Známá německá televizní novinářka o současné protiruské propagandě

Evropské sdělovací prostředky před několika týdny barvitě referovaly o propuštění "vojenských pozorovatelů OBSE" ze zajetí na Ukrajině, kde byli zadržováni proruskými separatisty. Známá německá televizní novinářka Gabriele Krone-Schmalzová (64) před nedávnem v jednom pořadu německé veřejnoprávní televize, regionálního programu SWR, zcela nepokrytě vyjádřila své znepokojení nad tendenčním a jednostranným zpravodajstvím německých a evropských médií o dění na Ukrajině. „Demokracie mohou fungovat pouze tehdy, pokud se dělá slušná žurnalistika hned nadvakrát“ – to je „leitmotiv“ této ženy, která se v letech 1987 až 1992 proslavila jako korespondentka televize ARD v Moskvě, odkud podávala zprávy o rozpadu Sovětského svazu. Od roku 1997 pracuje jako samostatná novinářka, píše knihy a přednáší na vysoké škole o publicistice.

Jednou z otázek moderátora během přibližně čtvrthodinového interview byla tato: „Vytýkáte části německého žurnalismu, že praktikuje určitý způsob propagandy ve stylu přítel-nepřítel a že v rámci něj existuje jen málo vyvážených hlasů. Já jsem Vás původně pozval, když šlo o to, vyjádřit se k případu rukojmích z OBSE a naštěstí dnes přišla dobrá zpráva, že byli propuštěni. Pro mne je ale špatná zpráva, že mi říkáte, že to vlastně žádní rukojmí z OBSE nebyli, kým tedy podle Vás jsou?“

Odpověď: „Člověk se vždycky musí vyjadřovat ke svým postojům, aby ho lidé nezařadili do špatného šuplíku. Je principiálně jedno, koho si někdo vezme jako rukojmího, pokaždé je to špatné a hrozné, a člověk může pociťovat pouze radost, když se tito lidé dostanou bez újmy na zdraví na svobodu. Ale jako novinářka jsem se naučila – a já nejsem žádný politik, pro ty platí jiná pravidla – že je třeba zacházet s jazykem velmi precizně a je třeba se pokoušet objasnit pozadí. A faktem je, a to je prostě neoddiskutovatelné, že vojenští pozorovatelé, kteří se zde dostali do zajetí, nepracovali v zakázce OBSE.“ Koneckonců to přiznal i sám vedoucí této mise, doplnila Krone-Schmalzová, a řekla dále: „Těm, kteří byli skutečně vysláni skrze OBSE, a těch je zhruba 130, těm se díky Bohu doposud nic nestalo. A má to zřejmě svůj důvod, že. Oni jsou totiž civilními pozorovateli, a ti, kteří byli zajati jako rukojmí, to jsou vojenští pozorovatelé. Sice se to příliš nehodí do titulků novin, ale je důležité v tom rozlišovat. Pokud se někdo pokouší argumentovat tak, že celá mise byla přece kryta OBSE, tak to dělá

Se seriózní žurnalistikou nemají nic společného ani
takovéto příspěvky v českých médiích. Jejich propagan-
distický účel je zřejmý na první pohled.

následujícím způsobem: tvrdí se pak, že jsou tam na Ukrajině na základě vídeňské dohody, což je dokument OBSE. Ovšem tento dokument jasně stanoví následující: vojenští pozorovatelé – a v tomto případě prosím pěkně v uniformě, a ne v civilu – jsou pověřeni tím, aby pozorovali manévry, a jsou tam za tím účelem, aby pozorovali regulérní vojenské základny a kontrolovali je, aby o tom psali své zprávy, ale v žádném případě ne, aby se v takovéto oblasti jen tak pohybovali – nikdo to o nich nevěděl. A pak není zrovna dvakrát vhodné, když v takovéto napjaté situaci všechny členy mise – až na jednoho to byli všichni vojáci NATO – nechali pohybovat se v civilu a nikdo o nich nevěděl. To samozřejmě neomlouvá nic, co se týká braní rukojmí, ale z politického hlediska to mnohé vysvětluje. A domnívám se, že od toho tady novináři jsou, aby to analyzovali.“

Další dotaz známého německého moderátora Franka Elstnera zněl: „Rád bych se Vás zeptal ještě na jiného člověka. Obrázek o Putinovi je u nás vlastně vybarvován tak, že je to ďábel, že by chtěl znova vytvořit svou velkou říši, že je posedlý mocí – ale Vy o něm podáváte jiný obraz...“

Odpověď: „Vůbec nepociťuji pohnutku k tomu, abych v nějaké formě ospravedlňovala všechno, co Putin dělá. To je mi cizí. Vždyť nejde o to, zda je někdo někomu sympatický nebo nesympatický, to v žurnalismu není žádným kritériem. Ale jde o to, že se člověk jako novinář pokouší – jak už bylo řečeno, v politice jde možná o něco úplně jiného – že se v novinařině pokouší věci analyzovat, zviditelnit zájmy a nezačne s tím, že bude něco démonizovat, protože se k tomu určitá osoba takto hodí. Nedokážu pochopit, že vždy, když jde o něco, co má do činění s Ruskem, říká se Putin dělá to, Putin dělá ono, Putin támhleto. Zamyslete se chvíli nad tím, že ohledně nějaké jiné země se to takto nepraktikuje. Říká se Spojené státy a neříká se Obama, říká se Francie a neříká se Hollande a tak dále. Nad tím bychom se měli pozastavit.“

Důvody, proč ruské obyvatelstvo chová takové sympatie vůči Putinovi, vysvětluje Krone-Schmalzová takto: „Faktem je, že po absolutním chaosu za Jelcina – a o tom tady mnozí nemají vůbec praktickou představu – protože tenkrát nezbylo nic ze státnosti – po tom absolutním chaosu za Jelcina dokázal Putin alespoň opět obnovit tuto státnost, a především se mu podařilo dát lidem něco jako víru v to, že nejsou tou poslední špínou, pokud to tak mohu říci.“

Otázka: „Jak je možné, že máte tak srdečný vztah k Rusům?“

Odpověď: „Zde je třeba rozslišovat. Srdečný poměr k lidem, které tam znám a se kterými mne už celá léta spojuje přátelství, a to už od dob, kdy Putin ještě nebyl ve své funkci, to je jedna věc. Tím se ale jako novinář nesmím nechat ovlivňovat, nýbrž musím se pokoušet o to, abych nezaujatě, jak je jen možné, analyzovala jednotlivé zájmy. A už jako malá holka jsem nebyla natolik blbá, abych věřila, že na jedné straně světa žijí ti dobří a na té druhé ti zlí. A to je třeba si ujasnit. Víte, co mne irituje a zároveň velmi těší? Rozdíl mezi tím, co se zveřejňuje, a tím, co převažuje ve veřejném mínění, je mezitím už tak velký, že už jsou na to zvláštní pořady. A to mi dělá starosti do té míry, že lidé už nevěří informacím, podávaným sdělovacími prostředky. Když lidé už nevěří politikům, pak se náš překrásný systém demokracie dříve nebo později zhroutí.“ (-lb-)