Přitom je tento, v českém prostředí téměř neznámý publicista někým, kdo se hlásí ke svému židovskému původu a kdo se o sobě domnívá, že právě svou kritikou sionismu a svými publikovanými názory pomáhá otevřít oči i „obyčejným Židům“, protože politika sionismu je dle jeho názoru vede ve skutečnosti do záhuby. Menuhin byl ve svém počínání porovnáván s profesorem Normanem Finkelsteinem. Co o tom míní Gerard Menuhin? „Kde se můj názor liší od profesora Finkelsteina?“, ptal se před pěti lety. „Rozdíl spočívá v tom, že Finkelstein myslí a píše v rámci židovské obce. Jemu jde o konstatování. Zda doufá, že svým konstatováním přivodí obrat, nevím. Doufám v to. Po akademické stránce vykonal Finkelstein už velmi mnoho. Mé snahy staví na Německu a jsou pro Německo. Snažím se ukázat, jak by se v Německu dal přivodit všeobecný obrat – se zdravými, nadějnými výsledky pro celé lidstvo. Doufám, že pravda nejen o moderních dějinách, které už nemůžeme změnit, nýbrž také o naší přítomnosti přivodí přelom – i kdyby to ze začátku mělo být jen mezi několika duchovně čilými a odvážnými lidmi v malých krocích.“
Ve svých úvahách a přednáškách se Menuhin zabývá nejen cíly a metodami sionismu, ale i s tím související problematikou mezinárodních vztahů, „bojem proti terorismu“. V červenci 2007 hovořil Mehunin v Německu na své přednášce na téma „Antisemitismus jako politická zbraň“. Řekl zde úvodem:
„Představa o tom, co se dnes nazývá antisemitismem, má kořeny v dávné minulosti. Podle židovského pojetí Bůh vyjevil Mojžíšovi na hoře Sinaj Tóru. V páté knize Mojžišově, páté knize Tóry, se kapitola 28 zabývá těmi důsledky, které plynou z uposlechnutí, a těmi, které vyplývají z porušení přikázání. Čtrnáct veršů pojednává o přednostech, pokud je lid Izraele poslušný vůči Božím přikázáním.
„A pokud uposlechneš hlas Pána, tvého Boha, abys dodržoval a činil všechna jeho přikázání, která ti dnes nařizuji, učiní tě Pán, tvůj Bůh, nejvyšším nad všemi národy na zemi…“
V následujících 54 verších se Židům pohrožuje naproti tomu prakticky všemi zly, které si člověk jen dokáže představit. „Když ale neuposlechneš hlasu Pána, tvého Boha, a nebudeš dodržovat a činit všechna jeho přikázání a práva, která ti dnes přikazuji, tak se na tebe snesou a zasáhnou tě všechna tato prokletí… Neboť Pán tě rozptýlí mezi všechny národy z jednoho konce zěmě na druhý… K tomu nenajdeš mezi oněmi národy žádného pokoje a tvé nohy nenaleznou žádné místo k odpočinku. Neboť Pán ti tam dá chvějící srdce a vyhaslé oči a sklíčenou duši, a tvůj život se bude provždy držet v nebezpečí. V noci a ve dne se budeš strachovat a nebudeš si jist života.“
Mezi oběma těmito extrémy – být nejvyšším mezi všemi národy na zemi a být postižený vším soužením – se od té doby pohybuje židovský myšlenkový svět. Je tedy nasnadě, že židovská představa neustálého pronásledování vznikla z náboženského přesvědčení. Dnes se tato představa z daleké míry zprofanizovala a byla zbavena svého náboženského obsahu. Myšlenka, že Bůh Židy trestá, je vyhrazena několika ortodoxním Židům. Pro všechny ostatní se skutková podstata redukuje na nikdy nekončící pronásledování Židů Nežidy.
Pokud bychom to chtěli vyjádřit přepjatě: postoj podaný Tórou se někomu bude pozdávat jako masochistický. Pohroma, která Židy postihuje v jejich dějinách, je podle toho potrestání chtěné Bohem, které musí člověk přijmout jako zasloužené, aniž by naříkal, protože se stal Bohu nevěrným. To platí dokonce i pro ukrutnost, se kterou bylo s Židy zacházeno jejich mocnými sousedy. K tomu se ovšem přidružuje myšlenka povýšenosti, nárokování si být vyvoleným národem.
Potrestání a vyvolenost vůči sobě navzájem nestojí v protikladu, nýbrž existuje spojení mezi obojím prostřednictvím představy, že Bůh trestá toho, koho miluje.
Dnes převažující světský způsob nahlížení myšlenku vyvolenosti zcela nesejmul. Co se týká představy o pronásledování, na všech místech a všude, nabývá tato ovšem někdy bludných znaků. Možná se to dá nejlépe přirovnat nejspíše k „bludu vztahovačnosti“. O tom se dá hovořit, když někdo neustále spojuje události v okolním prostředí se svou osobou, která domněle stojí v centru všech těchto procesů, ačkoliv to s ním podle názoru jeho bližních nemá vůbec nic do činění. Příkladem pro to je, když „B’nai B’rith Anti-Defamation Commission“, organizace dohlížející na antisemitismus - jak se talo v lednu 2007 – upozorňuje na to, že reklama na pivo firmy Beck´s, která poukazuje na „německé přikázání čistoty“, je krajně netaktní. Dáte mi zřejmě za pravdu, že tato reklama na pivo nemá nic společného s nacionálněsocialistickými rasovými zákony a s nacionálněsocialistickým pronásledováním Židů. Ovšem organizace dohlížející na antisemitismus to vidí jinak. Všechno vztahují na sebe a na Židy.
Také ona představa, že to, co se dnes nazývá antisemitismem, by mohlo být použito k výhodě Židů, není nová. Theodor Herzl, zakladatel moderního sionismu, napsal docela na začátku svých deníků let 1895 až 1904: ,Antisemitismus, který je ve velkém množství něčím silným a nevědomým, ale Židům neuškodí. Považuji jej za hnutí, které je prospěšné židovskému charakteru. Je výchovou skupiny prostřednictvím mas a povede možná k jejich absorbování. Vychován je člověk jenom tvrdostí…. Židé se přizpůsobí.´
Citoval jsem zde Herzla jako raný doklad instrumentálního náhledu na antisemitismus. Zároveň bych chtěl důrazně akcentovat, že sionisté vůbec nevlastní žádný mandát k tomu, aby zastupovali Židy. Barbarské a násilné činy sionistů jsou v naprostém protikladu k duchu židovského národa.
Je úmyslem sionismu po celé generace rozšiřovat pokud možno všude antisemitismus a sklízet výhody z židovského utrpení, aby se tím podporovala vlastní věc. Ve skutečnosti jsou nenávist k Židům a židovské utrpení kyslíkem sionistického hnutí. A od začátku úmyslně rozsévalo nenávist vůči Židům a pak ji, v předstíraném zděšení, využívalo k ospravedlňování existence sionistického státu. Samozřejmě je to machiavelismus nejvyššího stupně. Tudíž žijí sionisté z nenávisti vůči Židům a z jejich utrpení. Pokoušejí se z toho profitovat tím způsobem, že udržují Židy ve věčném strachu, což vede k tomu, že tito nerozeznávají skutečnou podstatu sionismu a místo toho považují sionistický stát za svou spásu. Ironickou realitou je, že nikde jinde na světě Židé nejsou tak ohroženi jako v Izraeli.“
(-lb-)
Další citáty myšlenek Gerarda Menuhina v pokračování.