Statuty Norimberských tribunálů proti válečným zločincům definovaly deportaci civilního obyvatelstva jako zločin proti lidskosti. Tyto zločiny jsou nepromlčitelné, jimi vytvořená fakta nesmí být uznávána a pachatelé musí být potrestáni, dokud žijí. Dle názoru mnoha odborníků na mezinárodní právo je také vyhnání sudetských Němců nepromlčitelným mezinárodním zločinem. Bývalý prezident komise OSN pro lidská práva, prof. dr. Felix Ermacora, dospěl k závěru, že v případě vyhnání sudetských Němců byla naplněna skutková podstata genocidy. Další odborníci, jako např. profesoři Dieter Blumenwitz a Alfred de Zayas, se k tomuto ohodnocení připojili. Ermacora k tomu uvádí doslovně: „Vyhnání sudetských Němců z jejich rodné vlasti mezi lety 1945-1947 a jejich vystěhování, určované vnějšími silami po druhé světové válce, odporovalo nejen Atlantické chartě a následně v Chartě Spojených národů předpovídanému právu na sebeurčení, nýbrž: vyhnání Sudetoněmců je genocida a zločin proti lidskosti, jež nelze promlčet.“
Naprosto nezávisle na předchozích závěrech lze s naprostou jistotou konstatovat, že vyhnání sudetských Němců včetně vyvlastnění a vraždění bylo realizování etnické čistky a tzv. „odněmčení“ a že vraždy a násilnosti při vyhánění nesly znaky zločinů páchaných proti lidskosti v době míru. Rozhodující pro vlastnost „genocidy“ není samotné zabíjení či usmrcení určitého procenta skupiny, nýbrž úmysl tuto skupinu, buď úplně nebo zčásti, zlikvidovat. Tento úmysl se přirozeně těžce dokazuje. Ale je historicky podložené, že Edvard Beneš a jeho spolupracovníci na veřejnosti vyzývali k vraždění Němců na základě jejich etnické příslušnosti.
„ …. A přesto potřebujeme, aby v Sudetech teklo hodně krve, a to ze dvou důvodů: a) aby si Němci po celé generace pamatovali, jaké hrozné následky měl jejich hřích, spáchaný na Československu a na Evropě zapříčiněním války. Hrůzy musí být tak veliké, aby strašily sudetské Němce po desítky let, b) aby se opravdu německá minorita zdecimovala co nejvíce.“ (Z memoranda „Náš boj“ podplukovníka Kally, československého vojenského atašé v Londýně, o cílech zápasu československého odboje, 18.ledna 1940)
„Mluvím k vám, přátelé, důrazně, vážně a slavnostně. Konec této války bude u nás psán krví. Bude se u nás bojovat jako všude jinde na evropském kontinentu a bude se vracet Němcům nemilosrdně a mnohonásobně všecko to, co od r. 1938 v našich zemích napáchali. Celý národ bude zapjat v tomto boji, nebude Čechoslováka, který by nepřiložil ruky k dílu, a nebude vlastence, který by nevzal spravedlivé odplaty za prožité utrpení národa.“ (Dr. Edvard Beneš v londýnském rozhlase 27. října 1943)
„Krátce, náš domácí boj a převrat v této válce bude a musí být revolučně a vojensky organizovaný a násilný a bude a musí znamenat u nás velikou lidovou odplatu a pro Němce a fašistické násilníky konec opravdu krvavý a nelítostný.“ (Dr. Edvard Beneš ve Státní radě Československé v Londýně, 3. února 1944)
„Čechové a Češky! Jednota a svornost národních řad jest v této chvíli příkazem nejsvětějším. Podejte si všichni bratrsky ruce a bez rozdílu politické příslušnosti, bez rozdílu stavu a třídy a bez rozdílu náboženského vyznání se semkněte v jednu širokou národní frontu, která by byla schopna urychlit pád německé okupační moci a zrádného háchovského režimu. Naplňte celou zemi duchem ofenzívy, bojové odvahy a vítězného sebevědomí. Dejte vyvřít ze svých srdcí živelné nenávisti vůči německým katanům. Vzpomeňte na všechna hrozná muka během šesti let německé okupace a uvědomte si, že nyní přišla chvíle odplaty za krvavé popravy Heydrichovy, Daluegovy a Frankovy, za smrt popravených a umučených, za utrpení vězněných, za ponížení otročených, za slzy a žal tolika nešťastných rodin našeho národa. Jděte účtovat s Němci za šechna jejich zvěrstva a neznejte slitování s německými vrahy. Zúčtujte nemilosrdně i se zrádci národa a republiky!“ ('Výzva československé vlády k lidu českých zemí', aby přešel k rozhodným bojovým činům za osvobození republiky, 17. dubna 1945, Košice)
„Tak končí svou válku nacism. Až do poslední chvíle hnal německý lid do fanatického boje a tento lid do toho boje šel. To, co se zdá neuvěřitelným a nepochopitelným, se opravdu dělo. Ten německý lid šel do krvavého vraždění jako slepý a hluchý, nevzepřel se, nezamyslil se, nezastavil se; šel a dával se tupě anebo fanaticky zabíjet a zabíjel. Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidským, přestal být lidsky snesitelným a jeví se nám už jen jako jedna jediná lidská nestvůra. Tento národ musí stihnout za to všechno veliký a přísný trest. (...) Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat.“ (Dr. Edvard Beneš v zasedací síni radnice v Brně, 12. května 1945)
„Nyní se dáme hned do práce. A budeme dělat pořádek mezi námi, zejména také i zde v městě Brně s Němci a všemi ostatními. Můj program je – já to netajím -, že otázku německou musíme v republice vylikvidovat. V této práci budeme potřebovat všech sil všech vás.“ (Dr. Edvard Beneš z balkonu radnice v Brně, 12. května 1945)
„Bude třeba nově formovat politické strany a zredukovati jejich počet proti době předválečné, nově vytvářet poměr Čechů a Slováků a vylikvidovat zejména nekompromisně Němce v zemích českých a Maďary na Slovensku, jak se jen likvidace ta dá v zájmu jednotného národního státu Čechů a Slováků vůbec provést. Heslem naším budiž: Definitivně odgermanizovat naši vlast, kulturně, hospodářsky, politicky.“ (Dr. Edvard Beneš na Staroměstském náměstí v Praze, 16. května 1945)
Schvaluje Zeman genocidu resp. zločiny proti lidskosti či nikoli?
Dne 21. ledna 2002 zveřejnil rakouský týdeník Profil rozhovor s tehdejším českým předsedou vlády Milošem Zemanem. Nynější český státní prezident tehdy v tomto interview doslovně prohlásil: „A protože jsem nejvíce provokujícím politikem Evropy, rád bych řekl ještě něco: Rakousko nebylo první obětí Hitlerova Německa, nýbrž jeho prvním spojencem. Kromě toho nesmíme zapomenout na to, že sudetští Němci byli pátou kolonou Hitlera, sloužící ke zničení Československa jako jediného ostrova demokracie ve střední Evropě. Můžeme nyní opravdu požadovat usmíření pro zrádce?“
Jinými slovy – celou jednu etnickou resp. národnostní skupinu označil za „zrádce republiky“. Redaktor Profilu, Otmar Lahodynsky, mu na to tehdy odvětil: „To je nyní závažné přiřknutí kolektivní viny. Po druhé světové válce bylo v Československu zavražděno a pronásledováno mnoho nevinných sudetských Němců, kteří neměli s nacistickým Německem společného nic nebo pouze málo. Došlo k mnoha zvěrstvům páchaným českými občany na sudetských Němcích.“ Zeman: „Ano, to je pravda. Byl jsem také prvním českým politikem, který tyto zločiny odsoudil. Ale nezapomeňte, že tito sudetští Němci byli před vpádem Hitlera československými státními občany. Podle českého práva spáchali mnozí z nich vlastizradu, zločin, který byl podle tehdejšího práva trestán smrtí. A to i v době míru. Pokud tedy byli vyhnáni nebo transferováni, bylo to stále mírnější než trest smrti.“
Předchozími slovy Miloš Zeman zjevně „sudetské Němce“ kolektivně označil za pachatele vlastizrady, kteří si „podle českého práva“ zasloužili trest smrti. Jejich vyhnání označil za „mírnější trest“, čímž jinými slovy naznačil, že dle „českého práva“ by bylo na místě je kolektivně odsoudit všechny k trestu smrti. Tohoto trestu byli sudetští Němci tedy velkoryse ušetřeni, a tudíž o správnosti a oprávněnosti vyhnání (či „transferování“) nemůže být dle Zemanova soudu pochyb. Tím ale zároveň ospravedlnil či bagatelizoval poválečné usmrcení a vraždění sudetských Němců.
K tomu možná jen malá zajímavost na okraj: Publikace Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí z roku 2006 sice jmenovitě neuvádí počet obětí české národnosti během 2. světové války, ale z předloženého materiálu lze postupným odečítáním a oddělováním dospět k závěru, že počet českých obětí nemohl překročit číslo 36.500 lidí. Naproti tomu české výzkumy obětí „odsunu Němců“ vycházejí z počtu nejméně 15.000-16.000 sudetských Němců (vyjma sebevražd). Jinými slovy z toho plyne: vezmeme-li v potaz české zdroje, uvádějící co nejnižší možný počet sudetoněmeckých obětí, tak se tento počet řádově rovná počtu českých obětí v době Protektorátu. Ve skutečnosti je ovšem nanejvýš pravděpodobné, že sudetoněmecké oběti dokonce počet českých obětí z Protektorátu několikanásobně převyšovaly. (Blížší konkrétní údaje k tomu obsahuje tento článek.)
Zeman svá cynická tvrzení opakoval letos 22. dubna při příležitosti své návštěvy ve Vídni, kde poskytl rozhovor tiskové agentuře APA, jsem nikdy genocidium neschvaloval a nebagatelizoval. Na otázku, zda ještě zastává stejný názor jako před deseti lety, že totiž poválečné vyhnání sudetských Němců (logicky se vším všudy, co k němu náleželo – vyvlastnění majetku, násilí a vraždy) je stále méně přísný trest než zasloužený trest smrti, odpověděl Zeman letos na jaře: „Samozřejmě. Pokud byl někdo občanem země a kolaboroval se zemí, která zemi okupovala, pak je vyhnání mírnější než například trest smrti.“
„Lajkni si Zemana“
Náš směr nabízí na svém účtě na Facebooku k „olajkování“ portrét Miloše Zemana s výrokem, který komprimovanou formou výpovědně a významově odpovídá jeho výrokům z let 2002 a 2013. Jak známo, mnoho lidí tyto Zemanovy výroky veřejně i na internetu schvaluje. Redakce však nabádá k obezřetnosti, neboť olajkování tohoto obrázku Miloše Zemana na Facebooku by se mohlo stát předmětem trestního stíhání z důvodu podezření ze spáchání přečinu „popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia“ dle paragrafu. 405 Trestního zákoníku. Připomeňme jen, že prezident České republiky v tomto směru podléhá ochraně stanovené v ústavě ČR.