Samostatná evropská politika není patrná
Andreas Mölzer
Když minulý týden pobývala německá spolková kancléřka Angela Merkelová na státní návštěvě ve Spojených státech amerických, neměla se vlastně dostavit u amerického prezidenta Baracka Obamy k přijetí vydaného rozkazu, nýbrž jí bylo spíše radno, aby co nejnaléhavěji demonstrovala svébytný evropský profil. Neboť emancipace evropské politiky vůči americkým zájmům by byla důležitým signálem k tomu, aby se nejen navodila zásadní změna kursu v evropské bezpečnostní a obranné politice, popřípadě i zahraniční politice, nýbrž také v centrálních otázkách evropské politiky zahraničního obchodu, kde jsou nadále beze změny uplatňovány výlučně americké parametry.
Merkelová projednávala s Obamou důležité otázky, jako například krizi v severní Africe a válku Afghánistánu, a z evropského pohledu lze přitom opětovně vypozorovat, že se v případě vyjmenovaných krizových oblastí nepostupovalo podle evropských zájmů ale výlučně podle zájmů amerických. Přitom by ale bývalo bylo důležité, aby Merkelová jako vládní šéfka největšího členského státu Evropské unie vůči USA ukázala samostatnou linii a například v rámci NATO se dotazovala na pozadí sporného vměšování do konfliktu v Libyi.
Právě Německo, kde se momentálně právem diskutuje mediální veřejností smysl nasazení Bundeswehru v Afghánistánu, by mělo mít bujný zájem na tom, aby konečně došlo k rozloučení se zahraničněpolitickými dobrodružstvími, ve kterých dominují USA. Teprve pak se budou i malé země jako Rakousko nacházet v situaci, kdy se budou moci držet mimo takovéto konflikty popř. zúčastnit se podobných misí jen v případech, kdy se to bude jevit jako smysluplné z pozice svých vlastních zájmů.
Přeloženo a převzato se souhlasem redakce ZUR ZEIT
