Gernot Facius
Řekněme to tak: Kdo nechce brát změny v německo-českých vztazích na vědomí, je ignorant. Bezpochybně se v posledních měsících dalo něco do pohybu. Dodejme ovšem, že jen atmosféricky. V Praze zveřejněné mínění zachází se sudetskými Němci přátelštěji než ještě před několika lety. Dokonce noviny, ve kterých je konzervováno ještě něco ze starého (negativního) ducha, se vyhýbají hrubému útoku. Pro většinu sdělovacích prostředků už Sudetoněmecký den 2013 v Augsburgu, 64. od vyhnání, beztak nebyl ničím vzrušivým. A ve vládních kancelářích u Vltavy nemusely o víkendu Svatodušních svátků vyčkávat žádné zástupné stráže, aby jedovatými komentáři odrážely projevy vedení krajanského sdružení. Vše v nejlepším pořádku mezi vyhnanci z Čech, Moravy a Slezska a dnešní, postkomunistickou Českou republikou? Zůstane stát most, který postavil bavorský ministerský předseda Horst Seehofer, patron sudetoněmecké národní skupiny, k českému premiérovi Petru Nečasovi?
V Augsburgu byl přeci Seehofer oslavován jako „ledolam“ a stejně jako více jeho předchůdců byl i on vyznamenán Evropskou Karlovou cenou. V Německu je volební boj. Tu dobu politikové rádi přehánějí. Především v Bavorsku. Tam jde 15. září, tedy týden před volbami do spolkového sněmu, o osud Seehoferovy vlády. Jeho CSU tedy nevynechala žádné PR prostředky, aby ze Sudetoněmeckého dne – největšího setkání čtvrtého bavorského kmene – učinila demonstraci na podporu Seehofera. „Dřívější konfrontace jsou passé“, jásala stranická postila CSU „Bayernkurier“, nyní se společně díváme do budoucnosti. Je řeč o „zmírnění“ a období, kdy spolu obě strany nemluvily, je prý ukončeno. Tento optimismus se opírá o Nečasovo – ovšem vágní – vyjádření lítosti nad vyhnáním, když v únoru promlouval před bavorskými poslanci zemského sněmu. Je tomu tak: Za Seehoferových přímých předchůdců Becksteina a Stoibera takové bilaterální vztahy, ke kterým se také počítaly návštěvy šéfa mnichovské vlády v Česku, neexistovaly: nechvalně proslulé Benešovy dekrety a zdráhání se Prahy navázat přímé rozhovory s reprezentanty sudetských Němců vytvářely jakousi uzavírací závoru.
Co do obsahu se doposud nic nezměnilo, ale Seehofer umí s nepřetržitým disentem zacházet pragmaticky. Potřebuje úspěch, musí vylepšit svou image, se svou politikou návštěv v sousední zemi může zabodovat oproti opozici. To alespoň pomáhá trochu odvrátit pozornost od afér a skandálů jeho kabinetu. Zástupci krajanského sdružení jsou zapojováni do delegací. Toto napojení sice nenahrazuje přímé rozhovory s Prahou, požadované Sudetoněmeckým krajanským sdružením (to také bylo Nečasem striktně odmítnuto), ale tato akčnost alespoň zprostředkovává dojem pohybu, na který krajané čekají už desetiletí. Pravděpodobně se nebudeme mýlit, když řekneme, že díky této diplomacii profituje ze všech nejvíc bavorský ministerský předseda.
„Hrdinou“ z Augsburgu je premiér Nečas, konstatoval český deník s největším nákladem „Mladá fronta Dnes“. List registroval přesně to, jak velmi vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení přizpůsobilo svou rétoriku Seehoferské linii. Tento přechod na nový politický kurs není, pokud přesněji zaostříme, bez rizika. Neboť nehledě na všechna ujišťování přátelství nejsou zájmy sudetských Němců (ačkoliv někteří z jejich mluvčí spíše vystupují jakoby v roli zástupců kulturních a smiřovacích spolků než reprezentanti politického svazu a o nevyřešené otázce vlastnictví se prakticky vůbec nezmiňují) shodné se zájmy bělomodré (bavorské – pozn. překladatele) vlády státu. Vládnoucí kruhy se v případě pochybností prosadí, pokud to slibuje příznivé známky ve sdělovacích prostředcích. A zda český premiér ještě bude sedět pevně v sedle (článek vyšel 6. června – pozn. NS), zda je vůbec reprezentativní pro „obrat“, který byl zapřísahán ve veletržních halách v Augsburgu (zde se konal Sudetoněmecký den – pozn. NS), to prozatím zůstává otevřené. Z jedné Nečasovy vlaštovky nemusí být ještě žádné léto.
Vidíme cíl, i když je ještě vzdálený pěkný kousek, uvedl mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Posselt do protokolu, bude se prý snažit předejít všem možným komplikacím, které by mohly zničit onen krásný obrázek „zvratu“. Protože nový státní prezident Zeman, kterému se zdařila cesta na pražský Hrad díky svým neomaleným anti-sudetoněmeckým výpadům, usiluje vší silou o to, aby vypudil vládu pravého středu. Bývalý sociální demokrat, první přímo zvolená hlava státu České republiky, vyhledává konfrontaci s Petrem Nečasem, chtěl by využít veškeré naskytující se možnosti, které mu umožňuje ústava. Chce, a to se nedá přehlédnout, posunout svou zemi blíže k prezidentskému vládnímu systému. Jeho zvolení bylo tajemným varováním, výsledkem souhry extrémů: zleva i zprava.
V Evropské unii se mezitím chápe jako politická korektnost pranýřovat Orbánovu vládu v Maďarsku kvůli určitým nacionálním tvrdohlavostem. Ale na adresu Zemana nepadne v podstatě ani jedno špatné slovo, nebezpečí sjednoceného nacionalistického tábora pod jeho patronátem, jak se to rýsovalo už za jeho předvolební kampaně na úřad prezidenta, je ještě podceňováno.
Návštěva nového prezidenta v Rakousku vlastně musela otevřít oči všem těm důvěřivcům, kteří si mysleli, že Miloš Zeman nebude své staré známé tirády proti sudetským Němcům opakovat. Ten neměl žádné skrupule, když znovu štval proti vyhnancům. Hans-Jörg Schmidt, nejstarší německy píšící korespondent v Praze ve službě, podal ve své právě vydané knížečce „Česko- znovu Zeman. Žádné jaro v Praze“ (Verlag 3.0, Berlín) správné zhodnocení: Zeman viděl, že se mu podařilo dostat až na Hrad mimo jiné také rozséváním starých obav: „Takže hraje dále na této klaviatuře. Jeho rakouský kolega Heinz Fischer na to lapidárně mínil, že existují rozdílné pohledy ohledně minulosti. Možná se v dohledné době vyjádří německý spolkový prezident Joachim Gauck podobně diplomaticky.“
Jak se proslýchá, nahlásil se Miloš Zeman v Berlíně. V roce voleb do spolkového sněmu je to politikum zvláštního druhu. Bude napínavou otázkou, zda německá hlava státu a spolková kancléřka seberou odvahu a dají hostovi od Vltavy krátce a jasně najevo, že jeho styl není v roce 2013 akceptovatelný, každopádně ne tehdy, pokud jako prezident chce přispívat k rozumnému sousedskému poměru.Bude to test věrohodnosti nejvýše postavených německých politiků, kteří při oficiálních příležitostech rádi mají ve zvyku hladit duše vyhnaných.
Na Sudetoněmeckém dni byl rozšířen názor, že je jedno, co teď bude následovat v Praze, ale Nečasova slova o vyhnání a poctění sudetských Němců jako bývalých krajanů se už nedají vzít zpět. To by bylo hezké. Ale v této chvíli hovoří jen málo pro to, že se z přátelského gesta stane praktická politika. A nebyl to kdysi Václav Havel, který odsoudil vyhnání jako nanejvýš nemorální? Důsledky byly nulové.
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 6. června 2013.
