Válka, která měla mnoho otců (1.)

Předmluva
Lukáš Beer

Gerd Schultze-Rhonhof (nar. 1939)

Podněty zvenčí mohou být pro profesionální historiografii občas dobrým přínosem, inspirací či výzvou pro konstruktivní a férové vypořádání se s tématikou. Platí to i pro práci neprofesionálního historiografa Gerda Schultze-Rhonhofa, který se před několika lety (poprvé ve vydání z roku 2003) pokusil ve své knize „1939 - Válka, která měla mnoho otců“ (1939 - Der Krieg, der viele Väter hatte) nastínit dlouhý náběh na Druhou světovou válku v rámci rozsáhlého vylíčení, v němž dochází k závěru, že tato válka měla „mnoho otců“. Schultze-Rhonhof jmenuje na konci své studie výslovně šest států, kterým připisuje obzvláštní zodpovědnost za vypuknutí války v roce 1939. Jmenovitě to je Velká Británie, Francie, Polsko, Sovětský svaz, Spojené státy a Německo. V tomto seznamu chybějí Itálie a Japonsko, což na první pohled může překvapit, vzpomeneme-li už jenom italskou politiku včetně války v Etiopii, které samotný autor ve své knize věnuje určitý prostor. Vysvětlení možná nalezneme v autorově rozdělení Druhé světové války na tři dimenze, ve kterých z jeho pohledu probíhala, totiž na asijsko-japonskou, středomořsko-italskou a středoevropsko-německou.

Gerd Schultze-Rhonhof popisuje v podstatě posledně jmenovanou dimenzi světové války, přičemž se především soustředí na vývoj směrem k německo-polsko-sovětské válce v roce 1939. Této se jeho kniha věnuje z největší části a končí chronologickým popisem posledních dní před vypuknutím války mezi 23. srpnem a 31. srpnem 1939. Vedle toho se jeho podrobná studie vrací také až k první světové válce a Versailleské smlouvě, včetně jejích důsledků, a zaměřuje se zbrojní soutěžení mezi státy v letech 1919-1939. Schultze-Rhonhof vystavuje kritice i tzv. „klíčové dokumenty“, které byly předloženy po válce při norimberském procesu a mají dle konvenční interpretace dokumentovat německou vůli k útočné válce. Název knihy sice mylně napovídá, že její obsah vlastně zřejmě bude pojednávat o samotné světové válce, ovšem autor se pouze soustředí (především) na problematiku geneze německo-polského konfliktu. „Hobby-historik“ Schultze-Rhonhof si se zájmem všímá zejména laickou veřejností dnes naprosto opomíjených (či profesionálními historiky přehlížených) postojů diplomacie ostatních zemí v tomto rozhodujícím období ve vztahu k vládě polského státu a pokouší se názorně vysvětlit, jak bylo možné, že se situace počínající původním německým návrhem z roku 1938, garantujícím polské hranice, vůbec mohla během několika málo měsíců přeměnit v protiklad, který nakonec vedl k eskalaci násilí.

Skutečnost, že Schultze-Rhonhof není žádným profesionálním historikem, může být bezpochyby chápána jednak jako přednost, na druhé straně vytýkají kritikové jeho práci údajně nedostačující zohlednění odborné literatury, která by vážnost a serióznost jeho díla vlastně mohla ještě podtrhnout. Autor sám však zdůvodňuje svojí nedůvěru vůči konvenční německé odborné literatuře zejména smlouvou, kterou se němečtí profesionální historikové musí běžně zavazovat interpretaci norimberského soudního dvora, jež je v podstatě cestou služebního slibu dodnes nutí k tomu, aby tvrdošíjně zastupovali tezi o samotné vině Německa na rozpoutání Druhé světové války.

Na konci své rozsáhlé knihy (čítá dohromady 609 stran) autor udává celkem 178 odkazů na zdroje a literaturu využitou pro studii. Recenze, které krátce po vydání knihy vycházely v renomovaném německém tisku, se snažily autorovi vytýkat zejména skutečnost, že z velké části prý čerpal z publikací „revizionistických a pravicově extremistických“ autorů (jmenujme autory jako jsou např. Jacques Benoist-Méchin, Erich Kern, Friedrich Grimm, David L. Hoggan aj.) a „kontroverzních“ historiků jako např. Stefana Scheila, Wernera Masera a Ernsta Topitsche. Listy Die Welt a Frankfurter Allgemeine Zeitung pranýřovaly údajné „vytváření nových mýtů“ autorem a vytýkaly mu, že čerpá také z „nanejvýš pochybné literatury“, věcné výtky kritických recenzí se však prakticky omezily pouze na jedno tvrzení v knize Schultze-Rhonhofa, kde se udává, že v letech 1933 až 1938 uprchlo z Polska do nacionálně-socialistického Německa (částečně zpět) 557.000 Židů ze strachu před polským antisemitismem. Kritikové však nedokázali věcně tento údaj vyvrátit, ale zmohli se pouze na zjištění, podle nějž Schultze-Rhonhof čerpal z nedůvěryhodného resp. pravicově extremistického zdroje. Dalším podrobným rozborem citované knihy lze na několika místech studie autorovi vytknout samozřejmě i určitá menší či větší nedopatření v některých pasážích, týkající se většinou problematiky neúplných citátů Adolfa Hitlera, konkrétně s poukázáním na neúplnost citace ci vytržení z kontextu - ovšem o skutečné faktické závažnosti těchto nedopatření nemůže úplně vždy být řeč. Připomeňme si v této souvislosti pro srovnání jen skutečnost, že k oblibě české historiografie - podotkněme, že té profesionální - zejména ve vztahu k protektorátní historii vlastního národa dodnes patří selektivní a neúplný výběr citací "nacistických pohlavárů", aniž by se nad tímto nešvarem někdo vážněji pozastavoval. (Pozn.: s obsahem těchto konkrétních kritických výtek ke knize Schultze-Rhonhofa se čtenář bude moci seznámit v doplňkovém textu, který bude napojen na doslovný překlad přednášky autora, jež se uskutečnila v roce 2006 a navazovala na jeho publikaci).

Autor Gerd Schultze-Rhonhof je bývalým generálmajorem Bundeswehru (narozen shodou okolností právě v roce 1939) a vydal před třemi lety v mnichovském nakladatelství také knihu, která se tentokráte zaměřila na existenci československého mnohonárodnostního státu, od jeho vzniku až po předpovídatelný zánik (Das tschechisch-deutsche Drama 1918–1939. Errichtung und Zusammenbruch eines Vielvölkerstaates als Vorspiel zum Zweiten Weltkrieg. Olzog Verlag, München 2008).

Redakce NAŠEHO SMĚRU se v kooperaci s externím spolupracovníkem rozhodla v několika částech doslovně přeložit znění přednášky Gerda Schultze-Rhonhofa, přednesené v roce 2006 v Mnichově. Vzhledem k tomu, že její znění je běžně dostupné na internetu, chceme tímto krokem vyjít vstříc zejména českému čtenáři neovládajícímu německý jazyk.