Už jenom udávaný počet takto postižených osob je přehnaný. Renomovaní čeští historikové hovoří ve spisu „Rozumět dějinám“, který byl vydán v roce 2002 pro české ministerstvo kultury (strana 111) o 160.000 až 170.000 českých obevatelích, kteří měli být donuceni k útěku z okupovaných oblastí, nebo byli přímo vyhnáni.
Předseda plzeňské organizace Českého svazu bojovníků za svobodu, Jaroslav Bukovský ještě přitlačil na pilu tvrzením, že prý nejen hrozila fyzická likvidace, nýbrž že k tomu i došlo. A historik Oldřich Tůma doplňuje, že utíkali nejen Češi, ale také i Židé a němečtí antifašisté. Co ovšem zamlčuje je, že německým antifašistům, kteří se dostali do vnitrozemí, nebylo prodlužováno krátkodobé povolení k pobytu, že byly celé vagóny s německými antifašisty nadirigovány zpět do obsazeného území a tito byli vydáni svým protivníkům. A už vůbec nebylo zmíněno, že dokonce i Češi, kteří utíkali, byli posíláni zpět, protože se udržovala naděje, že na území „páté zóny“ dopadne plebiscit ve prospěch Čechů.
Proti zřízení českého památníku protestoval předseda SLÖ Gerhard Zeihsel 24. září, což na české straně vyvolalo ostré reakce. („LN“ z 25. 9.: Češi odešli sami, tvrdí sudetoněmecký spolek.)
Památník je zamýšlen jakoé tři metry vysoký obelisk, rozdělený do tří kvádrů z pískovce. Za tímto účelem uvolnil plzeňský kraj jeden milión korun. Jak ujišťuje krajský hejtman Milan Chovanec, nic na tom protesty SLÖ nezmění. Citát: „Jejich názor mě vůbec nezajímá.“
Nás zase nezajímají výroky bodrých bojovníků za svobodu, jejichž cílem je uchovávání nenávisti především vůči sudetským Němcům. Dokud tento hnisavý vřed nevyschne, nic se v oboustranných vztazích nezlepší, navzdory oficiálním ujišťováním, že oboustranné vztahy jsou lepší než kdy jindy. (-wyk-)
Tento komentář byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 7. listopadu 2013.