Zeman před návštěvou Vídně potvrdil svůj pobuřující výrok z roku 2002
Lukáš Beer
Uběhlo již celé jedno desetiletí od okamžiku, kdy tehdejší český sociálnědemokratický premiér Miloš Zeman doporučoval Rakousku, aby se co nejdříve zbavilo Jörga Haidera, a kdy jeho politickou stranu FPÖ tituloval jako „postfašistickou“. Zeman v rozhovoru pro rakouský zpravodajský magazín Profil v lednu 2002 zcela nemístně porovnával hrušky s jablky, když prohlásil: „Bylo by dobré, kdybyste se Haidera a jeho postfašistické strany opět co nejrychleji zbavili. To je přirozeně Vaše záležitost. My jsme zde měli stejný problém s populistickým vůdcem, panem Sládkem, šéfem republikánské strany. Kompletně jsme ho odstranili. Nyní nemá žádný politický význam.“ Zrovna z úst Miloše Zemana, která už v minulosti vypustila do éteru nemálo „radikálních“ a provokativních úsudků, a zrovna od muže, který by se – dokonce i dnes jako reprezentant českého státu – od Haidera mohl vskutku hodně učit, pokud jde o úroveň vystupování, schopnost argumentace nebo intelektuální výši, vyznívá toto ex-premiérovo přirovnání tehdejšího vůdce FPÖ ke Sládkovi asi tak, jako kdyby se vepř v maštali pohoršoval nad tím, že si selka při odchodu z kurníku zapomněla pořádně opucovat holínky o rohožku. Řečeno obrazně: Sládek hrál ve srovnání úplně jinou ligu než Haider, ligu, ke které má Zeman z hlediska kultivovanosti vystupování mnohem blíže než bývalý korutanský hejtman.
A aby toho nebylo málo, Česká republika se tehdy velmi sebevědomě připojila k diplomatickým sankcím proti Vídni kvůli účasti Haiderových Svobodných v tehdejší modro-černé vládní koalici, které na Rakousko uvalila Evropská unie (a to prosím Česko v té době ani ještě nebylo členem EU!) Dokážeme si dnes ještě vzpomenout na to, proč vlastně Brusel tehdy proti demokraticky zvolené vládní koalici v alpské republice brojil? V čem měla spočívat skandálnost Jörga Haidera?
„Když slyším, že nějaký politik nazývá muže SS slušnými lidmi, chválí Hitlerovu politiku zaměstnanosti a označuje koncentrační tábory za trestní tábory, musím se připojit k protestu proti jakékoli podpoře politiky nacionálního socialismu v moderní a vychytralé formě, a to na základě osudu mého lidu“, odůvodňoval tehdy Zeman svou podporu protirakouských sankcí redaktorovi týdeníku Profil. No dobře, za to, že se své parlamentní řeči roku 1995 Haider zaměnil označení „koncentrační tábor“ za „trestní tábor“, se tento politik později omluvil, i když koncentrační tábory do jisté míry byly za tímto účelem také vytvořeny. A o tom, že v řadách příslušníků SS bychom našli mnoho slušných a morálně čistých lidí a že Hitler skutečně zavedl „řádnou politiku zaměstnanosti“, jak to Haider kdysi formuloval, není rozhodně sporu. Jsou to ale právě tyto výroky, které více méně v první řadě mohou za udělení diplomatických sankcí ze strany EU.
A nyní, bezprostředně před svou dvoudenní návštěvou Rakouska, se v rozhovoru s rakouskou tiskovou agenturou APA Zeman vrátil ke své pozici před deseti lety, když se vyjádřil k sudetoněmecké otázce. Na otázku, zda ještě zastává stejný názor jako před deseti lety, že totiž poválečné vyhnání sudetských Němců (logicky se vším všudy, co k němu náleželo – vyvlastnění majetku, násilí a vraždy) je stále méně přísný trest než zasloužený trest smrti, odpověděl Zeman nyní: „Samozřejmě. Pokud byl někdo občanem země a kolaboroval se zemí, která zemi okupovala, pak je vyhnání moderátnější než například trest smrti.“ Když pronesl roku 2002 to stejné v rozhovoru pro Profil, sklidil zejména v Německu ostrou kritiku. Tehdejší německý kancléř Gerhard Schröder demonstrativně odřekl návštěvu v Praze.
Zeman tedy označil opětovně celou národnostní skupinu za „kolaboranta“, který si po roce 1945 zasloužil spravedlivý trest, a zároveň vsouvá myšlenku, že tento kolaborant může být v podstatě rád, že nebyl kompletně zlikvidován. Že tři miliony sudetských Němců si v podstatě zasloužily trest smrti, ale jejich vyhnání, okradení a pozabíjení desítek tisíc z nich však lze nazvat něčím jako „velkorysé zacházení“…
Pobouření zahraničí, jmenovitě Bruselu, je a zůstane v nedohlednu. O sankcích EU vůči Praze, do té doby, dokud Miloš Zeman zůstane českým státním prezidentem, si můžeme jen nechat zdát. A Zeman sám zůstává dlužen odpověď na otázku, kde po válce zůstal kolektivní trest pro celý slovenský národ za přispění k rozbití Československa a za kolaboraci s Německem za Druhé světové války? Stejně tak by si měl položit sám otázku, kde zůstal kolektivní trest uložený českému národu za to, že zlomek českých příslušníků rakousko-uherské armády ke konci první světové války dezertoval k nepříteli a že se přispěním k rozbití monarchie a okupací pohraničí „československým vojskem“ po roce 1918 dopustil český národ „velezrady“. Nemohli bychom třeba takové zřízení Protektorátu Čech a Moravy dle Zemanovy logiky chápat jako „moderátnější“ trest, než je trest smrti pro velezrádný český národ?
Když už Zeman je schopný ze sebe vypustit takové vývody, měl by je také umět dovést do důsledku.
