 | |
| Martin Sellner a Alexander Markovics na tiskové konferenci, které se zúčastnily všechny významné rakouské sdělovací prostředky. Foto: screenshot Die Presse.com |
Podobné demonstrace končí zpravidla násilnými střety „levičáků“ s policií, raněnými a věcnými škodami. Letošní nepokoje při příležitosti konání buršáckého plesu začátkem roku díky agresivním výpadům „levicově“ extremistického mobu proti policejním jednotkám končily rozbitými výlohami (takto poškozen byl mimochodem i jeden obchod židovského majitele – i tak může skončit „boj proti pravicovému extremismu“, když pod tlakem nízkých pudů začnou někteří demonstranté z povolání zapomínat oficiálně proklamovaný důvod svého aktivismu).
Ale abych se vrátil k událostem onoho sobotního odpoledne (17. 5. 2014). Již cestou metrem jsem byl svědkem menší potyčky, která vypukla po tom, kdy mladší, patrně alkoholizovaný či zdrogovaný člověk verbálně napadal skupinku mladých lidí, oblečených to triček s nápisem „Identitárního hnutí“. Stalo se to zrovna, když jsem v blízkosti Mariahilferstraße vyjížděl ze stanice metra. Na západním kraji vnitřní části této nákupní třídy jsem bez problémů prošel vedle policejního kordonu, který pokojně zatlačoval „levicovou“ demonstraci směrem od místa, kde se za chvíli měli sejít příznivci „Identitárních“. Ti byli nakonec donuceni na poslední chvíli změnit trasu svého setkání a pochodu městem. „Levicoví“ demonstranti záměrně dlouho blokovali místo, kde se měli scházet příznivci „Identitárních“, a policie byla proto nucena relativně poklidně blokující demonstranty pozvolna „odtlačovat“.
Mezitím ale zfanatizované hloučky příznivců Antifa a jim podobných ojediněle za pískotu a hulákání přihlížejících napadaly policisty a výsledkem bylo několik zraněných. Zpráva, rozšiřovaná po několik dní po konání demonstrace, podle níž „policejní složky zakročily“ proti provokatérům a násilníkům „nepřiměřeně“ a přitom zacházely s jednou těhotnou demonstrantkou z Antify tak hrubě, že ta nakonec potratila, se nakonec prokázaly jako naprosto smyšlené. Příznačné je, že řada městských politiků ze strany Zelených a sociálních demokratů v následujcících dnech zjevně sympatizovala s „levicovými“ extremisty a částečně požadovala osvětlení a prošetření policejního zákroku. Vrcholem všeho bylo pak vyjádření sociálnědemokratického starosty Michaela Häupla, podle nějž „Identitární hnutí“ jako „neofašistická organizace“ patří zakázat a takovéto demonstrace do Vídně nepatří. Vzhledem ke skutečnosti, že nepokoje, poškozování majetku a násilí vyvolávají pouze a výlučně „levicově“ extremistické organizace, pořádané zčásti mládežnickými podorganizacemi jeho vlastní politické strany, a z kapes daňového poplatníka se musí hradit nákladná opatření bezpečnostních orgánů, je to od vídeňského starosty dosti troufalé obracení poměru „pachatel a oběť“ naruby.
Ale lze říci, že Häuplova reakce byla znakem určité paniky – paniky z toho, že nové hnutí mladých, vlastenecky a rozhdoně ne nacionalisticko-šovinisticky smýšlejících spořádaných, slušných a inteligentních lidí dělá vídeňským multi-kulti-fanatikům vrásky na čele. Jednoduše oštemplovat rakouské „Identitární hnutí“ jako pravicové extremisty či dokonce „nacisty“ nelze, tento recept zde prostě nefunguje. Ve městě, kde mezitím více než 50 % všech žáků na základních školách má „migrantské pozadí“ a jehož vláda (sociální demokraté a Zelení) rekrutuje své voliče a příznivce čím dál více z početných vrstev obyvatelstva, které nemá nic společného s autochthonními německými Rakušany či s autochthonními národnostními menšinami jako Maďary, Čechy, Slovinci nebo Chorvaty, je to téma nanejvýš háklivé.
Poklidná a disciplinovaná demonstrace Identitárních „za Evropu a proti Evropské unii“ se setkala s poměrně velkým zájmem všech velkých rakouských deníků a jejich internetových vydání. A nutno dodat, že zpravodajství o této události bylo velmi vyvážené a objektivní. Jednalo se o první veřejné, takto medializované vystoupení Identitárních v Rakousku, na které budou nyní navazovat další pravidelné demonstrace a výstupy. Mladé hnutí se tedy stalo bezpochyby již neodmyslitelným a v diskusních fórech pod články, podávajícími zprávy o hnutí, lze moc dobře vyčíst, že mnohým Rakušanům je sympatické. Pro vídeňského sociálnedemokratického starostu ovšem velký problém – není to snadný úkol, strkat „Identitární“ do „nacistického šuplíku“.
Za úspěchem rakouské větve „Identitárních“ stojí zejména skutečnosti, že jejich vedení neskrývá obličej, ale má ve svém čele inteligentní, elokventní, vzdělané mladé muže. Nutno podotknout, že jednotlivé národní větve tohoto celoevropského hnutí, jehož odnož je aktivní taktéž v České republice, se od sebe liší jak kvalitativním složením svého vedoucího kádru, tak i způsobem vystupování a také dosti citelně i akcentuováním jednotlivých prvků své „ideologie“. Že tyto kvalitativní rozdíly mohou být skutečně až nepochopitelně markantní, dokazuje ostatně již pohled na internetovou prezentaci české větve "Generace Identity". Národní větve rekrutují své příznivce často i v kvalitativně odlišných vodách. V Česku je přijímáno hnutí rozličně – od ideologické lokalizace ve smyslu "neonacismus s novou tváří" až po příznivé přijetí místními "konzervativci". Propojení se sionistickými, resp. proizraelskými kruhy, resp. afinita na ně, není v tomto případě (jako tomu běžně u explicitně „anti-islamistických“ aktivit bývá) zjevné a neexistuje nic, co by na to poukazovalo.
Rakouská větev hnutí skrývat obličeje nemusí. Naopak, necelý týden po úspěšné demonstraci se zástupci všech významných médií dostavili na tiskovou konferenci, pořádanou „Identitárním hnutím“. V této souvislosti neuškodí ocitovat, jak hnutí definuje například rakouský list Die Presse:
Identitární hnutí je mladé politické hnutí. Jeho směrodatnou ideologií je etnopluralismus, podle nějž je třeba vliv cizích kultur držet stranou od té vlastní a zachovat vrozenou identitu (od tud název). V praxi to znamená , že „Idetitární“ vystupují proti „masovému přistěhovalectví“ a „islamizaci“. Jejich protagonisty jsou mladí muži a ženy, kteří volí opatrnou řeč. Jejich logem je řecké písmeno lambda, jejich barvy jsou černá a žlutá. (...) Demonstrace v sobotu ve Vídni byla prvním oficiálním pochodem hnutí. Pozornost vzbudili Identitární ale již předtím, například akcí z roku 2013, kterou uspořádali v kostele Votivkirche, obsazeném žadateli o azyl (tito „žadatelé o azyl“ byli vyloženě instrumentalizování Zelenými a některými NGO‘s – a nakonec, nezávisle na akci Identitárních se ukázalo, že mezi nimi byla celá řada kriminálních živlů. „Žadatelé o azyl“ okupovali kostel a znečišťovali jeho prostory výkaly a obtěžovali okolí žebráním. Nakonec musela prostor za hlasitého protestu „lidskoprávních organizací“ vyklidit policie – pozn. autora), stejně jako rušením jedné multikulturní taneční zábavy pořádané Caritas v roce 2012.
Pravice nebo „pravicoví extremisté“?
„Na rakouském internetu zuřil poslední týdny boj o to, jak nejlépe pojmout Idenditární a jak daleko napravo ve skutečnosti stojí“, popisuje list Die Presse. „Dokumentační archiv rakouského odboje“ (DÖW), politici Zelených a také „Ofenziva proti pravici“ (v jejichž řadách se nacházejí násilničtí demonstranté, jak odhalil tisk) mají jasno: „Identitární“ jsou podle nich „pravicoví extremisté“ v novém hávu. DÖW ve své tiskové zprávě vyjadřuje své znepokojení nad tím, že povolená demonstrace ze 17. května je jenom dalším krokem k etablování nového „pravicově extremistického“ hnutí. „Rasismus“ toto hnutí prý schovává za pozitivně znějícími formulacemi. Alexander Markovics, předseda rakouské větve hnutí a člen buršáckého spolku Olympia, to vidí jinak – popisuje své hnutí jako „vlasteneckou a civilně společenskou organizaci s cílem uchování vlastní kulturní identity“. A také doplňuje: „Antisemitismus, fašismus a nacionální socialismus odmítáme.“
Přesto – „antidemokratičtí“, to byl zřejmě nejzdvořilejší přívlastek, který vyslovovali kritici na adresu Identitárních. A našli se takoví, kdo použili i slova „pravicově extremističtí“ nebo „fašističtí“. Bezradný starosta Vídně, Häupl, kterému je jasné, že se hnutí úspěšně prezentovalo veřejnosti a ta o něm ví, demonstrativně zařadil Identitární ideologicky dokonce vysloveně do „sousedství nacionálního socialismu“. Tisková agentura APA citovala jeho slova: „Je to neofašistická organizace, která naprosto jasně spadá pod Zákon o zákazu NSDAP.“ Adresáti tohoto srovnání se nato rozhodli Häupla zažalovat kvůli pomluvě. „Ten, kdo má mocné nepřátele“, kometovaly to noviny Die Presse, „na sebe přitahuje pozornost“.
Rakouský tisk o „Idetitárním hnutí“ přinesl vyvážené zprávy. Jeho vedení má v podstatě „čistou vestu“, až na „skvrnu“ vedoucího vídeňské zemské skupiny hnutí, pětadvacetiletého Martina Sellnera, který se v minulosti objevil na fotografii poblíž známého „neonacisty“ Gottfrieda Küssela. Sellner na tiskové konferenci hnutí rakouským médiím řekl, že „s touto ideologií již skončil“ a že se jednalo o jeho tehdejší „pubertální pochybení“.
Die Presse píše o úspěchu rakouských Identitárních: „Nehledě na Francii se rakouští Identitární odlišují od ostatních zemských organizací především tím, že dokázali uskutečnit skok z internetu do reality“. Ještě před jedním a půl rokem označoval Hans-Georg Maaßen, prezident německé „ochrany ústavy“, identitární hnutí za „virtuální formu projevu, která doposud měla malý vztah k realitě“. Tato virtuální fáze v Rakousku každopádně skončila. Die Presse píše dále, že hnutí pořádá letní tábory. „K pravicově extremistickým podvratným činnostem a veřejnému vyjadřování sympatií k němectví, antisemitismu nebo dokonce nacionálnímu socialismu přitom nikdy nedošlo“, uvádějí zřejmě dobře informované rakouské noviny. A na rozdíl od „antifašistických“ uskupení se příznivci Identitárního hnutí nikdy neprojevovali násilně a nenávistně, a to samozřejmě ani verbální formou. Je ale nutno podotknout, že vyloženě kultivovaný styl, vlastní rakouské větvi tohoto hnutí, nelze připsat jejich francouzským nebo německým kolegům, kteří příležitostně verbálně používají obraty jako například „identitární vyhlášení války“ nebo „bojiště ze železa a svalů“.
Ale ještě zpět k posudku kontroverzní instituce Dokumentační archiv rakouského odboje (ve kterém pracují komunističtí historikové). Podle něj je výstižné Idetitární označovat za „pravicově extremistické“ proto, že nadřazují „národ“ jako „organické společenství“ nad individuem a je jimi odmítán liberalismus a multikulturalismus.
Vedoucí vídeňské FPÖ Johann Gudenus v reakci na tato hodnocení DÖW požadoval zastavení veškerých subvencí z městského rozpočtu pro tuto instituci, která je prý jen politickým prostředkem vládnoucí sociální demokracie a Zelených. Jedná se podle něj o čistě soukromý spolek, který pouze praktikuje štvaní proti lidem s jiným politickým názorem: „Jediným účelem, který DÖW sleduje už celé roky, je špinit a difamovat nepříjemné politické protivníky. Spolek, který se sám označuje za antifašistický, opět dokázal, kde je fašismus 21. století ve skutečnosti doma.“
Vedení „Identitárního hnutí Rakousko“ na tiskové konferenci pro média ohlásilo další akce a demonstrace. Poukazuje také na fakt, že legálně využívají své demokracií zaručené právo na vyjádření názoru, který je v souladu se státním zřízením. Zatímco „Antifa“ a jí blízká uskupení porušují zákony tím, že se snaží toto demokratické právo jiným upírat a znemožňovat blokádami. „My také nechodíme na demonstrace Antify. Něco takového nás nezajímá. Ať si demonstrují zač chcou, kde chcou a kdykoli chcou. My jejich akce rušit nepotřebujeme. My jsme pro svobodné vyjádření názoru“, řekl vedoucí vídeňské odnože Identitárních, Martin Sellner, na tiskové konferenci novinářům.