Tvrzení onoho odborníka je však lživé. Mimo to se radnice vystavuje možnosti žaloby, neboť jméno a příjmení může být na úřední listině, a tímto náhrobní deska určitě je, jen ve formě jak je uvedeno v matrice, tedy na rodném listě, oddacím listě a úmrtním listě, pokud o změnu nepožádal nositel jména a změna nebyla ve změněné formě znovu zapsána v matrice. A toto bych německé straně také doporučil. Mimo toto, je zde také špatná datace 1939-1945, při tom někteří zemřeli i po roce 1945 a to v roce 1946.
Ani v roce 1945 a ani v následujících letech nevyšel žádný zákon, který by počešťování jména nařizoval. Pokud se takto dělo, byla to samovůle osob či nositele samotného a pokud vím, mnohdy nebyla ani zapsána do matriky. V tzv. Porevoluční době byly takové nátlaky činěny, avšak právně nebyly stvrzeny. Citují názor Karla Erbana v České řeči: „Proto by se měly všechny křestní listy a všechny německé matriční zápisy přepsat do bezvadné češtiny a přesně stanovit česká znění němčinou zkomolených křestních jmen. A vůbec by se měly předpisy o vedení matrik (pocházející prý ještě z 18. století) revidovat, aby se už nestalo, že na některých křestních listech čteme Anna Novotný nebo Novotný-ová. … V soukromí anebo aspoň ve styku neúředním ať si každý užívá hypokoristik, zkratek nebo znetvořenin podle svého vkusu, ale pro veřejnost, vyjma oblast umění (a sportu!), měli bychom nekompromisně trvat na křestních jménech v tom znění, jak jsou zaznamenána v matrice a křestním (rodném) listě. A konec konců můj starý požadavek: křestní jméno ať se nikdy nepřekládá, neboť jeho základní funkcí je právě jeho neměnnost, že jednou provždy jistou osobu nezměnitelným způsobem označí. Ovšem ústupek tu musíme učinit vžitým překladům křestních jmen historických. Počešťovací tendence se možná projeví u příjmení německého původu.“ (1) Kladně hodnotí v tomto článku naopak proces čechizace názvu místních, názvu ulic apod. „U jmen místních nás už radostně překvapily některé změny, na př. Havlíčkův (býv. Německý) Brod a Orlická (býv. Německá) Rybná. Další budou asi následovat, protože přívlastek „německý“ má u nás mnoho místních jmen; kromě toho jsou také několikery Němčíce a městys i víska Německé. Tu všude bude moci veřejnost zkoušet svůj um, jak se nejlépe „němectví“ zbavit. Jen se chraňme napodobovat napořád jména s příponou -ov (Svobodov, Bezručov); jsou přece i jiné přípony.Většina našich náměstí a ulic se vrátí asi k původním jménům z r. 1938, ale tam, kde se názvy mění, mělo by se uvážit, že většina ulic se má jmenovat stručně a prakticky; jmen dlouhých, velkých nebo vznešených mělo by se užívat jen výjimečně u míst, která si toho opravdu zasluhují.“ (2)
Diskuse na téma jmen a příjmení probíhala po celý rok 1945. Cituji: Ve Svobodném slově ze 27. září čteme: „Máme mnoho dobrých, poctivých Čechů, kteří se jmenují Frankové, Hessové, Rosenbergové, Henleinové, Keitelové a podobně — jako němečtí váleční zločinci. Rozumí se, že naši lidé požádali nebo ještě žádají o změnu jména a oddělení I-3 A na zemském úřadě v Praze na Smíchově jim vyhovuje. Více než pět tisíc podaných žádostí je od lidí německých jmen, což je pěkný úspěch akce, kterou před časem zahájilo Svobodné slovo. Máme u nás mnoho Müllerů, Voglů, Steinů i Ecksteinů a ovšem též Kohnů nebo Roubitzků. Pozoruhodné jistě je, že žadatelé většinou odmítají překlad z německého jména (Müller — Mlynář a j.) a žádají o schválení jména podle vlastního výběru.“ (1) Abych zabránil nedorozumění, dodávám výslovně: Nezastávám snahu počeštit veškerá německá jména (to by se za dnešního stavu snad ani nedalo dobře vykonat), najisto ne jména s českým nátěrem nebo taková, na kterých už není německý původ foneticky nápadný. “ (3)
Proti počešťování jmen, hlavně povinnému, vystoupil v 5. č. Kritického měsíčníku P. Eisner a v Svobodných novinách z 24. října dr. Vladimír Klecanda. Jak píše také Karel Erban: „Nebránit nikomu, chce-li si své německé příjmení počeštit, ba usnadnit mu to nebo i doporučit, ale ke změně nikoho nenutit, protože k tomu není žádný rozumný a vážný důvod. Páchali bychom jen zbytečné násilí na lidech, kteří přece také mohou mít své „odchylné mínění“ a kteří pro ponechání svého německého jména mají často zase své citové důvody, třebaže je někdy nechápou zase ti, kteří jinak pro jazykový a národní cit tolik horují. Nelze nic namítat proti tomu, že si už asi pět tisíc lidí podalo k zemskému úřadu žádosti o změnu německého příjmení, lze jen mít námitky proti nekritickému přeceňování a vnucování těchto změn, jak to dělá v svých poznámkách H. nebo v novinářských článcích Kácl. Pravda, nadávky anebo někdy jen silnější výraz nejsou argument, ale někdy není divu, že jim temperamentnější člověk dává přednost před trpělivým dlouhým přesvědčováním, zvláště když se mu v své zkratce zdají tak výrazné a účinné.“ (4)
Jak je vidět, nebyla žádná právní norma, nařizující počešťovaní jmen a příjmení, jak onen odborník na německo-české vztahy uvádí. Diskuse na ono téma probíhala ještě po celý rok 1946. Byla snaha „všechny německé matriční zápisy přepsat do bezvadné češtiny a přesně stanovit česká znění němčinou zkomolených křestních jmen“, ale tato aktivita neměla právní podporu. Tato aktivita „Počeštit jména!“ probíhala ještě v roce 1947 a zaměřila se na jména křestní: „Při hesle ,Počeštit jména!´ myslíme napořád jenom na příjmení. Měli bychom však obrátit pozornost i ke jménům rodným (křestním).“ (5) Celé to byla věc osobní nositele a pak funkcionářů, jejich národovectví, zalíbení se mocným či strach. V roce 1950 proto přišel zákon č. 55/1950 Sb., o užívání a změně jména a příjmení, ve znění pozdějších předpisů, podle § 1 odst. 1: „Občan má právo a povinnost užívat jméno a příjmení, kterými jest zapsán v matrice.“ Dle § 2: „Změnu jména nebo příjmení může povolit na žádost okresní národní výbor, nebrání-li tomu zájem společnosti a jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele“. (6)
V období bezprávní Třetí republiky (1945-1948, tzv. národně socialistické) mimo to stále platily zákonné normy První republiky o vedení matrik a psaní jmen křestních a příjmení, které nepřipouštěly jinou možnost než psaní jmen a příjmení v jazyce menšinovém.
Jen jednou, a to za Druhé republiky, snaha za národní jazykovou čistotu volala po právním zakotvení českých křestních jmen a příjmení. Byl jím program OČISTA národního demokrata Odona Páry z října 1938. Ten nekompromisně požadoval odstranění všech cizojazyčných nápisů na veřejnosti, názvů výrobků, obchodů a požadoval, aby se měnily i místní názvy (Německý Brod). Zákonem měla se počeštit i příjmení Čechů a občané a rovněž cizinci měli prokázat zkouškou, že jsou znalí češtiny jako státního jazyka, a každý cizinec, který žil v zemi déle než rok, měl znalost z češtiny prokázat pod vystěhováním. (7)
Situace byla jiná v čechizaci místních jmen, názvu čtvrti a ulic, kde bylo v roce 1945 navázáno na čechizační proces započatý po roce 1918. České přejmenování bylo prosazováno za I. republiky a to především v názvech ulic apod. Změnám uskutečňovaných v tomto období chyběl legislativní podklad, a tak nadřízené úřady činily alespoň prozatímní opatření. Tak například okresní správa politická 28. června 1919 upozornila, že „žádná veřejná místa nesmějí býti veřejně označována názvy, obsahujícími jména členů bývalého panovnického rodu nebo jména osob a osobností, které v minulosti neb přítomnosti vystoupily nebo vystupují se zjevným nepřátelstvím proti československému národu a státu“. Takovéto případy nařídila do tří měsíců odstranit. K urychlenému přejmenování vyzývaly různé soukromé osoby, ale také organizace. Tak například Odbočka svazu československých legionářů společně s okresní jednotou družiny československých legionářů odeslaly 20. listopadu 1920 městskému zastupitelstvu dopis nekompromisně hájící práva národa: „Vzhledem k událostem, které se staly v posledních dnech v Chebu a v jiných městech zněmčeného území, žádáme výše jmenované zastupitelstvo, aby veškeré nápisy německé ulic, veškeré německé návěštní tabule a nápisy, které by náš český lid ponižovaly, byly bez průtahu co možno nejdříve odstraněny. Doufáme, že naší oprávněné žádosti, na které setrváme do konečného provedení, bude vyhověno“. (8)
Prvním zákonem, o nějž se bylo možno při přejmenovávání opřít, byl zákon č. 266 ze 14. dubna 1920 o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů, ve kterém doslova stálo: „Dosavadní pojmenování ulic a veřejných míst, jež nelze uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy národa československého, zejména taková, jež připomínají osoby, které projevily nepřátelské smýšlení proti československému národu nebo národům sdruženým, nebo připomínají události rázu protistátního, nejsou dovolena“. Zákon dále ukládal obcím povinnost do měsíce od nabytí platnosti veřejná prostranství přejmenovat a úpravu předložit ke schválení nadřízenému politickému úřadu, který ji buď schválí, nebo nařídí další změny. Starosta liknavé obce mohl být potrestán pokutou ve výši až 500 korun . (9) Vyšlo Nařízení vlády č. 17 ze dne 3. února 1926, jímž se provádí ústavní zákon jazykový pro obor ministerstev vnitra, spravedlnosti, financí, průmyslu, obchodu a živností, veřejných prací a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, pro veřejné korporace, podléhající těmto ministerstvům v republice Československé, jakož i pro úřady místní samosprávy. Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 Sb. z. a n., jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé: Čl. 56 (1) Matriky vedené úřady církví nebo náboženských společností píší se jazykem těchto úřadů. Žádosti strany o zápis v jazyku státním musí však vždy býti vyhověno. Doslovné výpisy z těchto matrik buď tež vydány v jazyku, ve kterém jest zápis. Nadpis a konečná doložka (datování) výpisu buď též i tu psány ve státním jazyku, žádá-li za to strana. Výpisy jiné než doslovné a pouhá potvrzení na základě matrik vydávaná, jakož i jinaká úřední osvědčení těchto úřadů buď tež vydána, žádá-li o to strana, v jazyku státním, i když tento jazyk není jazykem onoho úřadu nebo jazykem dotyčného zápisu. (2) Dodatečné zápisy, jež nařizuje příslušný státní úřad v matrikách církví neb náboženských společností, jest vykonati v jazyku státním, nebo v jazyku státním a v jazyku menšinovém, dle toho, jak ustanoví úřad zápis nařizující. (10) Bohužel po celou dobu první republiky docházelo k násilné čechizaci. Viz například Interpelace senátora V. Patzaka na pana ministra vnitra a na pana ministra školství a národní osvěty stran vymýtění německých místních jmen ze školních vysvědčení. (11)
Bohužel vedle přejmenování odpovídající v podstatě překladu či formě odpovídající názvu za První republiky Falkenau - Falknov -Sokolov, vznikaly novotvary nemající s historickými názvy nic společného Freiwaldau – Frývaldov - Jeseník, Freideberg- Frýdberk- Žulová, Sörgsdorf- Serksdorf – Uhelná, Setzdorf – Zighartice- Vapenná, Zuckmantl - Cukmantl – Zlaté Hory, Füllstein - Fulštejn- Bohušov, Kunwald - Kunvald - Kunín, Freistadt- Fryštát - Karviná-Město. Jak se uvádí již v citovaném článku Karla Erbana, dosavadní praxe počešťování musí překonat skutečnost, že mnoho míst má přívlastek „německý“ a je nutno naleznout nejlepší způsob jak se přívlastku zbavit a varuje před tvořením názvu měst s příponou –ov. (13)
Čechizace jmen křestních a příjmení se zákonná opatření netýkala. Tedy postup v Jihlavě odporuje všem zákonným normám o jménech a příjmeních. Bohužel nešvar psát německy výraz křestního jména česky patří k dlouhotrvajícím nešvarům českým. Je veden často snahu počeštit každého, kdo se narodil v zemích Koruny české a přitom v jazyce českém neobcoval a nedbá se tvaru jména, jak se ona osoba psala nebo jak byla vedena v matrice. Bohužel netýká se jen jmen německých, ale také anglických. Dalším nešvarem je psaní jmen šlechty českým pravopisem, máte tedy Šliky, Švarzenberky ač se tito celá staletí psali Schlick či Schwarzenberg. Predikát se má psát v takové jazykové formě jak byl onomu šlechtici udělen a ne násilně ho počešťovat. Další chybou je psát o popravě 27 českých pánů, když pánové byli toliko tři a to ještě jeden Joachim Andreas von Schlick, Graf von Passaun und Weißkirchen in Elbogen, nebyl znal jazyka českého. Příkladem jasnozřivosti české je psát Johannese Jessenia (Jessenius), jako Jana Jesenia či Jesenského a vydávat ho za Slováka či Čecha, když v 17. století národ v moderním smyslu slova neexistoval, slovenský pak nebyl znám ani názvem a onen Jessenius narozeny v Breslau (Vratislav) byl znalý jazyka latinského, německého a starořeckého a ne jazyka českého a vůbec ne jazyka slovenského, který ještě neexistoval. (14)
V 1794 poprvé navrhuje jakobín profesor Ignác Martinovič vytvoření čtyř provincií Uhersku, z nichž jedna byla by provincie Slavonica. V české mysli příslušnost zemská – Čechy – česká, splývá s příslušností národní. Tak dochází k tendenci psát představitelům inteligence, tedy jména slavných „Čechů“, žijících na území Koruny česká křestní jména. Další čechizací je psaní jmen panovníků českými jmény, když takovou radost nikdy neměli, by se takto mohli psát, týká se to nejen panovníků rakouských (rakousko-uherských), či panovníků Království Velké Británie či království pruského a císařství německého. Jako genealog zastávám tento názor: Platí všeobecné pravidlo křestní jména a příjmení se mají psát, tak jak je vedeno v rodném listě a matrice a nevymýšlet si české novotvary s cílem rozšířit si množství slavných Čechů. Provedená násilná čechizace v matrikách v letech 1945-1948 byla protiprávní a je věci každého jak se tím vypořádá, už k úctě ke svému rodu. Měl by požadovat zápis původní, provedený v matrice v den jeho narození.
Poznámka. Židovských příjmení se týkal Josefův patent z 23. 6. 1787 s platností od 1. 1. 1788, jenž ukládal Židům povinnost přijetí německých jmen. Hebrejská jména byla obvykle zakázána, aby si člověk zajistil „hezké“ rodinné jméno, musel úředníky uplácet. Většinu Židů však úředníci rozdělili do čtyř kategorií a podle toho je pojmenovali: Weiss (bílý), Schwarz (černý), Gross (velký) nebo Klein (malý). Židé kněžského nebo levitského původu, kteří se mohli hlásit ke jménům jako Cohen, Kahn, Katz, Levi, museli tato jména poněmčit. Velká skupina Židů dostala jméno podle místa narození nebo pobytu ( Epstein, Horowitz, Brody, Tausig) a početnou skupinou jsou jména odvozená buď od rodných jmen, nebo jiných příjmení nebo spojení -sohn, -son, -kind, -er, -s, -man a další. Židovská příjmení byla často povahy složené, což je jistě dáno charakterem němčiny, některé slovotvorné složky se mohou objevit i samostatně jako jména, povětšinou souvisí s květinou či drahých kovů a kamenů. Patent byl doplněn seznamem 890 mužských a 409 ženských jmen a jejich "židovských" variant, z kterého si měli Židé vybrat. Od roku 1836, bylo Židům povoleno používat jakákoli německá jména s výjimkou jmen křesťanských svatých. Za národního obrození a poté za první republiky se mnohá německá jména počešťovala, např. Mandelík, Votický, Štědrý. Další vlna počešťování nastala po druhé světové válce. (15)
Pardubice 16.7.2010
Franz Chocholatý Gröger
Poznámky:
(1) Erban Karel, Jména a názvy v nové republice, in: Naše řeč 3-4, ročník 29/1945, http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3883
(2) Erban Karel, Jména a názvy v nové republice, in: Naše řeč 3-4, ročník 29/1945. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3883
(3) Hála Bohuslav, Několik poznámek k Erbanovu článku „Jména a názvy v nové republice“ in: Naše řeč 3-4, ročník 29/1945, http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3909
(4) Erban Karel, Odpověď k Hálovým poznámkám, in: Naše řeč 3-4, ročník 29/1945, http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3910
(5) Beneš Josef, Jaké české příjmení si vybrati?, Naše řeč 4-5, ročník 30/1946, http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3960, http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3968
František Pátek, Křestní jména a příjmení, Naše řeč 5-6, ročník 31/1947, http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4021
(6) http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1950/sb27-50.pdf
(7) Gebhart Jan, Kuklík Jan, druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém , společenském a kulturním životě, Paseka, Praha , Litomyšl 2004 s.184-185, ISBN 80-7185-626-6
(8) Kovář Daniel, Koblasa Pavel, Názvy českobudějovických veřejných prostranství v minulosti a dnes, Ulicemi města Českých Budějovic, České Budějovice, 2005 s.31
http://www.veduta-nakladatelstvi.cz/download/1223883970cs__1_ulicemi_cb.pdf
(9) Zákon č. 266/1920 Sb., o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů
(10) http://spcp.prf.cuni.cz/lex/17-1926.htm
(11) http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/4vo/tisky/T0331_00.htm, další interpelace viz http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/4vo/tisky-4zas.html
(12) Kovář Daniel, Koblasa Pavel, Názvy českobudějovických veřejných prostranství v minulosti a dnes, Ulicemi města Českých Budějovic, České Budějovice, 2005 s.37-38 http://www.veduta-nakladatelstvi.cz/download/1223883970cs__1_ulicemi_cb.pdf
(13) Erban Karel, Jména a názvy v nové republice, in: Naše řeč 3-4, ročník 29/1945, http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3883
(14) Chocholatý Gröger Franz, Bílá hora, http://nassmer.blogspot.com/2010/06/bila-hora.html
(15) Kuděla, Jiří: Germanizace židovských příjmení, Documenta Pragensia XXIII. Praha, Criptorium, 2004, Procházková Žaneta, Židovská příjmení- http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-777
Literatura:
Digitální knihovna - Český parlament - http://www.psp.cz/eknih/rejstrik/
Gebhart Jan, Kuklík Jan, druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém , společenském a kulturním životě, Paseka, Praha , Litomyšl 2004 s.184-185, ISBN 80-7185-626-6
Kovář Daniel, Koblasa Pavel, Názvy českobudějovických veřejných prostranství v minulosti a dnes, Ulicemi města Českých Budějovic, Bohumír NĚMEC – VEDUTA České Budějovice, 2005 ISBN 80-86829-07-3
Naše řeč, Ústav pro jazyk český AV ČR, vychází 5 x ročně, ISSN 0027-8203. http://nase-rec.ujc.cas.cz
Sbírka zákonů a mezinárodních smluv http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/
Senát – rejstřík 1-4 volební období http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/rejstriky.php?ke_dni=17.07.2010&O=7, http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/2vo/rejstriky.php?ke_dni=17.07.2010&O=7
http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/3vo/rejstriky.php?ke_dni=17.07.2010&O=7
http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/4vo/rejstriky.php?ke_dni=17.07.2010&O=7