Německá rasová nauka (8.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa - Mediteránní rasa - Nordická rasa - Dinárská rasa - Mimoevropské rasové vlivy
Závěr, srovnávací tabulka a přehled literatury
František Pilous

Helmut Stellrecht přednáší o rasové hygieně žákům školy pro vedoucí
Hitler-Jugend v roce 1935. Vedle něj sedí Alfred Rosenberg.
Foto: Bildarchiv preuss. Kulturbesitz.

V předchozích dílech jsme se seznámili se základními rasovými typy evropského člověka a zmínili i některé mimoevropské rasové typy. Většina jednotlivců má, kromě rysů rasy, která u něj převládá, i znaky některé z dalších příbuzných evropských ras. Stejně jako jedinci, mají i národy svou rasovou strukturu. Helmut Stellrecht tuto skutečnost vystihuje takto: „Různorodost příbuzných evropských ras je sjednocena v Německu. Z těchto kořenů vyrostl jeden kmen. Každá rasa dala svojí nejlepší sílu. Každá přispěla německé duši.“ (1) Zatímco jednomu rasovému typu lze přisuzovat bojový duch, druhému hudebnost, dalšímu Němci vděčí za svá krásná a starobylá města a jinému zase za organizační schopnosti a disciplínu.

Existují i případy, kdy jedna rasa dominuje nad ostatními, kde se charakteristiky jedné rasy objevují častěji než charakteristiky jiných ras. To je případ nordické rasy na severu Německa nebo mediteránní rasy v Itálii. Pokud jedna rasa převládá v celém národě, dostává celý tento národ znaky této rasy. Především se silně projevují psychické vlastnosti této rasy, protože jsou vázány na zvyky, obyčeje, život a historii tohoto národa. Společný jazyk, společné zvyky a obyčeje, společná minulost – to jsou znaky jednoho národa. A stejně jako má rasa svojí biologickou historii, má i národ svojí historii rasovou. Další věcí je národnost. Vědomí přináležitosti k jednomu národnímu celku a společné cíle vytvářejí národnost. Eickstedt tak rozlišuje rasu jako biologické společenství, lid jako kulturní a národnost – národ jako politickou jednotku. Mezi těmito složkami přitom existuje nezrušitelný biologický vztah. Neexistuje národ bez lidu, ale ani lid bez rasového konglomerátu, který ho tvoří.

Každý rasový typ je přitom národní, pokud je produktem prostředí, ve kterém se nachází, ve kterém se rozvinul on i národ, který vytváří. Pro zachování identity a kulturní a sociální budoucnosti určitého národa je třeba zachovat rasovou strukturu a rasový obraz toho kterého národa. V první řadě je třeba zachovat psychické vlastnosti národa, které jsou neoddělitelně napojeny na vlastnosti tělesné. Duševní a tělesné vlastnosti vytvářejí jeden biologický celek.

Psychické vlastnosti se mění snadněji než fyzické. Pod vlivem změněného způsobu života, změny kulturního a sociálního prostředí se mění i naše přání, náš charakter a naše inteligence. V první řadě je tedy třeba zachovat psychické vlastnosti, protože jsou bytostně národní. Branimir Maleš k tomu říká: „Je třeba odstranit vše neschopné života, následky nemocí a degenerace, nevyléčitelně nemocné, bez ohledu na to, ke které rase takové dědičně postižené osoby patří.“ Toto měl být podle mnohých vědců a rasových teoretiků první poloviny dvacátého století jeden z nejpřednějších cílů každého národa. Tohoto cíle mělo být dosaženo pomocí eugeniky, která neměla své příznivce pouze v nacionálněsocialistickém Německu, ale i v mnohých jiných zemích tehdejšího světa. Plození tělesně i duševně zdravého potomstva a zabránění rozvoji jedinců a generací biologicky a charakterově inferiorních bylo hlavním cílem tohoto programu.

Mezi známé osobnosti podporující eugeniku mimo Německo patřili například Winston Churchill, H. G. Wells, Theodore Roosevelt, G. B. Shaw, Nikola Tesla nebo John Maynard Keynes. V Německu byla eugenika známá jako rasová hygiena. Slovo hygiena však nelze pojímat ve smyslu, v jakém se užívá dnes, tedy jako synonymum pro udržování čistoty. V původním významu znamenala hygiena dodržování zásad pro uchování zdraví, jednalo se o obor, který se zabýval všemi faktory ovlivňujícími tělesné a duševní zdraví člověka.

Každá rasa má svojí úlohu v historii světa. Právě kvůli tomuto faktu je potřeba tyto hodnoty znát a poznávat. Pokud se dnes hovoří o respektu k osobám jiné národnosti a rasy, tak nikdo nepohrdá těmito ostatními národy a rasami více než ten, kdo tvrdí, že všichni lidé na světě jsou stejní. Walter Groß, vedoucí Rasově-politického úřadu NSDAP, shrnul nacionálně socialistickou rasovou teorii takto: „V naší Říši oddělujeme to, co patří nám, protože je to krev naší krve, od toho, co nám nepatří, protože je cizí. Děláme to, co není správné jen pro tento okamžik, ale pro celou věčnost. Není pravda, jak někteří říkají, že je tato doktrína znakem arogance nebo nadřazenosti. Nemyslíme si, že jsme lepší než jiné rasy na světě. Ne, my se nepovažujeme za lepší ani nevěříme, že jsou ostatní horší než my. Trváme pouze na jedné věci – zákonu danému samotným stvořitelem: Člověk se od člověka odlišuje a rasa od rasy na tomto světě.“ (2)

Srovnávací tabulka

Použitá a doporučená literatura

Autor na závěr odkazuje na literaturu, kterou používal při psaní této série článků, jakož i na literaturu která se tématu jinak dotýká. Podstatné informace a knihy ke stažení jsou rovněž dostupné na stránce Rasové typy.

BAUR, Erwin; FISCHER, Eugen; LENZ, Fritz Menschliche Auslese und Rassenhygiene (1936)
BAUR, Erwin; FISCHER, Eugen; LENZ, Fritz Grundriss der menschlichen Erblichkeitslehre und Rassenhygiene (1921)
BAUR, Erwin; FISCHER, Eugen; LENZ, Fritz Human Heredity (1931)
COON, Carleton The Races of Europe (1939)
DENIKER, Joseph Races of Europe (1899)
DVORNIKOVIĆ, Vladimir Karakterologija Jugoslovena (1939)
CHAMBERLAIN, Houston Stewart Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts (1899)
CLAUSS, Ludwig Ferdinand Rasse und Seele (1938)
CLAUSS, Ludwig Ferdinand Rasse und Charakter (1940)
EICKSTEDT, Egon Freiherr von Die rassischen Grundlagen des deutschen Volkes (1939)
EICKSTEDT, Egon Freiherr von Rassendynamik von Ostasien, China und Japan, Tai und Kmer von der Urzeit bis heute (1944)
EICKSTEDT, Egon Freiherr von Rassenkunde und Rassengeschichte der Menschheit (1963)
FISCHER, Eugen Rassenentstehung und älteste Rassengeschichte der Hebräer (1938)
GROSS, Walter Nationalsozialistische Rassenpolitik. Eine Rede an die deutschen Frauen (1934)
GÜNTHER, Hans Rassenkunde des jüdischen Volkes (1930)
GÜNTHER, Hans Rassenkunde Europas (1927)
GÜNTHER, Hans Rasse und Stil (1926)
GÜNTHER, Hans Rassenkunde des Deutschen Volkes (1936)
MALEŠ, Branimir O ljudskim rasama (1936)
MATIEGKA, Jindřich Svatováclavský sborník na památku 1000. výročí smrti knížete Václava svatého, I. díl/Antropologické vyšetření ostatků sv. Václava
ROSENBERG, Alfred Memoirs
SERGI, Giuseppe The Mediterranean Race: a Study of the Origins of European Peoples (1901)
SCHULTZ, Bruno Deutsche Rassenköpfe (1935)
STELLRECHT, Helmut Glauben und Handeln. Ein Bekenntnis der jungen Nation (1943)

Poznámky:

(1) Helmut Stellrecht – Glauben und Handeln. Ein Bekenntnis der jungen Nation (Berlin: Zentralverlag der NSDAP. Franz Eher Nachf., 1943)
(2) Groß,Walter Nationalsozialistische Rassenpolitik. Eine Rede an die deutschen Frauen (Dessau, C. Dünnhaupt, 1934)

Vyobrazení:

Modroocí blonďáci (nahoře) a hnědoocí bruneti (dole). Jde o výsledky Parsonsových průzkumů německých zajatců v Anglii. Jednalo se však o výzkumy, které nezasáhly německé důstojníky a výše položené složky armády, u kterých se dá předpokládat vyšší podíl nordických znaků. Směrodatná nejsou ani tak čísla uváděná Parsonsem, ale hlavně geografické rozložení v rámci území Německa.

Index tmavosti dle Parsonse (nahoře). Spočítal, kolik % "čistých blonďáků" (blond vlasy, modré oči), kolik % "čistých hnědých" (hnědé vlasy, hnědé oči) a kolik % "míšených" (blond vlasy + hnědé oči, hnědé vlasy + modré oči) zkoumal a pak zkoumal podíl "míšených" k "čistě hnedým". "Míšeným" dával přitom poloviční váhu než "čistě hnědým". Dole mapka s průměrným lebečním indexem.