V Domě setkání ve Vídni-Mariahilfu si dne 8. března připomínalo Sudetoněmecké krajanské sdružení památku 54 civilistů – mužů, žen a dětí – , kteří byli 4. března 1919 v Československu postříleni českými milicemi, protože poklidně demonstrovali za to, aby německy osídlená území zůstala při Rakousku. Spolkový prezident Heinz Fischer se při této příležitosti obrátil s pozdravnými slovy na sudetské Němce. Zde doslovné znění (podrobnou obrazovou reportáž o březnovém vzpomínání přineseme v příštím vydání):
Vážený pane spolkový předsedo, dámy a pánové ze Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku!
V tomto roce jste si zvolili za téma moto: „Svět se hroutí – První světová válka.“
Tím se také dotýkáte vzpomínek na tragické události po První světové válce – v konkrétním případě vzpomínek na 4. březen 1919 v tehdejším Československu, kdy bylo zastřeleno 54 sudetoněmeckých krajanů a stovky z nich byly zraněny. Pokojným způsobem demonstrovali za setrvání své vlasti při Rakousku.
Byla to krajně obtížná doba po konci První světové války a zhroucení starého politického řádu. Vaši předkové zažili nejen hrůzy světové války mezi roky 1914 a 1918. Byli také zataženi do trpkých poporodních bolestí této doby, které mají účinnost až dodnes.
Dovolte mi, abych v rámci Vašeho vzpomínání ještě krátce pohlédl zpět na První světovou válku, která v tomto roce stojí v centru zájmu četných vzpomínkových akcí na půdě Rakouska i za jeho hranicemi. Stále to ještě vyvolává záchvěvy, když vzpomínáme na události před sto lety.
Vzpomínku na tuto dobu považuji za důležitou, a to nejen z historických důvodů. Vzpomínání především zbystřuje povědomí o dějinách u mladých lidí. Ale také to upevňuje náš postoj ke dnešní, mírové, srůstávající se Evropě.
Evropský sjednocovací proces je mírovým procesem. Musí být také chápán a uspořádán vycházeje z bolestných zkušeností dvou ničivých světových válek. Smíření a nový začátek, mír a svoboda, demokracie a právní státnost jsou dnes výdobytky a závazky, které přesahují národy.
Zároveň to znamená úkol pro nás všechny, pro každého jednotlivého občana, každou občanku!
Integrační proces v Evropě není ještě uzavřen. Je potřeba v něm pokračovat a přitom důvěřovat kvalitě vzájemného chápání, solidarity a pokojného řešení konfliktů.
Jednu věc bych v této souvislosti chtěl obzvlášť zdůraznit. To, co se nám dnes v Evropě daří v duchu míru a usmíření, toho společného a v duchu orientování se do budoucnosti, bude mít pro nadcházející generace vzorový účinek a další pozitivní efekty.
V tomto smyslu přeji Sudetoněmeckému krajanskému sdružení v Rakousku vše nejlepší do budoucna a srdečně jej zdravím!
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 13. března 2014.
