlaß des Führers und Reichskanzlers über das Protektorat Böhmen und Mähren (16.03.1939 RGBl I, S.485)
Nařízení o získání německé st. příslušníky pro bývalé čs. občany německého původu z 20.4.1939- Erlaß des Führers und Reichskanzlers über das Protektorat Böhmen und Mähren RGBl./ BGBI-I S. 815, Kolektivní udělení občanství Němcům v Protektorátu Böhmen und Mähren
Nařízení o německé Volksliste a německá st. příslušnost na začleněných Východních územích z 4.3.1941- Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten,,RGBl./ BGBI-I S. 118, Vznik "Deutsche Volksliste", Kolektivní udělení občanství osobám zapsaným na Volksliste
Zweite Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten z 31.01.1942, RGBl I, S. 51
Verordnung über den Erwerb der Staatsangehörigkeit in den befreiten Gebieten der Unter-Steiermark, Kärnten und Krain z 14.10.1941, Sammeleinbürgerung der Deutschen in der Unter-Steiermark, Kärnten und Krain , RGBl I, S. 648
Nařízení o udělení občanství dobrovolníkům války z 4.9.1939
Nařízení Vůdce o získání něm. st.občanství zapojením do německého Wehrmachtu, Waffen-SS, německé Polizei nebo Organisation Todt z Führererlaß, 19.5.1943, RGBl I, S. 315
Výnosy říšského ministra vnitra Runderlaß des RMI 23.05.1944,RMBliV, S.551(Einbürgerung “deutschstämmiger Ausländer” in der Wehrmacht,Waffen-SS, Polizei etc., z 12.101945 a 19.12.1944)
.
Zákony a nařízení k říšskému občanství z roku 1935 (Norimberské rasové zákony)
Zákon o říšském občanství – Reichsbürgergesetz, Reichsgesetzblatt 1935, Seite 1146.
Zákon o ochraně německé krve a německé cti - Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutchen Ehre, Reichsgesetzblatt 1935, Seite 1146
Nařízení k zákonu o říšském občanstvím - Verordnung zum Reichsbürgergesetz, Reichsgesetzblatt I, Seite 1333; 1938, Seite 1751
A dalších třináct mezi 14.11.1935 a1.7.1943: Erste Verordnung zum Reichsbürgergesetz (RGBl I, S. 1333), Zweite Verordnung zum Reichsbürgergesetz (RGBl I, S. 1524), Dritte Verordnung zum Reichsbürgergesetz(RGBl I, S. 627), Vierte Verordnung zum Reichsbürgergesetz (RGBl I, S. 969), Fünfte Verordnung zum Reichsbürgergesetz (RGBl I, S. 1403), Sechste Verordnung zum Reichsbürgergesetz (RGBl I, S. 1545), Siebente Verordnung zum Reichsbürgergesetz (RGBl I, S. 1751), Achte Verordnung zum Reichsbürgergesetz (RGBl I, S. 47), Neunte Verordnung zum Reichsbürgergesetz (RGBl I, S. 891), Zehnte Verordnung zum Reichsbürgergesetz (RGBl I, S. 1097), Elfte Verordnung zum Reichsbürgergesetz (RGBl I, S. 722), Zwölfte Verordnung zum Reichsbürgergesetz (RGBl I, S. 268), Dreizehnte Verordnung zum Reichsbürgergesetz (RGBl I, S. 372
.
Končím malý exkurs o tom, jak lze psát bakalářskou práci založenou na mystifikacích, desinformacích a polopravdách. Velice mne mrzí, že vedoucí a hodnotitel práce tyto nesrovnalosti nezachytili. Bohužel jak aktér této podařené bakalářské práce a tak oba pracovníci Masarykovy university si nedali práci odpovědět na oba mé dopisy.
Jinak zákony Spolkové republiky ochraňuji příslušníky německé krve kdekoliv na světě a dávají jim možnost získat německé občanství. To se nedá říci o této zemi.
Jinak zákony Spolkové republiky ochraňuji příslušníky německé krve kdekoliv na světě a dávají jim možnost získat německé občanství. To se nedá říci o této zemi.
.
Franz Chocholatý Gröger
(napsáno pro NÁŠ SMĚR)
.
Poznámky:
(1)http://is.muni.cz/th/52227/pravf_b , http://is.muni.cz/th/52227/pravf_b/Bakalarska_prace.doc
(2)Emmert ,František“ Češi ve Wehrmachtu, Zamlčené dějin,Vyšehrad, Praha 2005
(3) Češi ze Sudet ve Wehrmachtu http://www.bruntal.net/2007071003-cesi-ze-sudet-ve-wehrmachtu, http://www.cs-magazin.com/2007-08/view.php?article=articles/cs070843.htm
Služba československých občanů v německých branných silách po 10.10.1938-fakta a mýty - http://www.bruntal.net/2008031001-sluzba-ceskoslovenskych-obcanu-v-nemeckych-brannych-silach-po-1-10-1938-fakta-a-myty
(4) Franz Chocholatý Gröger, Zánik Slezska 1,12,1928 http://www.bruntal.net/2008110006-zanik-slezska-1-12-1928,
František Chocholatý, Slezsko, in: Střední Evropa č. 17-20, Praha 1990 -91, s. 98-107, 63-73, 91-103, 76-97.
(5) http://www.verwaltungsgeschichte.de/fremdspr_krei.html dále
http://www.hultschiner-soldaten.de/__cz/hintergrund.php
Senát rejstřík Hlučín http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1920ns/ps/rejstrik/vecny/HA.HTM
Zápis z jednání v Senátu - http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/4vo/stena/028schuz/S028002.htm
Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 3804),kterým se předkládá ku schválení Národnímu shromáždění československo-německá úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsané v Ratiboři dne 12. dubna 1922 - http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/tisky/T1511_00.htm
http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1935ns/se/stenprot/028schuz/s028002.htm
http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/4vo/stena/028schuz/S028002.htm
(6) Smlouva mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce” podepsané v Berlíně dne 20.listopadu 1938 uveřejněná pod č. 300 Sb. z.a n., Komentované Dokumenty k ustavním dějinám Ćeskoslovenska I, Karolinum 2005, s.294
Vertrag zwischen dem Deutschen Reich und der Tschechoslowakischen Republik über Staatsangehörigkeits- und Optionsfragen vom 20.11.1938 RGBl 1938, 11; S. 896 násl.f; také s textem v českém jazyce. Slg. 1938; Nr. 300, S. 1032 násl..... http://www.mitteleuropa.de/dt-cz-opt01.htm
(7) Oběžník ministra vnitra ze dne 12.prosince 1938, č. 97.326/1938-7, č. 121 s. 221- 227 in Věstník ministerstva vnitra republiky československé roč. XX Praze 1938
(8) Smlouva mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce” podepsané v Berlíně dne 20.listopadu 1938 uveřejněná pod č. 300 Sb. z.a n., Komentované Dokumenty k ustavním dějinám Ćeskoslovenska I, Karolinum 2005, s.294-295
Vertrag zwischen dem Deutschen Reich und der Tschechoslowakischen Republik über Staatsangehörigkeits- und Optionsfragen vom 20.11.1938 RGBl 1938, 11; S. 896 násl.f; také s textem v českém jazyce. Slg. 1938; Nr. 300, S. 1032 násl..... http://www.mitteleuropa.de/dt-cz-opt01.htm
(9) Oběžník ministra vnitra ze dne 12.prosince 1938, č. 97.326/1938-7, č. 121 s. 221- 227 in Věstník ministerstva vnitra republiky československé roč. XX Praze 1938
(10) Nařízení vlády č.301/1938 Sb. Z. a n. ze dne 25. Listopadu 1938, kterým se provádí smlouva ze dne 20.listopadu 1938 mezi Československou republikou a německou říší o otázkách státního občanství a opce., Komentované Dokumenty k ustavním dějinám Ćeskoslovenska I, Karolinum 2005, s.298-299
(11) Bohmann, Alfred: Das Sudetedeutschen in Zahlen, München 1959, s.134 tab. Die tschechische Bevölkerung in den reichsangeschlossenen sudetendeutschen Gebieten 1939
(12)Československu věrni zůstali., Barbora Čermáková a David Weber (edd) USD AV ČR 2008, Ernst Raim s.213.
(13) Nařízení o německé Volksliste a německá st. příslušnost na začleněných Východních územích z 4.3.1941- Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten,, RGBl./ BGBI-I S. 118, Zweite Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten z 31.01.1942, RGBl I, S. 51
Chocholatý Gröger Franz, ŠLONZACI A VOLKSLISTA, z 17.06.2005 http://www.bruntal.net/2005061604-slonzaci-a-volkslista
(1)http://is.muni.cz/th/52227/pravf_b , http://is.muni.cz/th/52227/pravf_b/Bakalarska_prace.doc
(2)Emmert ,František“ Češi ve Wehrmachtu, Zamlčené dějin,Vyšehrad, Praha 2005
(3) Češi ze Sudet ve Wehrmachtu http://www.bruntal.net/2007071003-cesi-ze-sudet-ve-wehrmachtu, http://www.cs-magazin.com/2007-08/view.php?article=articles/cs070843.htm
Služba československých občanů v německých branných silách po 10.10.1938-fakta a mýty - http://www.bruntal.net/2008031001-sluzba-ceskoslovenskych-obcanu-v-nemeckych-brannych-silach-po-1-10-1938-fakta-a-myty
(4) Franz Chocholatý Gröger, Zánik Slezska 1,12,1928 http://www.bruntal.net/2008110006-zanik-slezska-1-12-1928,
František Chocholatý, Slezsko, in: Střední Evropa č. 17-20, Praha 1990 -91, s. 98-107, 63-73, 91-103, 76-97.
(5) http://www.verwaltungsgeschichte.de/fremdspr_krei.html dále
http://www.hultschiner-soldaten.de/__cz/hintergrund.php
Senát rejstřík Hlučín http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1920ns/ps/rejstrik/vecny/HA.HTM
Zápis z jednání v Senátu - http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/4vo/stena/028schuz/S028002.htm
Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 3804),kterým se předkládá ku schválení Národnímu shromáždění československo-německá úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsané v Ratiboři dne 12. dubna 1922 - http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/tisky/T1511_00.htm
http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1935ns/se/stenprot/028schuz/s028002.htm
http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/4vo/stena/028schuz/S028002.htm
(6) Smlouva mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce” podepsané v Berlíně dne 20.listopadu 1938 uveřejněná pod č. 300 Sb. z.a n., Komentované Dokumenty k ustavním dějinám Ćeskoslovenska I, Karolinum 2005, s.294
Vertrag zwischen dem Deutschen Reich und der Tschechoslowakischen Republik über Staatsangehörigkeits- und Optionsfragen vom 20.11.1938 RGBl 1938, 11; S. 896 násl.f; také s textem v českém jazyce. Slg. 1938; Nr. 300, S. 1032 násl..... http://www.mitteleuropa.de/dt-cz-opt01.htm
(7) Oběžník ministra vnitra ze dne 12.prosince 1938, č. 97.326/1938-7, č. 121 s. 221- 227 in Věstník ministerstva vnitra republiky československé roč. XX Praze 1938
(8) Smlouva mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce” podepsané v Berlíně dne 20.listopadu 1938 uveřejněná pod č. 300 Sb. z.a n., Komentované Dokumenty k ustavním dějinám Ćeskoslovenska I, Karolinum 2005, s.294-295
Vertrag zwischen dem Deutschen Reich und der Tschechoslowakischen Republik über Staatsangehörigkeits- und Optionsfragen vom 20.11.1938 RGBl 1938, 11; S. 896 násl.f; také s textem v českém jazyce. Slg. 1938; Nr. 300, S. 1032 násl..... http://www.mitteleuropa.de/dt-cz-opt01.htm
(9) Oběžník ministra vnitra ze dne 12.prosince 1938, č. 97.326/1938-7, č. 121 s. 221- 227 in Věstník ministerstva vnitra republiky československé roč. XX Praze 1938
(10) Nařízení vlády č.301/1938 Sb. Z. a n. ze dne 25. Listopadu 1938, kterým se provádí smlouva ze dne 20.listopadu 1938 mezi Československou republikou a německou říší o otázkách státního občanství a opce., Komentované Dokumenty k ustavním dějinám Ćeskoslovenska I, Karolinum 2005, s.298-299
(11) Bohmann, Alfred: Das Sudetedeutschen in Zahlen, München 1959, s.134 tab. Die tschechische Bevölkerung in den reichsangeschlossenen sudetendeutschen Gebieten 1939
(12)Československu věrni zůstali., Barbora Čermáková a David Weber (edd) USD AV ČR 2008, Ernst Raim s.213.
(13) Nařízení o německé Volksliste a německá st. příslušnost na začleněných Východních územích z 4.3.1941- Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten,, RGBl./ BGBI-I S. 118, Zweite Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten z 31.01.1942, RGBl I, S. 51
Chocholatý Gröger Franz, ŠLONZACI A VOLKSLISTA, z 17.06.2005 http://www.bruntal.net/2005061604-slonzaci-a-volkslista