 |
| Záběr z instruktážního filmu československé armády z roku 1948, ve kterém je vojáky dobývána vylidněná obec Lauterbach. |
Tajemství čínské výroby porcelánu nedalo ziskuchtivým a podnikavým Evropanům dlouho spát. Neúspěšných pokusů o jeho napodobení byla celá řada. Snahy najít cestu „domácí výrobě“ tohoto exkluzivního zboží se samozřejmě nevyhnuly ani vyspělé Rakousko-Uherské říši. Vůbec první historicky doložený a úspěšný pokus sériové výroby porcelánu pochází z dnes, většině z nás již nic neříkající vesničky Háje (Rabensgrün), ležící asi v polovině cesty mezi turisticky světoznámým městečkem – díky relikviáři sv. Maura - Bečovem nad Teplou (Petschau) a Krásnem (Schönfeld). Dovolte mi, Vážení čtenáři, kráké zastavení.
Městečko Krásno – po násilném vyhnání původního německého obyvatelstva po roce 1945 je zajímavé tím, ač degradováno na pouhou vesnici, bylo ušetřeno smutného osudu bývalého hornického města Litrbachy (Lauterbach, někdy též přezdívané jako „Litrbachy“ nebo také „Čistá“). Litrbachy jsou bohužel osudově „zapsány navěky“ z doby „neokolonizace západu republiky“ a nic netušícím divákům neméně „dramatickým skvostem“ – v dvoudílném filmu Osudy dobrého vojáka Švejka s R. Hrušínským v hlavní roli. Kromě jiného i tím, že některé válečné scény nebyly „nasucho“ natáčeny ve filmových ateliérech, nýbrž „živě“ v terénu; jsou skutečné, krutě reálné (odstřelení věže kostela je možné spatřit, s nezapomenutelnou glosou Švejka na konci filmu). Autor a redakce děkuje na upozornění čtenáře, pana Králika z Hranic, na malou chybu: Zmíněný film se Švejkem se nenatáčel v obci Lauterbach, ale v obci Kriebaum/Vítěšovice.
Méně známé už je pak dílo zvané "Boj o osadu" – tak se jmenuje instruktážní snímek československé armády, z dobývání města Litrbachy, které dnes připomíná jen pomník a kříž. Součástí tohoto cvičení/filmu bylo i cvičné bombardování a demolice domů projíždějícím tankem. Snímek vznikl v době existence Vojenského výcvikového táboru Prameny (Sangerberg).
Vraťme se raději po kratičké sondáži z padesátých let minulého století, zpět do hloubi minulosti, do okolí tehdy ještě německého města Schlaggenwald, na západ Regni Bohemia roku 1789.
Tyto nesmělé pokusy s porcelánovou hmotou „měl na svědomí“ německý povozník Franz Anton Habertitzl. Ovšem kvůli velké finanční nákladnosti, spojené s výrobou, brzy ukončil živnost a následně založil provozně „finančně méně nákladnější“ družstvo, ve kterém měli podíl také okolní statkáři. (Opět dobrý příklad k zamyšlení pro naši zákonodárnou vrchnost ze zastaralé rakousko-uherské monarchie). Když ale Habertitzl v roce 1792 zemřel, družstvo se pokouší místo primitivní výroby v Rabensgrün založit novou porcelánku v Bečově nad Teplou. Nepodařilo se mu ale uspět s žádostí o udělení zemského privilegia a tak se někdy kolem roku 1793 rozpadá a s ním definitivně končí i výroba v Hájích. A protože z produkce této firmy se bohužel dnes nezachovaly žádné zajímavé artefakty, o její výrobě dnes nelze uvést nic bližšího.
Za první skutečnou porcelánku tak je považována až manufaktura v Horním Slavkově, která vznikla o pouhé tři roky později, v roce 1792 z iniciativy důlmistra císařských dolů na stříbro a cín na penzi Johanna Georga Pauluse, byť na počátku i jeho žádost o privilegium na výrobu porcelánu dvorní komerční rada ve Vídni zamítla. Střep byl totiž nekvalitní a více než porcelán připomínal kameninu…
 |
| Článek německého vysílání Radia Praha udělal z porcelánky "nejstarší českou (ve smyslu národní) porcelánku in Horní Slavkov". |
Po smrti Georga Lipperta ale dochází k řadě sporů mezi právoplatnými dědici a Haasem. Ten nakonec přebírá kompletní firmu, která v té době zaměstnává již více než dvě stovky lidí. Haasovými nástupci ve firmě se následně stávají rovným dílem jeho syn August, a synovec Hans Czjzek, kteří stojí za expanzí firmy zaměstnávající už na tisíc dělníků!
Po násilné konfiskaci a vyvlastnění majetku původních německých majitelů československým státem po roce 1945 na základě Benešových dekretů (které se v českém schizofrenním prostředí „právně nazývá“ znárodnění), firma fungovala pod názvem Slavkovský porcelán; od roku 1958 se stala odštěpným závodem Karlovarského porcelánu, n. p., aby po její „úspěšné privatizaci“ po roce 1992 byl firmě navrácen tradiční název Haas Czjzek.
Porcelánka se dosud nachází asi dva kilometry severozápadně od H. Slavkova při silnici směrem na Loket (Elbogen), polibkem smrti byla na rozloučenou prohlášena „kulturní památkou“ jako kdysi Městská památková rezervace v Horním Slavkově. Inu jako dlouholetý „Slavkovák“ si dovolím rozuzlení udělat za Vás (velmi nemile). Po „zakoupení“ ruským investorem, s cílem vyvážet luxusní porcelán do Ruska, byla továrna 31. 1. 2011 s konečnou platností uzavřena. Nejstarší „česká“ porcelánka tak díky úsilí „českého podnikání“ zanikla a jako jedna z nejstarších v Evropě je nenávratně minulostí…