NÁŠ SMĚR: Německá rasová nauka (4.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa
Mediteránní rasa
František Pilous

Tuto rasu popularizoval především italský antropolog Giuseppe Sergi, který ji zároveň pojmenoval. Němečtí antropologové jí nevěnovali přílišnou pozornost, což bylo dáno především jejím slabým zastoupením v německém národě. Alternativně k pojmu mediteránní rasa (mediterrane Rasse) byl v Německu používán název „západní rasa“ (westische Rasse). Oba tyto názvy, jak je tomu konec konců i u ostatních ras, naznačují oblast, kde se tato rasa vyskytuje v největší míře.

Mediteránní rasa tedy zaujímá především oblast kolem Středozemního moře – především Španělsko, Portugalsko a středomořské ostrovy. Dále jižní Francii, jižní Itálii, v severní Itálii především Pádskou nížinu, potom hlavně jižní Řecko a pobřeží Černého moře. Obyvatelstvo mediteránní rasy se rovněž částečně nachází i v Besarábii, jižním a centrálním Rusku a na Balkáně. Vliv mediteránní rasy byl patrný i v jihozápadním Německu, Protektorátu a v jižním Polsku. Mediteráni jsou důležitým elementem i ve Skotsku, jižní Anglii a Irsku. Rovněž pobřeží severní Afriky (od Maroka po Egypt) vykazuje silný vliv mediteránní rasy, zejména mezi Berbery, u kterých je patrný i vliv nordický. Je pravděpodobné, že po odchodu italských a francouzských kolonistů v druhé polovině dvacátého století, bylo obyvatelstvo čistě mediteránní rasy výrazněji oslabeno ve prospěch orientální, armenoidní a negroidní rasy a smíšených rasových typů.

Podíváme-li se blíže na oblasti výskytu mediteránní rasy, zjistíme, že v Irsku je silná populace tohoto rasového typu v hrabství Galway na západě země. V Irsku je všeobecně mediteránní rasa silně zastoupena, což se projevuje i v tom, že často bývá zmiňována fyzická podobnost mezi Iry a Španěly. Ve Velké Británii převažuje mediteránní rasa v hrabství Cornwall, značný vliv této rasy vykazuje také oblast Chiltern Hills mezi Oxfordem a Cambridge. Horské oblasti Skotska, Wales, Dorset, Devon a západní Somerset jsou rovněž oblasti se silnou mediteránní populací. Celkově se početní stav této rasy na Brtiských ostrovech odhaduje na 30 %.

Ve Francii mediteránní rasa dominuje na středozemním pobřeží a v údolí řek Rhona a Séna. Jihozápadní pobřeží Francie je taktéž převážně mediteránní až severně od Gironde, zejména v regionech Médoc a Saintonge. Určitý vliv mediteránní rasy je však přítomen v celé Francii, stejně jako i v Belgii a Flandrech. Celkově je ve Francii kolem 25 % obyvatel této rasy. Ve valonské části Belgie je taktéž možné sem tam zaznamenat vliv mediteránní rasy, zejména v určitých částech Bruselu, což je připisováno ještě pozůstatkům prehistorické civilizace, ale i španělské okupaci.

Jak bylo řečeno, v německy mluvících oblastech je mediteránní rasa zastoupena jen velmi slabě. Nejvíce je viditelná v západním Švýcarsku, východních Alpách, Porýní a především v údolí Mosely. Jak je tedy patrno, oblastí s největším zastoupením mediteránní rasy v Německu je krajní západ země. Konec konců, v této části Německa se narodil i nejznámější „exemplář“ mediteránní rasy v NSDAP Joseph Goebbels.

Mediteránní rasa je krátká, ladně štíhlá s průměrnou výškou u mužů kolem 161 centimetrů. Na západě (především Velká Británie) se však vyskytuje i typ s vyšším vzrůstem, který je označován jako atlanto-mediteránní. Konstituční typ je respiratorní. Končetiny jsou tedy v poměru k tělu dlouhé. Dojem štíhlosti je redukován širšími boky u žen.

Mediteránní rasa se vyznačuje dlouhou lebkou a úzkým obličejem, zadní část hlavy přečnívá přes šíji. Lebeční index se pohybuje v rozmezí 70 až 75, obličejový index je vyšší než 90. Čelo je v porovnání s nordickou rasou poněkud nižší a více zaoblené. Nos je většinou rovný, úzký a vyčnívající. Brada není příliš výrazná, je mírně zaoblená a malá. Výsledný profil je jemný, ladný a jakoby více ženský.

Tvary jsou poněkud plnější než u nordické rasy. Ústa jsou o něco širší, rty plnější a nos je o trochu více masitý. Pokožka je nahnědlá a vytváří dojem pružnosti, krev přes ní těžko prosvítá, takže načervenalé tváře nejsou příliš obvyklé. Rty jsou namodralé, třešňové, spíše než červené. Textura vlasů je hebká a lesklá, jednotlivý vlas je tenký a jemný. Jejich barva je hnědá nebo černá a postrádá zlatý podtón, který je patrný u tmavě blond vlasů. Tmavé obočí je poněkud silnější, vousy jsou hnědé nebo černé a dost silné. Oči jsou hnědé až hnědočerné, ale občas se vyskytují i modré oči, zejména na Balkáně a u atlanto-mediteránního typu. Oči jsou teplé, jasné, živé a veselé.

Kostra mediteránní rasy je velmi podobná kostře rasy nordické. Velmi podobný, ne-li stejný, je i tvar lebky. Jak uvádí Günther, mediteránní postava vytváří dojem zmenšené postavy nordické. Tyto podobnosti obou dolichokefalních evropských ras vedly některé antropology až k tomu, že označovali nordický typ za pigmentační fázi mediteránní rasy, tedy v podstatě za mediteránní rasu, která pobytem v severských oblastech postupně ztratila pigmentaci. Giuseppe Sergi řadil nordickou a mediteránní rasu společně do kategorie euroafrického typu.

Přes mnohé shodné znaky mediteránního a nordického typu se tyto dvě rasy liší, a to nejviditelněji ve svých psychických vlastnostech. Mediteránní rasa je popisována jako vášnivá a vznětlivá. Miluje živé barvy a živé dojmy všeho druhu a hluboce je prožívá. Nálada bývá nestálá a proměnlivá. Člověk této rasy se snadno pouští do různých sporů, ale zároveň je schopen velmi rychle odpouštět.

Důležitá je jeho charakteristika, kterou Ludwig Ferdinand Clauß vyjádřil tak, že mediteránního člověka pojmenoval slovem Darbietungsmensch, neboli volně přeloženo – člověk přednesu. Člověk mediteránního rasového typu má velký dar pro mluvené slovo, má bohaté výrazové a gestikulační prostředky a velmi rád je používá. Bývá zkušený řečník a pozorovateli ze severu se jeví jako povídavý a poněkud povrchní. Jeho duševní energie je obrácena směrem ven, rád se předvádí a má hluboký smysl pro čest. Rád si užívá života, není příliš pracovitý a je mu poměrně cizí honba za penězi. Naopak je velmi zaměřen na svůj sexuální život, ve kterém není příliš zdrženlivý. Se silnější sexualitou je zřejmě ve vztahu i jeho silnější dispozice k týrání, a dokonce i sadismu.

Lapouge hovoří o tom, že pro mediteránního člověka je zcela cizí duch protestantismu, který je naopak vlastní lidem ze severu. Jeho lásce ke gestikulaci, barevnosti a hlubokému prožitku mnohem lépe odpovídá duch katolicismu. Jeho víra je založena spíše na smyslových vjemech, je výrazem radosti ze života a dobrosrdečnosti, která ho charakterizuje. Tato dobrosrdečnost se projevuje především v jeho lásce k dětem a všeobecně v hluboké náklonnosti k rodině.

Jeho vůle je tvrdá, ostrá a dokonce bezcitná. Má však slabý cit pro pořádek a právo. Je temperamentní, rychle sklouzává do opozice a neustále prahne po změně. Na jihu Francie, převážně obývaném mediteránní rasou, jsou často slyšet radikální hlasy. Tato rasa má sklony k anarchismu a tajnému spiklenectví (mafie v Itálii, Sinn Fein v Irsku). Jižní Itálii taktéž charakterizuje vysoký podíl vražd a násilí, což je, stejně jako existence kriminálních zón na Sardinii, jedním z projevů dobrodružného ducha mediteránní rasy. Egon von Eickstedt uvádí jako negativa této rasy povrchnost a krutost. Jako pozitivní stránky naopak vidí laskavost a dobrotu.

Shodné tělesné rysy mediteránní a nordické rasy vedly k předpokladu o společném původu těchto rasových typů v jedné paleolitické skupině. Hans Günther považoval, v souladu s Giuseppe Sergim, mediteránní a nordickou rasu za nejstarší obyvatele Evropy. Zároveň je považoval za jediné skutečně kreativní rasy evropské prehistorie. Popisovat zde historii a vývoj všech kultur a civilizací, které vytvořila nebo značným způsobem ovlivnila mediteránní rasa by bylo nadbytečné a značně zdlouhavé, stejně jako popisování kultur nordických nebo vlivu alpínské, baltické a dinárské rasy na umění, architekturu nebo vojenství. Stačí uvést, že Fritz Lenz přiznává mediteránní rase zásadní podíl na vzniku mykénské, egyptské, etruské, helénské, římské a islámské kultury.

Carl Schuchhardt, až do své smrti v roce 1943 hlavní německý odborník na prehistorii, kterého cituje Hans Günther, tvrdí, že ne od východu, ale od západu Evropy získávalo středomoří své nejsilnější vlivy. Z oblasti Velké Británie, Francie a Španělska se mediteránní rasa rozšířila do středomoří, kde se postupně rozvinula v egyptskou, severoafrickou, předhelénskou a raně helénskou civilizaci, stejně jako civilizaci etruskou. Zároveň odmítá maloasijský původ Etrusků. Podle Sergiho údajů byla většina Etrusků dolichokefalní nebo mezokefální. Vyskytoval se mezi nimi zřejmě i lehký alpínský vliv. Schuchhardt popisuje prostřednictvím archeologických objevů pás kultury mediteránní rasy od Anglie až po Tróju. Odlišuje přitom kruhový půdorys středomořského domu od obdélníkového půdorysu domů severských kultur.

Toto by byla stručná charakteristika mediteránní rasy. Vraťme se však na závěr ještě jednou k Josephu Goebbelsovi jako nejznámějšímu představiteli mediteránní rasy ve Třetí říši. Ilustruje totiž téměř vše, co bylo o tomto rasovém typu řečeno. Patří k němu jak svými fyzickými charakteristikami, tak především těmi psychickými. Jeho rasový typ jako by ho přímo předurčoval k pozici ministra propagandy, hlavního a jazykově nejnadanějšího řečníka NSDAP. Přes své fyzické nedostatky byl velkým svůdcem a milovníkem žen, což dokazuje mimo jiné jeho i u nás dobře známý vztah s Lídou Baarovou. Zároveň je u něj však patrná i jiná typická vlastnost mediteránní rasy – náklonnost k dětem (měl jich šest) a rodině. Jako většina osob mediteránní rasy byl i Goebbels katolíkem.

Ženská lebka mediteránní rasy. Lebeční index: 75,84; obličejový index: 94,21. (Ze sbírky Přírodovědeckého muzea ve Vídni.)

Vlevo: Ital z Piemontu, znaky mediteránní rasy. Vpravo: Francouz z východních Pyrenejí, znaky mediteránní rasy.

Vlevo: muž z Tenerife, v obličeji částečně znaky mediteránní rasy. Vpravo: žena z portugalské rodiny se znaky mediteránní rasy.

Rodiče z Cách.

Rodiče z Rýnské Falci.

Žena ze západoněmeckého Bádenska.

Vlevo: muž z Itálie. Vpravo: chlapec z Řecka – mediteránní nebo převážně mediteránní rasy.

Vlevo: muž z Anglie (Walesu). Vpravo: Itálie, Puccini (1858-1924). Dinárský (a nordický?) vliv.

Vlevo: žena z Brazílie. Vpravo: muž z Korsiky.

Vlevo: žena z jižní Francie (Arles). Vpravo: žena ze Španělska.

Vlevo: žena ze Španělska. Vpravo: žena z Rumunska.

Vlevo: muž z Rumunska. Alpínský vliv (rovný nos). Vpravo: muž z Itálie. Nepatrný alpínský vliv?

Vlevo: Německá Ilawa, jedna babička Polka, jedna Američanka. Převážně mediteránní rasy. Vpravo: Pomořansko. Babička ze západního Švýcarska. Převážně mediteránní rasy s nordickým vlivem.

Vlevo: Irsko. Thomas Moore (1779 – 1852), mediteránní. Vpravo: Skotsko. Robert Burns (1759-1796), převážně mediteránní (a přitom vysokého vzrůstu).