Lukáš Beer
 |
| Elisabeth Sabaditsch-Wolffová a Geert Wilders - podpora Izraele a uctívání údajných evropských "židovsko-křesťanských tradic" patří neodmyslitelně k jejich poli- tickým aktivitám a cílům. |
Jméno aktivistky Elisabeth Sabaditsch-Wolffové z Rakouska je pro všechny, kteří sledují média a informační zdroje zaujímající radikální kritické pozice vůči islámu, pravděpodobně pojmem a pravidelným čtenářům „českých“ (lépe řečeno česky psaných) internetových stránek eurabia či příznivcům publicisty Benjamina Kurase toto jméno neušlo s naprostou jistotou – Sabaditsch-Wolffová je těmito kruhy oslavována stejně jako Geert Wilders – je představována jako evropská mučednice kritiků islámu, která byla rakouským soudnictvím postihována za svou „odvážnou a politicky nekorektní kritiku“ islámu a je omezována ve svobodě projevu. Rétorika paní Elisabeth, jak se jí mezi jejími sympatizanty také důvěrně a láskyplně říká, se však zdaleka jen nezastaví před pouhými projevy islamizace na evropské půdě. Na jedné straně se její kritika přistěhovalectví omezuje pouze na migranty islámského původu, na druhé straně se cílem jejích útoků stal islám jako takový, prostě islám celosvětový. Této samozvané kritičce islámu prý leží na srdci lidé, trpící pod jařmem islámu na celém světě. Když se Sabaditsch-Wolffová vášnivě rozpovídá o celosvětové hrozbě islámu, nikdy ovšem neopomene zdůraznit jedno – údajný společný zájem Evropy a Izraele chránit si „naší“ kulturu, založenou na „židovsko-křesťanských“ tradicích a stojící v protikladu kultury islámských zemí. S Geertem Wildersem, nejslavnější figurkou evropských „islamokritiků“, jí nespojuje pouze láskou překypující vztah k Izraeli, ale i potřeba evropské islámské přistěhovalce citelně provokovat a tak stavět hráz mezi „naším“ západním křesťansko-židovským světem a světem islámským. Na internetu lze najít stovky fotografií, na kterých se oba „mučedníci pravdy“ – Geert a Elisabeth – k sobě tulí a pod nimiž jim příznivci dávají najevo své sympatie a dodávají jim odvahu v boji proti „politické korektnosti“.
Našinec se s určitou nedůvěrou a zcela logicky ptá, kde se v Sabaditsch-Wolffové bere tak intenzivně projevovaná sympatie k Izraeli. Jako dcera penzionovaného diplomata, který pracoval v rakouské diplomatické službě, prožívala dětství a mládí v Libyi, Kuvajtu, Iráku a také v Íránu. Během Islámské revoluce v roce 1979 se se svými rodiči nacházela v Teheránu. Jako studentka pracovala během semestrálních prázdnin v Kuvajtu zrovna v té době, kdy do země vpochodoval Saddám Husajn. Osudového 11. září 2001 pracovala „Elisabeth“ v rakouském velvyslanectví v libyjském hlavním městě a prý pozorovala, jak tamější obyvatelstvo oslavovalo zničení WTC. Tyto zkušenosti s islámem jí prý přivedly k tomu, že u ní vyrostla touha se tímto náboženstvím zabývat intenzivněji. V říjnu 2007 se Sabaditsch-Wolffová zúčastnila v Bruselu konference „Counterjihad“ a informovala její účastníky o stavu islamizace v Rakousku. Od počátku roku 2008 organizovala ve Vídni celou řadu seminářů o islámu, kde „vysvětlovala Korán“. Její semináře, protkané částečně oprávněnou kritikou islamizace ale i zároveň provokativním antiislámským tónem, na sebe přilákaly pozornost politicky korektních strážců multikultury. V těchto vodách nebývá neobvyklé, že projevy Sabaditsch-Wolffové jsou označovány nejen za islamofobní, ale povrchně i za „fašistické“, „rasistické“ ne-li za „nacistické“. Sabaditsch-Wolffová působí v rakouské FPÖ – to byl určitě jeden z důvodů, proč známý rakouský magazín NEWS (přednostně se soustředí na skandalizování FPÖ) vyslal na jeden z jejích seminářů maskovaně svou reportérku, která si z přednášky pořídila tajný zvukový záznam. Ten byl pak předmětem žaloby, podané na Sabaditsch-Wolffovou koncem listopadu 2009 kvůli údajnému šíření nenávisti a štvaní proti islámské víře. A zde se rodí mučednická role Sabaditsch-Wolffové, ženské hvězdy islamokritických a zároveň neodmyslitelně proizraelských kruhů. Její jméno pak znovu figuruje v médiích koncem roku 2010, kdy společně s Židem Davidem Lasarem, místním funkcionářem FPÖ ve Vídni, připravuje půdu pro cestu předsedy FPÖ Stracheho do Izraele. Jak David Lasar, tak i Sabaditsch-Wolffová disponují vynikajícími kontakty s představiteli izraelské pravice, podporující mj. také zájmy radikálních izraelských osadníků. Sabaditsch-Wolffová před židovskými osadníky anglicky přednáší často o své podpoře a zdůrazňuje, že „stojíme za vámi, za Izraelem“.
Když koncem minulého roku vídeňský vrchní zemský soud potvrdil odsouzení Sabaditsch-Wolffové z důvodu „znevážení náboženské nauky“ (islámu), reagovala na to aktivistka před novináři slovy: „Dnes je černý den“ a měla tím na mysli „černý den pro svobodu projevu“. Sympatizanti odsouzené bezpochyby právem namítají, že rakouská judikatura rozdílně reaguje na urážky islámské a křesťanské víry. Budiž.
Černý den by pro Sabaditsch-Wolffovou mohl také do určité míry představovat 25. červenec 2011. Její nad míru zdůrazňovaná sympatie k Izraeli – a možná i motivace ke svému aktivismu, jehož součástí je provokace evropských muslimů a stavění hráze mezi nimi a „námi“ (rozuměj „naší“ židovsko-křesťanskou kulturou) – získala malou kosmetickou vadu, která měla být z taktických důvodů doposud zřejmě utajována.
V hlavní zpravodajské relaci rakouské veřejnoprávní televize hovořil s redaktorem stranický kolega Sabaditsch-Wolffové, Norbert Hofer, zastupující předseda FPÖ. V souvislostí s masovou vraždou norského atentátníka (mimochodem také velkého obhájce izraelských zájmů) určité „levicové“ kruhy využily situaci k ždímání politického kapitálu a napadaly FPÖ z toho důvodu, že prý její politika směřuje tam, kam to dotáhl vrah Breivik, mj. také velký obdivovatel a fanda „mučednice“ Sabaditsch-Wolffové. Norbert Hofer se v televizi ohradil, že rakouské FPÖ nelze klást za vinu norský masakr a využívat tuto zahraniční událost ke vnitropolitické kampani proti FPÖ s "odůvodněním", že prý vytváří v zemi živnou půdu pro podobné atentáty. Redaktor ORF pak jako argument zmiňuje Sabadistch-Wolffovou, která je prý v internetových fórech oslavována jako „star“. Na to řekl Norbert Hofer doslova: „Paní Sabaditsch-Wolffová je ženou, která je velmi kritická vůči islámu. Je Židovka, měla osobní zážitky, co se týče vedení, teroru a násilí. A také se domnívám, že je podstatné, abychom nyní nedělali tu chybu, abychom na základě těchto událostí v Oslo zakazovali, že bude existovat diskuse o nebezpečí islamizace Evropy.“
Toto malé osobní tajemství paní Sabaditsch-Wolffové odhalil, určitě ne se zlými úmysly jako spíše s úmysly taktickými, kterých bylo třeba využít na obranu v dané situaci, její stranický kolega. Faktem je, že Sabadistch-Wolffová v rámci FPÖ nezastává žádnou významnou funkci a její aktivity, týkající se kritiky islámu a sympatie k Izraeli, jsou ryze soukromého charakteru. Vedoucí funkcionáři FPÖ se v minulosti od aktivit Sabaditsch-Wolffové v minulosti i mírně distancovali.
Faktem ale také je, že se její – pro běžného Evropana obtížně pochopitelné – výrazné projevy sympatie a podpory Izraele a společně také její stále opakované ódy na „naše židovsko-křesťanské tradice“ jeví za těchto okolností v poněkud jiném světle.