 |
| Karel Lažnovský (8.3.1906 - 10.10.1941) |
„Demokracie se nakonec scvrkla na několik vedoucích průmyslových koncernů a bank, které diktovaly, zatím co politické strany obstarávaly jen potřebnou demokratickou stafáž a jejich předáci za tuto komedii sehrávanou s lidem dostávali tučné prebendy ve formě členství ve správních radách. Ve správních radách bank a pojišťoven seděli i „socialističtí“ předáci a pobírali statisícové tantiémy.“
„Předáci stran využívali moci, kterou jsme jim dávali, jen ke svému obohacování a k zabezpečení své užší i širší rodiny, nestarajíce se vůbec o to, že uvádějí národ na pokraj záhuby.“
„My všichni jsme byli oblouzeni výchovou, která nám namlouvala, co bylo potřebné pro zá-padní velmoci. Pachtili jsme se za jejich uznáním a za přeludem kosmopolitismu.“
„Veškerý tisk byl ovládán politickými stranami nebo přímo vedoucími straníky – znamenalo to, že všechen náš tisk byl nucen propagovat toliko ideologii západního kapitalismu.“
„Je svobodný svět, který je v poutech půjček?“
„Kde má demokratický národ svůj národní kapitál? Každý takový národ má jen dluhy, za které ručí před celým světem jako nositel státu, ale kapitál mají kapitalisté ve svých soukromých pokladnách. A rozhodně jej nepovažují za kapitál národní, nýbrž za kapitál svůj a své rodiny.“
Těchto pár citací pochází z knížky Karla Lažnovského (1906 – 1941) Říše a my, která vyšla v nakladatelství Orbis ještě v roce 1941 jako jeden z nejúspěšnějších titulů vzdělávací řady „Na okraj nové doby“. Autor, ve dvacátých letech činný v KSČ, se v nich vypořádává s poměry I. republiky. Že nejde o kritiku poměrů ryze současných, dojde čtenáři nejspíš plně až ve chvíli, kdy narazí na pasáže, jaké se dnes už v „seriózním tisku“ neobjevují:
„Naše někdejší státní samostatnost byla pouze zdánlivá. Náš stát byl pouhým vasalem západ-nického kapitalismu ovládaného světovým Židovstvem.“
Nebo:
„Za firmou demokracie se tak skrývala nezřízená vláda kapitalistů a Židů, kteří měli jen jeden cíl: urvat pro své obohacení co se dá.“
V druhé části textu se p. Lažnovský věnuje už „vlastní“ propagandě, když II. světovou válku interpretuje jako „německo-italskou válku za osvobození Evropy z jařma židovsko-anglického kapitalismu“ či jako „evropskou občanskou válku za osvobození z okov drtícího úvěru.“
„Cíl fašismu a národního socialismu: osvobození evropských národů ze jha hospodářské nadvlády, jak ji prováděla Anglie nikoli jako národ a stát, ale Anglie jako doména malé skupiny kapitalistů a Židů, kteří mocí svých kapitálů zotročili národy.“
Nás však v této době „po Lehman Brothers“, kdy se investor z City veřejně vyznává, že „světu vládne Goldman Sachs“ a on sám krize „prostě miluje“, protože jsou příležitostí k velkému zisku, kdy desetitisíce lidí protestují v ulicích proti Wall Streetu spíše zajímá, zda zjevně sys-témová chyba burzovního kapitalismu nebude nakonec příčinou další světové války…