Nový zajímavý přírůstek do knihoven českých „odbojářů“

Povedená persifláž tupého šovinismu a na "národní komplexy" nebo přeci jen podněcování k etnické nenávisti? 
Lukáš Beer

Nový titul Jiřího Vacka a Jiřího Krutiny.

Každoroční zprávy o vývoji antisemitismu v našich zemích či zdůrazňování potřeby boje proti němu jsou zcela zažitým standardem, za domnělou "propagaci nacismu" či „bagatelizaci genocidia spáchaném na českém národě“ se trestním oznámením dnes může ohánět kdekdo a za nedávnými potyčkami v Českých Budějovicích chtějí někteří mermomocí vidět „neonacisty“, kteří do jižních Čech přijeli, aby „rozsévali zlo a bojovali za národní socialismus tonfami, noži a dlažebními kostkami“. V takové atmosféře se zdá být Zemanovo ospravedlňování poválečných zločinů, spáchaných na našem zemském obyvatelstvu, hodné maximálně tak mávnutí ruky. A následující knižní klenot, se kterým se jeho autoři chystají (jak aktuálně oznamují České národní listy) přijít v srpnu letošního roku, zůstane zřejmě úplně bez povšimnutí. (Samozřejmě také proto, že toto dílko se očekávaně nebude těšit až tak velké publicitě jako každý buranský výrok hlavy českého státu.)

Nicméně to, s čím se autoři Jiří Vacek a Jiří Krutina tentokráte chystají přijít, zřejmě překoná jejich dosavadní odborný přínos k osvětlování a k analýze moderních českých dějin z hlediska problematiky historického „potýkání Čechů s Němci“. Vyznívá to alespoň z textu závěrečné kapitoly, jejímž zveřejněním potencionální zájemce o knihu obšťastnil ing. Jiří Krutina již nyní. Následující ocitované pasáže z oné kapitoly dle mého názoru nevyžadují žádného komentáře – možná pouze ujištění, že se nejedná - jak by se na první pohled mohlo zdát - o humornou persifláž na šovinistickou textovou produkci „publicistické vizitky“ českých odbojářů 2. světové války a „legionářů“ a předního dopisovatele čtrnáctideníku Národní osvobození (vydává Český svaz bojovníků za svobodu společně s Československou obcí legionářskou) Jiřího Jaroše (používajícího dodatkově „rodového“ příjmení Nickelli – zde hrdě pózuje na fotografiích s vyznamenáními).

Nikoliv, to co nyní předkládám jako malou ochutnávku chystané knihy, jsou skutečně se vší vážností míněné zveřejněné názory a zastávané teze. Určitý odbyt vydavatelé chystané knížky Odhalená tvář Němců přece jenom očekávat mohou, možná se jejich publikace brzy objeví nejen v knihovničce okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Boskovicích. Jaroš, který si ke svému občanskému příjmení přidává nejen rodové příjmení, ale obvykle se ve svých textech také doplňkově tituluje jako „člen Čs. obce legionářské po svém dědečku, ruském legionáři, zahynulém na výslechy gestapa, a člen ČSBS po strýcích zahynulých v Osvětimi a na sekyrárně Pankrác“, nešetří ve svých radikálně formulovaných textech takovými slovními obraty jako například „sudetská sebranka“. Radikální slovník tohoto „experta a muzejníka“ (© Parlamentní listy) musí lahodit i sluchu předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jaroslava Vodičky, pokud mu není na překážku, že Jarošovi je poskytován pro jeho agresivní texty dostatek prostoru v tiskovém orgánu svazu a on za svaz na veřejnosti běžně vystupuje. Výtky na adresu ČSBS, dle kterých se jedná o „militantní svaz“, tím pochopitelně neutichnou, ale naopak nacházejí své opodstatnění.

Jiří Vacek píše v anotaci ke své nové knize, že v ní „mluví i ze své osobní zkušenosti, kdy jako dítě prožil německý šestiletý teror, plánovitě řízenou podvýživu i trvalý strach o holý život“. Pokud tedy autoři knihy vycházejí ve svém „pravdivém popisu českých dějin ve vztahu k Němcům od počátku, přes život pod Rakouskem až pod Němci za 2. světové války“ z takovýchto fundovaných zdrojů, dozvíme se v ní například snad také, proč Hitler „plánovitě řídil podvýživu“ německého národa či proč jiné demokratické státy nechaly plánovitě hladovět své vlastní obyvatelstvo za 2. světové války?

Ale nyní ke slíbeným perličkám z knihy, které byly na ochutnávku publikovány již teď:

„Češi na rozdíl od Němců se chovali ke svým sousedům mírumilovně. Co je podstatné, národním ideálem, jak jej vyjádřil Masaryk, byl Ježíš a ne César. Němci rádi tíhli k poslušnosti a ideálům Césarů. Češi již od dob Husových a zřejmě i dříve, vyznávali nikoliv totalitní stádnost a slepou poslušnost. Vždy hledali pravdu a prosazovali nárok na svobodu osobního přesvědčení a odmítali slepou víru a naprostou pravdivost názorů autorit a požadavek slepé poslušnosti vůči nim. To je v dějinách světa něco naprosto ojedinělého a výjimečného a západní svět k tomuto názoru jako celek dospěl až po mnoha staletích a dodnes se s požadavky na absolutní poslušnost názorům autorit potýká, často neúspěšně.“ 

„Sudetští Němci až do konce války a ani po něm neprojevili jedinou známku, že by svou nenávist vůči Čechům ztratili. To, co dnes dělají, jen dokazuje, že se nezměnili ani v nejmenším. Nenávidí nás dál a dělají nám to nejhorší, co mohou.“ 

„Často demagogicky srovnávají náš národ s německým a vůbec neberou v úvahu jejich velikost. Deset milionů Čechů nikdy nemůže dokázat to, co sto milionů Němců. Srovnávat je jako stejně veliké a z tohoto pohledu stejné, je naprosto nesmyslné a také nepoctivé jako srovnávat boxera muší váhy s boxerem velmi těžké váhy.“ 

„(Němci) argumentují svou údajnou kulturností a vyspělostí. Kulturnost však nespočívá v oblibě umění, koncertů a divadel. I vrah Heydrich a další esesáci, vraždící a mučící vězně byli v tomto smyslu „kulturní“ a milovali umění. I to však po svém. Hitler, Göring a mnozí další kradli umělecká díla ve všech okupovaných zemích.Kdo mučí a vraždí druhé, není ani kulturní ani opravdu vzdělaný, ale je obyčejným lidským zvířetem i když miluje Beethovena. Pravá kultura a vzdělanost spočívá v upřednostňování mírumilovného života, v úctě k druhým a snášenlivosti s nimi: Ježíš a ne César.“ 

„V tomto světle máme být nač hrdí jako celý národ. Toto je naše vlastenectví: zcela oprávněná hrdost, jak jsme prošli staletími, aniž bychom neustále kradli, válčili a drancovali druhé. Nepěstovali jsme otroky již nejméně po 1000 let ani jsme nevykořisťovali koloniální národy. Neovládli jsme mocí jiný národ, ale naopak jsme velmi obětavě pomohli slovenskému národu, který v průběhu prvé republiky dosáhl s naší pomocí pozoruhodného národního rozvoje. V tomto smyslu se mají Němci moc a moc co od nás učit.“

„Ať si Němci nechají svého Hitlera a Bismarcka, my si ponechme Husa a Masaryka a nevěřme jejich demagogické propagandě, která se dodnes řídí nacistickým názorem: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ I to jasně vyjadřuje rozdíl mezi Němci a Čechy. Němci bez váhání následují jako jednoho ze svých vůdců ministra propagandy, který prohlašuje lež za rovnou pravdě a tam, kde jde o prospěch Němců i když zločinný, dává přednost lži před pravdou.“ 

„Češi na rozdíl od Němců se řídí Husovým požadavkem, který nás žádá, abychom hledali pravdu, bránili pravdu, ale přáli pravdu i druhým. Jak dokázali husité, neváhali pro pravdu pokládat i své životy. Němci své životy ochotně pokládali za Hitlerovy lži. Představitel Němců ministr Goebbels naopak veřejně hlásal: „Stokrát opakovaná lež je pravda.“ Jaký rozdíl. Již to, že Němci tento názor o správnosti lži vynalezli a celý německý národ se tímto názorem řídil dlouhá léta a mnozí Němci jej stále používají, je pro nás velkým varováním. Pro mnoho Němců je německý prospěch ospravedlněním všeho, včetně vyvražďování celých národů, jakého jsme byli v minulosti svědky. Jsou přesvědčeni, že jako nadřazená rasa mají právo na vše, včetně vyhubení celých národů.“

Co všechno autoři nachystali na zbývajících 327 stranách knihy, si lze hravě domyslet. Co si o tomhle počinu pánů Krutiny a Vacka myslí funkcionáři ČSBS? Budou se od autorů distancovat?

To sotva. Zmíněný předseda okresního výboru ČSBS Boskovice Jiří Jaroš naopak literaturu „duchovního guru“ Vacka a jeho o něco sofistikovanějšího kolegy Krutiny vřele doporučuje. Na loňské akci "Světlo pro Lidice a Ležáky" přítomným ukazoval knihu Vraždění po německu, ve které se kupříkladu (hned v anotaci) naprosto lživě uvádí, že „podle rasistických teorií hitlerovského Německa měli být Češi jako méněcenná rasa vyvražděni a Čechy a Morava natrvalo osídleny výhradně Němci“.