 |
| Paul Craig Roberts |
Vyděsil jsem moderátora, když jsem výroky Hillary srovnal s tím, že osel nadává druhému do dlouhoušatce. Byl jsem docela ohromen, když moderátor programu BBC ihned bránil Ameriku, a divil jsem se tomu v dalším průběhu pořadu. Určitě slyšel o Abu Ghraib, Guantánamu, o po celém světě rozdělených mučících věznicích CIA, o invazi a zničení Iráku na základě lží a klamání, o Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu, Somálsku, Libyi. Určitě si uvědomoval pokrytectví Hillary, když tato démonizovala Čínu, ale vědomě ignorovala Izrael, Mubaraka, Bahrain a Saudskou Arábii. Reputace Číny není perfektní, ale je to tak hrozné? Pročpak čínský ministr zahraničí nekritizoval americké porušování lidských práv a falšování voleb? Jak je možné, že se Čína stará o své vlastní problémy, ale my ne?
Tyto otázky neměly dobrou odezvu. Nikdo z ostatních účastníků diskuse nebo hostů se nedomníval, že se Hillary rozhodla správně, ale dokonce ani čínští hosté se nevyhýbali chápání, které na každé téma nazírá z té pozice, že Západ vytváří měřítko, podle kterého se mění zbytek světa. Tím, že jsem poukázal na naše vlastní slabiny, jsem toto měřítko zpochybnil. Moderátor a ostatní hosté nemohli uniknout omezením, ve kterých je uvězněno smýšlení, když akceptuje roli Západu jako měřítka.
Západ se dostal tak daleko, že dokáže vidět sebe samého a ostatní už pouze jen očima své vlastní propagandy. Hodně se hovořilo o nedostatcích demokracie v Číně. Zatímco byl vysílán program BBC, přicházely zprávy, že Řekové vyrazili opět do ulic, aby protestovali proti tomu, že náklady pro vykoupení bank a Wall Streetu – těch bohatých – jsou ukládány obyčejným lidem, na náklady jejich života a nadějí. Irská vláda oznámila, že chce část penzijních úspor vyvlastnit daní. Moderátorovi a ostatním hostům jednoduše nedocházelo, že toto nejsou žádné demokratické úspěchy.
Je to zvláštní forma demokracie, která vede k politickým rozhodnutím, odměňujícím úzký okruh a trestající velký okruh lidí, nedbaje energických protestů širokých vrstev.
Politologové rozumí tomu, že volební výsledky ve Spojených státech amerických jsou určovány mocnými zájmy peněz, které financují politické kampaně, a že ty zákony, které schvaluje Kongres a podepisuje prezident, jsou vytvářeny těmito zájmovými skupinami, aby sloužily jejim vlastním užším zájmům. Tyto závěry se odmítají jako cynismus a nemění nic na všeobecných konceptech.
Zatímco moderátor a hosté se vyžívali v povýšenosti Západu ve vztahu k demokracii a lidským právům, rozesílalo American Civil Liberties Union (ACLU – americké hnutí občanských práv) sdělení, ve kterém vyzývalo své členy, aby učinili kroky proti zákonodártsví Kongresu, které má současnému a budoucímu prezidentu USA poskytnout rozšířené pravomoci k tomu, aby z vlastního uvážení mohl všude na světe nasadit vojenské síly, bez ohledu na omezení, která jsou dána ústavou USA a mezinárodním právem.
Jinak řečeno: ve velké americké “demokracii” se prezident má stát císařem.
Tento text byl přeložen do češtiny a zde zveřejněn se souhlasem správce internetového zpravodaje Antikrieg.com.