Pražská radnice financovala částkou 300.000 Kč proizraelskou manifestaci dvou stovek lidí

Plakát ICEJ, který v roce 2009 zval na akci podpořenou
pražským magistrátem.

Částka 17 milionů Kč, kterou české ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) financovalo projekt křesťansko-sionistické organizace ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém) s názvem „Centra vzdělávání a dialogu“, jehož smyslem má povrchově být výuka holocaustu mezi českou mládeží, staví pochopitelně do pozadí i celou řadu dalších, ovšem obnosem méně objemných dotací a grantů, které jsou čerpány ze státního rozpočtu či rozpočtů komun ve prospěch aktivit ICEJ. Z dostupných informací vyplývá, že například v roce 2008 dosáhly dotace a granty ICEJ z tuzemských zdrojů téměř půl milionu korun a „alikvotní část dotace EU činila bezmála 730 tisíc Kč“. V roce 2009 proběhl v režii ICEJ „vzdělávací projekt“ pro základní a střední školy „na téma rasových předsudků, konkrétně antisemitismu a holocaustu“ s názvem „Světlo paměti“ a v prvním pololetí roku 2009 bylo touto organizací uskutečněno 60 přednášek díky grantu „České rady pro oběti nacismu“. V druhém pololetí tohoto roku pokrylo všechny náklady na tuto akci opět ministerstvo školství. V roce 2009 čerpali křesťanští sionisté z grantu MŠMT ve výši 1,262.023 Kč. V témže roce přispěl magistrát hl. města Prahy částkou 300.000 korun na akci „Praha proti antisemitismu a neonacismu“, organizovanou Mezinárodním křesťanským velvyslanectvím Jeruzalém.

Program této akce „proti antisemitismu a neonacismu“, která proběhla v dubnu 2009, se skládal ze tří částí. Nejprve se 17. dubna 2009 v prostorách pražského magistrátu konala jednodenní „mezinárodní konference Antisemitismus a současnost“, na které vedle náměstkyně primátora hl. m. Prahy Markéty Reedové promluvilo celkem ještě pět referentů – z toho 4 Židé a jedna Finka. Ředitel pražského Židovského muzea Leo Pavlát hovořil o „historii antisemitismu v českých zemích“a Zbyněk Tarant (aktivista Ligy proti antisemitismu ze Západočeské univerzity) na téma „Projevy antisemitismu na českojazyčném internetu - co se lze dozvědět o jejich autorech“. Po obědě se dostal ke slovu izraelský velvyslanec Jaakov Levy („Antisemitismus skrývající se pod rouškou kritiky Izraele“) a také rakouský Žid Manfred Gerstenfeld z jeruzalémského Center for Public Affairs, který o sobě mimochodem naposledy nechal slyšet, když označil veškeré noviny, které svého času otiskly text Günthera Grasse "Co musí být řečeno", za „antisemitské na vedlejší úvazek“. Nakonec promluvila finská referentka Susanne Kokkonen, která podle svých slov vyrůstala v rodině pociťující hlubokou lásku k Izraeli, v roce 2005 obdržela doktorský titul v oblasti „studie holocaustu“ na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a od roku 2008 je ředitelkou „Křesťanských přátel Yad Vashem“. Diskusi po příspěvcích moderoval novinář Jefim Fistein.

O dva dny později proběhla v rámci této akce, financované pražským magistrátem, proizraelská manifestace pořádaná ICEJ, které se účastnilo asi 200 lidí, v nichž jsou započítáni aktivisté ICEJ, potom alegorická skupina, skupina padesáti najatých bubeníků, dále skupina hráčů na dechové nástroje a tanečníků židovské hudby. Reportér Pavel Eichler z iDNES.cz popisoval idylický průběh demonstrace takto: „Průvod vyšel ze Staroměstského náměstí do Starého města, lidé nesli vlajky Izraele a České republiky. K vidění byli mladí, staří i maminky s dětmi. Všichni si evidentně užívali jarního počasí.“ Cílem této demonstrace byla Valdštejnská zahrada. Ve Valdštejnské zahradě se dle údajů pořadatelů sešlo na 300 lidí. Zde vystoupila izraelská kapela a tehdejší předseda Senátu Přemysl Sobotka přednesl „Pražskou výzvu stop antisemitismu a neonacismu“.

V průvodním dopise k této výzvě se prakticky uvádí, že důvodem vzniku 2. světové války byla v první řadě snaha o zničení židovského etnika: „Evropa byla v historicky nedávné době svědkem šíření nenávistné protižidovské ideologie a dějištěm největšího pokusu o genocidu Židů v historii. Víme také, že se toto běsnění nezastavilo u Židů, nýbrž uvrhlo do válečné katastrofy celý kontinent.“ V samotné výzvě se v prvním bodě požadovalo, aby Írán byl vyloučen z OSN, v druhém bodě, aby EU podnikla co nejúčinnější sankce vůči Íránu, ve třetím, aby evropské vlády a parlamenty neudržovaly kontakty s „hnutími, která odmítají uznat právo Izraele na existenci“, ve čtvrtém bodě, aby státy se státy EU jednoznačně distancovaly od „démonizace Izraele na plánované konferenci OSN o rasismu v Ženevě“ a v posledním bodě, aby se nevládní organizace a média „nepodílela se na šíření protižidovských předsudků a morálně je odsoudila“.

Tento střípek z dubna 2009 docela dobře ilustruje, co je obsahem a smyslem akcí pořádaných v podstatě vesměs Židy nebo sionisty samotnými pod rouškou „boje proti antisemitismu a neonacismu“. Samotná „pražská výzva“ je čistě politicky motivovaným apelem a ani po nejdůkladnějším prozkoumání jejího textu z ní není vůbec patrné, co má tento proizraelský a protiíránský spis společného s bojem proti „neonacismu“. Bylo by samozřejmě také zajímavé pohlédnout do zákulisí výdajů a financování těchto vyloženě sionistických aktivit ze strany státu či pražského magistrátu, kdy konkrétně v tomto případě poskytlo město Praha 300.000 korun na průvod a sedánek 200 až 300 křesťansko-sionistických aktivistů a několik jejich přátel a na „mezinárodní konferenci o antisemitismu“, na které přednáší pět referentů z řad osobností ICEJ a jejich dlouholetých spojenců. (-lb-)