Lukáš Beer
Český porcelán, české sklo či jablonecká bižuterie jsou stále pojmy, jež u většiny dnešních obyvatel České republiky vzbuzují hrdost na tradiční „český“ průmysl. Zakladatelé tohoto průmyslu však hovořili převážně německy. Německojazyční Češi, Moravané a Slezané po staletí neúnavně budovali ve své vlasti kulturní a hospodářské hodnoty z jejichž dědictví profitují i dnešní, česky mluvící generace.
Před několika lety vydal historik Alfred Oberwandling ve spolupráci s Hansem Mirtesem bohatě ilustrované velkoformátové dílo, ve kterém se významní autoři jako např. Felix Ermacora, Alfred Schickel či Dieter Blumenwitz v jednotlivých kapitolách velmi detailně zabývají historií vzniku německých sídelních oblastí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vývojem rozšiřování městských práv na tomto území, hornictvím, výskytem nerostných surovin a průmyslem této oblasti, ale stejně tak je věnována pozornost i historickému vývoji, zejména okolnostem, které vedly ke známé „Mnichovské dohodě“. Pozadu nezůstaly ani právní otázky vyhnání sudetských Němců, stejně jako uvádění někdy i prakticky neznámých skutečností, které předcházely událostem v letech 1945/46.
Původní vydání bylo koncipováno v trojjazyčné podobě – v německém, anglickém a francouzském jazyce. To zcela záměrně, protože kniha měla oslovit nejen čtenáře v německy hovořících zemích, ale i zájemce v dalších zemích Evropské unie. Své opodstatnění toto dílo zcela určitě má, neboť (paradoxně díky skutečnosti, že téma „sudetští Němci“ je v ČR takřka neodmyslitelným prvkem vnitřní politiky) i průměrný Čech dnes patrně o existenci „sudetoněmecké národní skupiny“ ví mnohem více než kdejaký Rakušan či Němec. Dokonce i v řadách mladých lidí, vnoučat a pravnoučat bývalých vyhnanců, je spíše standardem, že dotyční se o souvislosti a historii zemí, ze kterých pocházejí jejich předkové, sotva jeví nějaký zájem. Mladí lidé v německy mluvících zemích si kolikrát ani vůbec nevědí rady s tím, kde na mapě najít „Sudetenland“.
Kniha, čerpající z textů celkem 13 autorů, dokumentuje přehledně existenci sudetoněmecké národní skupiny a seznamuje nezasvěcené čtenáře přehledně se stopami a odkazem, který zanechalo toto etnikum v průběhu mnoha staletí v českomoravském prostoru. Fundovaný text je doplněn četnými barevnými mapami a s detailními vyobrazeními. Brněnské vydavatelství guidemedia etc právě nyní přichází na knižní trh s novým, tentokráte dvojjazyčným vydáním knihy – v českém a německém jazyce. Vůbec poprvé byla kniha „Nezapomenutelná vlast Sudetenland“ představena na letošním 64. Sudetoněmeckém dni v Augsburgu, a tak vydavatelé díky této nové jazykové formě provedení titulu vyšli vstříc v podstatě nejvíce potřebnému úkolu – prezentovat toto dílo hned v obou zemských jazycích Čech a Moravy. Je to vlastně naprosto přirozený a logický krok, pro který se nakladatel rozhodl, neboť kdo jiný než právě česky a německy hovořící jedinec by měl být v první řadě touto knihou osloven.
Po osvětlení politické příslušnosti našich zemí s přiloženými mapami následuje kapitola vykreslující vytváření německých sídelních oblastí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v době předhusitské. Druhá polovina 14. století však přinesla obrat ve vývoji. Mor, který vypukl uprostřed 14. století, byl příčinou úpadku německého přistěhovalectví a církevní reformní ideje a sociální hnutí působily v součinnosti s prvky jakéhosi „nacionálního“ (v tehdejším smyslu, neboť nacionální uvědomění v klasické podobě se formovalo až mnohem později) uvědomění a posilovaly mnoho protikladů, které posléze propukly v husitské války. Velmi detailně je popisováno národnostní složení jednotlivých měst v tomto období, stejně tak je věnována samostatná kapitola původu občanů Prahy v předhusitské době. Pozadu nezůstává ani pojednání o vlivu četných německých architektů, sochařů a dalších umělců v našich zemích a v té souvislosti o německých královských vlivech v tomto prostoru. Významnou roli sehrálo samozřejmě rozšíření německého městského práva v českomoravském prostoru, které je kromě fundovaného textu dokumentováno i grafickým znázornění na příslušné celostránkové mapě.
Struktura národnostního složení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se od středověku až do roku 1945 postupně měnila a je jí věnována jedna z nejpodrobnějších kapitol knihy. Doplněny jsou tyto informace vylíčením historie hornictví a průmyslu, stejně jako popisem přírodních bohatství země. Pozadu nezůstává samozřejmě ani oblast kultury a vědy, přičemž pojednání K. Oberdorffera se detailně zaměřilo na činnost kulturně vzdělávacích spolků a institucí našich Němců a na jejich výčet.
Obsahem druhé poloviny knihy je už seznámení čtenáře s historickým, politickým a právním pozadím moderních sudetoněmeckých dějin a vyhnání, včetně vyvlastnění celého etnika po roce 1945. Autor H. Raschhofer kritizuje v kapitole „Sudetoněmecká otázka v 19. a 20. století“ zřízení Protektorátu Čechy a Morava, protože tím byla podle něj „vzata svoboda celému jednomu národu“ a tento krok byl neslučitelný s principem sebeurčení národů. Vůbec nejzajímavějším se jeví pojednání historika Alfreda Oberwandlinga o deficitech demokracie v první československé republice. Počínaje jazykovými zákony, pokusy čechizace pohraničí, přes strategickou čechizující politiku československého školství a politiku zaměstnanosti dokládá autor přesvědčivě dlouhodobě plánované úmysly Prahy na poli národnostní politiky, která postupně sledovala jako cíl degradaci celého jednoho etnika v „národním státě Čechoslováků“. Neméně agresivní než školská politika a jiná čechizační opatření byla proti sudetským Němcům namířená politika hospodářská, kterou vláda masivně provozovala. V červnu 1937, tedy více než rok před Mnichovskou dohodou, konstatoval britský historik prof. A. J. Toynbee k sudetoněmeckému problému v Československu toto: „Metody, kterými dnes Češi uplatňují svoji vládu nad sudetskými Němci, jsou nedemokratické. O to méně pochopitelné je, když se dnes historici a politici pokoušejí vykreslovat Československo před rokem 1938 jako příkladný demokratický stát.“ Nikde jinde se tak výrazně neprokázala nedostatečnost pouze formální demokracie jako v někdejším Československu, soudí v knize Oberwandling.
Podobně poutavá je kapitola A. Schickela zaměřující se na Mnichovskou dohodu, „nejznámější smlouvu, kterou nikdo nezná“. Autor zdůrazňuje dnes všeobecně opomíjený fakt, že samotné odstoupení bývalého československého území bylo dohodnuto mezi 17. a 22. zářím 1938 a navíc v důsledku vzniklé situace osobně zahájeno samotným úřadujícím státním prezidentem Benešem. Pojem „Mnichovský diktát“ pak pod tíhou uvedených doložených informací ztrácí jistě na významu. Dosud v české literatuře zřejmě ještě nikdy nepublikované jsou citáty z výroků poslanců britské Dolní sněmovny, kteří Mnichovskou dohodu jednoznačně přivítali jako správný krok a důsledek dosavadní politiky československého státu.
Vyhnání Sudetoněmců byla první, Benešem a jeho komplici dlouho plánovaná „etnologická čistka“ v srdci Evropy. Zmínky o úmyslech vyhnání Němců z našich zemí nacházíme již v roce 1848 při příležitosti konání „Slovanského kongresu“ v Praze. Je také známo, že Beneš na vyhnání Sudetoněmců horlivě a otevřeně pracoval po celou dobu 2. světové války v exilu. V knize čtenář objeví také chronologii sestavenou z výňatků jeho projevů a prohlášení o těchto úmyslech.
O tzv. Benešových dekretech se neustále zmiňují politikové a novináři, ale co je jejich skutečným obsahem? Kniha přehledně vyjmenovává všechny patřičné dekrety, vydané v letech 1945 a 1946 k vyvlastnění, zneprávnění a nucené práci. S velkým zájmem se určitě setká otázka platného mezinárodního práva v době vyhnání, kterou autor A. Oberwandling uzavírá konstatováním, že vyhánění odporuje ochranným ustanovením Haagské smlouvy, právním nálezům z Norimberských procesů a „zákonům lidskosti a požadavkům veřejného svědomí“.
Bývalý prezident komise OSN pro lidská práva a expert na mezinárodní právo Felix Ermacora v roce 1990 formuloval seznam požadavků sudetských Němců ohledně práva národa na sebeurčení a práva na vlast, ochrany národnostních menšin a majetkových otázek a sestavil odpovídající katalog požadavků, obsažený taktéž v této knize. Expert pro mezinárodní a státní právo na univerzitě ve Würzburgu Dieter Blumenwitz v další kapitole vystavuje Benešovy dekrety vlastnímu právnímu posudku.
V závěru knihy autoři zařadili čtyřstránkový „chronologický přehled událostí v Sudetech“ počínaje nejstaršími dějinami a konče rokem 1945. Do nového českého vydání byl umístěn česko-německý seznam názvů obcí a reálií, o kterých je v knize řeč.
„Nezapomenutelná vlast Sudetenland“, mimochodem z tiskárenského hlediska velmi zdařile provedené dílo, může být vhodným dárkem nejen pro „nezasvěcené“, kteří se v problematice podstatně nijak výrazně neorientují. Své si v knize najdou i sečtělejší zájemci, kteří zde naleznou spoustu jinde jinak nepublikovaných map, a jak již bylo zmíněno, i jinak nezveřejněných informací.
Knihu lze objednat v e-shopu guidemedia etc
Hans Mirtes, Alfred Oberwandling: Nezapomenutelná vlast Sudetenland, 126 stran, Nakladatelství guidemedia etc, Brno 2013, ISBN 978-80905310-3-1