Lukáš Beer
 |
| Koláž: Náš směr. Foto: Dezidor, Petr Šmerkl / Wiki- media |
Ovšem zatímco tito politikové vytýkají ministryni Válkové překrucování dějin, lžou sami jeden vedle druhého – včetně ministra zahraničí (!) – ohledně udávaných počtů lidských obětí, které si vyžádalo období let 1939-1945. Pravděpodobně nikdo z nich neví (či nechce vědět), že za 1. světové války přišlo o život v uniformách rakousko-uherské armády o život mnohonásobně více Čechů než příslušníků českého národa v období Protektorátu. Ve svých reakcích tito politikové sice hovoří o Protektorátu, ale operují s počty obětí, vztahujícími se na území celého předmnichovského Československa (nikoliv Protektorátu, tj. Čech a Moravy). A co je nejzajímavější: mají na jazyku slovo „statisíce“, když hovoří o obětech mezi Čechy, ale naproti tomu mluví nápadně často jen o „tisících“, když jde o pronásledování Židů. Přitom je tomu právě naopak: tři čtvrtiny všech obětí na životech Československa (tedy včetně Slovenska a Podkarpatské Rusi) připadají podle průzkumů českých historiků právě na občany židovského původu. Čeští historikové to samozřejmě vědí, ale nikterak to nepřipomínají. České válečné odbojáře by to bolelo.
Státní historikové také dodnes zatajují, že mezi Čechy panoval nejen soucit s deportovanými Židy, jak se často zdůrazňuje, ale že mnozí z nich schvalovali protižidovská opatření jajo jediný pozitivní efekt, který jim německá okupace přinesla – dokládají to hlášení pražského Sicherheitsdienstu o náladách českého obyvatelstva. Když už bylo nejpozději od jara 1943 jasné, že Německo válku prohraje, obával se nejeden Čech návratu Židů do země po válce, protože měl strach z jejich msty. Že vám to čeští historici ještě neřekli? Divné, že? Přitom není problém si příslušné údaje dohledat v archivech.
Čeští historici se ale panicky obávají vyjít před svým národem konečně s pravdou ven a vyčíslit (nežidovské a necikánské) české oběti. Proč? Je to jednoduché: všem politikům, nyní tak podrážděně poučujících ministryni Válkovou a ujišťujících se nad správností „odsunu“, by – čtenář odpustí ten výraz – rázem spadla huba...
Zatajování pravdy (o kterou čtenáře na konci tohoto článku neošidíme) umožňuje, aby tito politikové mohli vesele do světa vytrubovat své lži, a nikdo se nad tím nepozastavuje:
Jan Zahradil (ODS, europoslanec): „To je neuvěřitelný výrok, který uráží odbojáře, bojovníky proti fašismu i všech tři sta tisíc obětí nacistického teroru.“
Lež: V Protektorátu se nenapočítalo „300.000“ obětí, nýbrž 122.000, z toho asi 73.000 Židů (hlásících se k němectví a češství či židovství apod.) a 6000 Cikánů.
Lubomír Zaorálek (ČSSD, ministr zahraničí): „Protektorát byl strašným ponížením a ohrožením národní a státní existence. Představuje zhruba 360 tisíc mrtvých.“
Lež: Toto číslo se nevztahuje na Protektorát, ale na celou předmnichovskou ČSR. Z toho jen asi 75 % Židů.
Redakce Parlamentních listů: „ Někteří politici si myslí, že je to na rezignaci, neboť takto urazila a pošpinila památku statisíců Čechů zavražděných Němci a obětí holocaustu a že tím relativizovala zločiny nacismu.“
Lež: Autor oddělil české oběti od „obětí holocaustu“. Tím spíš je jeho tvrzení lží. Počet českých obětí se pohybuje ve skutečnosti mezi 14.000-36.000, vrchní hranici s určitostí nepřesahuje.
Jaroslav Doubrava (senátor): „Bylo by pro ní asi dobré, kdyby se aspoň trochu seznámila s dějinami. Paní Válková asi patří k těm, před kterými varoval prezident Beneš. Jestli ty statisíce mrtvých znamenají, že se v protektorátu ´zas tolik nedělo´, pak by mě zajímalo, v jakém dresu toto tvrdí.“
Lež: Žádné statisíce mrtvých v Protektorátu nebyly. V Protektorátu je vyčísleno 122.000 obětí (hlavně Židů, z toho necelých 30 % Čechů, dále Cikánů aj.)
Vladimír Dryml (senátor): „Jediné řešení je okamžité odvolání takové ministryně. Vědomě urazila více než tři sta tisíc obětí a všechny bojovníku proti nacismu.“
Lež: V Protektorátu se nenapočítalo „300.000“ obětí, nýbrž 122.000, z toho asi 73.000 Židů (hlásících se k němectví a češství či židovství apod.) a 6000 Cikánů.
Jana Černochová (ODS, poslankyně): „ Její slova jsou hloupá a měla by okamžitě podat demisi. Osudy generálů Eliáše, Luži, biskupa Gorazda, rodiny Čapků, tisíce vyvražděných židovských rodin. Stovky tisíc umučených a zavražděných pro normálně uvažujícího člověka nejsou bezvýznamnou epizodou!“
Lež: Žádné statisíce mrtvých v Protektorátu nebyly. V Protektorátu je vyčísleno 122.000 obětí (hlavně Židů, z toho necelých 30 % Čechů, dále Cikánů aj.) Navíc její výrok budí dojem, že židovských obětí bylo méně než „umučených a zavražděných Čechů“.
Michal Hašek (ČSSD, poslanec): „Nevěřím, že by ministryně spravedlnosti ČR opravdu bagatelizovala válečné útrapy našich lidí v letech nacistické okupace, statisíce popravených, umučených či vězněných žen, mužů i dětí.“
Lež: Žádné statisíce mrtvých v Protektorátu nebyly. V Protektorátu je vyčísleno 122.000 obětí (hlavně Židů, z toho kolem 30 % Čechů, dále Cikánů aj.)
A tohle jsou fakta – údaje českých historiků, pomocí nichž se dají odhadnout počty obětí české národnosti:
Před osmi roky vyšla publikace Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí (Martin Hořák, Tomáš Jelínek, v nakl. Galén, Praha 2006), která má sloužit jako studijní materiál pro učitele dějepisu. Autorům se konečně podařilo poodkrýt některá zajímavá fakta. Ti odhadují počet obětí „nacistické perzekuce“ na území Čech a Moravy celkem na 122.000 (vyjma oběti spojeneckých bombardování a bojovníků v cizineckých armádách). Z toho podle nich činil počet rasově pronásledovaných Židů (vyjma bojovníky popravené za politickou činnost apod.) kolem 73.000, dále se pak uvádí počet 6.000 Cikánů. I přes možné duplicity a nepřesnosti nám tedy prozatím zbývá počet blíže nespecifikovaných 43.000 lidí, kde pomalu můžeme rozeznávat ryze české oběti.
V celkovém čísle obětí jsou však zahrnuti dále i Poláci a Češi z Těšínska (dohromady asi 2.000 lidí) a oběti mezi "antifašisty z pohraničí" (národnost tedy i německá?). Velmi diskutabilní je také zahrnutý počet 8.000 padlých z „květnového povstání“ (lze je skutečně zahrnout mezi oběti „nacistické perzekuce“?) a hlavně také počet 3.461 českých obětí, zahynuvších během totálního nasazení (zde se oběti spojeneckých náletů počítají, ale jsou zde započítány i pracovní úrazy apod.). Dostáváme se tedy k výsledku, že skutečný počet ryze českých obětí by neměl přesahovat počet 40.000 lidí, přičemž jsou v něm zahrnuty i oběti spojeneckých náletů z řad nuceně nasazených mimo Čechy a Moravu a „květnoví padlí“ (pokud tedy odečteme tuto spornou skupinu asi 11.500 lidí, dospějeme ještě k nižšímu číslu.)