 |
| Od roku 2007 je Julius Meinl V. středem zájmu ra- kouských médií. Probíhal s ním nekonečný soudní proces ohledně finančních aktivit jeho firmy. Meinl, jehož rodinná sága začíná v Čechách, byl před něko- lika týdny zvolen za prezidenta Euroasijského Svě- tového židovského kongresu. |
Z Česka odešla v posledním desetiletí již řada jiných maloobchodních řetězců, mezi prvními byl v roce 2005, po 11 letech svého působení, taktéž rakouský Julius Meinl. Tato značka má k Čechám a Moravě z několika důvodů určité historické vazby. I o ní před několika měsíci česká média přinesla zprávu: Meinl se vrátil do Prahy s nabídkou potravin. Jedná se ale o úplně jiný koncept než ten předchozí. Firma v hlavním městě Česka otevřela pouze jednu „lahůdkářskou prodejnu“, která nabízí luxusní potraviny pro gurmány. Jde tedy o úplně jiný model prodejen, se kterým se firma Julius Meinl rozloučila v roce 2005, kdy prodala svých téměř šedesát supermarketů konkurečnímu Aholdu a dalších třicet rozprodala jiným společnostem. A tak valné většině Čechů zůstane značka Julius Meinl v povědomí především díky pregnantnímu logu Meinlova černého mouřenína, které ještě dodnes zdobí nejednu kavárnu v českých a moravských městech.
Na rozdíl od rakouského Sparu, jenž je samozřejmě nadále aktivní ve své domovské zemi a po dlouhá léta je vedle německého koncernu REWE (pod který spadají i prodejny BILLA; původně rakouskou síť supermarketů BILLA prodal Němcům v roce 1996 zakladatel řetězce miliardář Karl Wlaschek) nejsilnějším playerem na trhu, to však Julius Meinl se sítí supermarketů tehdy „zabalil“ v Česku dokonce o něco později než v domovském Rakousku. Zatímco ve Vídni tradiční prodejny Meinl úplně zmizely z ulic, bylo možné v Praze u Meinla ještě nějakou dobu poté nakupovat.
Spolupráce s ukrajinskými Židy
Rakušané dnes jméno Julius Meinl spojují především s osobou nynějšího „vládce“ firmy, která po rozprodání supermarketů v Rakousku nepřestala existovat a vedle gurmánského obchodu v samém centru Vídně, obdobného tomu právě otevřenému v Praze, se v první řadě věnuje finančnímu podnikání.
Julius Meinl V. plnil v uplynulých letech titulky rakouských printmédií kvůli nekonečnému popotahování po soudech. Jeho „Meinl Bank“ (která má od roku 2013 taktéž pobočku v Praze) byla obviněna z finančních transakcí, jež překračovaly hranice rakouského práva. Tím, jak se Julius Meinl V. dostal do povědomí veřejnosti, se stal pro své vzezření automaticky i oblíbeným námětem rakouských kabaretistů, narážejících na jeho účes.
Před několika týdny se objevila pouze v některých rakouských médiích nenápadná zprávička o tom, že podnikatel Julius Meinl V. (54) byl v Jeruzalémě zvolen za nového šéfa regionální organizace Světového židovského kongresu, která se označuje zkratkou EAJC (Euroasijský Světový židovský kongres). Meinl tak vystřídal v pozici svého předchůdce, ukrajinského miliardáře a oligarchu Vadima Shulmana (54). EAJC je jedno z pěti regionálních sdružení zmíněné židovské organizace, operující po celém světě a mající své sídlo v New Yorku. Generální shromáždění EAJC zvolilo židovského Ukrajince Josefa Zisselse za svého předsedu a nově obsadilo i další vedoucí pozice.
Meinlova priorita: „Boj proti antisemitismu“
Meinl ve svém projevu před generálním shromážděním EAJC řekl, že jednou z jeho priorit se stane „boj proti antisemitismu“. Řekl doslova, že mu je přitom jedno, zda se antisemitismus maskuje ve formě kritiky Izraele, či se projevuje jako „islamistický teror“, anebo přichází „přímo z pěstí a holínek neonacistů“. Julius Meinl také řekl, že se musí posílit židovské sebevědomí, které podle něj ztratila především mladá židovská generace. „Děsivou ironií posledních 70 let je“, řekl Meinl, „že být Židem je něčím, co člověk musí zřejmě ukrývat, jako kdybychom my byli ti, kteří by se měli stydět za to, co se stalo.“
Odnož Světového židovského kongresu EAJC byla založena až v roce 2002 z iniciativy židovských organizací v Rusku, na Ukrajině a v Kazachstánu. Jeho prezidentem je nyní tedy Julius Meinl V., který se tím automaticky stává také členem výkonného výboru Světového židovského kongresu.
Pronásleován kvůli svému židovskému původu?
Bankéř Meinl však své židovství „neobjevil“ nikterak náhle – v souvislosti s procesem, který byl proti němu v Rakousku kvůli podezření z hospodářské kriminality veden, tvrdil novinářům ještě před zvolením do funkce prezidenta EAJC, že všechna proti jeho bance směřovaná obvinění mají původ pouze v rakouském antisemitismu. V srpnu 2012 informoval rakouský deník Die Presse, že Julius Meinl V., který je britským státním občanem, zapojil v rámci své obhajoby svého britského právníka a ten vytáhl „antinacistický obušek“ (citát Die Presse) ve formě „ufňukaného dopisu určeného britskému ministerstvu zahraničí“ (taktéž citát z deníku), ve kterém si stíhaný bankéř stěžuje, že jej rakouská justice pronásleduje ve skutečnosti kvůli jeho britské státní příslušnosti a kvůli jeho „židovskému rodinnému původu“. V dopise se žádalo, aby britský ministr zahraničí „zakročil“. List Die Presse na to reagoval slovy: „To je sice téměř vždy efektní, ale dosti primitivní. Už během skandálu s akciemi bankovního institutu Meinl European Land, který tisícům Rakušanů nadělil drsné ztráty majetku a Meinlovi přivodil (prozatím neuzavřená) prošetřování státního zastupitelství kvůli podvodu a zpronevěře, se Meinlův doprovod pokoušel rešeršujícím novinářům tuto argumentaci vnutit. Proto tedy konstatujme: Julius Meinl V. není zdejším státním zastupitelstvím pronásledován kvůli ,svému židovskému rodinnému původu‘, nýbrž proto, že státní zastupitelství nabylo podezření, že díky finančnímu kolotoči okolo realitní společnosti Meinl European Land (MEL), který byl pro rakouské investory velmi ztrátový a pro Meinla velmi ziskový, byli vkladatelé masivně poškozeni.“ MEL využila určitých výhod „daňové oázy“ na ostrově Jersey (laxní informační povinnosti) a určitých organizačních slabin vídeňské burzy šikovně ve svůj prospěch. „Zda to všechno bylo pouze velmi fikané, ale přitom legální, nebo zda přitom byly skutečně překročeny určité hranice, snad brzy vyjasní soud. Skutečnost, že prošetřování trvá už pět let, je skutečně skandální“, psaly noviny.
MEL vyvolala zájem médií už v létě 2007, když vyšlo na povrch, že pomocí příjmů z navýšení kapitálu na jaře stejného roku byly nakoupeny zpět především vlastní cenné papíry, aniž by o tom byli informováni vkladatelé, což je v rozporu s rakouským právem. V dubnu 2009 byl Meinl ve Vídni zadržen policií pro nebezpečí útěku a následující den byla na něj uvalena vazba. Hned potom si Meinl obstaral z Lichtenštějnska 100 miliónů eur a zaplatil v dosavadních rakouských dějinách nejvyšší kauci a následně byl propuštěn.
Julius Meinl není původně „židovská firma“ a pochází z Čech
I čeští pamětníci zajisté potvrdí, že logo prodejny Julius Meinl bylo možno vidět za 2. světové války dokonce i v Protektorátu. Otázka tedy zní: Jak je to s židovským původem současné hlavy firmy?
Před několika lety referoval týdeník Profil o tom, že firma Julius Meinl za nacionálního socialismu profitovala předevšími díky zakázkám od Wehrmachtu. Jak je to vzhledem k původu Juliuse Meinla V. možné?
Julius Meinl V. (občanským jménem Julius Lindbergh Meinl) obchodní řetězec Meinl zdědil po Juliusi Meinlovi IV. Zároveň je od roku 2007 předsedou dozorčí rady „Meinl Bank“.
Julius Meinl I. se narodil před 190 lety (10. dubna 1824) v českých Kraslicích a letos o Vánocích uplyne dokonce rovných 100 let od jeho úmrtí. Vyučil se v obchodě na barvy v Praze, který patřil jeho strýci. Meinl svůj první obchod otevřel roku 1862 ve Vídni a v roce 1891 otevřel první pražírnu kávy. A v roce 1913 už mohl svému synovi (Julius Meinl II.) předat celou síť poboček firmy, která se rozprostírala po celé Evropě.
Julius Meinl II. usiloval o vstup do NSDAP
Julius Meinl II. (narozen 1869) byl přesvědčeným moderním liberálem, který publikoval články směřující proti státním zásahům do hospodářského života a byl také přívržencem monarchie. Když roku 1913 po svém otci převzal podnik, byla firma největším potravinářským koncernem v monarchii. Už za První světové války byla firma Meinl zapojena do zásobování rakousko-uherské armády potravinami a mladý císař Karel dokonce uvažoval, že by Juliuse Meinla II. povolal do kabinetu.
Julius Meinl II. se angažoval i v politice a přes diplomatické kanály se kontaktoval s americkým prezidentem Thomasem W. Wilsonem. Meinlova mise, od které si sliboval dosažení separátního míru a zachování monarchie, však ztroskotala.
Rakousko-Uhersko se sice rozpadlo, ale obchody běžely úspěšně dál. A dokonce lépe, než kdykoliv předtím. Za první rakouské republiky vybudoval Meinl továrnu na margarín, továrnu na likéry, továrnu na konzervy, vyráběl olej, založil spořitelnu a převzal banku a dokonce některé konkurenční obchody. Po roce 1918 měl Meinl svoje pobočky prodejen také v Berlíně, v Praze, Terstu, Budapešti, Varšavě, Katovicích a Zagrebu. V roce 1924 bylo vynalezeno populární firemní logo s černým mouřenínem.
Firma si ve třicátých letech znepřátelila rakouské nacionální socialisty, kteří napadali ředitele firmy Kurta Schechnera, jenž pro ně ztělesňoval typického „obchodního Žida“.
V roce 1939 měl Julius Meinl už 1000 poboček. Po „anšlusu“ Rakouska v březnu 1938 se pestrý společenský život Juliuse Meinla II. (mimochodem vzal si za ženu o čtyřicet let mladší japonskou studentku) poněkud omezil. Jeho jediný syn – Julius Meinl III. (narozen 1903) převzal v roce 1933 operativní obchod a byl přesvědčeným protivníkem nacionálního socialismu. Mel za ženu Židovku a rozhodl se společně s dětmi vystěhovat do Velké Británie (1939). Před odchodem do Anglie však Julius Meinl III. se svou ženou musel zaplatit dvacetiprocentní daň „Reichsfluchtsteuer“ – speciální daň, která byla zavedena už v roce 1931, když ještě nebyl Adolf Hitler ani u moci, jež měla zamezit snadný kapitálový únik ze země. Vztahovala se na hodnotu akcií, spořitelních knížek, nemovitostí, uměleckých předmětů a domácího zařízení. Gestapo zahájilo proti němu i vyšetřování kvůli možnému podvodu s devizami, ale v září 1941 hlásilo Gestapo ústředí NSDAP ve Vídni, že „soudní stíhání momentálně není vyššími místy považováno za žádoucí“.
Otec Julius Meinl II. však v Rakousku zůstal a vedl podnik až do své smrti v květnu 1944.
Firma Meinl byla nacionáními socialisty dokonce podporována – za první republiky byl Meinlovi uložen zákaz zakládat nové pobočky, ale po anšlusu byl tento zákaz zrušen. Z firmy akorát museli odejít správní radové židovského původu. Akciová společnost Meinl v této době arizovala několik firem.
Po vypuknutí války s Polskem byl sortiment firmy Meinl plně zapojen do zásobovacího systému nacionálněsocialistického státu. Mnoho malých obchodníků mělo povinnost odebírat Meinlovo zboží a firma s černým mouřenínem v logu zásobovala i Wehrmacht, v některých zemích existovaly dokonce obchody Julius Meinl, které byly určeny pouze pro příslušníky Brané moci.
V létě 1940 podal Julius Meinl II. žádost o přijetí do NSDAP. Této žádosti však nebylo vyhověno, protože v té době platil zákaz přijímání nových členů do strany a Meinl nemohl prokázat žádnou nacionálněsocialistickou ilegální činnnost před rokem 1938, která by jej přeci jen ke vstupu opravňovala. Tzv. "ilegálové", tj. ti, co pro NSDAP pracovali v Rakousku v podzemí před březnem 1938, tvořili výjimku při přijímání. V následnujících letech však na něj NSDAP příležitostně nechávala vypracovat posudky. V jednom z nich z roku 1943 se říkalo: „Národní soukmenovec Meinl zná jen jedno – obchod, a tomu všechno podřizuje.“ Jeho chování však nebylo jinak hodnoceno negativně.
V roce 1943 se celkový obrat Meinlova koncernu ve srovnání s 30. lety zečtyřnásobil. Ve stejném roce převzal firmu Hans Hiksch, kterého Julius Meinl II. (jeho vlastní syn žil v Londýně) čistě pro tento účel adoptoval. Hiksch byl už dlouho zaměstnancem firmy a jeho šéf napsal do testamentu, že po své smrti bude podnik patřit Fritzu Meinlovi, ale v případě vítězství Spojenců musí podnik patřit vlastnímu synovi Meinlovi III., který žil se svou židovskou manželkou ve Velké Británii.
Julius Meinl II. umírá v květnu 1944 v Dolním Rakousku.
V roce 1947 se Julius Meinl III. vrací z emigrace zpět do Vídně a vyplácí Fritze Meinla, který se poté vzdává všech funkcí. Co se týče zapojení firmy Meinl do arizací za nacionálního socialismu, soudí o tom rakouský historik Peter Melichar toto: „Z dokumentů nacházejících se v Rakouském státním archivu lze obtížně vyvodit, kdo za nacionálního socialismu kontroloval koncern Meinl. Generální konsul Julius Meinl II. každopádně přímo do arizačních jednání nezasahoval, ale to nebylo u firem takovéhoto formátu také obvyklé.“
V roce 1939 odešel se svou rodinou do Londýna i syn Juliuse Meinla III. a jeho židovské manželky, Julius Meinl IV., narozen roku 1930. Ten se do Vídně vrací až ve svých třiadvaceti letech (1953) a postupně se stává prezidentem dozorčí rady Julius Meinl a. s. a viceprezidentem dozorčí rady Meinl Bank a. s.. Není vůbec bez zajímavosti, že se předtím ve Velké Británii stal pilotem u Royal Air Force. Julius Meinl IV. měl v prvním manželství s Marií Gerngrossovou (rodina Gerngrossů je úzce spjata s historií slavného židovského obchodního domu Gerngross, který byl před anšlusem jedním z největších ve Vídni) dvě děti – Jeanette a Juliuse (Meinla V.)
Julius Meinl IV. umírá v roce 2008 a v té době firmu řídí už Julius Meinl V., nynější prezident Euroasijského Světového židovského kongresu.
Příběh rodiny Meinlů je poněkud zamotaný – ale jen pomocí něj lze najít rozluštění zdánlivého rozporu mezi hospodářským vzestupem firmy Meinl za Třetí říše a politickými aktivitami jejího nynějšího šéfa.