Jak se mezi Čechy oslavovaly Hitlerovy 55. narozeniny

Před 70 lety nabyly každoroční oficiální oslavy „narozenin Vůdce“ v Protektorátu nového významu 
Lukáš Beer

Oslavy narozenin Adolfa Hitlera 20. dubna 1944 v Písku:  Desetiletý český
chlapec skládá jako nový člen Kuratoria pro výchovu mládeže slavnostní slib.
Foto: veškeré snímky v článku archiv Lukáše Beera

Den 20. dubna 1889, kdy přišel na svět Adolf Hitler, byl sice v Protektorátu Čechy a Morava připomínán již od samotného zřízení tohoto útvaru, ale oslavy Hitlerových narozenin v letech 1943 a 1944 nabyly určitých změn. A to i kvalitativního rázu, jak ostatně dokládají tajné situační zprávy německé Bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst) o tom, jak Češi k oficiálním oslavám „narozenin Vůdce“ přistupovali.

V roce 1943 dostaly oslavy nový ráz – na území celého Protektorátu se jich ujala mládežnická organizace Kuratorium pro výchovu mládeže. Slavnostně oblečená školní mládež si nejprve přímo ve vyučování vyslechla odpovídající rozhlasovou relaci. Hlavní oslavy pak probíhaly večer pod hlavičkou Kuratoria v Smetanově síni Obecního domu. Průběh této akce z roku 1943, do které byla samozřejmě zapojena i celá protektorátní reprezentace, byl pražským Sicherheitsdienstem hodnocen velmi pozitivně, a to i ohledně reakce přítomných Čechů, kteří prý uznávali uspořádání oslavy českých národních barvách, s barevnou kulisou krojů české mládeže na jevišti a s přednesem národních písní. Agent Sicherheitsdienstu si dokonce poznamenal:  „Nápadný je zde především disciplinovaný postoj a řízné vystupování, vynikající forma zdravení a ,německý účes‘ u mnoha mladistvých Čechů.“  Stejně tak i oslavy Hitlerových narozenin „českou mládeží“ v jednotlivých okresních městech Protektorátu byly podle Němců „bez výjimky“ velmi dobře organizovány a „vedle mládeže se těchto oslav zúčastnili také četní dospělí, kteří mnohdy projevovali velký zájem a živě tleskali“. (Mnohem podrobnější informace o tom, jak byly německé úřady spokojeny s tím, jak se Češi vypořádali s oslavami Hitlerových narozenin v dubnu 1943, nalezne čtenář v právě vydané knize „Hitlerovi Češi“.)

20. duben 1943 v Třeboni.

20. duben 1943 v Kyjově.

20. duben 1943 v Rakovníku

20. duben 1943 v Českých Budějovicích

My se nyní podíváme na to, jaký průběh měly oslavy kulatých, 55. narozenin Adolfa Hitlera dne 20. dubna 1944, tedy přesně před 70 lety.

Vláda Protektorátu na čtvrtek 20. dubna 1944 „vyzvala“ české obyvatelstvo oficiálně ke vyvěšení praporů vztyčení vlajek „i na soukromých domech“. Vyzdobeny byly však i výkladní skříně v obchodech. Oslavy byly podobně jako předchozí rok zahájeny v dopoledních hodinách školským rozhlasem, který od desíti hodin nejprve odvysílal úvodem předehru k Wagnerově „Tannhäuserovi“ a poté slavnostní projev generálního referenta Kuratoria, dr. Františka Teunera. A na závěr se zahrála předehra k Wagnerově opeře „Mistři pěvci norimberští“.

Stejně jako předchozí rok probíhaly hlavní oslavy opět večer ve Smetanově síni Obecního domu. Funkcionáři Kuratoria Josef Victorin (Teunerův personální referent) a Eduard Chalupa uvítali před 19. hodinou před halou nejprve předsedu protektorátní vlády Jaroslava Krejčího, na kterého uvnitř čekali už František Teuner s Emanuelem Moravcem. Halu zdobila Hitlerova busta a pod ní se rozprostíraly řady mladých zpěváčků Kühnova dětského sboru v národních barvách. Vše samozřejmě s odpovídající vlajkovou výzdobou a se zelení. Kromě zástupců protektorátní vlády se zde objevil neodmyslitelný SS-Obersturmbannführer ing. Fischer, který zastupoval K. H. Franka. Sál byl zaplněn pražskou mládeží a jejími rodiči, stejně jako činovníky a instruktory Kuratoria. Po předehře k III. dějství Wagnerovy opery „Lohengrin“ přednesl 14členný recitační sbor Kuratoria „zdravici Vůdci“.

Slova se ujal předseda Kuratoria Emanuel Moravec, který řekl, že 55. narozeniny Adolfa Hitlera si připomíná „půlka světa" : „S Adolfem Hitlerem můžeme srovnat jedině Karla Velikého, který po zhroucení staré římské říše dal Evropě novou životní formu“. Hitler podle Moravce „dokázal celému světu, že je možné přebudovat hospodářský a sociální život v zájmu národní pospolitosti bez potlačení lásky k vlasti, bez odřeknutí se národa, bez rozpolcení národa na třídy, které vede nakonec k občanské válce, bez potírání náboženství a bez rozvratu rodiny.“ Dále řekl, že Hitler je sjednotitelem celé Evropy a že on jediný může také zachránit Evropu před americko-bolševickým barbarstvím, které na ni dotírá z východu a od západu. Evropa se nyní blíží krok za krokem rozhodující krizi, ve které se nakonec utopí starý svět, který postrádá sociální zdraví a houževnatost: „Na naší straně je převaha mravní, převaha tvůrčí revoluce a převaha vedení, které zosobňuje geniální postava Adolf Hitlera. Mnozí mezi námi se ptají, jak bude vyhlížet Evropa po této válce. Na to známe dnes odpověď. Evropa nebude ani bolševickou, ani kapitalistickou. Evropa bude evropskou, naší, bude Evropou svobodnou. O to se již Vůdce postará německou brannou mocí.“

Česká mládež by si podle Moravce měla uvědomit, že „v této válce nejde o příští tvář hranic, nýbrž o bytí a nebytí národa“. Český národ prý ví, kde je jeho místo, a nepomýšlí na sebevraždu: „My Češi jsme přesvědčeni, že pod vedením Adolfa Hitlera bude dobojován tento nesmírný zápas podle spravedlnosti a práva proti všem vydřiduchům a zrádcům lidu pracujícího.“ Moravec zakončil svůj projev slovy: „V pátém roce války a v šestém roce Protektorátu česká mládež, plna mužného odhodlání, prosí Vůdce, aby na ni spoléhal. Vzhlíží k němu v obdivu a v upřímné lásce. Adolf Hitler je také náš program a naše celá národní naděje!“ Jeho desetiminutový projev byl několikrát přerušen potleskem. (Kompletní zvukový záznam tohoto projevu naleznete ZDE.)

Krátkou přestávku pak vyplnil dětský sbor několika písněmi. Nastala druhá, významná část programu: poprvé skládali totiž v tento den na území celého Protektorátu chlapci a děvčata ročníku 1934 (tedy desetiletí) slavnostní slib při vstupu do „povinné služby mládeže“. Kuratorium zavedlo toto pravidlo podle vzoru Hitlerovy mládeže, jejíž noví členové skládali slib taktéž v den „Vůdcových narozenin“, až v roce 1944. Časopis „Správný kluk“, který vydávalo Kuratorium pro své nejmladší členy, to dětem zdůvodňoval takto: „Brali-li si příklad z Hitlerovy mládeže chlapci a děvčata téměř ve všech evropských státech a téměř v každém evropském národě a také i v daleké Asii, potom je tím větší povinnost mládeže naší, která s mládeží německou sdílí společný prostor a život ve veliké společné Říši, aby si vzala nejen vzor, ale hlavně aby se snažila svému vzoru přiblížit. Proto u vědomí toho, že můžeme s německou mládeží sdílet společný prostor, a u vědomí toho, čím jsme zavázáni muži, který nám tento společný prostor umožnil a umožňuje, budou také u nás napříště noví desetiletí přijímáni do Povinné služby mládeže vždycky v den Vůdcových narozenin.“

Způsob slavnostního slibu desetiletých chlapců a děvčat probíhal však zástupně – vybrala se dvojice dětí, které za všechny své vrstevníky přednesly krátký slib, ve kterém se pravilo: „Slibujeme v tento slavný den, že budeme vždy dobrými a upřímnými kamarády, poslušnými svých vedoucích ve službě mládeže! Budeme správnými chlapci a děvčaty!“ Stejným způsobem probíhal slib i v jednotlivých okresních městech Protektorátu.

V Praze přijal slib desetiletých přímo generální referent dr. Teuner. Přestávku po Moravcově projevu vyplnil dětský sbor přednesem několika dalších písní. Mimochodem Moravcův nejmladší syn Pavel, jenž byl členem Hitlerovy mládeže a úspěšným studentem elitní školy nacionálněsocialistického dorostu Napola, byl v tentýž den na jiném místě povýšen do funkce Hordenführera HJ. Zbývalo mu ovšem již jen několik málo týdnů života – brzy otom zahynul při spojeneckém leteckém náletu na Salcburk...

Po přestávce se tedy ke slovu dostal krátce Teuner, aby připravil posluchače na slavnostní slib: „Až budete jednou vzpomínat na doby svého válečného mládí, jako již dospělí mužové a ženy, pak teprve poznáte, jak mocná a silná byla záruka, které se vám dostalo právě v ochraně Říše za vedení Adolfa Hitlera. V rámci dnešního dne přijímáme nový ročník našich desetiletých chlapců a dívek do čestné služby české mládeže, aby přistoupili k velké obci našich mladých a tvořili s nimi společenství těch, kdož se stavějí v čelo služby národu, vlasti a Říši a myšlenky nového evropského světa.“ Po těchto slovech předstoupili před generálního referenta desítiletý chlapec a dívka, kteří symbolicky zastupovali celý ročník 1934. Podali se zdviženou pravicí slib, že „budou dobrými kamarády, poslušnými svých vedoucích“ a Teuner jim na to stisknul ruku a pokračoval: „Nechceme z vás vychovávat nějaké přemoudřelé bytosti nebo mladé starce, ale chceme ve vás mít zdravé, sebevědomé a silné bytosti, chceme právě vám nejmenším rozmnožovat radost vašeho mládí, rozhojňovat štěstí vašich her a prozařovat vaše krásné dětství světlem myšlenky velké a silné.“ Dodal ještě, že Kuratorium k tomuto dni již organizuje půl miliónu českých chlapců a dívek.

Slavnost byla zakončena provoláním Teunera „Vůdci a vlasti zdar“, načež mu shromáždění odpovědělo třikrát po sobě zvoláním „Zdar!“. V programu zahrála ještě Česká filharmonie skladby od Bedřicha Smetany, Richarda Wagnera a Antonína Dvořáka.

Naprosto stejný scénář měly oslavy narozenin v okresních městech Protektorátu, s tím rozdílem, že na nich přirozeně byly zastoupeny pouze místní významné osobnosti správy a politického života a místní funkcionáři Kuratoria.

20. duben 1944 v Moravské Ostravě – desetiletí při slavnostním slibu

Například v Hradci Králové se akce konala ve slavnostně vyzdobeném městském Klicperově divadle, úvodem zde zahrálo hradecké vládní vojsko. Slova se zde ujala dívčí referentka M. Pešoutová a zdůraznila, že se „česká mládež hlásí k Adolfu Hitlerovi jako k Vůdci evropského mládí“. Okresní pověřenec Jan Marhula přijal pak od jednoho z desetiletých za ostatní slib a prohásil nejmladší příslušníky české mládeže za přijaté do povinné sužby mládeže.

Ve Velkém Meziříčí promluvil hlavní pověřenec Karel Mihalíček ve vyzdobeném sále tamního Domu mládeže, kam byli pozváni zástupci škol a úřadů v čele s okresním hejtmanem dr. Vlastimilem Vaňkem. Slavnostní zařazení desetileté mládeže okresu Velké Meziříčí za svých 80 kamarádů a kamarádek složil Zdeněk Svovoda. Podobný obraz se naskýtal i ve Vsetíně, v kinosále Moravia – zde se zahrály hlavně skladby Antonína Dvořáka, včetně skladby „Našim děvám“.

Na některých místech proběhly oslavy narozenin pořádané českým Kuratoriem již v předvečer 20. dubna 1944. Jako například v Benešově, kam se dostavila řada německých osobností, zástupci NSDAP a Hitlerovy mládeže. V obecenstvu bylo 250 hochů a dívek a asi 200 dospělých osob.

Zmíněný funkcionář Kuratoria, Josef Victorin, napsal do časopisu „Zteč“, která představovala hlavní periodikum Kuratoria, úvod k 55. narozeninám Adolfa Hitlera pod názvem „Vůdce“. Jeho text na rozdíl od Moravcova projevu v Obecním domě nevyzníval tak fádně. Přirovnával v něm Hitlera k průkopnickým výdobytkům, na které si člověk musí teprve nějakou dobu zvykat: „Když začala jezdit první železnice, měla mnoho nepřátel, posléze se však vžila a dnes je nám tak samozřejmou, že bychom si bez ní nemohli svět ani představit. Historii průkopnických dob tohoto vynálezu čteme jako pohádku. Tak je to s každou novou věcí. Po překonání prvního odporu všech nepřátel novoty vžije se a stane se přirozenou součástí našeho života, neboť sama příroda tomu tak chce. Pak již se obyčejně nevzpomíná na myšlenky, které stály u kolébky nového díla.“

Hitler byl podle Victorina osvoboditelem od sobeckého řádu liberalismu: „V přežitých dobách bývalé demokracie byla jednotná spontánní organizace české mládeže nemyslitelnou, protože více než zájem celku platil prospěch jednotlivců a jejich zájmových skupin – politických stran. Tak kázal liberalismus. Liberalismus, který pod záminkou svobody jednotlivce dělil společnost na miliony osobních zájmových sfér, nepřipouštěje existenci vyššího nadřazeného celku. Proto v těchto dobách ani zdáti se nám nemohlo o společném a výlučném hnutí či ústředním úřadě české mládeže. Bylo tedy jasno, že mládež se nalezne a kamarádsky si podá ruce pouze pod vlajkou jiného, nového světového názoru, který netříští, nerozděluje, ale spojuje silou společného myšlení. A byli jsme posléze svědky toho, že nezdravý přežitý světový názor, šířící smrtelné choroby nezaměstnanosti a sociálního útisku, se pod hlasem tvůrce nového řádu zhroutil jako domek z karet. Adolf Hitler pronesl vysbobozující slovo. Slovo, které jako zvuk polnic zaznělo do sobeckého boje všech proti všem, rozdrtilo nespravedlnost a stalo se základem nového věku: ,Prospěch celku nad prospěchem jednotlivce‘.“

20. duben 1944 v Třebíči