Jutta Rüdigerová – Vůdkyně dívek ve Třetí říši (2.)

Předchozí díly: 1. část
Členství v NSDAP před rokem 1933 bylo pro ni otázkou cti. Baldur von Schirach chtěl, aby německá mládež nebyla „bezbožná“, a podporoval její intenzivní vztah k umění. Spolupráce Hitlerovy mládeže s mládežnickými organizacemi Španělska, Francie a Velké Británie.
Lukáš Beer

Jutta Rüdigerová (uprostřed) s vůdkyněmi italské a španěl-
ské dívčí mládeže. Vlevo dr. Penelope Testa a vpravo Pilar
Primo de Rivera, se kterou vůdkyni německých dívek spojo-
valo srdečné přátelství. (Foto: Ein Leben für die Jugend,
Deutsche Verlagsgesellschaft, 1999)

V roce 1936 se Rüdigerová zúčastnila říšského sjezdu NSDAP, kde na ni velmi zapůsobila Hitlerova řeč. „Vzpomínám ještě dnes na ty zářící obličeje těch chlapců a na slova, která jim adresoval“, uvádí ve svých pamětech. Vůdce tehdy mluvil o ideálech nové mládeže takto: „Vidím ji ještě před mým zrakem, onu mládež minulosti. Domnívala se, že její síla spočívá v požitku. Domnívala se, že je vhodné zdůrazňovat svůj národní cit pouze ve frázi, vidím onu mládež, ve které si tenkrát mladý muž myslel, že se může stát vzorem svého národa díky co možná největšímu množství alkoholu. Ne, moji mladí přátelé!“, pokračoval v projevu Hitler, „dnes přece u nás vyrůstá nádherné pokolení! Jste krásnější obraz, než jaký nám nabízela minulost a který kázala. Vznikl nový typ krásy. Už ne korpulentní pivní filistr, ale štíhlý a pružný chlapec je vzorem naší doby, který stojí pevně s nataženýma nohama na této zemi, který je zdravý svým tělem a zdravý svou duší. A tak vedle vás chlapců vyrůstá také německá dívka.“

Jutta Rüdigerová a Baldur von Schirach. (Foto: Ein Leben für die Jugend)

Rok 1937 proběhl dle jejího názoru, co se týká vnitřní tak i zahraniční politiky, poklidně: „Adolf Hitler získával čím dál více vážnosti mezi obyvatelstvem. Nezaměstnanost byla dalekosáhle odstraněna, byly budovány nové byty pro pracující a dvory pro rolníky a kromě rekreačních cest se německým dělníkům poprvé umožňovalo cestování do zahraničí. Také z ciziny se Adolfu Hitlerovi dostávalo nejednoho uznání, které zároveň vracelo německému člověku po dlouhé době plné bídy, nouze a strádání opět zdravé sebevědomí." Rüdigerová na podzim tohoto roku sama podniká výlet na oceánské lodi. Později si ji k sobě do služebny zavolá říšský vedoucí mládeže Baldur von Schirach a sdělí jí, že byla navržena do funkce říšské referentky BDM: „Nabídku jsem přijala, protože jsem vždycky už byla ráda aktivní v práci s mládeží a byla jsem takříkajíc navržena demokraticky.“ Když si Schirach prohlížel její životopis, všiml si, že Rüdigerová není členkou NSDAP. Naznačil jí, že mu osobně to sice vůbec nikterak nevadí, ale že by kvůli nastávající vysoké pozici v organizaci německé mládeže činilo lepší dojem, kdyby ve straně byla. Nová vůdkyně německých dívek hned ale Schirachovi vylíčila své několik let trvající potíže se získáním stranického průkazu, o který přeci už po léta marně usiluje. Nejprve žila totiž v mylném domnění, že svým vstupem do Nacionálněsocialistického svazu studentstva automaticky také získává členství v NSDAP, a později, po převzetí moci roku 1933, ji pro změnu nebylo vstoupení do strany povoleno – strana po „převratu“ záměrně na nějakou dobu zastavila přijímání nových členů. Schirach se však o její stranickou průkazku nyní postaral. Co ale Rüdigerovou upřímně mrzelo, byla skutečnost, že na její průkazce nebude nízké členské číslo, neboť to automaticky vypovídalo o tom, že „někdo už v počátečních letech nebo alespoň ještě před rokem 1933 zahájil spolu s Adolfem Hitlerem boj proti Versailleskému diktátu a komunismu. Tak jsem se stala až v roce 1937 členkou strany, což mě ale dopalovalo.“ Považovala totiž členství ve straně ještě před rokem 1933, tedy s odpovídajícím nízkým pořadovým členským číslem, za „věc cti“.

Hitlerova mládež a vztah k Bohu. "Rok porozumění" HJ se zahraniční mládeží.

Rok 1938 byl Schirachem prohlášen za „Rok porozumění“ se zahraniční mládeží a poté říšský vedoucí mládeže osobně odcestoval do Francie, aby pozval do Německa syny a dcery frontových bojovníků z První světové války. Ve stejné době se Schirach stává iniciátorem vzniku zvláštní podskupiny svazu dívek, které se říkalo „Dílo BDM Víra a krása“ a osobně mu především záleželo na hudebně-gymnastické výchově dívek. Dne 24. února 1938 byli do nového Vůdcova domu na Královském náměstí v Mnichově pozváni všichni vyšší straničtí vedoucí se svými ženami, včetně říšského vedoucího mládeže a dvou zástupkyň BDM. Rüdigerová se tehdy stala svědkem rozepře mezi dr. Goebbelsem a Schirachem. Říšskému ministru propagandy se znelíbil jeden kritický článek v časopise Hitlerovy mládeže, ve kterém se jeho redaktor kriticky zmínil o jednom nově natočeném filmu. Goebbels nejprve po Schirachovi, který časopis vydával, požadoval, aby onoho redaktora propustil, nakonec ale podlehl Schirachovým argumentům. Byl to Goebbels, který tehdy zprostředkoval první osobní setkání Rüdigerové se samotným Hitlerem. Společně se svou kolegyní z BDM byla povolána k Vůdci, aby mu předvedla nový slavnostní služební oděv funkcionářek dívčího svazu. Setkání se konalo v místnosti, kde bude půl roku nato podepsaná Mnichovská dohoda. Rüdigerová ve svých pamětech po letech přiznala, že když se ve vedlejší koupelně připravovala na "módní přehlídku" před Hitlerem, vyzkoušela si potajmu nasadit na okamžik na hlavu i jeho čepici.

V březnu 1938 následuje „anšlus“ Rakouska a s tím spojené hlasování, které se konalo nejen na území bývalého Rakouska, ale i celé Říše. Rüdigerová byla pověřena nelehkým úkolem promluvit před hlasováním také před obyvateli jednoho města v Porýní, o kterém bylo známo, že tamější lidé se pro své katolické vyznání staví k nacionálnímu socialismu dosti rezervovaně. Hovořila pak před těmito lidmi nejen o svém dětství, kdy se jako jedno z mnoha dětí z Francouzi okupované zóny směla zúčastnit prázdninového pobytu v Rakousku, odkud se po dlouhou dobu ke svým rodičům nesměla vrátit kvůli zákazu uděleném okupanty, ale i o poměru výchovy v Hitlerově mládeži k víře. Použila k tomu také citát Schirachových slov: „… každý nechť slouží takovému náboženskému přesvědčení, ze kterého se bude moci zodpovídat před svým svědomím … Už v minulých letech jsem získal mnohé miliony z německé mládeže, která byla kdysi organizována v marxistických organizacích, ve volnomyšlenkářských svazech a v ateistickém hnutí, vnitřně a také vnějškem pro Hitlerovu mládež. Tito mladiství u nás nejenže zažili zázrak beztřídního kamarádství, ale naučili se také v tomto společenství věřit ve velké a svaté pojmy, které byly po celá dlouhá léta špiněny, a sice z nejhlubšího srdce a z duševního přesvědčení. Zde u nás získala tato mládež opět svou víru v dobrého a velkého Boha… V Hitlerově mládeži jsem nikdy nestrpěl někoho, kdo byl bezbožný.“ V projevu před katolíky Rüdigerová dále argumentovala, že je třeba vděčit Adolfu Hitlerovi za to, že ochránil národ před občanskou válkou, podobnou té ve Španělsku, kde komunisté vraždili jeptišky a kněze. „Nebylo by nic horšího než občanská válka, ve které jsou často příslušníci té stejné rodiny navzájem znepřáteleni. Požádala jsem lidi, kteří přede mnou seděli, aby hlasovali pro návrat našich bratrů a sester z Rakouska do Říše.“ Výsledky hlasování o anšlusu ve "staré Říši" i v Rakousku jsou známé.

Z časopisu německých dívek "Das deutsche Mädel", 1939. (Foto: Archiv Lukáše Beera)

Dne 30. dubna 1938 podepsal Hitler „Zákon o práci dětí a pracovní době mladistvých“, krátce nazývaný také „zákon na ochranu mládeže“. V něm se Hitlerovou mládeží zahrnovaly požadavky více mladých generací, byly navíc rozšířeny a částečně dokonce prosazeny i přes odpor některých německých hospodářských a podnikatelských kruhů. Dětská práce, stejně jako práce mládeže v noci a o nedělích byla tímto zákonem zakázána, byla rozšířena všeobecná ochrana mládeže ve věku pod 18 let a byla celostátně formulována pravidla pro zákonnou dovolenou. Mnoho mladých doposud znalo maximálně tři dny dovolené do roka. „Když byl oznámen Vůdcův podpis, byl jásot v Hitlerově mládeži velký“, vzpomínala na sklonku svého života Rüdigerová.

Spolupráce se mládežnickými organizacemi Španělska a Velké Británie 

Na jaře roku 1938 pobývala v Německu španělská vůdkyně žen a dívek Pilar Primo de Rivera jako host německé říšské vůdkyně žen. Její bratr José Antonio Primo de Rivera působil jako vůdce národního španělského hnutí „Falange“ a postavil se proti uchopení moci komunistů ve Španělsku, kteří jej nakonec koncem roku 1936 zavraždili. „V průběhu tříletých bojů, které rozdělily celou zemi do dvou táborů a odtrhly od sebe mnoho rodinných příslušníků, začali komunisté s nepředstavitelnými masovými vraždami a zločiny“, uvádí německá vůdkyně dívek ve svých pamětech. „Falange“ se postavila na stranu generála Franca a převážně v těchto řadách byla aktivní i španělská dívčí mládež. Pilar Primo de Rivera si chtěla během svého pobytu v Německu prohlédnout také různá zařízení Svazu německých dívek. „Byla velmi skromnou ženou s dobrým srdcem“, vzpomíná Rüdigerová, „rozuměly jsme si brzy velmi dobře a obě jsme byly stejně mladé“. Na podzim 1938 pozvala španělská vůdkyně dívek a žen německou vůdkyni dívek do své země.

Jednoho dne řekl von Schirach Rüdigerové, že nyní je i BDM ve svém vývoji už tak daleko, že může navazovat kontakty se zahraničními dívčími organizacemi – „ne proto, abychom z nich vychovávali nacionální socialistky, ale abychom se navzájem, především v Evropě, lépe poznávali a naučili si rozumět.“ Při této příležitosti říšský vedoucí mládeže podal také zprávu, že Hitler poslal svého pobočníka Wiedemanna do Londýna s nabídkou, která obsahovala poselství, podle nějž Anglie zůstane na věčné časy největší velmocí na moři a Německo největší velmocí na pevnině, obě země by se takto navzájem doplňovaly a řešily všechny otevřené otázky. Schirach Rüdigerové zároveň navrhl, aby navázala kontakt s britskými skautkami. A to se také později stalo. Katherin Furseová, vedoucí funkcionářka britských skautek, se jako host Rüdigerové v roce 1938 zúčastnila říšského sjezdu NSDAP v Norimberku a prohlédla si různé objekty BDM a seznámila se s aktivitami německé dívčí organizace.

Baldur von Schirach si přál, aby se Hitlerova mládež ve své výchově
odkláněla od původního "militantně-politického" typu k intenzivní
výchově k umění. (Foto: Archiv Lukáše Beera).

Mladý člověk v Hitlerově mládeži a umění 

S převzetím odpovědné funkce říšské vedoucí dívčí mládeže samozřejmě souviselo mnoho dalších povinností a stále termíny přeplněný kalendář. Cílem výchovy v Hitlerově mládeži byla sportovní a umělecká výchova spojená s profesním otužováním. „Vůdcovské tábory pro chlapce a dívky nesloužily pouze dalšímu vzdělávání a navazování kontaktů s vedoucími osobnostmi strany, státu, hospodářství, vědy a umění, nýbrž v první řadě vytváření charakteru a osobnosti v tom smyslu, aby sbor vůdců a vůdkyň mohl být vzorem pro jím vedenou mládež – pro chlapce „vychováním muže“, pro dívky „mravy“ a všem zároveň ochotou nasadit se pro národ“, napsala před 15 lety Rüdigerová. Schirach kdysi výchovné cíle Hitlerovy mládeže vystihl následujícími slovy: „Silněji než doposud má být celkové německé duchovní dědictví pojato rozvíjející se mládežnickou prací. Výchova německé mládeže má čím dál více vyčnívat ze svého počátečného vymezení militantně politického typu. V budoucnosti má svůj zvláštní rys zachovat silným zdůrazněním umělecké stránky. Tato umělecká stránka má být chápána jako určující postoj, sahající až po neodhadnutelné detaily bytí, a jako pevně vázaný životní styl, který se nemanifestuje pouze jako příležitostný reprezentativní projev, nýbrž pojímá celého člověka a vyvolává v něm tělesně-duchovně-duševní harmonii.“ Ve stejném roce poukazoval Schirach v táboře říšských vůdců ve Weimaru na to, že stavěje na výchově chlapců k vojáckému (nikoliv vojenskému) postoji je ve stejném měřítku nutná a potřebná povinnost k umělecké výchově. A o měsíc později nesla jeho přednáška titul „O múzickém člověku“. Řekl zde: „Přidělil jsem festivalu ve Výmaru úkol pěstovat především umění, které nazýváme klasickým, aniž bychom se přitom pouštěli do detailních literárně historických interpretací tohoto pojmu. Zde vzdáváme hold nám tradicemi dochovaným velkým silám ducha, duše a mysli… Tento festival německé mládeže ve Výmaru mi poskytl podnět k tomu, abych mohl promluvit o věcech, které jsem vám chtěl sdělit už dávno. Přišli jste sem, abyste slavili oslavy umění. Až budou tyto krásné dny za námi, pojedete zpátky do svých domovů a podáte zprávy svým kamarádům o zážitcích, které jste zde sdíleli a které, jak doufám, vás budou doprovázet ve vašem dalším životě. Buďte od této chvíle nositeli praporů a vyznavači onoho umění, které vás zde v těchto dnech bude povznášet.“ Na stejné akci mimochodem pronesl přítomný říšský organizační vedoucí NSDAP dr. Robert Ley slova, kterými tak trochu s nadsázkou charakterizoval Hitlerovu mládež a její tendence jít v některých směrech svou vlastní samostatnou cestou: „Zahraničí tvrdí, že v Německu neexistuje žádná opozice. Ale ta sedí tady přede mnou!“  Tato slova se potvrdila do jisté míry jako pravdivá, jak teprve ukázala budoucnost.

Pokračování ZDE