 |
| Wilhelm Sebekovsky (1906-1981) |
Wandervogelbund konal každou neděli společné výlety spojené s hrou, tělesným cvičením a s politickou výchovou v duchu všeněmeckého nacionalismu. Vypuknutí první světové války dává této mládeži perspektivu, že "německá národnost získá konečně vítěznou válkou onu dlouho vytouženou jistotu", a to spojení všech Němců Německa a Rakouska-Uherska, a že německý národ je poprvé sjednocený. Členové Wandervogelbundu se dobrovolně hlásili do armády. Byli mezi nimi i Oskar Seidl, Walter Finkel, Heinrich Ruthe i Konrad Henlein. Nutno rovněž podotknout, že vojenské útvary ze Sudet byly počítány k elitě rakouské armády. V roce 1918 však přišla porážka a místo očekávaného vytvoření jednotného, silného německého státu na rozsáhlém území severní, střední a východní Evropy došlo k rozpadu celé této oblasti na řadu nacionálních států se slabšími či silnějšími německými menšinami.
Německá mládež v Čechách, na Moravě a ve Slezsku prožila deziluzi, přecházející v hlubokou krizi s perspektivou života ve státě jiného národa, což bylo spojeno s nutností přejít do obrany národních zájmů. (1) V srpnu 1918 se sešli v Českém Krumlově zástupci Wandervogelbundu, aby se poradili o dalším postupu. V té době vzniká také hnutí Böhmerlandbewegung, které 16. 1. 1919 formuluje na zřícenině hradu Střekov program - Schreckensteiner Leitsätze - “pracovat všemi silami na obnově němectví Šumavy… V naší práci neznáme žádné politické strany, ale pouze Němce… Ve veřejném životě nemají vést politické strany, nýbrž osobnosti.“ Cílem bylo přizpůsobit se nové situaci a omezit se především na pěstování a posilování vědomí jednoty německé mládeže uvnitř Československa a živit pocit její národní přináležitosti k mládeži v Německu a v Rakousku. Práce hnutí se má soustředit na mládež tělovýchovnou prací, pěstování hudby a lidové písně, vzdělání, a to i domácího vzdělávání k lásce k němectví, prací veřejných knihoven a právní pomocí.
Vznikají další hnutí za německé národní společenství i ve vysokoškolském prostředí jako Bund der böhmerländischer Freischaren v Praze a podobné organizace vznikly v jiných universitních městech. Tyto organizace přispívaly k formulování nové německé inteligence uvnitř československého státu. Od roku 1922 státní policie intenzivně sleduje práci tohoto hnutí a české orgány se intenzivně snaží práci diskriminovat a zakazovat. Vedle starých kořenů myšlenek o národní pospolitosti a národní sounáležitosti všech Němců je mládež ovlivněna novými myšlenkovými proudy. V prvé řadě Spenglerovou filosofií dějin, avšak také učením Othmara Spanna.
Právě Spannovo učení mělo na ní vliv jak po ideové, tak i po politické stránce. Vliv Spanna lze spatřit jak ve válečném, tak předválečném období, kdy Spann přednášel na německé Technické vysoké škole v Brně. Spann odchází v roce 1919 do Vídně, kde vytvořil nový model moderní společnosti. Většina německých vysokoškoláků z Československa, zabývajících se společenskovědními obory, absolvovala v první polovině dvacátých let jeden nebo dva semestry Spannových sociologických přednášek ve Vídni. Vídeňská universita byla centrem a živnou půdou rakouského nacionalismu a konservatismu. Spann se ve svém učení o uspořádání společnosti stavěl proti stranickému rozdělení politického života a proti teorii třídního boje, z něhož vycházeli sociální demokraté a komunistické odnože levicového hnutí. Demokracii považuje Spann za nerealizovatelnou ideu. Trvá na tom, že koncepce určitého vytváření vůle vyplývající z individualismu, je „zdola“ v podstatě nemožná. Spann postuluje stavy jak podle profesního členění, tak i zároveň z hlediska funkcionálního nebo hlediska duchovního ve státě. Mezi jednotlivými stavy a korporacemi chce mít diferenci co do práv a privilegií. Stavy zabývající se uspokojováním materiálních potřeb by stály níže než stavy uspokojující duchovní potřeby národa. Stát byl také stavem, i když nejvyšším, tj. „stav-stát“ neboli politický stav. Odpadá tím masová a populistická propaganda, protože politici jsou voleni ne ve všeobecných volbách, ale jsou kompetentními reprezentanty stavů. O politice, ekonomice a kultuře rozhodují zástupci skutečně všech stavů ve společnosti. „Stát-stav“ by mohla být jakási etablovaná aristokracie. Hovořil o „vychovaném vůdcovství“. Byla to obrana „stavovského“ rozumu v politice a varování před nevzdělanými stranickými vůdci, kteří nejsou stavovsky zařazeni, ale patří k „nepěstovaným skupinám vůdců“, namlouvajících lidem, co mají chtít. Říká, že národ (Volk) je duchovní, kulturní pospolitost. A proto: "Každá národní hrdost, každé národní hnutí má takovou cenu, jakou cenu má kultura, která za ním stojí". Národ je rozčleněn do dílčích společenství, například do národních kmenů, není přísně uzavřen, ne všichni jsou jím zaujati stejnou měrou. "V kruhu vzdělanců je vlastní sídlo národnosti." Národ je tedy ve své výstavbě a dokonce i ve vnějším rozsahu odstupňo¬vaný pojem. Velmi dobře postihuje, že jazykové společenství nemusí být národním a kulturním společenstvím. Mezi četnými procesy přenárodňování, kterých si všímá, jej zajímá přirozeně zejména poněmčování Slovanů; pozoruhodný je přesný výklad alternativ židovského problému. Plyne z toho, že poznání podstaty národa je "úkolem vymezení", který nelze vyřídit jen určováním podle státu, jazy¬ka, rasy, prostoru či podle náboženství. Přiznával národu a tomu, co jej vyznačuje (Volkstum) vysoký stupeň reality. Rozpoznal dilema a nelze mu vyčítat, že přeceňoval "národnosti" (Volkheiten). Ty hrály velkou, ale přece jen nepřímou úlohu v dějinách, vedle dalších historických celostí, jako jsou náboženství, státy, knížectví. A také: "Všechno v dějinách je křehké, celosti jako takové i jednotlivci jako členové… Proto kráčejí dějiny od jedné pohromy ke druhé - ale nehynou. Znovu se pozvedají". (2)
O. Spann pomáhal sudetským studentům absolvovat studie mimo ČSR a zúčastňoval se přímo akcí sudetských vlasteneckých svazů. V podstatě bylo sudetské prostředí jediné, kde se snažili propagovat jeho učení bez výhrad a jeho popularita v tomto regionu byla nemalá. Do Československa Spannovy myšlenky importovali jeho žák Walter Heinrich, rodák z České Lípy, který byl nazýván „Petrem mezi apoštoly mistra Spanna“, a na konci dvacátých let se k šíření spannismu připojil taktéž Spannův žák a mimo jiné i intimní homosexuální přítel Heinze Ruthy, Walter Brand. Tato skupina Spannových žáků i politických přívrženců vedených Walterem Heinrichem založila v roce 1925 v Liberci volnou organizaci Arbeitskreis für Gesellschaftswissenschaften - s cílem propagovat Spannovy teorie, která byla v jistém smyslu polticko-sociologickou akademií sudetoněmecké politické mládeže. Tento pracovní kruh pořádal seminární konference a navazoval tak na dosavadní hnutí jako Jugendbewegung, určené studentům, a na tělovýchovný svaz-Turverband.
V roce 1926 založil Heinz Rutha a Walter Heinrich volný Diskusní a pracovní kruh pro společenské vědy („loser“ Diskussions – und Arbeitskreis für Gesellschaftswiwissenschaftten). Z toho se v roce 1928 vytvořila organizace KAMERADSCHAFTSBUND FÜR VOLKS – UND SOZIALPOLITISCHE BILDUNG (dále KB). Jejím zakladatelem byl Spannův spolupracovník, docent vídeňské university dr. Walter Heinrich, který spolu s dr. Waltrem Brandem byl vůdčími osobnostmi KB. Mezi nejvýznamnější členy svazu patřil Heinrich Rutha, Wilhelm Sebekovsky, dr. Fritz Köllner, ing. Franz Karmasin, Viktor Aschenbrenner, Konrad Henlein, Kurt Oberdorffer, Walter Becher a řada dalších. (3) KB bylo uzavřené hnutí německé nacionální inteligence, jehož vedení tvořilo 15 osobností, „úzký kruh“ kolem 50 osobností, „široký kruh“ pak neměl nikdy více než 200-300 členů.
Platila zde stavovská výlučnost a nadřazenost lidí vědomých si své ceny i vážnosti svého budoucího úkolu. Jeho členové se pokládali za onen stav státníků, který jednoho dne převezme sudetoněmeckou politiku do svých rukou, odstraní staré strany i s jejich liberalismem a povede německý národ "k velkému vzkříšení sil". Tento stav by měl nastat, kdy její členové dosáhnou zralého věku a tedy čtyřiceti let. To by bylo ke konci třicátých let. Spannovo učení o státu bylo směrodatné pro organizaci a práci KB, jenž se stal zárodečnou buňkou na počátku sudetoněmeckého hnutí, přímo protikladnou nacionálnímu socialismu nejen v cílech a teorii, nýbrž i v politické práci. Intelektuální vůdcové chtěli vyvinout a přeměnit KB ve ”státní stav”, který by pak převzal vedení sudetoněmecké politiky, nahradil politické strany a stal se vůdčí silou obyvatelstva a partnerem českého politického vedení. Pronikali také do jednotlivých politických stran a snažili se získat rozhodující postavení v německých národních korporacích, vědecko-vlastivědnými organizacemi také v tělovýchovném hnutí – Turnverband. Vstupovali do německé agrární strany, jiní do německé nacionálně socialistické, opět jiní do křesťansko-sociální. Působili jako poradci, sekretáři, adjutanti. V letech 1928-1933 ovládli německý tělovýchovný svaz Deutscher Turnverband (DTV), v něm se soustředili také nejvýraznější představitelé KB Walter Brand, Heinrich Rutha, Wilhelm Sebekowsky, Hans Neuwirth. Organizačně vedl svaz od roku 1931 Konrad Henlein, který v témže roce vstoupil do KB a spolu s Brandem ovládl DTV. KB se podařilo ideologicky ovlivnit DTV a přeměňovat ho z tělocvičné organizace v „národoveckou“. Členové KB se velice infiltrovali do Deutscher Kulturverband (DKV) a do Bund der Deutschen (BdD).
Pro KB byla přednostně vůle „tělesa kmene“, tento „kmen“ stavovsky strukturovaný, byl tvořen hodnotami duchovními. V tomto smyslu cílem „sudetsko-německého kmene“ bylo sebeformování v autonomii a ne v rozplynutí se ve velkoněmeckém národě. Ideálem byl „organický“ stát stavovsky sdružených kmenů. KB se vyvíjel směrem vzdalující se Německé říše, přinejmenším nesměřoval k připojení se k Říši. Jejich snaha o autonomii byla opravdová a jejich cílem byl „sudetoněmecký člověk“ a ne „německý člověk“. KB viděl budoucí sudetoněmeckou obec jako silný dílčí stát s „jasně autoritativním vedením“, ovšem v rámci federalizovaného Československa. Cíle KB přesahovaly však zároveň československé hranice a to především do Rakouska. Každoročně pořádali členové KB zájezdy k německým menšinám v okolních státech. (4)
Nová etapa ve vývoji KB nastala v okamžiku nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu. V této chvíli se počal řešit vzájemný poměr Hitlerova pojetí nacionálního socialismu ke spannovskému hnutí vůbec. Obě hnutí – nacionálně socialistické i spannovské - představovala dva velmi blízké proudy. Cílem obou bylo sjednocení všech Němců, potření revolučního hnutí i buržoazní demokracie a vybudování autoritativní společnosti v čele s neomezeným vůdcem. Spannovské hnutí, opírající se v prvé řadě o inteligenci jakožto budoucí vedoucí sílu nové, vědecky řízené společnosti, pohlíželo na německý nacionální socialismus či sudetoněmecký nacionální socialismus s despektem, jako na hnutí dobrodruhů bez zásad a vzdělání. Nacionální socialisté hleděli pak na spannovce jako na katedrové politiky a na intelektuály neschopné činu. V obou hnutích se současně odrážely konkrétní požadavky mateřských zemí.
Od roku 1933 je Spannovo hnutí v intenzivním hledáčku SD (Sicherheitsdienst des Reichsführers-SS) a v její zprávě z května 1936 se hovoří o „Spannovských kruzích“ a jejich působnosti v Říši. Uvádí se čtyři skupiny, a to: „Vídeňská skupina“ vedená Walterem Heinrichem a Othmarem Spannem ; „Karrenbrockova skupina“ vedená Paulem Karrenbrockem; „ Sudetoněmecká Spannova skupina“ vedená Walterem Heinrichem, kde byli členové KB, a „ Katolická Spannova skupina“ vedená Wilhelmem Andreasem (členy byli mimo jiných Edgard Julius Jung a Franz von Papen). (5)
Spannovo učení bylo v třicátých letech nacionálními socialisty odmítnuto, i když autor Das Programm der NSDAP und seine weltanschaulichen Grundlagen z roku 1927 Gottfried Feder často citoval ze Spannova díla. V roce 1932 se Spann setkal v Mnichově s Hitlerem, který byl Spannovou národohospodářskou koncepcí nadšen a dal vzniknout funkci zvláštního referenta pro stavovsko-státní koncepci při NSDAP. V květnu 1933 se rodí Institut für Ständewesen a to při jednáních s župním vedoucím NSDAP v Düsseldorfu Josefem Kleinem. Po jednáních profesora Waltra Heinricha a Paula Karrenbrocka se konalo 19. 5. 1933 jednání na audienci Othmara Spanna a Waltra Heinricha u Adolfa Hitlera v Berlíně s cílem předložit návrh na založení institutu, pro který byl získán souhlas Hitlera. Dalším úspěšným iniciátorem Institutu byl průmyslník Fritz Thyssen, člen pruské státní rady. Slavnostní otevření Institutu proběhlo 23. 6. 1933. Předsedou byl Josef Klein, vedoucí představenstva Fritz Thyssen, vědecký ředitel Walter Heinrich. Byl vydáván časopis Ständisches Leben a noviny Braune Wirtschaftspost. Rozpory s NSDAP a tlak říšského vedoucího Roberta Ley (Deutsche Arbeitsfront, DAF), šetření SD ve věci kliky kolem Spann-Karrenbrock-Kreisu vedly v říjnu 1936 k zákazu Institutu. (6) V témže roce SD zakládá spis na Othmara Spanna.
Po 30. lednu 1933 získala NSDAP rozhodující mocenskou pozici. V květnu 1933 došlo ke změně ve vedení Volksbund für das Deutschtum im Ausland (VDA) organizace, která se snažila sjednotit ve svých řadách z německého centra všechny Němce žijící mimo území Německa, a do jejího čela byl postaven žák Othara Spanna dr. Hans Steinacher, rodák z Korutan, nacionální socialista. VDA měla mimořádně úzký kontakt s částí německé menšiny v Československu, který se vyvíjel na základě osobních vztahů mezi Steinacherem a členy KB. Z celého dalšího vývoje je zřejmé, že Steinacher byl v kontaktu se spannovským hnutím a že se jeho metodami pokoušel řídit i onu centrální organizaci zahraničních Němců, jejímž byl předsedou. V srpnu 1933 dochází také k zákazu nacionálně socialistické strany v Rakousku a 2. 10. 1933 vešlo v Československu ve známost rozhodnutí Nejvyššího soudu, směřující k zákazu nacionalistických stran z 1. 7. 1933 a Rudolf Jung rozpustil DNSAP (Deutsche nationalsozialistiche Arbeiterpartei) a předešel tím státnímu zákazu, který měl vstoupit v účinnost 4. 10. 1933, naopak DNP (Deutsche Nationalpartei) se zákazu se všemi důsledky nevyhnula. Hans Krebs, Rudolf Jung, Leo Schubert utekli do Německa. Zatčení se v listopadu nevyhnuli také členové KB Walter Brand, Fritz Köllner, Ernst Kundt a Wilhelm Sebekovsky, jsou však po několika měsících bez prokázání trestné činnosti propuštěni. Zákazu DTV a BdD se podařilo zabránit. Dne 25. 11. Nejvyšší správní soud zrušil mandáty všech poslanců a senátorů DNSAP a 27. 11. jsou rozpuštěny národovecké odbory a na 15.000 nezaměstnaných přišlo o podporu. (7)
Nyní vyvstala otázka, kdo se prosadí do popředí boje o národnostní otázku. Dosud byl tento problém řešen v proudu nacionálně socialistickém a v proudu Othmara Spanna. Do popředí se dostává skupina německé inteligence seskupená kolem KB. Na sjezdu DTV dne 16. 7 1933 v Žatci se poprvé představil Konrad Henlein, na který přijel také zástupce DNSAP Hans Krebs a navrhoval Henleinovi, aby se ujal vedení a organizování německé nacionální fronty, která by měla veškerou podporu nacionálně socialistického členstva. To vyvolalo uvnitř KB bouřlivé diskuse. KB jako elitní organizace si činil ambice na samostatné vedení sudetských Němců. Proti tomuto jednání vystoupili spolupracovníci z KB Hans Neuwirth, Jilge, Walter Brand. KB se nechtěl o toto vedení dělit, a to tím méně s nacionálně socialistickým hnutím. Konrad Henlein vydal 1. 10. 1933 výzvu: "Volám tímto všechny strany a stavy ke sjednocení veškerého sudetského němectva a stavím se do čela tohoto hnutí." Touto výzvou vstupuje v život Sudetendeutsche Heimatsfront (SHF), jejímž konkrétním cílem bylo sjednocení všech sudetských Němců.
Vlastní struktura Henleinem založeného hnutí byla výrazem současné situace, v podstatě převzal členstvo a strukturu rozpuštěných stran, které vyzvaly své členy do vstupu ke SHF. Vedoucí místa v něm obsadili mladé kádry KB Walter Brand, Heinz Rutha, Wilhelm Sebekovsky, na prvém místě Konrad Henlein, jediný kdo nepatřil do KB, byl K. H. Frank, členskou základnu tvořili příslušníci zakázaných stran, z nichž příslušníci DNSAP přešli do nového hnutí s celou svou organizační strukturou, která se také stala páteří nového hnutí. Zákon, který zakazoval funkcionářům veřejnou politickou činnost na dobu tří let, však vyloučil tyto funkcionáře z vedení SHF.
První etapu vývoje Henleinova hnutí zahrnuje v podstatě období od jeho vzniku do konce roku 1934, lze charakterizovat jako období úplné nadvlády skupiny KB v SHF s cílem udržet svoji legální existenci. Na manifestaci v České Lípě 21. 10. 1934 se Henlein veřejně distancoval od nacionálního socialismu v projevu, který dává programu SHF jasné obrysy. Autory programu byli Walter Brand, Wilhelm Sebekovsky a Hans Neuwirth. SHF se má zabývat školením vedoucích neseným definitivním zřeknutím se myšlenky dobytí sudetoněmeckého prostoru Hitlerem a cílem měl být autonomistický model, koncept sudetoněmeckého kmenového tělesa, kterým měla být otázka vztahu Čechů, Němců a Slováků ve federativním státě. Henlein zdůrazňoval neustále loajalitu hnutí k československému státu a snažil se navázat politické kontakty především s nejsilnější německou buržoazní stranou Bund der deutschen Landwirte (BdL) a to, že někteří členové KB byli přímo členy BdL, samozřejmě navázání takovýchto styků neobyčejně usnadňovalo. Cílem Henleinova hnutí bylo s pomocí BdL strany posílit jednak pozice KB proti nacionálně socialistické členské základně. V té době se začala kolem časopisu Aufbruch, založeného Rudolfem Haiderem a Rudolfem Jungem, soustřeďovat skupina mladých členů DNSAP a časopis se stal orgánem nacionálně socialistických kruhů v rámci německé menšiny a stává se tím pravým vyslancem nacionálněsocialistické, velkoněmecké a antisemitské pozice. (8) Skupina kolem časopisu Aufbruch měla kontakty na SD, a to od roku 1935, a její aktivita zrostla v roce 1936 v rámci aktivit SD kolem Institut für Ständewesen a členové KB udržovali kontakty s Abwerem. (9)
V dubnu 1935 byl rozpuštěn parlament a SHF byla vládním výnosem změněna v politickou stranu Sudetendeutsche Partei (SdP), o připuštění SdP k volbám se velkoryse zasadil T.G.Masaryk. (10) Volby ukázaly až příliš jasně, že se Henleinovu hnutí podařilo svého cíle také skutečně dosáhnout, získalo 1,250.000 hlasů a stalo se nejsilnější německou stranou s 44 poslaneckými křesly, následovala DSAP s 15,2% německých hlasů s 11 křesly, DVP 8,4 % se šesti křesly, BdL 7,3% a jen 5 křesel. Stará aktivistická německá fronta ležela v troskách.
19. květen 1935 byl dnem největší slávy a lesku Henleinova hnutí. Avšak i spannovské hnutí si připsalo Henleinovo vítězství na konto svých aktiv. Byla to především Steinacherova organizace německých menšin, která využila vítězství jak pro posílení své, tak také k tomu, aby Henleinově straně přiřkla mimořádné postavení v rámci všech německých menšin. Následující den posílá Henlein telegram sepsaný Walterem Brandem presidentu T.G. Masarykovi. Na telegram nikdy nedostal odpověď. Poslední možnosti řešení německé otázky jsou z české strany promarněny. Přes očekávání Henleina nebyl pozván k jednáním o vytvoření vlády a SdP zůstala bez partnera. Henlein dal na zvláštním sjezdu poslanců, senátorů a zemských zástupců SdP v Žatci přísahat poslušnost a věrnost a oficiálně je tím podřizoval své vůdcovské moci. Současně vytvořil z hlavního vedení čtyřčlenné předsednictvo, které mělo rozhodovat o všech politických otázkách. Členy předsednictva byli jmenováni – Walter Brand , Wilhelm Sebekovsky, K. H. Frank a Sander. To znamená, že tato skupina, v níž vedoucí pozice zaujali představitelé KB, měla pod Henleinovým vedením veškeré zásadní rozhodování o politice SdP ve svých rukách. Současně Henlein vyhlásil o několik dní později ostrý boj proti radikálním nacionálně socialistickým proudům ve straně SdP. Strana začala vydávat nový časopis "Die Zeit" vedený Walterem Brandem, v němž také bylo oznámeno svolání sjezdu strany na květen 1936.
Henlein s nejužším kruhem svých spolupracovníků z KB se snažil všeobecně posílit své pozice uvnitř strany. Přes svou závislost na Německu, která byla dána především finanční podporou, snažil se Henlein uchovat určitý samostatný postup své strany. Velmi dobré pozice mělo spannovské vedení SdP v VDA, což se projevilo na Ostland-Tagung VDA v červnu 1936 v Königsbergu za účasti 50.000 Němců ze všech německých skupin na světě. A na tomto sjezdu byl Konrád Henlein vyzdvižen přímo Steinacherem a celý sjezd mnohokráte zdůraznil tuto mimořádnou úlohu Henleinovy strany. Její hlavní význam tkvěl v tom, že na platformě Volksbundu získával Henlein mezinárodní postavení a postupně přímo vedoucí místo mezi německými menšinami. A toto mezinárodní postavení upevňovalo i jeho pozici uvnitř republiky. Steinacherův Volksbund a Steinacher sám poskytoval v minulosti i v následujícím vývoji Henleinovu hnutí mimořádnou podporu.
Krise v SdP vrcholí v červenci 1936, která má s konečnou platností řešit a vyřešit spor mezi jejími dvěma hlavními proudy. Mezi skupinou KB a nacionálními socialisty. Vliv na to měla i situace v Rakousku, kde spannovská organizace Svaz pro společenskovědní vzdělání a výchovu (Bund für Gesellschaftswissenschaftliche Bildung und Erziehung) hledala východisko z kritické situace. Snažila se hrát úlohu jakéhosi prostředníka mezi Německem a Rakouskem. Svazu šlo o řešení problému střední Evropy pod rakouským vedením se snahou zabránit ovládnutí tohoto prostoru jednoznačně nacionálněsocialistickým Německem. Na práci Svazu se výrazně podílel KB. Tajné jednání v Heilbrunnu, utajené před československými orgány a také nacionálními socialisty, ovšem její členové nechtěli vidět dovršení nacionálně socialistického totalitarismu v německy mluvicích zemích Střední Evropy. (11)
Dne 11. 7. 1936 uzavřela rakouská vláda s Německem smlouvu Juliabkommen, která znamenala zásadní vítězství Německa v Rakousku a země nastoupila svou "německou cestu“. Došlo tím také k oslabení KB, který ztratil podporu z Rakouska. Do SdP začal příliv funkcionářů DNSAP a DNP, neboť skončil tříletý zákaz jejich politické činnosti, z níž někteří byli seskupení v tzv. Aufbruch-Kreis. Útoky proti SdP vycházely v Aufbruch, Junge Front (bývalý časopis KB převzatý radikály) a v Völkischer Beobachter. Vedení SdP se útokům brání a v květnu 1936 je vyloučen za strany Rudolf Kasper a následovně Ernst Liebl. Na zasedání ústřední rady SdP je Henlein informován, že zaznívají požadavky, aby byli svrženi funkcionáři Walter Brand, Heinz Rutha, Wilhelm Sebekovsky a K. H. Frank. Posledně jmenovaný však posílil vliv nacionálních socialistů. Konečné rozhodnutí padlo 9. 6. 1636, Brand bude postaven před čestný soud a do SdP je přijat Rudolf Kasper. Henlein však Brandovu rezignaci nepřijal a pověřil ho jedním z hlavních referátů na červnovém sjezdu strany v Chebu. Sám vybral a jmenoval členy zvláštního čestného soudu, který mě projednat celý Brandův případ. (12)
Dne 10.7. byl čestným soudem vynesen rozsudek uznávající oprávněnost výtek, Henlein se však postavil 15. 7. proti rozsudku a hlavní vedení SdP se postavilo za Henleina. Brand odjíždí do Vídně k Othmaru Spannovi, z jednání však vyplynulo, že toto hnutí nemá již sílu ke skutečné podpoře svých přívrženců. Po rakousko-německém Juliabkommen nestála již za Brandem a celou skupinou KB v rozhodném okamžiku střetnutí žádná reálná síla. A proto také musel padnout Brand . Henlein pak 17. 7. odlétá do Londýna, kde ho následuje Brand jako korespondent listu Die Zeit , kde sehrál důležitou roli při formování názoru anglické veřejnosti na sudetskou otázku. Cílem cesty Henleina bylo upevnit vlastní pozici ohroženou vnitrostranickou krizí. Henleinova návštěva Londýna byla součástí systematické propagační práce, kterou od roku 1935 konal v Londýně nejprve Henlein sám, později s Heinzem Ruthou. Cílem celé akce bylo dát problémům sudetských Němců mezinárodní publicitu, přesvědčit anglické veřejné mínění, které bylo jejich argumentům nejpřístupnější, že sudetští Němci jsou loajální k Československému státu, a že tento stát jim nezajišťuje plnoprávný, svobodný rozvoj. K vystoupení Henleina konstatoval Vansittart pak s výslovným podotknutím, že tlumočí nejen své osobní stanovisko, ale přímo stanovisko britské vlády, že "Československo se svým otevřeným národnostním problémem je ještě otevřenou ranou v Evropě". A proto, aby bylo dosaženo obdobného uklidnění, jaké nastalo po německo-rakouském vyrovnání, je "Anglie zásadně ochotna sudetským Němcům radit a pomoci", především - na půdě Společnosti Národů. Byla zdůrazněna pomoc Henleinovi, neboť jinak hrozí nebezpečí, že bude nahrazen horlivým nacionálním socialistou. (13) Brand 24. 7. 1936 oficiálně oznámil, že odchází z veřejného života, Henlein jeho resignaci přijal s poděkováním za dosavadní spolupráci, tímto se Henlein distancoval od KB. V příštím roce také dochází k odchodu spannovců z pozic v Německu a celý proces byl dokončen Hitlerovým výnosem z 30. ledna 1937, podle něhož za jedinou organizaci zastupující zahraniční Němce byla prohlášena Auslandsorganisation der NSDAP (NSDAP/AO).
V roce 1937 se československém tisku objevují články o odhalení homosexuálních aktivit Heinze Ruthy, kdy policii byly předány kompromitující materiály na něho a následovně byl zatčen za homosexualitu a svádění nezletilých (jeho homosexualita byla veřejným tajemstvím). Policie začala s výslechy mladých zaměstnanců pracujících v jeho firmě. V říjnu 1937 je zatčen Heinz Rutha a dalších dvacet členů KB československou policií. V noci ze 4. na 5. 11. 1937 se Heinz Rutha oběsil ve vězeňské cele v České Lípě. Materiály, které měla policie, jsou podezřelého původu z dílny SD. Čistky v SdP a v Německu vedené proti spannovcům se rozběhly. V roce 1938 byl Othmar Spann za nacionálněsocialistických čistek vyloučen z university a se synem odvezen do koncentračního tábora v Dachau, kde byl bit a mučen a internován čtyři měsíce. Důsledkem internace byla vážná oční vada. Po návratu ho zbavili všech funkcí na universitě a bylo mu zakázáno vyučovat. Zákaz publikování samozřejmě následoval. Další útok byl zaměřen proti Walteru Brandovi, který dle SD se výslovně ve svých článcích vyslovil proti nacionálně socialistické ideologii a pro autonomii Sudet v hranicích ČSR. Brand se sice snažil zachránit vstupem do Wehrmachtu, ale je 1. 7. 1939 zatčen a obviněn podle §175 a tím ocejchován jako homosexuál a ve smyslu trestního zákoníku vinen. Od července do listopadu 1939 byl ve vazbě v Drážďanech. (14)
Pod záminkou, že sudetoněmečtí funkcionáři z KB jsou homosexuálové, 30. 6. 1939 zaslal Heydrich zprávu o momentálním stavu akcí proti „homosexuálním kruhům bývalé spolkovní mládeže“. Odvolal se přitom na případ Heinze Ruthy, který v tradici Hanse Blühera a jeho knihy Die deutsche Wandervogelbewegung als erotisches Phänomen zastával názor, že kontakty osob stejného pohlaví jsou předpokladem příchylnosti k celku. Ze zprávy v příloze 1. vyplývá, že 31 zatčených se přiznalo. Mezi zatčenými je pět vyšších sudetoněmeckých funkcionářů (mezi nimi např. Hupert Glass a dr. Josef Suchy), osm činitelů HJ (mezi jiným Wilhelm Zimmermann, Anton Pleyer). Dále byli obviněni dr.jur. Walter Rohn, dr. Walter Heinrich, básník a spisovatel dr. Ernst Leibl. Zpráva hovoří o 16 svůdcích mladých mužů. V druhé příloze se hovoří o osmi kompromitovaných osobách zatčených na základě konzultaci s Henleinem a Göringem, jde o Gustava Oberlika, Waltra Bechera (redaktor Die Zeit), dr. Kurta Eckerta a Waltera Branda. Dalších dvacet členů HJ bylo vzato do vazby na základě udání. Tuto akci lze považovat za eliminaci Spannovců. Mimo to RSHA již dlouho dobu větřila spiknutí KB a na odhalení tohoto spiknutí pracovali důstojník SD Walter Jacobi a jeho zástupce Horst Böhme. V první řadě jim šlo o politiky, jako byl Walter Brand, Wilhelm Sebekovsky a Walter Becher. Závěrečnou zprávu proti „spolkovně-homosexuálním“ kruhům v Sudetech datovanou 12. 1. 1940 zaslal Heydrich úřadu říšského kancléře 16. 1. 1940. Dle této zprávy bylo 20 právoplatně odsouzeno (mezi nimi Brand, Suchy, Glass, Pechtl, Zimmermann, Siegert), šest řízení bylo zastaveno na základě vůdcovy amnestie z 9. 9. 1939, a deset (mezi nimi Becher, Oberlik, Rohn) bylo zastaveno v důsledku promlčení. Ostatních čtrnáct bylo odsouzeno k velmi nízkým trestům. Brand byl po svém předčasném propuštění z vězení v Bautzen vzat 1. 7, 1940 do ochranné vazby, kterou trávil až do 28. 5. 1945 v koncentračních táborech stejně jako dr. Josef Suchy. (15)
Prostor Sudet a celé Říše byl již zcela v režii a rukou NSDAP. Po válce v roce 1948 jsou zakládajícím členy WITIKOBUNDu Walter Brand, předsedou Witikobundu v letech 1950–1952, Walter Becher, předseda Witikobundu v letech 1956–1958.
Pardubice 8. 6. 2013
Franz Chocholatý Gröger
Poznámky:
(1) http://keny.wz.cz/studie/w.htm , http://www.waldkraiburg.de/medien/wandervogel-archiv.pdf, http://sdj-geschichte.de/Struktur/B-Vorgeschichte/b-Jugendbewegung/ub-Buende/Sudet-Wandervogel.htm
(2) Franz Chocholatý Gröger, Otmar Spann http://nassmer.blogspot.cz/2010/03/othmar-spann.html
Václav Chyský , Spannismus - opomíjená ideologie sudetských Němců, in: Střední Evropa č .134, ročník 23, 2010 s.56-87 http://www.revuestrednievropa.cz/upload/10.pdf http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2010112031
O. Spann, in Emanuel Rádl, O německé revoluci, K poltické ideologii sudetských Němců Masarykův ústav AV ČR 2003, s.103- 108 Stavovský stát- Othmar Spann, in Aleš Urválek a kol., Dějiny německého a rakouského konzervativního myšlení, Nakladatelství Olomouc 2009 s.408 412
Reinhard Müller, Der Spannkreis http://agso.uni-graz.at/sozio/vereine/spannkreis/00.htm Othmar Spann, Pseudonym: Othmar Rheinsch http://agso.uni-graz.at/sozio/biografien/s/spann_othmar.htm
(3) Walter Adolf Franz Heinrich (* 11. 7. 1902 Nový Bor , † 25 .1.1984 Graz ) byl sudetský Němec ekonom , sociolog a politik první rakousko-uherské a československé a konečně rakouské občanství. Instituts für Ständewesen, Gesellschaft für Ganzheitsforschung, 8.4.1939 - 8..1.1940 vězněn v KL Dachau, dále http://agso.uni-graz.at/sozio/biografien/h/heinrich_walter.htm
Walter Brand (* 23. 11. 1907 in Żyrardów jihozápadně od Warszawy; † 24. 12. 1980 in Mühldorf am Inn) spoluzakladatel Sudetendeutschen Heimatfront a Sudetendeutsche Partei, a od roku 1930 vůdčí sudetoněmecký politik, šéf redaktor Die Zeit. 1938 organizátor Sudetendeutschen Freikorps, po roce 1940 vězněn.
Heinrich (Heinz) Rutha * 20. 4. 1897 Lázně Kundratice † 5. 11. 1937 in Česká Lípa) architekt a politik, spoluzakladatel Sudetendeutschen Heimatfront a Sudetendeutsche Partei,po zatčení spáchal sebevraždu ve vězení
Wilhelm Sebekovsky také Wilhelm Sebekowsky *21. 6. 1906 Jesenice u Rakovníka, † 21.3.1981 Essen, právník a politik.
Fritz Köllner (*5. 5.1904;Karlovy Vary † 8. 11.r 1986 in Taufkirchen u München) , sudetoněmecký politik. ,roce 1920 působí jako krajský vedoucí Wandervogel, 1932 doktorát práv , 1.10. pověřen budováním struktury Sudetendeutschen Heimatfront
Ing. Franz Karmasin, někdy též Karmazin nebo František Karmasin (2. 9. 1901 Olomouc - 25. Č. 1970 Steinebach am Wörthsee) Již od gymnaziálních let byl aktivní v německém nacionalistickém hnutí, počínaje hnutím mládeže Wandervogel. V roce 1927 přijal místo placeného tajemníka německé spišské strany v Gelnici a po dvou měsících přešel jako placený tajemník do DKV (Deutsche Kulturverband) pro Spiš v Kežmarku. V témže roce založil vyhraněně nacionalistickou Karpatoněmeckou stranu (KdP)
Kurt Oberdorffer (* 28. 4. 1900 Šluknov † 11. 1980 Traunreut v Bavorsku, sudetoněmecký politik, nacionálněsocialistický historik a archivář.
Viktor Aschenbrenner (* 1. 9. 1904; † 2. 7. 1992 Wiesbaden) politik a editor řady publikací. od roku 1937 člen Sudetendeutsche Partei Byl ve vedení organizací Deutscher Kulturverband a Sudetendeutsche Kulturgesellschaft v Berlině.
Walter Becher (* 1. 10. 1912 Karlovy Vary, † 25. 8. 2005 Pullach) sudetoněmecký novinář a politik,
(4) Franz Chocholatý Gröger, Othmar Spann http://nassmer.blogspot.cz/2010/03/othmar-spann.html
Beran Ladislav Josef, Odepřená integrace, Systémová analýza sudetoněmecké politiky v Československu 1918- 1938, Pulchra 2009, ,s. 270-273 (dále BERAN)
Zimmermann Volker, Sudetští Němci v nacistickém státě. Politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938-1945), Prostor 2001 s.41 -42 (dále ZIMMERMANN)
Olivová Věra Kameradschaftsbund http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/prof-phdr-vera- olivova-drsc-kameradschaftsbund.html
(5) Der Spannkreis http://agso.uni-graz.at/sozio/vereine/spannkreis/00.htm
Edgard Julius Jung http://deliandiver.org/2010/06/edgar-julius-jung-zvestovatel-nove-rise.html
(6) Institut für Ständewesen http://agso.uni-graz.at/sozio/institute/institut_fuer_staendewesen/00.htm
(7) BERAN s. 260-265
Beyer, Justus: Der Spannkreis. Gefahren und Auswirkungen. Ende Mai 1936. Geheim-Kommandosache! [Berlin: S(icherheits) D(ienst)-Hauptamt des Reichsführers-SS] 1936, 67 S.
(8) ZIMMERMANN s. 43-45. BERAN s.280-283
(9) ZIMMERMANN s. 46-47.
(10) BERAN s. 284-286
(11) BERAN s. 293-295
(12) Olivová Věra, Prof. PhDr. DrSc. – Kameradschaftsbund http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/prof-phdr-vera-olivova-drsc-ameradschaftsbund.html (dále OLIVOVÁ)
(13) OLIVOVÁ
(14) ZIMMERMANN s. 203
(15) ZIMMERMANN s. 203-206,207- 209
Literatura:
Beran Ladislav Josef, Odepřená integrace, Systémová analýza sudetoněmecké politiky v Československu 1918-1938, Pulchra 2009, ISBN 978-80-87377-02-4
Chocholatý Gröger Franz, Othmar Spann http://nassmer.blogspot.cz/2010/03/othmar-spann.html
Chyský Václav, Spannismus - opomíjená ideologie sudetských Němců, in: Střední Evropa č.134, roč.23, 2010 http://www.revuestrednievropa.cz/upload/10.pdf http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2010112031
Müller Reinhard, Archiv für die Geschichte der Soziologie in Österreich http://agso.uni-graz.at/sozio/feedback.htm
Olivová Věra , Prof. PhDr. DrSc. – Kameradschaftsbund http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/prof-phdr-vera-olivova-drsc-kameradschaftsbund.html
Rádl Emanuel, O německé revoluci, K politické ideologii sudetských Němců, Masarykův ústav AV ČR Praha 2003, ISBN 80-86495-17-5
Urválek Aleš a kol., Dějiny německého a rakouského konzervativního myšlení, Nakladatelství Olomouc 2009, ISBN 978-80-7182-252-3
Zimmermann Volker, Sudetští Němci v nacistickém státě. Politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938-1945), Prostor 2001, ISBN 80-7260-055 -9