Lukáš Beer
 |
| Pro Krajské ředitelství Policie ČR Jihomoravského kraje v Brně jsou tyto masa- kry páchané na německých civilistech žijících v Polsku pouze "údajné". Na fotografii několik z 18 lidí, Poláky zavražděných a zlynčovaných civilistů, z to- ho 2 děti, všichni měli ruce svázané za zády. Jenom v Bydgošti bylo takto po- vražděno podle různých odhadů 700-1300 civilistů během protiněmeckých pogromů. Foto: Wikipedia / Bundesarchiv |
V této fázi není rozhodně radno prozrazovat body a obsah vlastní obhajoby, ačkoliv průměrně vzdělanému a v historických souvislostech se slušně orientujícímu jedinci zajisté už bude svítat nejpozději v tom okamžiku, kdy bude s textem odůvodnění zahájení trestního stíhání obeznámen.
Z usnesení české policie kromě toho vyplývá, že vyšetřující orgán si nechal zhotovit nejen „odborné vyjádření“ k samotnému obsahu knihy Adolf Hitler. Projevy, nýbrž i k obsahu publikovaných textů na portálu Náš směr. Podle tohoto vyjádření má Náš směr „nepochybný propagační význam pro nynější extremisticky laděná hnutí, jímž je současné demokratické státní zřízení trnem v oku“. Dále má tento portál současně propagovat „nacistickou a neonacistickou literaturu, vydávanou nakladatelstvím guidemedia“.
Jelikož tyto závěry byly učiněny jaksi nad rámec předmětu vlastního trestného stíhání, mohli bychom si klást otázku, jaká relevantní „extremisticky laděná hnutí“ má policejní orgán v tomto svém textu na mysli? Další záhadou se jeví tvrzení, že guidemedia etc vydává „neonacistickou“ literaturu - které tituly do ní člověk, který zpracoval odborné vyjádření, zařazuje? A které tituly zařazuje do literatury „nacistické“? A proč?
Nyní již ale k charakteru samotné knihy Hitlerových projevů, která slovy použitými v „usnesení“ obsahuje Hitlerovy „úvahy a názory ohledně údajného utlačování či masakrování německého národa v Československu a Polsku, vyjádření sympatií k fašistickému Španělsku a Itálii, kritiku tzv. mezinárodního židovstva a západních demokracií, vyzdvihování úspěchů budování nacionálního socialismu v Německu a pod.“
Masakrování německého ovyvatelstva v Polsku - vraždění civilistů, kterým byly mj. vydloubávány oči a znetrvořena těla, je tedy dle slov „usnesení“, čerpajícího z „odborného vyjádření“, údajné...
Ačkoliv se sice jedná o fakta, která čeští historikové a publicisté zpravidla vypouštějí a nezmiňují se o nich, jsou tyto skutečnosti zmapovány oficiální historiografií a jsou dostatečně prokázané, nikoliv „údajné“, jak se lživě uvádí v „usnesení“ zhotoveném policejním orgánem. Navíc jenom během pěti dnů - mezi 3. a 8. zářím 1939 - byly v Polsku uskutečněny pogromy proti tamějšímu německému civilnímu obyvatelstvu, při nichž bylo usmrceno prokazatelně nejméně 5437 lidí (tento jmenovitý seznam byl zpracován a zdaleka nedokončen, práce na něm byly přerušeny). Tehdejší nacionálněsocialistická propaganda počty obětí působivě navyšovala a využil toho i Hitler, což však v ůvodním textu k jeho projevu jednoznačně uvádím. Historik Horst Rohde ve sborníku vydaném v roce 1979 (Das Deutsche Reich und der Zweite Weltkrieg, Band 2: Die Errichtung der Hegemonie auf dem europäischen Kontinent; Stuttgart: Deutsche Verlags-Anstalt, 1979; ISBN 3-421-01935-5, česky: Německá říše a Druhá světová válka, Svazek 2.: Zřízení hegemonie na evropském kontinentě) a citovaném na německé Wikipedii, píše:
„Masová zatýkání podle předem připravených seznamů lidí, bezplánovité pochody, při kterých padlo za oběť celkovému zatížení především mnoho starých lidí a dětí (tj. pochody smrti - pozn. Lukáše Beera), popravy, vraždy a žhářské útoky byly na denním pořádku. Vyvrcholením vyla neslavně proslulá ,Bydgošťská neděle‘ ze 3. září 1939, kdy bylo pod záminkou, že dotyční prý stříleli na polské ozbrojené jednotky, zavražděno asi 1000 národních Němců. Celkově přišlo o život asi 13.000 národních Němců. Pozdější přehánění nacionálněsocialistické propagandy vedlo k tomu, že zprávy o skutečných událostech na mezinárodní půdě později narážely pouze na skepsi.“
Uvážíme-li, co je předmětem trestního stíhání vůči mé osobě popř. vydavatelům, je toto explicitní zpochybňování zločinů spáchaných proti lidskosti přímo v textu policejního usnesení naprosto skandální. A v této souvislosti je ještě více neuvěřitelné, naprosto nepodložené tvrzení ve stejném spisu, ve kterém se o mnou opatřených komentářích ke knize uvádí, že jejich obsah „jednoznačně vyznívá jako souhlas s názory Adolfa Hitlera, potažmo s myšlenkami nacionálního socialismu, včetně nacistické genocidy a nacistických zločinů proti lidskosti“ (!). Naopak: v celé knize se nenachází ani náznakově souhlas s „nacistickou genocidou a nacistickými zločiny proti lidskosti“ - tato naprosto neopodstatnělá nehoráznost, snadno vyvratitelná před soudem, byla v „usnesení“ policejním orgánem vyslovena pouze několik řádků pod textem, ve kterém tentýž orgán explicitně zpochybnil zločiny spáchané proti lidskosti.
V tomto usnesení se dále uvádí, že z vyžádaného odborného vyjádření vyplývá následující:
„Zatímco předmluva jako souhlas s názory Adolfa Hitlera celkově nevyznívá, jinak je tomu již v komentářích ve formě úvodníků, jejichž dlouhé pasáže jsou převzaty přímo z projevů. Běžný čtenář zde v žádném případě není schopen rozlišit, kde se jedná o přímou řeč a kde nikoliv, neboť editor necituje. Vůči názorům, prezentovaným Adolfem Hitlerem se nevymezuje jakkoliv negativně, ale pouze je doplňuje. A právě tyto pasáže lze interpretovat jako souhlas s jejich obsahem. Ačkoliv lze úvodníky jednotlivých projevů možné označit za nezpochybnitelně tendenční s řadou antisemitských narážek a narážek na nespravedlnost tzv. Versailleského systému, odpovídajícím přesně intencím nacionálněsocialistické ideologie, žádný z nich explicitně nepopírá nacistické zločiny proti lidskosti. V pronacistickém duchu se nesou Beerem i uměle vytvořené mezititulky, vložené do samotných projevů.“
Bylo by v této chvíli, tj. vzhledem k tomu, že nemáme doposud k dispizici originální znění "odborného vyjádření", kontraproduktivní pouštět se do zbytečné polemiky s právě ocitovanou pasáží z usnesení - čtenář si prozatím zajisté vystačí s vlastním důvtipem - nicméně zopakujme tvrzení policejního orgánu ve spisu, že „žádný“ z úvodníků „explicitně nepopírá nacistické zločiny proti lidskosti“. Tentýž spis policejního orgánu však na jiném místě sám zpochybňuje zločiny protii lidskosti.
V usnesení se dále uvádí, že „z celkového pojetí publikace vyplývá, že editor ani vydavatel neuvažovali o tom, že by kniha měla být podrobena kritickému hodnocení profesionálního historika, stojí tak za vznikem naprosto nedůvěryhodného a vědecky nekontrolovatelného textu“. - Vědecky nekontrolovatelného textu?
Zaobírání se symboly a optickým zaopatřením knihy je zajisté zvráceností samo o sobě, ale budiž - rovná se to poskytnutí příležitosti ke střelení další vlastní branky na straně případné žaloby, mnohý čtenář bude vědět proč, když se v usnesení praví: „Grafické zpracování desek publikace včetně záložek ... jednoznačně a nezpochybnitelně vycházejí z barev vlajky NSDAP. Publikace jednoznačně a vědomě, způsobem ůmyslně manipulativním a téměř na každé straně propaguje nacistickou ideologii prostřednictvím tištěných projevů a dvou posledních říšských kancléřů a vrcholných představitelů NSDAP - Adolfa Hitlera a Josepha Goebbelse.“
Policejní orgán dospěl k závěrům:
„Nelidské zločiny nacistického režimu včetně plánovitého masového vyhlazování lidí platí jako všeobecně známé historické skutečnosti. V případě nacistických zločinů je možno se opřít o autoritu rozsudku Norimberského tribunálu. Popírání se pachatel dopustí, jestliže bude tvrdit, že k určitým historickým událostem, o jejichž realitě není žádných pochyb, které naplňují znaky genocidia nebo zločinů proti lidskosti podle mezinárodního práva a které byly jako takové uznány, vůbec nedošlo. Veřejným zpochybňováním bude za stejných podmínek relativizivání jejich závažností, zlehčováním, tvrzením, že k těmto událostem sice došlo, ale ne za takových podmínek a v takovém rozsahu apod. Schvalování bude veřejné vyjádření souhlasu s těmito zločiny. Pachatel pak dává najevo svůj souhlas se spáchaným činem a tím se staví na stranu pachatele. Snahy o ospravedlňení budou poukazy na historickou situaci, poukazy na to, že např. spojenci páchali stejné zločiny, popř. ještě horší apod. Po subjektivní stránce je nutno v jednání obviněných dovodit přinejmenším nepřímý úmysl ve smyslu ustanovení paragrafu 15 odst. 1) písm. b) tretsního zákoníku, neboť s ohledem na okolnosti případu věděli, že svým jednáním můžou způsobem uvedeným v trestním zákoně způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že jej způsobí, s tím byli srozuměni. Jendání všech obviněných, uvedených ve výrocích tohoto usnesení, je společensky škodlivé..“
Jsem sice neskonale vděčný za tento důkladný rozbor toho, v čem spočívá popírání, v čem zpochybňování a v čem schvalování „nelidských zločinů“. Z uvedeného jsem ale schopen nanejvýš vyvodit, v čem spočívá zpochybňování nelidských zločinů samotným policejním orgánem, nikoli však vlastní důvod trestního stíhání mé osoby a mých kolegů.
Z předchozích ocitovaných pasáží lze nanejvýš vydedukovat, že tím, že jsem ve svých komentářích sám poukázal na některé, v českých učebnicích dějepisu zamlčované důsledky Versailleského diktátu, o kterých Hitler v projevech obsáhle mluvil, či jsem se detailněji rozepsal o poměrech panujících v polském státě mezi světovými válkami, jsem se měl nepřímo dopustit schvalování nebo bagatelizování „zločinů proti lidskosti“.
Zcela zásadní roli bude mít v tomto smyslu důkladný odborný rozbor toho, do jaké míry mají pasáže zveřejněných Hitlerových projevů vůbec vztah ke genocidiu (v tomto případě pouze židovského etnika, o kterém se v projevech hovoří) a zda je vůbec přípustné, aby v rámci trestního stíhání bylo vůbec možné argumenovat tím, že mé úvodníky k projevům obsahují „narážky, odpovídající přesně intencím nacionálněsocialistické ideologie“ - které navíc nemají žádnou vztažnost ke genocidiu židovského národa - a tím jsem se měl zřejmě dopustit ospravedlňování, když už ne samotného genocidia, tak zřejmě „jiných zločinů nacistů“, vycházeje ze znění § 405 Trestního zákoníku o Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia:
„Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“
Nejsem právním znalcem, ale z tohoto textu explicitně vyplývá navíc tato skutečnost:
Předmětem vystaveným případnému zpochybňování, schvalování a ospravedlňování je buďto a) „nacistické, komunistické nebo jiné“ genocidium anebo b) „jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti“.
Tedy: veřejně schvalovat, zpochybňovat a ospravedlňovat jiné než „nacistické a komunistické“ zločiny proti lidskosti LZE (?). Veřejně schvalovat vraždění německých civilistů a pogromy, konané proti nim v Polsku - z toho vyplývajíc - tedy LZE bez obav z trestního stíhání.
Těším se na případné ponaučení!