Tomáš Pecina
Dostal prokurátora, říkávalo se druhdy v souvislosti s vojenskou justicí, kterážto zkratka vystihovala skutečnost, že vojenští prokurátoři (takoví jako např. dnešní ctihodný ústavní soudce soudruh Jaroslav Fenyk) se s vojskem nikterak „nemazali“ a trestní řízení v armádě bylo ryze formálním, nezajímavým a dokonale deterministickým procesem: od samotného počátku bylo jasné, že kdo dostal prokurátora, si po několika procesních úkonech odnese poukaz na „mřížkové lázně“ a poté si udělá výlet do Sabinova, kde bude nějakou dobu dýchat „cezený vzduch“.
Doba pokročila. Dnes je, minimálně v oblasti bojující demokracie a jejích nepřátel, stejně ominosní událostí jako někdejší „dostání prokurátora“ dostat znalce: zkušenost ukazuje, že před těmito novodobými Boblíky není úniku, a na koho je jednou zadán znalecký posudek, nemá šanci na záchranu: rozsudek je toliko formálním potvrzením toho, co znalec, ve skutečnosti arci jen kašpar s razítkem, maňásek na ruce moci, o obviněném napsal. Ivo Svoboda rozpozná závadový diskurs, Michal Mazel a Miroslav Mareš naleznou extremistický kontext, a mentalistka Petra Papiežová vysvětlí, co měl řečník svými slovy doopravdy na mysli.
Nejnověji, jak se v posledním tištěném Reflexu pochlubil brněnský státní zástupce Jan Petrásek, „dostali znalce“ lidé kolem vydavatelství guidemedia etc za knihu projevů Adolfa Hitlera. Problém prý není v projevech samotných, ale ve spojovacím textu, jímž výběr vybavil publicista Lukáš Beer. Zda tyto texty byly příliš oslavné nebo naopak nedostatečně odsuzující, Petrásek nevyjevil, a nevím to ani já, jelikož při pohříchu letmé četbě jsem nenarazil na nic, co bych si dokázal představit kursivou v obžalobě. Je ovšem pravda, že nejsem žádný znalec…
Naskýtá se otázka, zda chystané trestní stíhání není ve skutečnosti odplatou za to, co L. Beer píše na svém blogu Náš směr. A že si dovoluje opravdu hodně: např. upozornit, že rasistické norimberské zákony byly uzákoněny v době, kdy ve Spojených státech byla uplatňována rasová segregace, a tak čtyřnásobný olympijský vítěz z Berlína Jesse Owens, jemuž prý Adolf Hitler odmítl podat ruku, se po návratu do vlasti nesměl ani ubytovat ve stejném hotelu jako jeho bílí kolegové, nebo že stejné koncentrační tábory jako v Německu pro Židy vybudovaly za války Spojené státy a Kanada pro své občany s japonskými předky.
A šíření takových informací je zapotřebí zamezit, protože to vše je sice pravda, ale taková, kterou v bojující demokracii smíme říkat jen v soukromí; jinak bychom také mohli dostat znalce.
Převzato z blogu Tomáše Peciny
