Šéfredaktor polských novin s největším nákladem požaduje,aby Berlín převzal vedení v Evropě
Hans Heckel
I přes staré nepřátelství se v Polsku dívají na německou slabinu ve vedení na úrovni Evropské unie s obavami. Zdá se, že u všeho jde už jen o německé peníze, ale nějakou vizi pro Evropu už vysledovat nelze. To, že vztah Polska k Německu je „obtížný“, patří ke konstantám evropské politiky. K základnímu cítění východního souseda patří zneklidňující dojem, že se sám nachází takřka sevřen mezi Německem a Ruskem. K tomu se přidružuje hlodavý pocit, že nemůže jako velký evropský národ vyvíjet důležitost, která by Polsku měla vlastně příslušet.
Za těchto okolností se jeví jako mimořádně výjimečná zpráva skutečnost, že šéfredaktor největších polských novin od Německa požaduje, aby se konečně „probralo“ a aby v Evropě převzalo vedení. Grzegorz Jankowsky, šéf masového listu „Fakt“, si v příspěvku pro „Die Welt“ hořce stěžuje na neperspektivnost evropské politiky, nedostačující kvalitu politického vedoucího personálu v hlavních městech Evropské unie a na chybějící jakékoliv politicko-strategické vize.
Periodikum „Fakt“ stejně jako „Die Welt“ patří sice pod německý Springer-Verlag, ale z toho by neměly být činěny žádné uspěchané závěry. List sleduje polskou nacionální linii a obzvláště jeho vztah k zástupcům německých vyhnanců se dá nazvat vším možným, jenom ne smířlivým vztahem.
Ovšem Jankowského nenechává na pokoji vážná obava z toho, že bez čilého a silného Německa by se celá Evropa mohla dostat na „kluzkou plochu“ a její země by se mohly z mezinárodního hlediska „ponížit na úroveň politických partnerů druhé nebo třetí třídy“. „Pomalu ale jistě se rozpadává Evropská unie a to před očima nás všech“, varuje polský tvořitel veřejného mínění.
Příčiny blížící se pohromy jsou podle Jankowského různorodé. Je tu v první řadě stále se rozšiřující trhlina mezi bohatými a chudými státy EU. Z „vynucení“ ze strany Německa a Francie se oba tábory od sebe stále více vzdalovaly. Šéfredaktor „Faktu“ však z toho v žádném případě nevyvozuje obvyklé požadování „větší solidarity bohatých“ ve formě ještě více subvencí, ještě více miliard v podobě záchranných fondů a ještě více garancí pro „ty chudé“. Naopak: Jankowsky ostře pranýřuje bezplánovitou rozdavačnost Němců. „Němci nerozpoznávají nebo si nechtějí připustit, že jejich subvencováním Španělska, Portugalska, Irska, Polska, Česka nebo Řecka se vůbec ničeho nedosáhne. Exportují hotové peníze, aniž by za to očekávali nějakou protislužbu. … Samozřejmě, že jsou všichni za tyto peníze vděční. Ale proč se proboha na tyto peníze neváže žádná politická myšlenka, žádná idea, žádný koncept pro Evropu?“
Co se týká „vděčnosti“, tak ta je v Německu vnímána už méně. Chybějící perspektivní koncept pro Evropu mezitím vytýkají vlastní vládě také němečtí pozorovatelé.
Grzegorz Jankowsky vidí příčinu této bezcílnosti v „katastrofální kvalitě“ našich politických vedoucích vrstev: „Výsledkem je intelektuální bezmoc při vytváření dlouhodobých politických konceptů“, míní tento Polák. K tomu navíc prý brzdí „všudypřítomná politická korektnost“. Politikové v Londýně, Paříži nebo Berlíně prý myslí už jen na nejbližší volby. Jejich síla nestačí už ani na to, aby uvedli do praxe cíle vypracované už jejich předchůdci.
Ale zde by to čtenáře mohlo ovšem přimět i k tomu, aby se dožadoval trochu milosti pro dnešní vůdce Evropy. Jejich předchůdci, kteří jsou vychvalováni i Jankowským, jako například Helmut Kohl, položili základy pro mnoho dnešních problémů, viz například Euro. Jejich politika se vyznačovala naivní představou, že vlastní dynamika evropské integrace vyřeší většinu problémů sama od sebe.
Kromě toho přispěla nedůvěra oproti silnému Německu k tomu, že byla nahrazena německá marka jako dosavadní podstatný stabilizační faktor celkové evropské hospodářské konstrukce, aniž by byla po ruce alespoň obstojná náhrada se stejnou hodnotou. A tak jsou dnešní politikové prokleti k tomu, aby zápasili s fatálním rozporem, který vyvolali jejich „vizionářští“ předchůdci.
Čína zaujme místo Evropy, jak předpovídá Jankowsky, také proto, že „pohodlní Němci, Britové a Francouzi právě zrovna tam přemístili většinu své produkce a technologie“. Zde šéfredaktor „Faktu“ exaktně vystihuje také obavu mnoha Němců. Ti bezmocně přihlížejí tomu, jak Číňané jednoduše sbírají smetánku z plodů rozvoje celých desetiletí, který byl často subvencován penězi z německých daní.
Při identifikaci jedné další hrozby zůstává pak Jankowsky typickým Polákem: Oproti „gigantovi z Moskvy“ prý „osamocená Francie a Německo … nemají žádnou šanci“. Gigant? Hospodářský, technologický, společenský stejně jako demografický vývoj Ruska tento pojem spíše odhalí jako přeháňku.
Navíc když čínská vyzývavost by mohla Rusko postihnout ještě bezprostředněji než samotný zbytek Evropy. Stačil by jen zlomek čínského lidu, aby zaplavil celou Sibiř, a aby ji, jakým způsobem už je pak jedno, připoutal k sobě. To by mohlo přibrzdit tendenci Kremlu otevírat na západě druhou frontu, jako například „válkou o plyn“.
To, že si šéfredaktor polských novin s největším nákladem přeje německé vedení v Evropě, je – nedbaje takovýchto polských zvláštností – povzbuzující signál normalizace. Grzegorzovi Jankowskému by se ovšem bohužel mohla také vyplnit jeho vize: Berlín, beznadějně zůstávající viset v tahanici o „bezalternativní“ Euro, nemá ani volný prostor, ani odvahu nebo fantazii k tomu, aby nabízející se úloze dal konkrétní podobu.
Tento článek vyšel původně v PREUSSISCHE ALLGEMEINE ZEITUNG a je zde přeložen a přetištěn s výslovným souhlasem redakce listu.
