Tomáš Krystlík
Hitler se pokoušel předejít válce s Velkou Británií ještě 28. 8. 1939, dva dny před napadením Polska, a to prostřednictvím švédského vyjednavače Birgera Dahleruse. Velká Británie později důsledně utajila, že Dahlerus předložil Hitlerovu nabídku k zachování míru ještě před začátkem druhé světové války, protože nechtěla přijít o podporu dosud neutrálních USA. Hitler také 1. 9. 1939 zapřísahal vyslance Francie v Berlíně Roberta Coulondra, aby Francie nevyhlašovala kvůli Polsku Německu válku, že chce jen návrat Danzigu do Německa a dopravní koridor do východního Pruska.
6. 10. 1939 učinil Hitler ve svém projevu veřejně nabídku:
„Mou hlavní snahou je očistit naše vztahy s Francií ode všech stop zlé vůle a učinit je přijatelné pro oba národy... Německo proti Francii nevznáší žádné nároky... Dokonce jsem odmítl byt jen zmiňovat problém Alsaska-Lotrinska... Vždycky jsem dával Francii najevo své přání navždy pohřbít naše odvěké nepřátelství a usmířit tyto dva národy, které se oba honosí zářivou minulostí... O nic menší úsilí jsem vynaložil na to, abych docílil anglo-německého porozumění, ne, víc než toho, anglo-německého přátelství. Nikdy a nikde jsem nejednal v rozporu s britskými zájmy. A ještě dnes věřím, že v Evropě a na celém světě může být skutečný mír jedině tehdy, když Anglie a Německo dospějí k porozumění... Proč by se tahle válka na západě měla vést? ... Otázka znovuzřízení polského státu je problém, který se nevyřeší válkou na západě, nýbrž výlučně za účasti Ruska a Německa."
Hitler ve svém projevu letmo zmínil i celou škálu otázek, které bude nutné vyřešit u konferenčního stolu a nikoli na bojišti: otázku německých kolonií, oživení mezinárodního obchodu, „bezpodmínečně garantovaný mír“, vyřešení etnických otázek v Evropě. Britský ministerský předseda Neville Chamberlain se 12. 10. vyjádřil, že Hitlerovy návrhy jsou „vágní a neurčité“ a „neobsahují žádné návrhy na nápravu křivd způsobených Československu a Polsku“. Že Německo má zájem na míru, dosvědčuje i průběh evakuace britského vojska z Dunkerque, kdy Wehrmacht šetřil životy britských vojáků. Do poloviny června následujícího roku učinilo Německo Velké Británii různými cestami a prostředníky celkem 16 (!) nabídek k míru. Další mírový pokus ztroskotal ve Venlo, zpackaným únosem dvou britských agentů z Holandska do Německa, a od té doby převzal věc výhradně Hitler, Heß a jejich dva poradci Karl a Albrecht Haushoferovi a přísně ji utajili. Další tajné německé návrhy na mír následovaly, takže nakonec jich bylo více než dvě desítky. Rudolf Heß s nejvyšší pravděpodobností jednal před odletem do Skotska dvakrát se zvláštním britským vyslancem ve Španělsku Samuelem Hoarem v Curychu.
Předtím převzal 14. 11. 1940 Samuel Hoare od papežského nuncia v Madridu německé mírové podmínky:
„Norsko, Dánsko, Holandsko, Belgie a Francie budou nezávislé svobodné státy, které si budou moci zvolit vlastní ústavu a vládu; musí však být vyloučena opozice vůči Německu a poskytnuty záruky, že neproběhnou odvetné akce.
Německo stáhne své vojenské síly, nebude na tyto země uplatňovat vojenské nároky, a je připraveno jednat o formě reparací za škody způsobené během záboru.
Všechny útočné zbraně budou zničeny a pak budou ozbrojené síly zredukovány tak, aby odpovídaly ekonomickým a strategickým potřebám každé země.
Německo požaduje navrácení svých bývalých kolonií, ale nevznese již žádné další územní nároky. Jihozápadní Afrika by nemusela být nárokována. Německo je ochotno uvažovat o vyplacení odškodného za vylepšení, jež byla v těchto koloniích provedena od roku 1918, a o odkoupení majetku od současných vlastníků, kteří by projevili přání odejít.
Politická nezávislost a národní identita polského státu bude obnovena, ale území obsazené Sovětským svazem bude z diskusí vyloučeno.
Československu nebude bráněno v rozvoji jeho národního charakteru, ale zůstane pod ochranou Říše.
Měla by být prosazena širší evropská ekonomická solidarita a řešení důležitých ekonomických otázek prostřednictvím jednání a porozumění mezi evropskými národy.“
Novější německé mírové návrhy z té doby nejsou známy.
Jenže v té době byl již ministerským předsedou Churchill, který nebyl nakloněn uzavřít s Německem mír, chtěl Německo coby největšího britského konkurenta ekonomicky zničit, viz jeho výroky, nemohl tudíž připustit, aby Německo ovládalo hospodářsky celou kontinentální Evropu, navíc potřeboval do války zatáhnout USA. Znal potenciální cíle Německa: Rusko po Ural a Střední východ až po Irák. Kdyby Německo expandovalo jihovýchodním směrem, bylo by ohroženo britské koloniální panství a zásobování Velké Británie ropou z oblasti Mosulu. Bylo mu jasné, že Velká Británie nemůže delší dobu vydržet devastující nálety Luftwaffe (s nočními kobercovými nálety k zastrašení německého civilního obyvatelstva začala RAF, Luftwaffe se pak jen přizpůsobila), byť před invazí chráněna dvacetimílovým pásmem vody, a že dost britských politiků si přeje mír s Německem. Navíc zde byla nejistota, zda Hitler dodrží své slovo - z minulosti bylo známo jeho porušení mnichovské dohody ze září 1938 a smlouvy o neútočení s Dánskem z května 1939. Řešením pro Británii by bylo, kdyby Německo otevřelo druhou frontu proti SSSR, protože by pak nemohlo koncentrovat jako dosud své letectvo proti Velké Británii. Za tím účelem začalo oddělení SO1 britské tajné služby Special Operations Executive (SOE) hrát s Němci, konkrétně pouze s Hitlerem, Heßem a jejich dvěma poradci, zpravodajskou hru, kdy předstíralo, že ve Velké Británii je relativně velká skupina politiků přejících si mír s Německem, což byla pravda, a že jsou s to kvůli jeho prosazení svrhnout Churchillovu vládu, což skutečnosti neodpovídalo. Hitler měl nabýt dojem, že Británie s ním uzavře mír, tedy že může napadnout SSSR. Hitlerův rádce z oboru geopolitiky Karl Haushofer sice předpokládal německou expanzi na východ Evropy, ale v časovém horizontu sta let a mírovými prostředky. Byl to ze strany Churchilla chybný odhad, který mu, kvůli agresivním nárokům SSSR vůči Německu, viz požadavky Molotova z konce roku 1940, vyšel.
V listopadu 1940 navštívil Molotov Hitlera v Berlíně a předložil nové ultimativní sovětské požadavky s tím, že rozdělení zájmových oblastí východní Evropy podle tajné doložky německo-sovětského paktu ze srpna 1939 dosloužilo a je třeba ujednat nové. Žádal pro SSSR volnou ruku ve Finsku, v povodí Dunaje, v Rumunsku, Maďarsku, Bulharsku, Turecku se svými úžinami, Írán, Řecko, Jugoslávii, výstupní úžiny z Baltského moře a Špicberky. Dále, aby Němci vyklidili polské území až k linii ruských hranic z roku 1914, tj. včetně Varšavy. Stalin se totiž mylně domníval, že Německo je vyčerpáno neúspěšnou bitvou o Anglii. Přijetím sovětských podmínek by Německo přišlo o strategické zásoby ropy v Rumunsku a připustilo by vliv komunismu až po hranice s Německem a Itálií. Hitler odmítl a vydal operační směrnici Barbarossa zabývající se vpádem do SSSR.
Heß při svém letu do Skotska 10. 5. 1941 zcela jistě s sebou vezl detailní mírové návrhy. Ty se ovšem dostaly do rukou Britů a hned se údajně ztratily, takže se neví, co v nich bylo. Velká Británie dodnes pečlivě utajuje, pokud je již nezničila, klíčové dokumenty a výslechy související s Heßovým letem do Skotska. Archiv SOE byl nedlouho po válce z 80 % zničen požárem. Že byl německý emisar, ale ne Heß, očekáván v určitou hodinu na letišti u skotského zámku Dungavel House, je z indicií jisté. Heß totiž kroužil po odhození dodatečných nádrží svého letadla Messerschmitt Bf 110 (Me-110) celou hodinu nad Severním mořem, než se vydal k pobřeží. V roce 1999 se vynořily důkazy, že dva piloti létající na hurricanech ze základny RAF Algergrove, shodou okolností Češi v RAF, Václav Bauman a Leopold Šrom obdrželi rozkaz stíhat osamělé německé letadlo směřující k Firth of Clyde asi 60 km od Algergrove. Když se chystali na letoun zaútočit, ve sluchátkách jim zazněl příkaz velitelství stíhacího letectva skončit akci a vrátit se. Seržant Bauman se domníval, že došlo k omylu, sdělil, že se nacházejí na dostřel, ale byl přerušen a rozkaz byl mu důrazně zopakován. V té chvíli byl Heß vzdálen asi devět letových minut od Dungavel House.
Svědectvími členek WAAF (Women's Auxiliary Air Force, Ženské pomocné letecké sbory) lze doložit, že přistávací světla na přistávací dráze byla přes panující přísná nařízení o zatemnění rozsvícena, ale posléze vypnuta, aby se už nerozsvítila. Pravděpodobné vysvětlení spočívá v tom, že Heß se vysílačkou letišti ohlásil, prozradil svou identitu a lidé z SO1 propadli panice z příletu druhého nejvyššího muže nacionálně socialistického Německa - protože když se vydal vyjednávat on, tak Německo to myslelo s nabídkou míru smrtelně vážně. A jak by pak vláda a Churchill zdůvodňovali veřejnosti svévolné, téměř dvouroční prodlužování války, tedy i zbytečné britské civilní oběti a ekonomické ztráty? Pak ony dvě ženy z WAAF dvakrát slyšely letadlo přeletivší v temnotě nad zámkem Dungavel House. Heß, když mu došlo palivo, seskočil padákem. Podle dalších výpovědí žen WAAF byly do zámku koncem jara 1941 dodány dvě obrovské bedny, které byly podle nápisů expedovány ze závodů Messerschmitt v Augsburku. Obsahovaly přídavné benzínové nádrže. Pravděpodobně byly původně určeny španělskému letectvu, která měla tento typ letounu ve výzbroji. To znamená, že Britové počítali s odletem emisara zpět do Německa.
Další děj je znám.
