Lukáš Beer
 |
| Čeští uprchlíci. |
Publicista Jan Kovanic, jehož články vycházejí v internetovém deníku Neviditelný pes, zřejmě úzce spolupracující s polokomunistickým, sugestivním názvem pojmenovaným spolkem "Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí", nyní rozjel svou sérii článků, věnujících se událostem před 75 lety. Tehdy podle Kovanice "zažil náš národ jeden ze svých hvězdných okamžiků", totiž všeobecnou mobilizaci. Hned v prvním úvodním odstavci své "ódy" však autor prokazatelně lže (a svědčí to o kvalitě jím používaných pramenů). Píše totiž:
"Po dlouhých měsících henleinovských provokací i ozbrojených útoků, po Hitlerově dlouhodobém úsilí uvést ve skutek svůj plán, který představil už v roce 1932 v Mnichově (,Češi musí opustit střední Evropu´), vyhlásila vláda republiky Československé 23. září 1938 za den vstupu státu Československého do branné pohotovosti."
Skutečností ovšem je, že Kovanicem použitý zkrácený výrok nepochází z Hitlerových úst, ale je výplodem fantazie Hermanna Rauschninga, který emigroval z nacionálněsocialistického Německa a nechal si za války zaplatit židovským novinářem a blízkým přítelem Winstona Churchilla, Imrem Rosenbaumem, nemalý peníz za to, když sepíše sbírku "autentických" citátů, které měl pronést Adolf Hitler v úzkém okruhu svých spolupracovníků nebo dokonce mezi v důvěrných rozhovorech. Rauschning se po válce k podvrhu přiznal a světoví historikové už v polovině 80. let tento podvrh odhalili. (Detailní článek Našeho směru ZDE.)Samozřejmě i dnešní oficiální německá historiografie toto Rauschningovo dílo považuje jednoznačně za nevěrohodné a podvod za prokázaný. Kovanicovi a některým českým publicistům to jakoby stále nedochází a neustále pokračují v šíření svých lží.
Je to docela pochopitelné, neboť mýtus o "vyhánění Čechů ze Sudet" v roce 1938 společně s rozšiřováním mýtu o vyhlazení českého národa či jeho vystěhování na Sibiř, včetně častých dezinterpretací germanizačních plánů českomoravského prostoru, účinně slouží jedinému efektu: ospravedlňování poválečné etnické čistky v Čechách a na Moravě, počítaje v to vraždění a oloupení o majetek.
Jan Kovanic štědře zásobí svými texty militantní Kruh občanů vyhnaných roku 1938 z pohraničí, jehož plzeňská organizace má v úmyslu realizovat vybudování "Památníku vyhnaných". Projektem se zabývá předseda oblastní organizace "Kruhu" Jaroslav Bukovský ve spolupráci se sochařem Břetislavem Holakovským a Josefem Sedlákem. "Realizací tohoto díla by se tak v Plzni vytvořila s Památníkem T. G. Masaryka a Díky Ameriko trojice nejdůležitějších a pietních míst v západočeské metropoli", uvedl k tomu před rokem Josef Sedlák na internetových stránkách "Kruhu".
Náš směr se otázkou údajného vyhánění Čechů se Sudet zabýval v minulosti velmi intenzivně v sérii vlastních článků. "Kruh" ve svých plánech úzce spolupracuje s Českým svazem bojovníků za svobodu a právě ten hodlá příští rok odhalit v Plzni "památník oněm 250.000 Čechů, kteří na podzim roku 1938 utekli do českého vnitrozemí", jak informují Haló noviny.
Významový rozdíl mezi "utíkáním" a "vyháněním" ale získává jiný rozměr, pokud si uvědomíme určité historické pozadí a hlavně skutečnost, kde tito "vyhánění" Češi měli územně své rodinné kořeny před rokem 1918.
K těmto plánům se vyjádřil o předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku (SLÖ) Gerhard Zeihsel. Připomněl, že po založení ČSR a uzavření mírového diktátu ze St. Germain bylo proti své vůli do nového státu včleněno 3,5 miliónů sudetských Němců. Následovalo pak "20 let čechizační politiky, což mělo za následek koncentraci voličstva v Sudetoněmecké straně", která se roku 1935 stala nejsilnější politickou stranou Československa. SdP požadovala autonomii určitých oblastí v rámci ČSR. Zeihsel v tiskové zprávě k utíkání některých Čechů z pohraničí na podzim roku 1938 uvádí: "Žádné vyhnání nebylo – čeští státní úředníci, kteří se v pohraničí usídlili po roce 1918, ztratili své správní úkoly a odstěhovali se zase zpět." Naprostá většina Čechů, českých starousedlíků, v pohraničí nadále zůstala.
To je zásadní fakt, které šovinistické spolky jako "Kruh vyhnaných občanů" a "Bojovníci za svobodu" cíleně zamlčují. Strach z odhalení pravdy měla zřejmě i redakce deníku Haló noviny, která ve svém dnešním článku "Drzé lži jednoho krajanského sdružení" zcela zamlčela tuto závěrečnou pasáž tiskové zprávy Gerharda Zeihsela - věděla totiž proč.