Lukáš Beer
Znamená to tedy, že tohoto přečinu jsem se měl dopustit zhotovením konkrétních komentářů a titulků či mezititulků v knize. Činím proto předběžný rozbor obsahu celé knihy v přímé či nepřímé vztažnosti jednak k obsahu samotných projevů Adolfa Hitlera k otázce genocidia, popisovaného v uvedených paragrafech Trestního zákoníku, jednak k obsahu mých doprovodných komentářů či mezititulků a nadpisů.
I. Obsah knihy – přehled (předmět zkoumání)
Kniha na 656 stranách obsahuje mnou zhotovenou „Předmluvu“, dále dobový text Josepha Goebbelse nazvaný „Vůdce jako řečník“, následně doslovné znění 18 projevů Adolfa Hitlera z časového období mezi 28. dubnem 1939 a 8. listopadem 1942 (před každým z těchto projevů se vyskytuje mnou zhotovený úvodní text), dále mnou zhotovený „Doslov“, mnou zhotovený „Slovníček pojmů“ a mnou zhotovenou „Bibliografii“.
Z následujícího předběžného rozboru vypouštím celkem čtyři oddíly, a to z tohoto odůvodnění:
a) „Slovníček pojmů“ a „Bibliografie“ jsou fakticky, věcně, historicky či vědecky podložená, nekomentovaná a nehodnocená konstatování a nemají žádný vztah k tématice
b) kapitola „Vůdce jako řečník“ od J. Goebbelse nemá žádný vztah k tématice
c) „Doslov“ se tématiky taktéž netýká – jde o shrnutí a přehled dosavadních pokusů světových historiků a vědců publikovat a vydávat projevy Adolfa Hitlera, ať už v komentované či nekomentované podobě.
II. Metodika práce při zhotovování mých komentářů a mezititulků
Čtenář je již v mnou napsané „Předmluvě“ ohledně koncipování psaných komentářů a titulků informován tak, že jsou předem vyloučena jakákoliv nedorozumění:
„Není úkolem této knihy analyzovat, přezkoumávat dobové Hitlerovy projevy, nebo s nimi dokonce věcně či názorově jakkoliv polemizovat. To už by ostatně nebylo proveditelné už jen z toho důvodu, že řečnické vývody Adolfa Hitlera tematicky zahrnovaly tak širokou škálu oblastí, že by odpovědné rozbory vyžadovaly skutečně nebývale zevrubnou a možnosti této publikace zdaleka přesahující práci. Kdybychom se kupříkladu zabývali argumenty, které Adolf Hitler vyjmenovává ve svém provolání k národu dne 22. června 1941, kdy vypukla válka se Sovětským svazem, a chtěli je hodnotit a analyzovat z hlediska odpovědné historiografie, musel by tento diskurs zákonitě svým rozsahem několikanásobně přesahovat rámec této knihy.“
Na jiném místě v „Předmluvě“ jednoznačně uvádím:
„Stejně tak vydavatelé knihy zcela záměrně upustili od jakýchkoliv pokusů hodnotit předkládané projevy, jak z hlediska správnosti či nesprávnosti řečníkem uváděných názorů a tvrzení, tak z hlediska momentální řečníkovy motivace či taktiky. Jediným, ale zato naprosto závazným nárokem autorů knihy bylo, předložit čtenáři v autentické podobě to, co bylo ve skutečnosti řečeno. Dnešní čtenář se tak dostává do pozice dobového svědka, který má ovšem navíc tu podstatnou výhodu, že si na základě dostupných informací, zakládajících se na nejnovějším stavu historického bádání, může předkládaný materiál jako nefalšovaný dokument zařadit do neoddiskutovatelných souvislostí a řečníkova tvrzení s těmito fakty kriticky porovnat.“
K samotnému obsahu mnou zhotovených úvodních textů k jednotlivým projevům Adolfa Hitlera a ke stručnému heslovitému přehledu, zveřejněnému před každým jednotlivým projevem, jednoznačně v knize uvádím:
„Pro zpětnou usnadněnou orientaci obsahuje každá kapitola stručný heslovitý tématický přehled textového pojednání daného projevu. Následuje úvod, který většinou pouze vystihuje obsah projevu ve zkrácené podobě. Na tomto místě je obzvlášť nutné podotknout, že se jedná vždy o souhrn projevu sestavený „z pohledu řečníka“ a nikoliv o odborný rozbor či výklad textu vydavatelů knihy. Konstatování, uvedená v textu, jsou pouze komprimací údajů a myšlenek, které řečník v daném projevu jmenoval a vyjádřil. Pokud se v tomto úvodním textu uvádí navíc konkrétní fakt nebo konkrétní datum, číslo apod., neuvedené v samotném projevu, pak se jedná pouze o upřesnění nesporných tvrzení a skutečností uvedených v následujícím citovaném textu. Pro celkovou přehlednost a lepší možnost orientace v textu projevu se někdy v předmluvě uvádí i okolnosti či příležitosti, za kterých se daný projev konal. Hovoří-li Hitler v konkrétním projevu o historických souvislostech, je tu a tam čtenáři úvodem sděleno, o jakých událostech hovořil, aniž by přitom byl podáván nadbytečný podrobný historický výklad.K metodice vytváření mezinadpisů a titulků v „Předmluvě“ ještě jednou jednoznačně uvádím:
Určitou výjimku tvoří úvodní pojednání, která se zaměřila poněkud podrobněji na tématiku německo-polských vztahů v meziválečném období a na otázku problematiky postihování české menšiny v Polsku, jež se taktéž stala předmětem zmínky jednoho z nevýznamnějších projevů Adolfa Hitlera z roku 1939. Vzhledem k tomu, že se v obou případech jedná o tématiku, s kterou česká laická veřejnost není zpravidla dostatečně obeznámena, považoval autor za vhodné tyto údaje a historické informace do úvodních textů zařadit. Týká se to zejména problematiky neutěšených národnostních poměrů předválečného Polska, kterou se Hitler zevrubně a opakovaně zabýval ve svých projevech. Vzhledem ke skutečnosti, že tyto události bezprostředně předcházely rozpoutání 2. světové války a nejsou dosud české veřejnosti zpřístupněny v dostačující formě, nelze tyto okolnosti v žádném případě přehlížet. Jiné historické souvislosti jsou pro čtenáře lépe zjistitelné a ověřitelné z jiných dostupných zdrojů, a tudíž nebylo žádoucí je v úvodních textech zvlášť uvádět. Hitler ve svých projevech příležitostně zmiňoval i další všeobecně neznámé historické skutečnosti, a proto byl i doplňujícím informacím k těmto údajům dán tu a tam prostor, ale zdaleka už ne v tak rozsáhlé míře jako případě výkladu polských předválečných dějin.“
„Samotné texty projevů jsou pro lepší přehlednost opatřeny mezinadpisy, které – opět ve smyslu samotného autora projevu – vyjadřují hlavní myšlenky jednotlivých úseků dané řeči. Čtenář tuto pomůcku uvítá zejména při studiu rozsáhlejších Hitlerových projevů. Nezapomínejme, že délka trvání některých projevů hravě přesahovala jednu hodinu a ani textové záznamy z těchto přednesů nebyly vydavatelem kráceny.“Že tyto nadpisy jsou skutečně koncipované tak, jak je uváděno v „Předmluvě“, je patrné mj. ze samotného textu. Některé z těchto mezititulků jsou také pojaty v přímé řeči a psány bez uvozovek, např.:
Proč jsem mlčel k chování Moskvy (str. 467)
Moje pýcha bude spočívat ve velkých dílech míru (str. 586)
V mnou zhotovené „Předmluvě“ je vysvětlován koncept, na kterém staví celé zhotovení knihy, doslovně takto:
„Pro současníky, zvláště „Neněmce“, zůstává fenomén nacionálního socialismu, nadšení širokých lidových mas pro něj a zejména pak tehdejší obdiv k osobnosti Adolfa Hitlera v převážné většině něčím, co ani ne tak po rozumové jako spíš citové stránce lze stěží pojmout a pochopit. Zůstává něčím, co stojí mimo dosah lidského chápání. Ale právě touha pochopit nebo „vžít se do situace“ se může stát výborným vodítkem a motivem českého čtenáře, který o tuto tématiku jeví zájem. Kniha mu za tímto účelem otevírá dvířka. Není pochyb o tom, že pokud jsou historická fakta prezentována ve své autentické a nepokřivené podobě, mohou výrazně přispět k plodnému poučení z dějin, býti zároveň výstrahou a v neposlední řadě i cestou k jejich pochopení.“III. Vztažnost obsahu knihy ke genocidiu resp. zločinům proti lidskosti
1. Texty Adolfa Hitlera
Kniha obsahuje celkem 18 doslovně přetištěných projevů Adolfa Hitlera, z nichž v případě projevu z 4. září 1940 („Dílo zimní pomoci německého národa“) nelze spatřovat sebemenší vztažnost ke „genocidiu“ nebo „jiným zločinům proti lidskosti“. Zabývejme se tedy obsahem zbývajících 17 projevů.
Vynecháme-li blíže nespecifikovaná Hitlerova skupinová označení typu „finanční hyeny“, dále zmiňované komunistické (marxistické) hnutí, "plutokracii" apod., jejichž kritiku nemůžeme chápat jako šíření nenávisti vůči jisté „třídní nebo jiné skupině lidí“, resp. nenacházíme zde žádnou vztažnost k předmětu odůvodnění sdělení podezření z přečinu (charakterizovaném v úvodním odstavci tohoto textu, dále již jen "přečin"), hovoří Hitler ve zveřejněných projevech často o mnohých evropských či neevropských národech či etnických skupinách, resp. o příslušnících nejrůznějších států či o státech jako takových. V naprosto převažující většině přikládá Hitler těmto skupinám ve zveřejněných projevech čistě pozitivní či neutrálně laděné atributy, o mnohých národech (včetně českého, slovenského a jiných slovanských národů) hovoří Hitler kladně, ne-li přímo s uznáním a respektem. Pouze v souvislosti se dvěma etniky resp. národy či příslušníky jisté skupiny se Hitler v těchto projevech vyjadřuje s despektem, někdy dokonce v ryze nenávistném duchu. Jsou jimi příslušníci polského národa a Židé. Dále v jednom konkrétním projevu zmíní jednou pojem „podlidství“ a v jednom projevu hodnotí pozitivně „konsolidační práci anglosaského národa“.
Pokračování ZDE