Německé životní proudy ve vzestupu češství (3.)

Předcházející díly: 1. část - 2. část
Karl Valentin Müller

Rodokmen Felixů. (Nakliknutím zvětšit.)

Obrázek bude ještě působivější, jakmile se zaměříme na městské rody, které doposud díky pilnému bádání po předcích často poskytovaly dobré podklady při získávání podrobnějších forem posudků. Jeden velmi zasloužilý mluvčí českého příbuzenského bádání, vrchní ředitel pošty ve výslužbě Felix, velmi přehledně zveřejnil svůj vlastní rodokmen. (9) Vezmeme-li úhrnně všechna příjmení, která se vyskytují v jeho rodině (do té míry, pokud se to dalo úředně doložit), jejichž počet je celkem 444, tak česká příjmení jsou mezi nimi zastoupena s 222 = 56%, německá se 151 = 38%, neurčitelná (14) a cizí (13) pokaždé z 3%. Zajímavé je znázornění rodokmenu podle příjmení (viz obrázek vlevo).

Jedna větev rodiny (není obsažena v rodokmenu) se stala německou už před světovou válkou. První mužský předek tohoto jména pravděpodobně také obdržel své jméno v německém prostředí.

Podobně se jeví v pestré směsici německých a „českých“ krevních vtoků taktéž upotřebitelně zpracovaný obraz rodiny Krulíšových-Randů. (10) Oba rodokmeny jsou zobrazeny vrchním způsobem:

A nakonec si zobrazme podobným způsobem rodinu známého českého vůdce Grégra, která je krom toho stejnou měrou nápadná svým vysokým nadáním stejně jako bohatstvím na dětech a dlouhověkostí svých příslušníků. (11)

Vysvětlivky: Möglicherweise Nichtarier? = Možná Neárijci?, Adel = šlechta, Kinder = děti, Senatspräsident d. höchsten Verwaltungsgerichtes in Prag = senátní prezident nevyššího správního soudu v Praze, Schriftstellerin, Libretti der Fibich-Opern = spisovatelka, libretti Fibichových oper.

Ve všech těchto případech se ale jedná sice o názorné, možná ba dokonce pravděpodobně o typické, ale ne o průkazné jednotlivé relace, které lze zevšeobecnit. Samotné prohlížení ve velkém množství nás je schopno dovést k jistým možnostem nahlédnutí, i když s pomocí hrubých metod.

Za tímto účelem jsem vyčíslil větší počet česko-moravských hřbitovů dle způsobu sepsání na náhrobcích, které ukazuje hlášení se k národnosti bezpečněji než sčítání lidu, a podle původu zde zastoupených příjmení. Výsledky jedné starší studie jsem již zveřejnil (12) , přináším zde jen doplňující nová čísla. Spolehlivost nalezených početních vztahů byla kontrolována příležitostným úplným vyčíslením žijícího obyvatelstva podle seznamu obyvatel (ve spolupráci s českými úředníky). Tyto výsledky jsou zveřejněny na stejném místě.
Zde mohou teď následovat novější poznatky (13) (14) :

Severní Čechy, české osoby s německým příjmením v celkovém zastoupení.

Západní a Střední Čechy

Východní Čechy, Jižní Čechy a Morava

Morava

Připojené znázornění ukazuje kromě těchto poznatků celistvost dřívějších vyčíslení, zprostředkovává tedy obraz současného stavu těchto zkoumání.

Ačkoliv dosud předložený výsledek podtrhuje skutečnost velmi silného, i když regionálně velmi rozdílného vnárodnění (Einvolkung) německého rodového materiálu do českého národa zhruba po roce 1600 – období usazení příjmení -, která je v uvedených číslech rozpoznatelná pouze v nejmenším možném rozsahu a ve které vůbec není vidět velký příliv německé krve před 16. stoletím, není tím ale ještě zodpovězena otázka, jak se tento příliv projevil účinkem z hlediska národní biologie. Byly to dědičně indiferentní, nebo obzvlášť zdatné nebo převážně méněhodnotné proudy krve, které tenkrát přešly z německé krevní oblasti do nejmenšího slovanského národního záhonu?

Sachsengängeři na kočáru v Berlíně.

Naplňování českých (a moravských) usedlostí po konci Třicetileté války chalupníky, nesvobodnými sedláky, vesnickými řemeslníky apod., které se orientovalo soukromě hospodářsky, ve vnějším obrazu připomíná Sachsengängery (Sachsengängeři – byli němečtí zemědělští dělníci v Německém císařství, kteří opouštěli oblasti na východ od Labe, aby našli na západě lépe zaplacenou práci. Etablovalo se stěhování v Prusku z východu na západ. Zemědělští dělníci z provincií Východní Prusko, Západní Prusko a Poznaňsko putovali za lepší prací do Horního Slezska, Saska a Berlína a především do Porúří. Velkostatkáři v oblastech na východ od Labe zase museli chybějící stav, vzniklý odchodem vlastních pracovních sil, dorovnávat přistěhovalectvím polských pracovníků z Ruska a Rakouska. Prusko se obávalo polonizace, a proto zavedlo přísná restriktivní opatření (například těhotné ženy hostujících dělníků byly odsunuty, putujícím dělníkům byl zakázán pobyt v zemi během zimy apod.) Rakousko-Uhersko zřídilo roku 1916 speciální tábor pro Sachsengängery v Osvětimi, který byl během 2. světové války přebudován na koncentrační tábor. – pozn. Lukáš Beer). Víme, že přitom se nepřesazují zrovna ty nejhodnotnější rody. Také usazování vysloužilých vojáků německé krve nebo přibírání dělníků z určitých nových průmyslových odvětví až po 19. století nám předně nedovoluje, abychom se domnívali, že šlo zrovna o obzvlášť kvalifikovaný výběr nebo dokonce o nějaké elitní přenárodnění. Přece jenom ale přicházely ony rodiny z německé oblasti výkonnostního plemene, která se, jak se dá snadno ukázat, naprosto odlišovala od té sousedních slovanských národů také v nižších výkonnostních třídách vyššími průměrnými nároky a tím větší přísností výběrových měřítek. Stejně jako byly známy příklady německo-polského výkonnostního rozdílu ještě v období roboty – usilovný a příkladný průzkum němectví v polské sídelní oblasti k tomu dodal právě v tomto časopise bohatou ilustrativní látku (15) – dala o sobě slyšet také ještě v 18. století z velmi neutrálních pramenů, nebo dokonce z takových, které byly Čechům nakloněny, jednoznačná líčení o „méněhodnotném průmyslu“ a technickém stavu nízké úrovně, o nedbalosti a zpustnutí v „čistě českém“ prostředí na rozdíl od sudetoněmeckých sedláckých oblastí. (16) Tak jako se výtečně osvědčila krev německých knížat – ostře v protikladu k určitým jihovýchodním kruhům rodových plemen, navenek stejného stavu – právě v řadě domu Přemyslovců (17) , tak tomu je dle přísného výběrového řádu německé národní konstrukce v každém stavu, až dolů po sedláky. Vnárodnění německé krve do – tenkrát – výrazně slabší slovanské výkonnostní konstrukce dále znamenalo zvelebení dědičných základů hospodářského a kulturního výkonnostního standardu. Tak jako dřívější stalo se i novodobé masové vnárodnění rodových článků německé krve do českého národa rasovým a společensko-biologickým procesem prvního řádu zvyšujícím hodnotu, který teprve biologicky umožnil vzestup českého národa, na který se právem s podivem díváme, z jeho bídného stupně ještě v 18. století směrem k výkonnostní rovině téměř bok po boku s Němci starého Rakouska. Nízká úroveň kultury sudetských zemí v 17. a 18. století biologicky také není žádným zázrakem: pokud je bezmála celková duchovní a hospodářská, charakterová a výkonnostní elita obyvatelstva unesena, jak to bylo naší zemi osudem po bitvě na Bílé hoře ve formě zástupů exulantů, pak by byl zázrak, kdyby na místě zůstala ještě nějaká pozoruhodná kultura. Chybějí přece tvůrčí síly a do značné míry síly, nesoucí kulturu v tomto prostoru! Určitě se „vymendeluje“ z takto oslabené masy obyvatelstva určitá část nadprůměrně nadaného potomstva, ale to nepostačuje k tomu, aby nahradilo sumu nejušlechtilejších rodových kořenů. Teprve navýšení zpustošeného „krevního záhonu“ vybraným osivem je schopno navýšit celkovou úroveň a způsobit dostatečně husté obsazení rozhodujících vyšších polí sociálního výkonu kvalifikovanými uchazeči.

Pokračování následuje.

Poznámky:

9) Felix, Jiří: Rod Felixů kmene osvračinského. (Rodopisná galerie II, příloha časopisu Rodopisné společnosti v Praze, ročník XII, 1940)
10) Klika, Jaroslav: Rod JUDR. Antonína rytíře Randy a Dr. mont. h. c. Otokara rytíře Krulíše-Randy. (Časopis Rodopisné společnosti v Praze, ročník XII., č. 1, 1940)
11) Franzl, O.: Rodopisné omyly o bratřích Grégrech. (časopis Rodopisné společnosti v Praze, ročník XIII., č. 3, 1941
12) roku 1942
13) d = české osoby s německým příjmením
14) příslušné výzkumy byly do značné míry podporovány Říšským pracovním společenstvím pro průzkum prostoru (Reichsarbeitsgemeinschaft für Raumforschung)
15) srovnej jednotlivě příklady v mé práci: „Die Bedeutung des deutschen Blutes in Südosteuropa“ (časopis „Südostdeutsche Forschungen“, München 1938/39), které byly vyňaty většinou z těchto prací.
16) Srovnej s mou prací: „Die Bedeutung des deutschen Blutes im Tschechentum“ (Význam německé krve v češství), 1939
17) Zatschek, H. a Müller, K.V.: „Das biologische Schicksal der Přemysliden“, Archiv für Rassen- und Gesellschaftsbiologie, svazek 35, sešit 2. München 1941
U Polska hraje např. Alžběta Habsburská, „Matka Jagellonců“, podobnou roli!