Odborníci Břečka a Pečínka se s obsahem knihy vůbec neseznámili
Lukáš Beer
Ve čtvrtek 6. prosince přinesla ČTK jako první zprávu o vydání projevů Adolfa Hitlera nakladatelstvím guidemedia etc. Text se objevil na portálu České noviny přesně v 16.53 hodin. Ve zprávě se mj. píše, že „odborníci oslovení ČTK poukázali na to, že projevy jsou jedním z nástrojů propagandy a bez odborného komentáře mohou být zavádějící“. Na jiném místě je tato myšlenka dále rozvinuta: „Odborníci ale upozorňují, že Hitlerovy projevy byly součástí propagandy, a nemusely tedy odrážet skutečné smýšlení a plány diktátora, který rozpoutal druhou světovou válku včetně hrůz holocaustu.“ Historik Jan Břečka připomíná otřelý Goebbelsův výrok, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“.
V této zprávě, kterou později (částečně s menšími úpravami) převzaly i portály iDNES.cz, lidovky.cz ,TÝDEN.cz a Romea.cz, se připomíná, že publicista Lukáš Beer „není akademicky vzdělaným historikem“ a že „právě v chybějícím fundovaném komentáři, který by odrážel poznatky historiků, spočívá podle odborníků nedostatek publikace“. Břečka se domnívá, že „vydat dnes Hitlerovy projevy bez vysvětlení je nesmysl“. Politolog Pavel Pečínka se přiklání k tomu, aby podobná díla vycházela v komentované podobě.
Na tomto místě je nutné čtenáře informovat o jedné zvláštnosti. Nakladatel Pavel Kamas se s novináři setkal v Brně ve 14.00 hodin. Rozhovor (spojený vůbec s první veřejnou prezentací knihy) včetně pořizování snímků pro ČTK trval do 14.40 hodin. ČTK uveřejnila text na portálu České noviny již v 16.53 hodin. Tedy 2 hodiny po ukončení setkání s nakladatelem. Otázka zní: Jak je možné, že během takovéhoto krátkého časového úseku byli lidé od ČTK schopni kontaktovat ony zmíněné dva odborníky, nemluvě o tom, jak se za tak krátkou dobu mohli odborníci s obsahem více než 650ti stránkové publikace alespoň povrchně seznámit? Navíc: samotné vytváření článku musí projít redakční kontrolou a vyžaduje také určitý čas.
Z předchozího vyplývá, že zveřejněné názory odborníků musely být buďto předem připravené anebo obě jmenované osoby učinily o něčem úsudek, aniž by se s posuzovanou knihou alespoň částečně odpovědným způsobem seznámili. To nezavání příliš profesionálním přístupem ale manipulací názoru.
Jan Břečka se profesně specializuje na „československý domácí a zahraniční odboj 1914 -20 a 1939–45“, jak se o něm tvrdí na stránkách Moravského zemského muzea, kde je zaměstnán. Mluvit v souvislosti s roky 1914-1918 o „československém odboji“ je mimochodem hrubé zkreslování okolností - anebo také stokrát opakovanou lží. Koneckonců nikde není psáno, proč by se Goebbelsovým propagandistickým trikem, který Břečka zmiňuje, měl řídit pouze nějaký člen NSDAP. Takových příkladů ze všedního politického života současnosti je k nalezení více než dost. Kniha Hitlerových projevů přináší Goebbelsovu stať o Vůdcově řečnickém umění záměrně – čtenář si z patetického tónu říšského ministra propagandy dokáže bezpochyby vytvořit vlastní úsudek a účelem publikování tohoto textu byl stejný jako účel celé knihy – dosáhnout co nejvyšší autentičnosti. Český čtenář tak může na vlastní kůži pocítit, jak Hitlerova slova působila na dobové pamětníky. A přitom jde o projevy autentické, nekrácené a hlavně nevymyšlené, tedy ne takové, o kterých se dočte na české Wikipedii či dozvídá od komentátorů Českého rozhlasu. Němečtí posluchači u rozhlasových přijímačů nebo v berlínském Sportovním paláci neobdrželi k Hitlerově projevu také žádný komentář.
Mimochodem nakladatelství Naše vojsko vydalo v poslední době celou řadu převážně obrazových publikací, které jsou pouhým přetiskem původních dobových propagandistických titulů z doby nacionálního socialismu. Jednou z nich je i kniha Obrazy ze života Vůdce, kde se čtenář seznámí nejen z celou řadou fotografií, ale i s texty tehdejších nacionálněsocialistických špiček, které Naše vojsko převzalo z původní německé knihy Bilder aus dem Leben des Führers z roku 1936 jedna ku jedné. Samozřejmě bez „odborného komentáře“. Český překlad se od originálu liší pouze tím, že obsahuje krátkou předmluvu, která má svým obsahem křečovitě vyvážit zbývajících 99% knihy. Mluví se zde o zrůdnosti nacismu a nacistické propagandy. Čím to, že se nad chybějícím odborným výkladem slavných překladů článků Goebbelse, Göringa, Speera nebo Leye nikdo nepozastavoval? Vysvětlení by mohlo spočívat v tom, že tyto texty nebyly ohodnoceny jako „nebezpečné“ či „nakažlivé“, jelikož se v podstatě jedná jen o opěvné ódy na počest Adolfa Hitlera. A projevy Adolfa Hitlera otvírají jeho názory i na jevy, které mají nadčasovou platnost.
Když v roce 2006 vydalo nakladatelství Pavla Mervarta knihu Rozmluvy s Hitlerem od Hermanna Rauschninga, která měla údajně obsahovat autentické projevy a výroky Adolfa Hitlera (nakladatel to doslovně uvádí v anotaci ke knize), nikdo se nad tím nepozastavoval. Nikdo se nepozastavoval nad tím, že kniha neobsahuje žádný odborný komentář. A co je nejhorší: nikdo se nepozastavoval nad tím, že kniha je falsifikát, že je to podvrh, že Hitlerovy výroky si vymyslel sám autor. K tomu „odborníci“ kupodivu mlčeli. A nejen to – mlčeli, i když v Českém rozhlase a v tuctech článků a publikací autoři citovali z Rauschningovy knihy a vychvalovali ji jako unikátní autentický zdroj! Hlavně, že v nich byl Hitler vylíčen jako netvor, blázen, psychopat, který chtěl dobýt celý svět, podmanit si všechny evropské národy, obsadit Mexiko, vyhladit Slovany a vyhnat Čechy na Sibiř.
Politolog Pavel Pečínka přispívá svými články na portál Romea.cz, do Britských listů a donedávna také do Neviditelného psa. Je šéfredaktorem časopisu Romano Hangos, určeného pro cikánskou komunitu. Bez komentáře ponechme úsudek tohoto odborníka na "neonacismus", podle nějž „neonacisté“ nyní přesedlali z antisemitismu na antiislamismus a neváhají se proto ani spojit s izraelskými pravicovými extremisty („Nezaškodilo by využít spory mězi temí neonacisty, kteří považují za větší nebezpečí Židy a jako spojence jsou ochotní využít i muslimy, a těmi, jenž naopak kvůli „islámské hrozbě“ začínají „brát na milost“ a navštěvovat Izrael.“)
Pavel Pečínka ani Jan Břečka se s obsahem „Projevů“ neseznámili. Dojem, který ČTK zveřejněním posudku těchto odborníků zanechala, však zůstává.
