Franz Choholatý Gröger
Prostorově je to území mezi východní německou hranicí a linií nejzazšího postupu wehrmachtu na území Sovětského svazu. Jde o území, kde po roce 1918 vznikl na odtržených územích tři říší - Německého císařství, rakousko-uherského císařství a ruského carství - polský stát. Na území rozpadlého ruského carství pak tři baltské státy. Dále toto území tvoří Běloruská SSR, Ukrajinská SSR a západní část Ruské SFSR. To jsou ony zkrvavené země – bloodlands. Území, kde se odehrála největší demografická a humanitní katastrofa, jakou kdy člověk ve svých dějinách způsobil. Necelá dvě desetiletí stačila, aby zde zásluhou politiky Stalina a Hitlera zahynulo čtrnáct milionů lidí. Oblast tvoří dnes západní okraj Ruské federace počínaje Sakt-Petěrbugem, většinu Polska (mimo území přiřknuté Polsku v roce 1945), baltské státy, Bělorusko a Ukrajina.
Časová osa je daná rokem 1933, tedy nástupem Hitlera a končí rokem 1953, Stalinovou smrtí. Při zpracovávání tématu se autor soustředí na dvě otázky. Kdo zabil koho? Kolik bylo mrtvých a jak byli zabiti? Jde mu o evidenci a o ozřejmění faktů. Stranou nechává všechny možné politologické a historické analýzy národního socialismu a komunismu. Jedinou vadou jeho práce je, že nechává stranou všechno, co se stalo mezi říjnem 1917 a rokem 1933. Mimo jeho zájem je tak patnácti let bolševismu, který nebyl o nic méně krvavý, a stranou jsou také osobnosti Lenina a Trockého, kteří krvavý obraz bolševismu iniciovali. Soustředil se tak na dvacet let vlády Stalina a dvanáct let nacionálního socialismu. Odpovědnost za vše tím přenechává na Hitlerovi a Stalinovi. Vyhýbá se častému užívání slov komunismus a nacionální socialismus a nesnaží se o analýzu nacionálního socialismu a sovětského komunismu.. Nejde mu o reflexi obou totalitních režimů. Jde mu především o to zobrazit, co se událo na území krvavých zemí v dané časové ose. Nebere v úvahu válečné ztráty čtyř milionů německých a deseti milionů sovětských vojáků. Středem jeho zájmu jsou jen nevinní - civilisté, ženy, muži a děti - kteří byli zavražděni.
Knihu, mimo úvod Hitler a Stalin a závěr Lidskost tvoří těchto jedenáct kapitol sledující časovou osu a osu územních změn – Sovětské hladomory, Třídní teror, Národnostní teror, Evropa Molotova a Ribbentropa, Ekonomika a apokalypsy, Konečné řešení, Holokaust a odveta, Nacistické továrny na smrt, Odpor a spalování, Etnické čistky, Stalinský antisemitismus. Součásti knihy je také 37 stran bibliografie a 40 stran poznámek.
V knize se střídají konkrétní svědectví, která velmi výrazně oživují nezáživné statické rešerše. Bez těchto svědectví by mnozí nevěřili v knize uvedeným číslům. Bez těchto nezáživných čísel by si však nikdo nedovedl představit rozsah toho, co tato svědectví uvádějí. Čísla v knize uvedená blíží se těm, která uvádějí dosavadní nejspolehlivější historické práce. Snyder se povětšinou rozhoduje pro nižší čísla. I tak počet mrtvých dosáhl na krvavých územích čtrnáct milionů. Dochází k závěru, že Hitler i Stalin vycházejí stejně, každý sedm milionů.
Rytmus masového vraždění u obou není stejný. Stalin vraždil nepřetržitě po celou dobu své moci, jednou s velkým zrychlením a intenzitou , jindy nastolil čas uvolnění. Hitler prvních šest let své vlády zahubil poměrně málo lidí, jeho teror začal 1. zářím 1939 vpádem do Polska a trval do posledních okamžiku jeho života.
V časové ose vraždění Snyder začíná lednem 1932, kdy byla podepsána polsko-sovětská smlouva a Stalin získal větší manévrovací prostor v západním pohraničí, protože se nemusel obávat reálné hrozby z Polska. Poláci přistoupili na status quo a ukrajinští rolníci byli vydání Stalinovi na milost a nemilost. Začal holodomor, neboli Stalinem naplánovaný hladomor na Ukrajině, který zanechal v letech 1932-1934 čtyři miliony mrtvých. Stopy byly zahlazeny, takže toto údobí nevstoupilo do povědomí ukrajinského, ruského a vůbec ne do povědomí evropského. Po něm nastoupil teror let 1934-1939, který můžeme rozdělit na období vlád Lidových front v Evropě (červen 1934 - srpen 1939) při kterém bylo zastřeleno na tři čtvrtě milionů sovětských občanů a ještě větší počet byl deportován do Gulagu; období čistek v armádě, ve straně a NKVD, které byly předehrou k Velkému teroru let 1937-1938, jenž připravil o život 681.692 lidí z třídního a národnostního důvodu. Při plnění rozkazu 00447 popravili do konce roku 1938 příslušníci NKVD podle dostupných údajů 386.798 sovětských občanů. Obludnosti dosáhla metoda kvót, každá oblast musela zajistit určité procento „nepřátel lidu“, kdy polovinu čekala poprava, druhá byla deportována. V letech 1937-1938 již nastoupil nacionálně socialistický teror, avšak nedosáhl takových rozměrů, bylo popraveno 267 osob oproti 378.326 osobám popravených v SSSR v operaci proti kulakům. Koncem roku 1938 dřelo v sovětských koncentračních táborech na milion sovětských občanů a v německých koncentračních táborech bylo kolem 20.000 německých občanů.
Dnem 1. 9. 1939 a 17. 9. 1939 začala nová etapa v dějinách krvavých zemí. Hitler a Stalin si vybrali Poláky za oběti prvních masových poprav podle národnostního klíče. V letech 1939 -1941 bylo deportováno a vražděno po tisících etnicky odlišné obyvatelstvo, Poláci, Bělorusové, Baltové, Němci. Patří sem také 21.892 zastřelených polských zajatců NKVD. Po červnu 1941 k nim přibyli zajatci ze sovětské armády. Z pěti milionů, které zajal wehrmacht, zahynuly tři miliony okamžitě v zajetí. Bylo osvobozeno dva miliony přeživších zajatců, ty Stalin okamžitě deportoval do táborů, avšak o tomto vraždění už se nemluvilo.
Následuje holocaust. Tento je ze všech hromadně vražedných akcí nejlépe zdokumentován a nadále se nejlépe udržuje v paměti. Dle Snydera Hitler začal s vyhlazováním dost pozdě. To až tehdy, když pochopil, že jeho plány na Blitzkrieg v Rusku vzaly za své. Původně měl v úmyslu nechat pomřít hlady třicet milionů Židů a Nežidů z okupované zóny dle Hladového plánu ze zimy 1941/1942 a konečné řešení realizovat po vítězství nad Stalinem.. Když však nemohl tento „vyhladovující plán“ realizovat, bylo navrženo náhradní řešení: šoa. Pět a půl milionu obětí. Tímto obdobím se Snyder zabývá ve třech kapitolách Holocaust a odveta, Nacistické továrny na smrt, Odpor a spalování.
Po té nastává období msty a národnostních čistek. Bývalé mnohonárodnostní Polsko se začalo budovat na národním principu, rozjelo se vyhánění Němců a Rudá armáda při vstupu na německé území se řídila slovy Ilji Erenburga „Od nynějška, už chápeme, že Němci nejsou lidé“ a násilí rudoarmějců vůči německým ženám nebylo něčím mimořádným. Rusové odvlekli do SSSR asi 520.000 Němců a 287.000 občanů východoevropských zemí a 40.000 Poláků, které pokládali za hrozbu pro prosovětskou vládu v Polsku. V letech 1943-1947 zahynulo při postupu Rudé armády, v rámci deportaci nejméně 700.000 Němců, 150.000 Poláků, 250.000 Ukrajinců. Do konce války zemřelo 600.000 německých zajatců nebo nuceně nasazených, 185.000 německých občanů v sovětském otroctví, 30.000 Němců v polských táborech a 363.000 německých zajatců v sovětských táborech. Ze SSSR bylo odsunuto 1,517.983 etnických Poláků, z Polska do SSSR asi 483.099 Ukrajinců . Z Litvy, Lotyšska, Estonska bylo deportováno do asijské části SSSR na 200.000 obyvatel. V letech 1951 – 1953 zasáhla SSSR a státy sovětského bloku vlna antisemitismu.
Tato kniha nás nemůže nechat lhostejnými. Neboť každá z milionů obětí je vždy skutečný jeden nevinný ukrajinský rolník, nevinná malá židovská dívka či židovský chlapec, nevinná německá žena již bylo od prsu odtržené dítě a ona byla znásilněná a ubitá, nevinný dělník, ale také nevinný komunista sebraný v rámci plnění Stalinovy kvóty. Každý žil svým jedinečným životem, který končil smrtí hladem, zastřelením, ubitím, udušením na šibenici. Nemělo by se zapomínat. Zapomínání je sice přirozené, zapomněním zakryjeme všechno. Všichni se snažili, aby zakryli své zločiny, mnohá místa vražd byla zahalená přísně střeženým tajemstvím a stopy byly zahlazeny. Nacisté a komunisté se snažili přimět své obyvatelstvo k účasti na těchto zločinech. Musíme vynakládat velké úsilí, abychom si znovu vše v paměti zpřítomnili, co se stalo a proč se to stalo. Avšak je zapotřebí mít dostatek morálního síly k tomu, abychom byli schopni dokázat přinést svědectví ve smyslu obžaloby. Židé si vzali za své poslání zvěstovat vše o šoa, my bohužel raději volíme formu zapomínáni. Je to jednodušší, nemusíme si tak připomínat své mlčení v době, kdy se to dělo.
Pardubice, 6.12.2013
Franz Chocholatý Gröger
O své práci hovoří Timothy Snyder: rozhovor s Klausem Wiegrepem Aparát efektivního zabíjení ZDE
Timothy Snyder, Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Nakladatelství Paseka Praha-Litomyšl a Prostor Praha 2013.
Z anglického originálu přeložila Petruška Šustrová. Datum vydání: 23.9.2013 Formát: 170 x 240 Počet stran: 496 , 36 map Vazba: brožovaná ISBN 978-80-7432-254-9 PASEKA ISBN 978-80-7260-280-3.