Boj proti terorismu, obzvláště tomu islámské provenience, je v každém případě legitimním podnikem, který bychom měli také absolutně podporovat. Ale data bohužel nikterak nejsou rozličnými úřady státní ochrany a tajnými službami vždy používána ve smyslu určení, ale slouží spíše také ke střežení nonkonformistických občanů a politicky nekorektních politických stran a hnutí. Pokud se Evropská unie rostoucí měrou stává monitorujícím státem – také zde údajně v boji proti organizovanému zločinu a terorismu – tak se zde vystavujeme nebezpečí kontrolování „skleněných lidí“ ve všech záležitostech. A že by tato kontrola pak neprobíhala pouze přes Vídeň a Brusel, není v žádném případě potěšitelné.
Stejně tak málo potěšitelné je, že Američané nadále urputně hájí své geostrategické zájmy vůči Evropanům, a to dokonce v rámci EU. Tak například americký prezident Obama prohlásil teprve nedávno v jednom mediálním interview, že Turecko se bezpodmínečně musí stát členem Evropské unie. Úplně takovým způsobem, jako by o tom rozhodoval on a ne občané Evropské unie a evropské národy. My všichni přirozeně víme, že Turecko se stále více vzdaluje od evropského ducha a evropských hodnot. Islamizace kráčí vpřed, demokracie a právní stát jsou Osmanům rostoucí měrou cizí a člověk má pocit, že Ankara dokonce už vůbec tak moc do Evropské unie nechce. Zatímco US-Američané se za každou cenu chtějí postarat o to, aby jejich kontinentální bohatýr, jejich partner v NATO Turecko, bylo Evropany financováno a do jisté míry demokraticky zapojeno. Také zde jde o výlučně US-americké zájmy, které s těmi evropskými opravdu nejsou kompatibilní.
Ovšem všechno to naříkání nad brutálním prosazováním US-amerických zájmů také vůči nám nic nepřinese. Nesmíme totiž zapomínat, že USA jsou po konci Studené války a zhroucení sovětského komunismu na této planetě jedinou zůstávající supermocností, která je s to, vždy a všude prosazovat své zájmy jak vojensky, tak i ekonomicky a politicky. Přátelská a povrchně charismatická politická maska nového amerického prezidenta Obamy, skutečnost že zde – politicky korektně – sedí v Bílém domě barevný, totiž v žádném případě nesmí nikoho uvádět v omyl, že by USA neprováděly nadále tvrdou a nekompromisní politiku světové velmoci. Samozřejmě, že chce tato velmoc partnery, kteří jí dají k dispozici všechna data, aby vypátrala nepřátele americké politiky a eliminovala je. A samozřejmě potřebuje právě tak úslužné partnery, kteří budou vycházet vstříc jejím hospodářským a finančně politickým zájmům. USA a jejich politicko-průmyslový komplex, mediální moc usídlená na východním pobřeží USA a v Hollywoodu a Wallstreetu, nedaly za posledních dvacet let po zhroucení komunismu nikde a nikdy ani trochu najevo, že by byly připraveny vzdát se svého nároku na absolutní panství nad světem. Pouze my na to chvílemi zapomínáme a pak se divíme, jak nekompromisně Washington prosazuje své zájmy. Evropská unie se má tady k americké světové velmoci jako pozdně helénské Řecko vůči římské republice usilující do výše: zde je duch a tam je moc. Zde je rostoucí dekadentní kultura a tam jsou peníze a panské smýšlení.
Článek přeložen a zde uveřejněn se souhlasem autora. Andreas Mölzer je poslancem Evropského parlamentu a spoluvydavatelem týdeníku www.zurzeit.at .