Lukáš Beer
 |
| Dva populární němečtí novináři odstranění s veřejnoprávních vysílacích stanic: Eva Hermanová (v roce 2007 se měla pozitivně vyjádřit o některých aspektech rodinné politiky státu za nacionálního socialismu) a Ken Jebsen, který dostal vyhazov po nařčení s antisemitismu polsko-židovským novi- nářem Henrykem M. Broderem. |
Zavzpomínejme. Začněme její knihou Das Eva-Prinzip (2006), ve které autorka činila feminismus odpovědným za neslučitelné požadavky na roli žen, což podle ní v dnešní moderní době způsobuje nízkou německou porodnost a tím i hrozbu postupného vymírání Němců. Dne 6. září 2007 Hermanová představila asi před 30 novináři svou další novou knihu Das Prinzip Arche Noah a prohlásila přitom něco zřejmě velmi zločinného: „Musíme rodinám dopřát ulehčení a nikoliv zatížení a musíme také vytvořit spravedlnost mezi bezdětnými rodinami a těmi, které mají hodně dětí. A především se musíme také opět naučit vážit si obrazu matky v Německu, který byl bohužel odstraněn [současně] s národním socialismem a na to následujícím hnutím roku 1968. Osmašedesátým bylo tenkrát prakticky všechno to – všechno, co jsme měli za hodnoty - …., byla to hrozná doba [národní socialismus], byl to naprosto šílený, velmi nebezpečný politik, který přivedl německý národ do zkázy, to všichni víme. Ale tenkrát [tj. pádem národního socialismu] bylo odstraněno právě taky to, co bylo dobré, a to jsou hodnoty, to jsou děti, to jsou matky, to jsou rodiny, to je soudržnost – to bylo odstraněno. Nesmělo už nic zůstat stát na nohou..”
Pouhých pět dní po tomto prohlášení se Hermanová ke svým kritizovaným výrokům vyjádřila precizněji a dokonce se za ně omluvila do té miry, pokud tím snad měla zranit pocity některých spoluobčanů, zejména obětí národního socialismu a jejich rodinných příslušníků. Zároveň zdůraznila, že tím v žádném případě nechtěla vychvalovat národně socialistickou rodinnou politiku. A jasněji než v rozhovoru pro největší německý deník Bild se od národního socialismu posléze distancovat ani nemohla, když řekla: „Nejde o Hitlerovy hodnoty, nýbrž o základní lidské hodnoty, které byly v Třetí říši zneužity a později úplně odstraněny.“ Jedním dechem s tím sebe samotnou označila za celoživotní „protivnici nacismu“ a proto prý chápe mediální kampaň proti její osobě, která ihned po pronesení nahoře citovaných slov propukla, jako „záměrnou likvidaci částečně zglajchšaltovaným tiskem“. Nic jí toto distancování nebylo platné – a nejen to. Známý německý týdenník Der Spiegel ji vzápětí vytkl používání „nacistického vokabuláru“ tím, že vložila do úst pojem „zglajchšaltovaný“. Později jí to dokonce vytýkal jeden historik v televizním studiu – (a nad touto argumentací poněkud přitaženou za vlasy asi každý Čech bude udiveně kroutit hlavou) - Hermanová se prý už prohřešila pouze tím, že používá „nacistický výraz“ „zglachšajtování“!
Tím však černá listina osudových prohřešků Evy Hermanové zdaleka nekončí. Podívejme se na to, který přečin vyvolal ostrý protest Ústřední rady Židů v Německu. Hermanová si na setkání německých katolíků ve Fuldě dne 6. října 2007 dovolila opakovaně přihlásit ke křesťanské víře a sklidila intenzivní potlesk obecenstva ke svým výrokům o roli mužského a ženského pohlaví v rodině a v manželství. A to se jevilo ústřední organizaci německých Židů samo o sobě jako nepřípustné – že katolíci tak nadšeně tleskali přednášce osoby, která se přeci několik dní předtím vyjádřila pozitivně k některým aspektům rodinné politiky před rokem 1945. A pak už následovalo předčasné „vyhoštění“ Evy Hermanové s talkshow Johannese B. Kernera, ve kterém se tematizovala role pohlaví a v souvislosti s tím také „kontroverzní“ výroky oblíbené moderátorky. Feministické duo, diskutérky Senta Bergerová a Margarethe Schreinemakers, se před kamerami hlasitě a hystericky pohoršovalo nad „personou non grata“ Hermanovou, načež moderátor nežádoucího hosta požádal, aby odešel ze studia. (Bylo by velmi zajímavé a přínosné přeložit pro české čtenáře celý textový záznam průběhu „diskuse“ vysílané tehdy v onom německém pořadu, protože se na něm velmi názorně dá demonstrovat neurotický mechanismus, jakým se v Německu likviduje veškerý pokus rozvést diskusi nad některými tabuizovanými tématy. Německý opis, tedy jakýsi protokol z televizního pořadu, si lze přečíst ZDE. Skutečně stojí za to dozvědět se, kvůli kterým slovům byla Hermanová diváky v hledišti a „spoludiskutéry“ vypískána, umlčena, přeřvávána a nakonec naživo z pořadu vyhoštěna. Hermanová ještě v vysílání stihla diváky a hosty varovat, že je velkou chybou a obrovským nebezpečím pro společnost a naši budoucnost, pokud se budeme snažit úzkostlivě vyhýbat určitým tématům a projevování nesouhlasných názorů pouhým hrozivým oháněním se „hnědým obuškem“, který hned každého předem obviňuje ze sympatií k nacionálnímu socialismu, aby jej tak umlčel a společensky definitivně znemožnil.) Tento pořad dne 9. října 2007 sledovalo téměř 2,7 miliónu lidí a jeho rezonance mezi lidmi byla obrovská. Nicméně kariéra Evy Hermanové v německé veřejnoprávní televizi tím byla definitivně ukončena.
Dnes tu máme podobný aktuální případ. Koncem listopadu dal německý veřejnoprávní vysílač RBB (Rundfunk Berlin-Brandenburg) vyhazov svému moderátorovi Kenu Jebsenovi (narozen 1966). Je mu vyčítán antisemitismus. Po dobu osmnácti let byl Jebsen spolupracovníkem, tedy reportérem, moderátorem a producentem u RBB a u rozhlasové stanice Radio Fritz moderoval a produkoval svůj vlastní vysílací program, totiž rádiovou šou „Ken FM“ po dobu deseti let. Toto bylo dne 6. listopadu 2011 vedením vysílací stanice náhle odstraněno z programu. Za tímto radikálním zákrokem stál iniciativní polsko-židovský novinář a autor Henryk Marcin Broder (* 20. srpna 1946 v Katovicích, Polsko. Broder pochází z polsko-židovské rodiny, oba rodiče přežili koncentrační tábor. Společně s nimi se Broder v roce 1958 přes Vídeň dostal do Německa, kde od té doby žije a dnes také publikuje a vystupuje v televizi.)
Broder za své kariéry v Německu napsal několik knih o židovské kultuře, o německo-židovských vztazích a o „nepřátelství k Židům“ a „antiamerikanismu“, údajně se rozmáhajících v německé společnosti. Před dvěma lety se Broder dokonce na krátkou dobu přechodně rozhodl kandidovat do úřadu prezidenta Ústřední rady Židů v Německu. (Za zmínku stojí, že se mimo jiné chtěl v této funkci zasadit o to, aby bylo odstraněna možnost trestního stíhání za popírání holocaustu, jež považuje za kontraproduktivní.) Broder chápe „antisionismus“ pouze jako jednu z forem antisemitismu a je známý např. jeho výrok, kterým neguje veškerou kritiku sionismu holocaustovým obuškem : „Protisionistický Žid je tendenčně antisemitou. Antisionismus je pro Nežidy stejně jako pro Židy jen výmluvou, aby mohli svůj antisemitismus prezentovat jaksi v politicky aseptické formě.“
Ken Jebsen o obětech holocaustu: „Ty samy považují za nechutné, co se v jejich jménu děje“
 |
| O rozsudku Henryka M. Brodera se nesluší pochybovat: obvinění z antisemitismu z jeho úst může v Německu vést ke zruinování kariéry. |
„Jak už jsem řekl, nemá vůbec smysl se s Vámi bavit. To je to stejné, jako kdybych se pokoušel přesvědčit jehovisty nebo členy scientology. Nejsou schopni vystoupit ze své klece.
Co je největší problém Židů? Jejich vůdci. Tedy stejně jako ve zbytku světa. Henry Kissinger, sám Žid, se o Židy vůbec nezajímá. Sám řekl, když jej ruští Židé prosili, aby jim umožnil vycestování do Izraele, že pro něj – citát – „je zplynování ruských Židů nanejvýš ekonomickým problémem“.
Nemusíte mi obstarávat žádné informace o holocaustu. Mám jich víc než Vy. Vím, kdo holocaust vynalezl jako Public Relations. Synovec Freuda, Bernays. Ve své knize Propaganda napsal, jak se takovéto kampaně provádějí. Goebbels to četl a uvedl do praxe. Vím, kdo umožnil rasové databanky v národně socialistické říši. IBM svými hollerithovými stroji (zařízení, které umožňovalo zpracovávat data pomocí děrovacích karet – pozn. autora) Vím, kdo během celé války zásoboval Německo palivem do bombardérů. Standard Oil, tedy Rockefeller. A co dělá CIA od svého založení? Podporuje každého diktátora, když jí to je ku prospěchu. Přitom nasazuje staré nacisty až do devadesátých let do svých služeb. Jakou morálku měli Allan Dulles a spol? Vůbec žádnou. Jde jen o moc a o cash a kdo přitom bud obětován, je naprosto vedlejší.
Zapomeňte na všechny osudy jednotlivců. Jde o velkou věc těch úplně nahoře, kteří nás všechny nechají tancovat jako loutky. Tady náboženství nehraje žádnou roli. Je jedno, zda jste žid, muslim, buddhista nebo FAŠISTA. To je jedno, hlavně aby to sloužilo věci! Vím přesně, o čem mluvím, protože jsem procestoval velké množství zemí… Byl jsem v Izraeli a hovořil jsem s oběťmi holocaustu. Ty samy to považují za nechutné, co se děje v jejich jménu. Já sám mám íránské a židovské kořeny ale také právě příbuzné na celém světě. Nikdy tu nejde o lidi a o mír. Jde o moc a o válku a je tu super obchodní model. To všechno je použitelné, když jsou někým řízeny informace. Na všech stranách. Ale kdo to platí?
Vy? Já?
Pasivně. Ale co je s aktivními oběťmi?
Mně jde vyloženě o tyto lidi a je mi jedno, jaký mají pas, jaké náboženstvé nebo bůhví co. Co chtějí tito tvůrci po nás? Abychom si pěkně stále udržovali náš obrázek o nepříteli, abychom se dali využívat. Nenechám se využívat. To je má zkušenost a moje resumé z války. Existují jenom poražení. Kromě těch, kteří všechno pozorují z dostatečné vzdálenosti.
Jaký je závěr? Úplně nahoře není žádná morálka. A jednotlivec nehraje žádnou roli. (…) Myslím si, že větší část mé generace a mladých lidí už toho ale má dost. My bychom moc dobře mohli spolu žít v míru, kdyby nás nechali. Ale to není vůbec žádoucí. Politika napětí je vysloveným cílem. Ale já se toho nezúčastním. A také nebudu tisknout žádnou spoušť za spravedlivou věc nebo nebudu říkat Ano k bombardování Libye a 26.000 nasazením. To všechno je politika nepřátel člověka, chladných válečníků, lidí u moci. Tito lidé nemají žádný respekt ze života. (…)
Země je kulatá. Hlava je kulatá. Aby se myšlení dočkalo změny, bylo by dobré jednoduše vyzkoušet obrátit se nepředpojatě na „úhlavního nepřítele“ a přesvědčit se o tom, že přeci jen existuje mnoho společných jmenovatelů. Zda na nich jednou budeme stavět? Anebo se přeci jen dalších 30 let nadále budeme mlátit po hlavách? Tato planeta jednoduše nemá čas na to, aby se touto metodou z doby kamenné zachránila před globálním kolapsem.
Zůstaňte ve svém koutě a zabarikádujte se za „dějinnými skutečnostmi“. Já se raději pokouším psát dějiny nově tím, že natahuji ruku. Méně nenávisti by Vám určitě neuškodilo. Ta všechno zamoří jedem.“
Místo, aby si člověk, kterému byl tento email od Jebsena adresován, vzal některé jeho (i když připusťme do určité míry poněkud naivní) myšlenky k srdci, patrně se urazil a přeposlal mail přímo denunciantovi Broderovi, který s ním obratem zamanévroval u vedení stanice RBB. Broder se chytil zejména oné pasáže, kde Jebsen píše o vynalezení holocaustu jako „dobré PR“. To je v dnešním Německu dostatečný argument k tomu, aby mohl být veřejnosti povědomý člověk obviněn z antisemitismu a aby byla zruinovaná jeho profesní kariéra a tím mohl být člověk prakticky odepsán.
Jebsen se pochopitelně pokoušel bránit a uznal za svou chybu, že soukromý mail formuloval pod tlakem časové tísně a také za okolností, kdy předpokládal, že jeho soukromý mail nebude určen pro širokou veřejnost (proto je také plný překlepů). Z toho si vzal drahé poučení, že i v diskusích na internetu musí za všech okolností vážit každé slovo, jako kdyby právě seděl před tuctem novinářů na tiskové konferenci. Mimo to Jebsen v reakci na výtku zdůraznil, že v minulosti vždy holocaust považoval za odporný zločin.Vedení RBB v důsledku Broderova „udání“ Jebsenovi dalo kudlu na krk a pohrozilo, že od nynějška by se měl ve svých pořadech spíše vyhýbat politickým tématům, a pokud je přeci jen bude zařazovat, musí se předtím redakčně nechat poradit – jinými slovy, jeho texty by musely nejprve projít redakční cenzurou. 23. listopadu RBB sdělil, že spolupráce s Jebsenem bude s okamžitou platností ukončena pro nedodržení předchozích podmínek. Po svém vyhození nyní Ken Jebsen zvažuje právní kroky proti tomuto zákroku vůči jeho osobě. Moderátor je v současné době v Německu předmětem štvanice, jako svého času Eva Hermanová. Židovská obec v Berlíně mimochodem v návaznosti na vyhazov uvítala toto „konsekventní rozhodnutí RBB“. „Chápeme to jako vzorový případ, jak se vedení RBB nakonec rozhodlo“, formulovala to předsedkyně Židovské obce Lala Süsskindová.
Eva Hermanová píše otevřený dopis Kenu Jebsenovi
Odstranění Kena Jebsena z RBB je ale zřejmě jen tečkou za sérií politicky nekoretních příspěvků moderátora, který otevřeně zpochybňuje oficiální verzi útoku na WTC v roce 2001. Osudová pasáž o holocaustu byla jen pádnou záminkou k praktickému zneškodnění nepohodlného novináře. Není vůbec náhodou, že právě denunciant Henryk M. Broder v Německu všemi prostředky brojí proti „konspiračním teoriím“ ohledně 9/11. Připomněla to ve svém otevřeném dopise Kenu Jebsenovi i bývalá moderátorka ARD Eva Hermanová, a protože její slova mluví za vše, ocitujme na závěr důležité pasáže z jejího psaní:
„Milý pane Jebsene, tak jste teď tedy venku. Šlo to docela rychle, že? Ven z RBB, ven veřejnoprávního systému, ven z politicky korektní společnosti. Rudozelení pravdoláskovci promluvili! Od tohoto okamžiku jste chápán jako kontroverzní, v budoucnu se v každé zprávě o Vás bude psát, že jste se stal nápadným díky „hrubým výrokům“. Teď už nejste společensky únosný, pane Jebsene. Byl jste na celá léta, možná desetiletí, eventuálně na vždy, oštemplován. Pro Vás, pane Jebsene, to teď bude docela chladné a nepohodlné. To Vám píše někdo, který respektive která se dobře vyzná.“
V návaznosti na skutečnost, že se Jebsenova případu iniciativně chopil právě polsko-židovský žurnalista Broder, Hermanová varuje: „Tím jste už měl v rukách velmi špatné karty. Broder je totiž velmi důležitou instancí exekutivy v Německu, když jde o téma antisemitismus a překonávání minulosti … A proto se Broder hlásí ke slovu vždycky, když má být někdo vymazán veřejného jeviště. Tak jako právě Vy, pane Jebsene… Když je někdo oštemplován razítkem pravicovosti, tak za tím ve většině případů vězí ještě něco jiného, to je třeba si pokaždé pamatovat. Někdo se může stát neoblíbeným kvůli své kritice německé přistěhovalecké politiky, někdo jiný zase pranýřuje vládní opatření, která rozbíjí rodiny.“
O příslovečném „nacistickém obušku“ Hermanová svému kolegovi povzbudivě píše: „No jo, pane Jebsene, je zřejmě jasné, že učinit onen výrok o holocaustu na veřejnosti pak nebylo příliš moudré. I když se jednalo o jednoho jediného posluchače, kterému jste odpověděl. Člověk přeci nemůže nikdy vědět, kdo by ve skutečnosti mohl vězet za „soukromým dotazem“. Spiklenecká teorie? Vy jste tím poskytl politicky nekorektní důvod k tomu, abyste byl bez rozpaků vyhozen: máme tu nacistický obušek. Protože ten v Německu funguje stále pořád jako po másle… Kolik Vám vlastně ještě zůstalo přátel, pane Jebsene? Co je s Vašimi kolegy? Přihlásil se u Vás někdo a dodával Vám odvahy? Nebo mají plné kalhoty z toho, že by se zahazovali s nacistou? …
Milý pane Jebsene, chtěla bych Vám dodat odvahy. Mnoho lidí v Berlíně a okolí vědí, že nejste žádný nacista. Mnozí spíše tuší, že Vám není docela lhostejný osud naší země a také propojení k západním mocnostem. Mnozí jsou asi smutní z toho, že zas došlo na dalšího. Převážná část už dávno rozpoznala, že je to nejhnusnější metoda, kterou lidi jako Vás jednoduše vymažou, protože nepasujete do systému. A stále více lidí nechce s mlčením přihlížet tomu, jak jsou jinak myslící občané jednoduše vyřazováni. To už jsme tu ale jednou měli, ne? Není to takřka cynické, že to teď tak probíhá? Jak dlouho ještě, ptá se čím dál víc lidí, jak dlouho ještě to takhle půjde dál v této zemi? Jak dlouho budeme ještě muset mlčet, pokud jde o choulostivé nebo nepříjemné téma? Jak dlouho si ještě budeme muset nechat předepisovat, co si musíme myslet a jak se vyjadřovat a co ne?
.
Jsem toho přesvědčení, že už to nebude trvat příliš dlouho. Protože se nacházíme v těžké fázi přelomu: to špatné padne, světlo pravdy prosákne náš prostor a odhalí lež. A lháři už to také tuší. Proto jsou jejich údery o to více nelítostnější. Stojíme teď zároveň před několika obrovskými krizemi: Kormidlujeme směrem k finanční katastrofě, zakrátko budeme muset prožít zhroucení Eura a zřítíme se při plném vědomí do inflace. Nepokoje otřesou naší zemí stejně jako také ostatními evropskými státy, protože sociální jistoty budou tytam. Náš stejně tak už zničení společenský systém se zcela zhroutí.
A pak, milý pane Jebsene, až bude nouze opravdu velká, až budou lidé denně nanovo vystaveni otřesům díky bídě a strachu, pak přijde chvíle, kdy se už nedá nic zadržet: až se dostane na povrch pravda o našich zruinovaných systémech, pak budeme muset a smět také o všem otevřeně hovořit. O nespravedlnostech a lžích, o difamacích, a to už jsme také u veřejnoprávních stanic, u propagandy a diktátorské manipulace názorů. Vydržte, pane Jebsene, nejste sám. I když musíte projít těžkými časy, tak přeci jen svítí na knci tunelu světlo. Ještě před nedávnem to mohla být také lokomotiva, valící proti nám, ovšem nyní existuje oprávněná naděje na zotavení: čas pravdy se blíží.“