Willy Beer přispíval v období nacionálního socialismu do periodik jako např. do časopisu "Böhmen und Mähren", kde vyzdvihoval vymoženosti dosažené po roce 1933. (Na obrázku dívky BDM rozdá- vají dárky na Vánoce, fotografie k článku W. Beera).
Již několikrát jsem se setkal s některými reakcemi z řad čtenářského obecenstva, které se dají souhrnně charakterizovat jako blíže nedefinované podezření z údajně latentně antisemitského zaměření těchto internetových stránek, jmenovitě textů, jejíchž jsem sám autorem. Proto bych si dovolil jenom zpětně obrysově a ve stručnosti nastínit a rozčlenit tematické celky mnou zveřejňovaných článků, v rámci kterých jsem se nějakým způsobem dotkl izraelského státu či židovské komunity žijící v Evropě. Připouštím bez námitek pouze něco, co mi konkrétně vytýkáno nikdy nebylo, a sice jistou fokusaci na tématiku, která se týká zmíněných "předmětů pojednání". Pozorní čtenáři však dobře vědí, že mé vlastní články se nikdy nesoustředily na vlastní problematiku izraelsko-palestinských vztahů a tedy vlastní politiky Státu Izrael. Předmětem mého zájmu bylo v první řadě působení proizraelského politického lobbyismu na české půdě, který operuje v různých formách a své skutečné cíle očividně zastírá mediálním tematizováním holocaustu, resp. používá jej k propagaci cílů, které s holocaustem ve skutečnosti ani v nejmenším nesouvisí. Další oblastí mého zájmu je nátlakové zneužívání minulosti velmi těžkého utrpení lidí židovského původu za druhé světové války některými současnými židovskými intelektuály a židovskými organizacemi působícími v německém jazykovém prostředí s cílem stigmatizace a umlčení nepohodlných názorů a osobností, s cílem potlačování svobody projevu. Velmi často se také ve svých textech vyslovuji pro separování vyčíslení skutečných českých obětí z let 1939-1945 od obětí židovského původu. Ale nejsem v tomto směru zdaleka sám – i české židovské kruhy jsou na manipulaci s čísly „československých obětí“ z pochopitelných důvodů citlivější. Doporučuji přečíst si článek Jiřího Loewyho Osvětimská lež po česku, který původně vyšel v Lidových novinách. Před rokem jsem se také obšírně zabýval úspěšnými pokusy izraelské pravice zavléknout do svých služeb politiku některých evropských pravicově-populistických politických stran a tendencemi zužovat problém imigrace v Evropě omezováním se na kritiku celosvětové islamizace a šíření nenávisti vůči celosvětovému islámu, stejně jako pokusy o vsugerování se obrazu, podle nějž Evropa společně s Izraelem musí čelit islámskému náporu.
Sečteno a podtrženo – neshledávám ve svých textech šíření antisemitských myšlenek. Kdo si ve článcích antisemitismus chce najít, tak si jej najde, ale nechť se také opírá o hmatatelné argumenty. Nejednou slyším tuhle výtku od lidí, kteří na svých webech publikují články Geerta Wilderse, ačkoliv se v tiráži distancují od "xenofobie", nebo od lidí, kteří mluví o íránském pezidentovi ve svém soukromí jako o "poloopici".
Alexander Beer, místopředseda Čsl. obce legionářské. (Foto: Lidovky)
Spolumajitel firmy, ve které jsem ještě donedávna pracoval, v minulosti několikrát vycestoval do Izraele. Z obchodních důvodů, jelikož je sám významným jihomoravským dodavatelem zeleniny. Popisuje Izrael jako nádhernou zemi, do steré se rád vrací. Pohrdá ale tamějším arabským obyvatelstvem, které je dle jeho soudu líné, nečistotné a pouze se přiživuje na výdobytcích a ekonomických a sociálních vymoženostech, vybudovaných tamějšími Židy. Snad jedině s výjimkou ortodoxních Židů, které prý průměrný izraelský občan nemá v oblibě, jelikož jsou prý příživníci v zemi, pro kterou ve skutečnosti nic neudělají. Izrael je v jeho očích kulturní oázou na Blízkém Východě, "jsou nám Evropanům nejbližší, narozdíl od těch ostatních kolem", tvrdí. Vždy ale také říká, že "je jasné, že Židé finančně vládnou světu", aby vzápětí dodal, že Židé jsou velmi tvrdými a nekompromisními obchodníky. Co si z toho máme odvodit - je můj bývalý nadřízený antisemitou nebo není?
Následovně předkládám text mailu od pana Václava Čecha, na který návazně odpovídám:
Vážený pane Beere, vůdče blogu Náš směr, . ačkoliv s řadou příspěvků - a s řadou Vašich názorů - souhlasím, přesto bych rád vyjádřil svoje zhnusení z řady jiných (škoda vulgarismů!). Hnusí se mi antisemitismus a Vaše pojetí národa. Nemusím být antisemita, abych izraelskou politiku odmítal a kritizoval. Také pokládám Československo za "špatně založené" (ten pojem je dobový, jak asi víte), ale druhou republikou, Vlajkisty a Herr Moravcem pohrdám! Pokládám se za vlastence, ale "svůj" národ nevnímám jako společenství krve a půdy (tak jako řada pravěkých primitivů). Vyhnání takzvaných "sudetských" (ten pojem je ahistorický, a kdo to popírá je ...) Němců byl zločin, ale neříkám to z pohledu neonacisty a germanofila, jakýžto pocit mám z Vás! Škoda slov... . A nakonec - neberte si to příliš osobně - v Jindřichově Hradci byli Beerové nebo snad Beermanové, židé. Podívejte se radši blíže na svůj rodokmen, abyste třeba nebyl nemile překvapen svým "rasovým původem". Nebyl byste zdaleka první, byl o tom natočen i film. Sám jsem měl spolužáka, také Jihočecha - nosil bomber, holou palici a pokládal se - tenkrát se říkalo - za skina, a vlastence... Po létech jsem náhodou zjistil, že měl pokřtěné židovské předky. . S pozdravem Václav Čech von Boehmerwald
Možná to někoho může překvapit, ale pokud to skutečně někoho vážně zajímá, celá pokolení mých předků se hlásila k češství, které bylo spojeno s nacionálním cítěním a názorovým spektrem velmi typickým pro české národovství. Neměl jsem možnost poznat mého prapraotce osobně – znám jej jen z fotografie, na které je vyobrazen v uniformě c. a k. vojáka před kulisami fotoateliéru a mám doma jeho česky psané pohlednice z dvacátých let, kdy pobýval na pracích ve Francii, ale z vyprávění dědy vím, že se cítil jako uvědomělý Čech. Doporučení prozkoumání rasového původu mých předků pokládám za velmi inspirativní, obávám se ale, že návrh přichází poněkud „s křížkem po funuse“, navíc v době, kdy mohlo být toto téma teoreticky aktuální, s ním můj děd nebyl vůbec konfrontován, protože jako spousta jiných stejně mladých Čechů tehdy pobýval na pracovním nasazení v Sudetech a na stavebních pracech ve Vídni, a hlavou se mu honily úplně jiné myšlenky. Nicméně pokud jde o vlastní rodokmen, bylo skutečnou starostí mých „národovsky“ orientovaných předků, aby se náhodně neprovalil případný německý původ, diskuse na toto téma tedy většinou raději byla všemožně obcházena. Jednomu z příbuzných, pocházejícímu z Veselí nad Lužnicí, se podařilo dopátrat kořenů v Horních Rakousích, načež jiná část rodiny vytvořila legendu o původní podobě příjmení, které se mělo česky psát „Bér“.
Článek Willyho Beera v "Böhmen und Mähren".
V polovině 90. let, kdy už naše rodina žila několik let v Brně, jsem byl náhodně telefonicky dotazován soukromou agenturou, zda má rodina není příbuzná s jistou brněnskou ženou, která právě zesnula a byla nositelkou příjmení „Beer“. Dáma na druhé straně linky neopomněla ještě předtím, než oznámila, že jde o pozůstalost a dědictví, mimochodem sdělit, že paní byla Židovka. Skutečně, v Brně, žilo svého času mnoho Židů s tímto příjmením, podobně jako v blízké Vídni, anebo v hlavním městě Německa. Usuzovat pouze podle příjmení na židovský či nežidovský původ může být ovšem velmi zrádné. Jako klasický a křiklavý případ si můžeme uvést dvojici Anne Franková a K.H. Frank, přičemž výskyt příjmení Frank je mezi lidmi židovského původu poměrně velmi častý, některé prameny jej uvádí jako „typicky židovské příjmení“. Skutečně i v případě jména „Beer“ narazíme na velký počet židovských osobností, řadu z nich najdeme v dokumenačním archivu Židovského muzea. Jmenujme si například rakousko-židovského herce a režiséra Rudolfa Beera, působícího ve Vídni a Berlíně, který byl bezprostředně po anšlusu Rakouska vyslýchán a poté jednoduše zmlácený vyhozen na ulici, krátce nato si vzal život - otrávil se plynem. Nebo Alexander Beer, místopředseda Československé obce legionářské, je také židovského původu. Na druhou stranu najdeme i spoustu takových nositelů tohoto příjmení, u kterých narazíme na jejich aktivní nacionálně socialistickou minulost – např. dr. Herbert Beer, rada u úředního soudu v Plzni a právní poradce NSDAP (uváděný po válce v „hnědé knize“) nebo autor Willy Beer, který svými články intenzivně přispíval mimo jiné do protektorátního listu „Böhmen und Mähren“ a oslavoval reformy a změny, zavedené v Německu po roce 1933. V 80. letech minulého století vychází v německém prostředí literární dílo "Hoch hinaus" Heinze R. Ungera, ve kterém jako jedna z hlavních postav figuruje "nacistický soudce Beer", po válce konfrontovaný setkáním s bývalým vězněm koncentračního tábora.
Záměrně jsem vybíral z obou "protipólů", pouze abych nastínil nesmyslnost posuzování rasového původu podle příjmení - v tomto případě.
V návaznosti na čtenářský mail si nemohu nevzpomenout ani na třicet let starý německý film Blut und Ehre – Jugend unter Hitler, který v době, kdy v Německu přišel na televizní obrazovky, vyvolal vášnivé diskuse. To je však téma na jiný článek, který se tu ještě objeví. Zajímavé na filmu bylo i ztvárnění jednotlivých lidských osudů, mezi nimi i manželky významného místního oddaného funkcionáře SA, jehož synové z vlastní touhy začali studovat na elitní výběrové Adolf-Hitler-Schule. Dodatečné přezkoumání rodokmene obou synů odpovídajícím úřadem SS přineslo dramatický zvrat, když vyšlo najevo, že matka byla původem z jedné šestnáctiny Židovkou. Samozřejmě si toho předtím nebyla vědoma – následoval rozvod a psychické rozpolcení synů, kteří se původem své matky cítili zklamáni, dotčeni a rozčíleni.
Čtenáři přenechávám, co si z předchozích řádků vyvodí. Může si být ale naprosto jist, že můj "rasový původ" nemá sebemenší vliv na utváření mých myšlenek a zastávání určitých názorů, které pramení z určitého individuálního poznání. A je úplně jedno, zda jsem původem Žid, Čech, čistokrevný Árijec, Němec, Tatar nebo Cikán. Doufám, že má odpověď byla alespoň částečně uspokojivá.
