Odkrývání spíše neznámých skutečností a lidských osudů, spojených zejména s útlakem za komunistické diktatury, náleží do tematického okruhu publicistické práce Luďka Navary. Ovšem nevyhýbá se ani tématice vyhnání sudetských Němců. Trestní stíhání vydavatele knihy a zároveň autora samotných „závadových“ komentářů v knize Adolf Hitler: Projevy tematicky poněkud vybočuje z řady, ačkoliv Navarovým publicistickým terénem bývá i období před rokem 1945. Možná to souvisí také s tím, že „od případu pana Zítka, který vydal Mein Kampf a o kterém rozhodoval až Nejvyšší soud“, nebylo nic podobného jako aktuální případ knihy s Hitlerovými projevy zaregistrováno, jak pro citovaný list k záležitosti konstatoval státní zástupce Jan Petrásek. Známý politolog Miroslav Mareš mu asistuje: „Z hlediska stávajících zákonů a jejich výkladu je celý případ na hraně a určitě může mít i další dopad na další vývoj aplikace práva v České republice.“
Jsem viněn z toho, že jsem Hitlerovy projevy údajně doplnil "uměle vytvořenými" (?) tendenčními mezititulky přímo té části textu, kde hovoří samotný první muž Třetí říše. Titulky, které vyznívají jako souhlas s tím, co Hitler řekl, a které měly co nejlépe vystihnout to, co německý „Vůdce“ v dané části projevu sám tvrdí. Pan Navara bude tento způsob doplňování vhodných mezititulků dostatečně dobře znát ze své publicistické praxe. Například v onom vlastním článku v MF Dnes redaktor listu nadepsal onen odstavec, kde je řeč o tom, že státní zástupce Petrásek případ posílá v těchto dnech k soudu, uměle vytvořenou přímou řečí takto: „Žádám trest!“. Já jsem v knize Adolf Hitler: Projevy onu část projevu, kde Hitler v listopadu 1940 hovoří o svých dosavadních úmyslech udržovat přátelské styky s Anglií, nadepsal také přímou řečí: „Přejeme si přátelství s Anglií“. Tímto počinem (jako jedním z dílčích stejně klasifikovaných) jsem se měl dopustit přečinu popírání genocidia a hrozí mi za to až tři roky vězení.
Vytýkáno je mi ovšem také, že jsem průvodní texty, předcházející každý z 18 zveřejněných doslovných projevů, doplnil závadnými úvodními komentáři, které prý vyznívají jako souhlas s názory Adolfa Hitlera ve vztahu k nacistickému genocidiu. Hm, kde člověk, který zpracovával odborné vyjádření či znalecký posudek v knize nalezl pasáže, kde by měl Hitler prezentovat své názory ve vztahu ke genocidiu, je mi opravdu velkou záhadou, ale už jen tvrzení, že takovéto názory navíc ještě ve svých textech schvaluji, si dokážu vysvětlit pouze momentální indispozicí zpracovatele doposud pečlivě utajované zakázky. Ale budiž, již nemohu vyčkat okamžik, kdy mi tyto údajně mnou napáchané příklady schvalování genocidia budou názorně vyjmenovány, abych s nimi mohl čtenářstvo laskavě seznámit.
Nicméně domnívám se, že každý poměrně inteligentní jedinec si letmou četbou v knize hned uvědomí, že úvodní texty jsou komprimovanou parafrází Hitlerových projevů. Leda že by mne takovýto čtenář podezříval z chorobného velikášství, uvádím li věty slovy „Vůdce řekl, že“, nebo vkládám-li vsuvky „prý“ či „podle něj“ a „dle Hitlera“. (V tom posledním příkladu by mě musel považovat za šílence, který žije v představě, že bývalý diktátor přišel znovu na svět v podobě bezvýznamného českého publicisty.) Nemluvě o tom, že v samotné předmluvě dostatečně jasně a explicitně vysvětluji, že mnou psané komentáře jsou krácené parafrázované Hitlerovy projevy, doplněné některými historicky podloženými reáliemi a skutečnostmi.
Celá kniha je koncipována v tom duchu, aby si český čtenář učinil svůj autentický úsudek o tom, jak Hitlerova rétorika či argumentace působila na průměrného německého občana. Vždyť zeptáte-li se prakticky kteréhokoliv Čecha, ten vám s kroutící hlavou řekne: „Jak je možné, že Němci mohli tohoto šílence, barbara a masového vraha milovat a uctívat?“ O tom tahle kniha je, a to, jaký kolem ní je naprosto zbytečný rozruch, dokazuje, že její poslání plní svůj účel. V tomto duchu naprosto jasně vypovídá i samotná předmluva i anotace ke knize.
Dost možná mi bude v rámci soudního řízení kladeno za vinu, že nedisponuji zrovna největším nadáním při pokusech parafrázovat cizí texty. Nebo že cizí texty předkládám čtenářovi jako svoje vlastní. V tomto případě texty Hitlera. Troufalé, že? Nebo že se nevyjadřuji příliš jasně.
Pan Navara se například domnívá, že následující tvrzení jsem Hitlerovi takřka ukradl z úst a vydávám jej za své tvrzení, nikoliv za citát, když doslovně píšu (následující text byl takto od prvního do posledního písmene ocitován v článku Luďka Navary na MF DNES): „Vůdce říká, že přednosti a hodnoty německého lidu jsou známy, avšak také český lid zasluhuje díky svým obratným schopnostem, své pracovitosti a píli, své lásce k vlastní domácí půdě a vlastnímu národu jeho úcty.“ Je to napsáno v mém komentáři k projevu. Navara v MF DNES komentuje: „Jako kdyby oběti Hitlerova šíleného barbarství neexistovaly. A pro čtenáře té šílené knihy skutečně neexistují.“
Tak trochu se nemohu zbavit pocitu, že redaktor MF DNES už ze zoufalství, že nemůže na knize najít žádnou závadovou mouchu (uvedený příklad o českém národě byl jediný v celostránkovém článku!), šáhl po něčem, čímž vlastně dokázal absurditu celého svého tvrzení – a vůbec i celého obvinění („Vůdce říká, že…“) a sám si sedl na lep. Nehledě na to, že Hitler, ani nacionální socialismus ve vztahu k českému národu jako takovému nikdy žádné „šílené barbarství“ nepáchal. A souvislost s popíráním genocidia nemůže být absurdnější.
Není potřeba, aby si toto mé historicky doložené tvrzení denuncianti nyní dychtivě ukládali do svých osobních počítačů, já jej před soudem velmi rád kdykoliv zřetelně a nahlas několikrát po sobě zopakuji, i kdybych měl za něj do konce života zčernat za mřížemi. To jenom pro vyjasnění a pro ušetření zbytečné námahy.
 |
| Rozhovor Pavla Kamase pro MF DNES (6. srpna 2013, str. 12). (Nakliknutím zvětšit) |