Výsledek vóta švýcarských občanů o zákazu výstavby minaretů ve své vlasti obrátil na chvíli pozornost na malý alpský stát a vzbudil sympatii příslušníků jiných evropských národů. Koneckonců se o švýcarské vnitřní politice nedoslýcháme zrovna každodenně. Reakce švýcarské vlády na projevení „hlasu lidu“ prostřednictvím přímé demokracie nám však připadá podezřele známá. Znepokojující je hlavně fakt, že mýlící se instituty průzkumu veřejného mínění a na nich závislí politikové nyní nepřímo signalizují, že kdyby se takovýto výsledek hlasování už od začátku dal očekávat, nikdy by se k samotnému hlasování nepřistoupilo. Poněkud zvláštní pohled na uplatňování zásad demokracie, pokud má být výsledek dalekosáhlého hlasování vždy „žádoucí“.Radost v posledních dnech ale nedávaly najevo pouze různé evropské pronárodní politické strany včetně evropských občanů samotných. Vedle oprávněných a vcelku logických obav a snah o zachování původních evropských kulturních hodnot, tedy úsilí, stavícího se proti multikulturalismu, destruktivní imigrační politice a islamizaci jako jedné z jejích forem se i v našich zemích jasně profilují kruhy šířící nejzazší antiislamismus ze zcela jiných než proevropských či pronárodních pohnutek.
On přeci jenom spočívá rozdíl v tom, když například v sousedním Rakousku, velmi zatíženém dlouholetou nezodpovědnou imigrační politikou, kde problém islamizace společnosti skutečně dosahuje hrozících mezí (aktuálně zákaz mikulášských návštěv v mateřských školkách – pro rodiče imigrantských dětí z islámských zemí jsou „křesťanské“ zvyky tohoto typu trnem v oku; v Horních Rakousích požadují muslimové, aby učitelky muslimského původu směly vyučovat v šátcích apod.) se taková FPÖ staví proti islamizačním jevům, a v tom, když už i v české kotlině jisté kruhy razí ostrý antiislamismus, atakující v principu islám jako takový resp. islámské obyvatelstvo nacházející se dokonce daleko za hranicemi Evropy.
Internetové shromaždiště protagonistů tohoto typu na české půdě se nazývá „eurabia.cz“ šéfredaktora Edvarda Steinského, popřípadě zbratřený „EU Portál“ Lukáše Petříka. Při četbě článků a shlížení karikatur na Eurabii se člověk neubrání dojmu, že se redakce částečně inspirovala známým Streicherovým periodikem „Der Stürmer“ a upravila si terč svého zájmu přitom po svém. Konzumace Eurabie sugeruje v člověku zákonitě přesvědčení, že v každém muslimovi je nutno spatřovat potencionálního zakuklence s výbušninou kolem pásu, pedofila či zoofila a že islám jako takový usiluje o nadvládu nad světem a je zvráceným náboženstvím. Mnohé texty a ilustrace na Eurabii mají jasně rasistický a kriminalizující podtext. Kupodivu se jejich autoři nemusí obávat pod ně podepsat, a tak v seznamu autorů publikujících na obou zmíněných webech nalezneme i jméno pana Oberfalzera, který si nedávno pozval do Prahy proslulého „antiislamistu“ (a deklarovaného obdivovatele Izraele) Geerta Wilderse (objektivně je ale nutno přiznat, že se však přesto židovské náboženské obce v Holandsku od holandského "islamobijce" distancují).
Ostatně vyslovených „přátel státu Izraele“ najdeme mezi autory na Eurabii a Euportalu nápadně velmi mnoho, včetně pozitivně a srdceryvně laděných článků o „jediném světle demokracie na Blízkém Východě“, kterému evropská média a EU samotná údajně stále křivdí. Člověka až zaráží, kolik takových přátel Izrael ve středu Evropy a v naší domovině má. Slyšel jsem i o různých exotických klubech přátel Kuby či Japonska nebo Nového Zélandu, ale rozhodně jsem se nikdy nesetkal s takovou intenzivní podporou politiky určitého pro nás Čechy exoticky vzdáleného státu jako právě mezi pisateli na Eurabii a Euportalu (ten se sám definuje jako vyloženě proamerický a proizraelský). Například v jednom z aktuálních příspěvků dopisovatele obou periodik, jistého Františka Matějky, který si na svém blogu umístil vlajku Izraele pyšně vedle svého portrétu, stojí jednoznačně: „Nesouhlasím s návrhem ministrů zahraničí EU, odsuzuji návrh rozdělit Jeruzalém a stojím za Izraelem.“ Zřídkakdy se člověk někdy setkává v našich zeměpisných šířkách s tím, že se publicisté tak vehementně a demonstrativně stavěli přímo za nějaký stát, byť by se alespoň jednalo o nějakou zem, která by nám byla kulturně a historicky skutečně blízká.
Z čeho plyne ona potřeba, stavět se za určitý stát či jeho politiku? Běžný český občan nemá potřebu stavět se na tu či onu stranu obou znepřátelených a navzájem vraždících stran a je rád, když o konfliktech na Blízkém východě alespoň na chvíli nemusí vůbec slyšet a je od nich sám co nejdál vzdálen. Je nezodpovědností Eurabie a lidí typu Steinského, Oberfalzera a dalších, kteří by snad svým počínáním nejraději zavlekli tento nikdy neutichající konflikt i do našich zemí, kde se s problémem islamizace naštěstí nepotýkáme.
Naštěstí je sionistická agitka na Eurabii více než průhledná a jisté sympatie se tamější redakce nesnaží ani maskovat. Linie rasisticky a nesnášenlivě laděného zpravodajství Eurabie orientující se proti islámu jako takovému a šířícímu k němu nenávist nemá nic společného s obhajobou evropských hodnot, tuto si bere pouze do úst. Vzhledem k tomu, že mezitím už i druhý extrémnní protipól, islamisté samotní, ve svých evropských odnožích nabádají na internetu k všemožnému bojkotu Švýcarska, si lze jenom přát, aby toto vzájemné nepřátelství nenašlo nyní působiště dříve či později i na české půdě, o což by se pánové s Eurabie a Euportalu jednou mohli, jak se už dlouhou dobu zdá, bohužel neblaze zasloužit.
Všem hrdým přátelům Izraele, kteří jsou také ne zcela náhodně úpornými zastánci transatlantických a „prozápadních“ vazeb, by se mělo říci na pamětnou, že v zájmu (středo)evropských národů je v prvé řadě navázání odpovídajícího a férového vztahu se zemí, kterou tak na svých webech haní a ze které dělají strašáka. Ne s exotickým Izraelem, ale s Ruskem musí Evropa bezpodmínečně nutně v budoucnu počítat a plodně spolupracovat. Antiislamismus a s tím spojená ideologická válka, vedená na našem kontinentě z rasistických mimoevropských pohnutek je tím posledním, co Evropě chybí.