Tomáš Pecina
Takže tedy, milí Novákovi, já se vám za tu vykradenou vilu omlouvám, ale zároveň, prosím, vezměte na vědomí, že napravit důsledky této události nelze. Přece nechcete, abych navrátil své majetkové poměry do stavu před vloupáním! Co by to mu řekla moje nejmilejší dcera Klárka, které jsem daroval váš perský koberec, a co bych si počal bez vaší sady čínského porcelánu, na kterou jsme si se ženou už tak zvykli!? A šperky z vašeho tresoru jsem okamžitě střelil kámošovi, co provozuje zastavárnu, a výtěžek propil, tudíž tam, jak jistě uznáte, o vracení nemůže být ani řeči. Možná by se snad dalo uvažovat o vrácení těch obrazů z obýváku, co jsem nechal dlouho ve sklepě a tam chytily plíseň, ale spíš ne, to byste pak třeba chtěli zpátky i ty ostatní věci. Minulost změnit nemůžeme, uznejte! Ale fakt, upřímně, že se to stalo, mi je moc líto!
Gesto premiera Nečase je podobné osobnímu vyznamenání udělenému jeho předchůdcem ve funkci Topolánkem Josefu Mašínovi: jednorázové, svým způsobem odvážné, ale nekonsekventní, bez širší podpory ve společnosti i ve vlastní straně: politický výstřel do tmy, trucpodnik. Přesto je pro mne takto pojatá omluva nepřijatelná.
Když přede mnou někdo argumentuje způsobem jako Nečas, položím mu jednoduchou otázku: Proč? Proč nelze vrátit ukradené? Omluva v této podobě je sice politickým gestem, avšak fakticky je pouhým překlopením jednoho morálně neudržitelného postoje (vyhnat a zabíjet Němce bylo správné) do druhého (vyhnat a zabíjet Němce bylo nesprávné, ale jejich majetek jsme si ponechali právem). Druhý přitom neshledávám ušlechtilejším prvního: je to oportunní obhajoba zloděje toho typu, jakým jsem tento text uvedl.
Mají pravdu komunisté, jestliže – arci s notnou dávkou těžko stravitelné ideologické omáčky – tvrdí, že uznat protiprávnost vyhnání znamená uznat protiprávnost okradení.
Když jsem před více než třemi lety sepsal návrh stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ani na okamžik mě nenapadlo, že bychom mohli formulovat jeho čl. 3 (česky, PDF německy) nečasovským Litujeme, ale nevrátíme. Protože slušný člověk takovou věc z úst vypustit nemůže.
Volba je nicméně na každém z nás, slušnost není povinná.
