Velmi poučná jsou tato čísla k porovnání: Anglie obdržela 3,44 miliard dolarů finanční pomoci, Francie 2,8 a Německo pouze 1,4 miliard dolarů. Převedeno na počet obyvatel to znamenalo 27,56 dolarů na jednoho Němce a 66 respektive 67 dolarů na jednoho Francouze resp. Brita. Z toho Němci v letech 1948 až 1951 vygenerovali nárůst výroby o 95 procent, zatímco Francie 46 procent, resp. Anglie 22 procent. A to je o to více pozoruhodnější, poněvadž Německo muselo peníze z Marshallova plánu vrátit nazpět a ještě za ně platit úroky, zatímco všem ostatním státům byly darovány! Splácení peněz nazpět bylo ukončeno již v roce 1954.
Souběžně k tomuto v podstatě běžnému kreditnímu obchodu se Německo muselo zavázat, že bude exportovat čtvrtinu své těžby uhlí za cenových podmínek 46 DM za tunu a na druhé straně bude dovážet americké uhlí za 135 DM za jednu tunu. Jenom v roce 1950 z toho vznikla čistá ztráta 950 milionů německých marek! Američtí farmáři se uměli dobře pohybovat ve spojování poskytnutí úvěru s nákupem nadbytečné kukuřice, což ekonomického ředitele „bizóny“ (hospodářsky sjednocené území Německa, okupované po válce Američany a Brity), dr. Johannese Semlera, přivedlo k sarkastické poznámce, že Německo dostává pouze krmivo pro slepice a musí za to draze platit.
Překážkou byla také pokračující demontáž důležitých průmyslových podniků, která byla stanovena do roku 1950, dále přivlastnění si četných patentových práv, stejně jako zabavování německého zahraničního majetku dokonce i v neutrálních státech jako ve Švédsku. K tomu se přidala ještě skutečnost, že desetitisíce německých válečných zajatců byly ještě zadržovány a proto chyběly při znovuvýstavbě země.
A blokáda Berlína udělala taky své. Stála neobyčejné sumy peněz, jako například transport uhlí letadly, který se v rozpočtu odrazil částkou 1000 marek za jednu tunu.
České nářky jsou neoprávněné také kvůli subvencím UNRRA. V roce 1945 tyto obnášely trojnásobek československého exportu a v roce 1947 činily ještě 70 procent veškerého dovozu do Československa (Kaplan, str. 38). České naříkání nad ušlou americkou podporou se díky tomu prokazuje jako neodůvodněné. Hospodářský zázrak se zakládá pouze na nejtvrdší práci.
Zdroj:
H.Diwald, Deutschland einig Vaterland, Ullstein 1990, S. 272
Karel Kaplan, Der kurze Marsch, München-Wien 1981
Tento text vyšel v květnovém čísle časopisu Witikobrief a byl přeložen a převzat se souhlasem redakce tohoto periodika.