Způsob, jakým redakce Britských listů nakonec nešťastné „přešlápnutí“ svého redaktora Štěpána Kotrby takticky zahrála do autu tím, že v závěru seriálu několika poněkud dezinformačních článků zařadila umrtvující text pamětníka poslední světové války Lea Kutého, nebyl zrovna originální, ale o to více osvědčený.Pan Kotrba jako náhodný iniciátor této „diskuse“ nejprve očividně jen jakoby mimochodem plácl nesmysl o „spalování Čechů v pecích krematorií“, načež periodikum vzápětí přineslo věcné námitky Tomáše Krystlíka. Od toho se odvíjející následující text Lukáše Kantora měl pak sice bludný výplod redaktora Kotrby na jedné straně nenápadně poopravit, ale zároveň měl zajistit Kotrbovi čistý štít nepodloženým obviněním Krystlíka z „(opětovné) manipulace“. Že už ale samotný nadpis tohoto Kantorova příspěvku byl prokazatelně překrucující, to jsem už konkrétně demonstroval. Britské listy pak v odstupňované korektuře nepravdivého tvrzení Štěpána Kotrby opatrně pokračovaly. Další příspěvek, článek Richarda Seemanna, nepřímo vyvrátil konstatování Lukáše Kantora, i když si autor pečlivě dával záležet, aby jeho text nevyzněl jako otevřená oprava Kantorova článku. Seemann najednou citoval protokol Heydrichova projevu, na který jsem se ve své reakci (na kterou mi BL ani neodpověděly) odvolával. Mlživě pak bez ohledu na to, co ve skutečnosti Kotrba a Kantor ve svých příspěvcích tvrdili, zaměňuje Seemann odnárodnění s fyzickou likvidací a vlastně v podstatě říká, že Kotrba a Kantor mají pravdu, i když citovaný Heydrichův projev hovoří o něčem jiném.
Korunku všemu dal článek pamětníka Leo Kutého nazvaný dramaticky „Jak se chovali němečtí nacisté v Čechách“. Nevím, kolik panu Kutému před rokem 1945 bylo let, ale z toho, co tvrdí hned na začátku svého článku, vyplývá, že si zřejmě už špatně pamatuje, anebo – což by bylo smutné – že si otevřeně vymýšlí. Píše totiž: „Především celou dobu okupace nám nacistická propaganda soustavně vtloukala nejrůznějšími způsoby do hlavy, že jsme ve srovnání s německou nordickou rasou méněcenní.“ S velkou dychtivostí bych na tomto místě očekával uvedení jednoho jediného konkrétního případu působení propagandy, ať už té protektorátní nebo té říšskoněmecké. Toto tvrzení je nesmyslem už jen z toho důvodu, že pouze asi polovina Němců disponovala převážně znaky, díky kterým by tito příslušníci národa (včetně Rakušanů) mohli být primárně zařazeni pod rasu nordickou. Velmi široké vrstvy Němců (počítáme-li i Ostmark) vykazovali naopak převážně znaky např. alpinské nebo dinárské rasy. Zjednodušeně řečeno by to znamenalo, že by propaganda vtloukala Jihoněmcům a sudetským Němcům do hlavy, že jsou méněcenní ve srovnání se Severoněmci, kde znaky rasy nordické převažují. Samozřejmě nelze přehlédnout takřka všudypřítomný kult nordického člověka – tomu byl ale v první řadě vystaven každý příslušník německého národa, a to včetně těch Němců, kteří byli „ideálu nordické rasy“ na hony vzdáleni. Troufám si říci, že Němec byl tomuto psychickému tlaku méněcennosti vystaven nesrovnatelně více než Čech. Dále pak předpokládám, že pan Kutý má na mysli onu protektorátní propagandu – ta však, v rozporu s Kutého tvrzením, hlásala de facto rasovou rovnost s Jihoněmci a vyzývala k pýše a hrdosti na vlastní českou kulturu a slavnou českou minulost. Ovšem intenzivní neskutečnou devótnost vůči „velkému německému národu“ a „hrdinnému německému vojáku“ samozřejmě přehlédnout také nelze. Pokud měl Kutý na mysli tohle, tak by měl ale věci nazývat tím správným jménem. Na okraj ještě poznamenávám, že Kutý ve svém článku jaksi stranou sugeruje dezinformaci, že ke studiu na říšskoněmeckých vysokých školách byli připouštěni pouze Češi nordické rasy.
Článek Lea Kutého má být tečkou za „diskusí“ o vyhubení Čechů nacionálním socialismem rozhodně ne náhodně. Text „Jak se chovali němečtí nacisté v Čechách“ by se dal ještě rozšířit o další, třebas i naprosto objektivní drsné zkušenosti a zážitky z této obtížné doby. Ale je velmi zbabělé a scestné pokoušet se umrtvovat polemiku o správnosti či nesprávnosti tvrzení v článcích na Britských listech líčením hrůz z doby Protektorátu. Tak trochu bezradný útěk.
Až to tedy zas příště někdo přitáhne za vlasy a prohlásí dejme tomu, že „nacisté chtěli z kůže Čechů vyrábět kabelky a z kosti Čechů mýdlo“, je tedy neradno tomu oponovat, protože by mohlo jít o „zlehčování problému“? A bylo by taktní uzemnit nesouhlas s podobnými přestřelkami například líčením hrůz lidické tragédie? Příklad s kabelkami a mýdlem jsem samozřejmě uvedl nadsázkou, ale scénář, jakým se série článků na Britských listech vypořádává se lží redaktora Štěpána Kotrby, je vcelku totožný. Leo Kutý jde dokonce tak daleko, že poukazuje na „zlehčování problému“ některými autory a zřejmě ve spojitosti s tím, a tedy i s hlasy, které nesouhlasily s nepravdivými tvrzeními pánů Kotrby a Kantora, líčí své pocity: „.. jde mi mráz po zádech, když vidím, že dnes obdobné síly začínají vylézat z děr a ohlašovat svou existenci.“ Těmi obdobnými silami má na mysli zřejmě tzv. neonacismus, a nebo i hlasy, které zpochybňují některé články na Britských listech? .. A tady zřejmě veškerá „diskuse“ končí a bludy v podání Štěpána Kotrby a Lukáše Kantora mají do budoucna nadále zelenou. A ten, kdo se bude pozastavovat nad korektností či nekorektností podobných tvrzení, musí počítat s nařčením z propagace neonacismu.
Mnozí mohou namítnout: ale co když tu jde o pouhopouhé slovíčkaření – likvidace, pece, deportace, germanizace – není to ve skutečnosti úplně jedno, protože v každém případě jde o zločin?
Ne, skutečně jedno to rozhodně není. Zvlášť tehdy, když se vyskytují (a to i mezi českými historiky), nepravdivá tvrzení, že český národ se vyhnul osudu Židů jen kvůli tomu, že jej Říše potřebovala pro svůj zbrojní průmysl. Nejde o malicherné slovíčkaření a nepřekroucený výklad je nutný, protože tyto jisté „malé nepřesnosti“ či „nesprávné citace“ se pak stávají velmi praktickým NÁSTROJEM. Opakovaná lež se v hlavách posluchačů a čtenářů stává pravdou. Víra ve vyhubení, likvidaci, deportaci či germanizaci českého národa německým nacionálním socialismem za druhé světové války patří k jedněm ze základních pilířů utváření našeho národního cítění a vnímání. A "nevinná" dramatizace ve formě překrucování emocionálně umocňuje. I od tohoto pilíře se odvíjí chápání našich moderních národních dějin a dokonce se to promítá i třeba do utváření našich současných postojů v otázkách bezpečnostně-mezinárodněpolitických. Trauma z našeho teoretického vyhubení („kdyby vyhrál Hitler, tak bychom tu dnes nebyli“, jak říkávají české mámy), má Čech zaryté hluboko uvnitř a ovlivňuje jej dodnes. Toho jsou si vědomi i ti, kdo toto – do jisté míry uměle vykonstruované - české trauma nestydatě využívají ve svůj prospěch či k obhajování nacionalistických pozic (v té podobě, v jaké se český nacionalismus zatím ještě dnes chápe).
Koneckonců si všimněme určitých narážek, které se vyskytly například v Kotrbově textu, kde autor hovoří o „sudetskými Němci adorovaném Henleinovi“, který měl společně s Hitlerem zařídit ono pálení Čechů v pecích. Nebo Kantorovo nařčení z „opětného manipulování“ na adresu Tomáše Krystlíka, který je nacionalistickými kruhy viněn ze „sudetoněmeckého revizionismu“. Ale ani Leo Kutý se nebránil jasně mířené poznámce, kde mluví o „nacistickém inspektoru“ Wernerovi a jeho spolupracovnících, kteří dobře ovládali češtinu. („Tito páni byli velmi dobře znalí českého jazyka. Odkud, nechť si čtenář vyvodí sám.“) - Ale jasně pane Kutý, to víte, že si dobře vyvodíme, co naznačujete – ti náckové, co uměli česky, to byli přece naši Sudeťáci! A vůbec, nebylo to jejich poválečné „vyhnání“, nebo jako tomu říkají, vlastně jen ve skutečnosti jakýmsi postpreventivním opatřením vůči jejich plánům nás zlikvidovat? A to se jim ještě vedlo dobře, než nám by se vedlo v pecích krematoria…
V příští části úvahy naváži na poznámky čtenáře, které byly na Našem směru nedávno zveřejněny. Termín: 15.2.2010