Tuto koalici volič vyhnal. A v této souvislosti se vnucuje otázka ohledně chování vyhnanců ve volbách. Vycházeje z toho, že to vyšlo tak těsně, bychom přeci mohli na základě velkého počtu voličů s vyhnaneckým pozadím (pozn. překladatele: narážka na pojem „člověka s migračním pozadím“, který se v německy hovořících zemích politicky korektně používá pro označení cizinců žijících v zemi) toto téma vložit do příčinných souvislostí s výsledkem voleb.
Ano, Unie pořádně přibrala. Obzvláště CSU přispěla výsledkem 49 procent jenom v Bavorsku 7,4 procenty k celospolkovému výsledku Unie. K tomu drobně přispěli i vyhnanci. Ale nedalo by se bývalo z této skupiny voličů získat ještě více?
Výsledek Franze Panyho, spolkového předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení, při volbách do Zemského sněmu v Bavorsku, které byly uspořádány týden před volbami do Spolkového sněmu, by měl přinejmenším nabádat ka zamyšlení. Pany vybojoval jako kandidát CSU se svými 1661 hlasy druhý nejhorší výsledek ve volebním kraji Horní Bavorsko. To je na jedné straně škoda, protože při vší kritice se tolik opovržení zdá být přehnané, na druhou stranu ale musí nabádat k zamyšlení, pokud mobilizační síla vyhnaneckého funkcionáře takto chábne.
Pro to nejsou žádná jednoduchá vysvětlení, a už vůbec ne empiricky doložeitelná, nýbrž pouze domněnky, o kterých by se ale mělo diskutovat. Musí se také brát v potaz, že vyhnanecká politika možná představuje nějaký pro volby rozhodující motiv pro stále méně občanů - dokonce i pro vyhnance popř. jejich rodinné příslušníky. Ale zřejme bude hrát roli i skutečnost, že značná část vyhnanců není spokojená, jak politika celkově zachází s jejich otázkou. Ať už se CSU v tomto ohledu odlišuje od ostatních politických stran, tak i ona se v minulých letech vzdala pozic, které se ještě za Edmunda Stoibera zdály být nezvratné. A tady odešlo určitě i mnoho vyhnanců. Ale právě že ne všichni. A tento - právě v Horním Bavorsku obzvlášť virulentní - vnitřní konflikt se vymstil i Panymu.
Nejvíce bloumat musí ovšem FDP: Tato strana s Guido Westerwellem ve vedení ministerstva zahraničí přišla z hlediska vyhnanecké politiky s určitou nestoudností. Se zdůvodněním, že by to vyvolalo rozvíření diplomatických vod, bylo vyhnancům, kteří v Česku nechtěli vybojovat nic jiného než svou rehabilitaci, odepřena diplomatická podpora. Tato do nebes volajícín provokace představuje pouze úpadek zahraniční politiky, která pohrdavě jedná se sudetskými Němci a ostatními skupinami vyhnanců.
Bohužel neexistují žádné analýzy proudění voličských hlasů, které by zprostředkovávaly chování vyhnanců ve volbách. Ale pokud si uvědomíme, že černo-žluté (CSU/CDU-FDP - pozn. překladatele) koalici na konci chybělo pouze 90.000 hlasů z 62 miliónů oprávněných voličů, tak by se nad tím postižené politické strany měly zamyslet.
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 3. října 2013.