Kamas: Ani za komunismu nebyly vymývány mozky naší mládeže tak, jako té dnešní působením dekadence

Podle Kamase prožíváme nejdekadentnější dobu od dob
Starého Říma. Vydavatel také vysvětluje, proč podle něj
český stát hystericky reaguje na kritiku Benešových dekretů.

V pondělí večer diskutoval vydavatel Pavel Kamas na pozvání rádia „Slobodný vysielač“ v pořadu „Informačná vojna“ s moderátorem Norbertem Lichtnerem a zároveň odpovídal na některé dotazy posluchačů, kteří svými telefonáty živě vstupovali do pořadu nebo zasílali dotazy prostřednictvím mailů. Kamas se vyjadřoval obšírně k motivacím své vydavatelské činnosti, ale obsáhle se také vyjadřoval k otázkám česko-německých vztahů, k současnému stavu společnosti a nechyběly samozřejmě ani dojmy ohledně právě probíhajícího soudního popotahování jeho vydavatelství a zároveň dalších dvou spolupracovníků českou justicí.

Jeden z telefonických dotazů na Kamase zněl, čím si vysvětluje, proč se v České republice odjakživa nazírá na takovéto případy přísněji než na Slovensku. Dokonce prý už před listopadem 1989 v Čechách a na Moravě postupoval tehdejší režim tvrději než ve východní půlce bývalého Československa. „Já jsem o tom přesvědčen ze dvou důvodů – abychom pochopili první důvod, proč tam ten fanatismus je, je si potřeba uvědomit jednu zásadní věc“, odpověděl vydavatel. „Tak zvaný český národ“ je podle Kamase „jazykový pojem, nikoli geografický a ani v podstatě etnický pojem“. Československo, vytvořené z větší části Masarykem a Benešem („Já osobně je považuji za zločince.“), bylo jen konstruktem, který mohl vzniknout pouze díky podvodu vytvořeném na Slovácích: „V podstatě tzv. česká státnost a tzv. česká identita víceméně stojí na obrovských

Celý audiozáznam pořadu k poslechnutí ZDE.

mindrácích vůči Němectví, což například na Slovensku nemáme. Stojí na vlastních mindrácích, spojených s neschopností vytvořit nějaký celistvý stát, který by fungoval alespoň jedinou generaci pořádně. A ještě zde establishment v podstatě od roku 1918 a až do dnešních dnů v různých obměnách tyto slabosti a mindráky v českém národě podporuje a tento národ se bojí pravdy. Národ je bohužel konstituce toho státu, jenž tvoří nějací lidé, kteří se hlásí k nějaké své identitě, a tak je postaven na mnoha lžích. To není případ například Slovenska.“

Český stát – malý zamindrákovaný psík

Kamas pak pokračuje: „Takovéto psyché, které je vytvářeno nejenom establishmentem, ale například i učebnicí historie a tak dále, to je jako pes, který je v koutě a bojí se. To je ten malý psík, který není sebevědomý a při každém podráždění štěká a jako první kouše. Není to ten sebevědomý, velký pes, který si je vědom své síly a své osobnosti. A právě to je problémem českého státu, a to je problém, bohužel, český jako takový, na rozdíl od Slovenska. Český stát stojí na lži, tento stát stojí na největší krádeži v dějinách střední Evropy, kdy okradl o stamiliónové, v podstatě se dá říct v dnešním přepočtu o biliónové majetky svůj druhý největší národ, tedy národ Němců, kteří žili v Sudetech, to znamená v dnešní části Čech, Moravy a Slezska. Stojí na této obrovské krádeži, stojí na lži o tom, že sudetští Němci jim přiváděli nějaká příkoří a tak dále, to všechno souvisí s nahlodáváním státní doktríny anebo se zpochybněním a jaksi novým zpracováním té státní doktríny, na které celý český stát stojí. To je naprosto jednoznačné. Já když jsem měl přednášku před asi před rokem na Sudetoněmeckém dni, kde jsem přednášel o těchto věcech, tak dnes už dobře víme, že tato přednáška byla intervenována až z českého ministerstva vnitra a byla dokonce uzavřena německou kriminální policí, protože jsem byl označen za teroristu a já nevím, za co všechno možného. A vím ze zákulisních informací ze sudetoněmeckého landsmanšaftu, že se tam přímo angažovalo ministerstvo vnitra, abych já v Německu nepřednášel. To si dovedete představit, jak obrovský strach tam je a na jakých hliněných nohách ten stát stojí. Čili proto jakýkoliv pokus o osvětu, jakýkoliv pokus nabídnout informaci, která tu doposud nebyla, která byla účelově zatajována, je přijímán s takovou hysterií – oproti Slovensku, které tyto premisy, o kterých jsem hovořil, nemá.“

Co vadí státnímu zástupci na Hitlerových projevech?

Vydavatel v pořadu představil hlavní knižní tituly, které se doposud objevily na českém knižním trhu, a hovořil zejména o nejnovější knize Lukáše Beera „Hitlerovi Češi“ a o „Pranýři“ od německého nonkonformního autora Michaela Winklera. Moderátor Norbert Lichtner ocitoval z posledně jmenované knihy jednu kontroverzní pasáž, ve které se autor zamýšlí nad tím, proč je ve svobodné společnosti zakázáno zabývat se některými badatelskými otázkami, týkajícími se moderní historie. Při té příležitosti Paval Kamas slovenským posluchačům řekl, že souběžně s vydáním „Pranýře“ podal sám na své nakladatelství právě kvůli oné ocitované pasáži trestní oznámení a adresoval jej osobně brněnskému státnímu zástupci Janu Petráskovi – což je ten stejný státní zástupce, který na vydavatele podal žalobu ohledně vydání knihy s Hitlerovými projevy. Jan Petrásek ve své odpovědi napsal, že citované výroky trestné nejsou a „nevzbuzují vůbec žádné podezření ze spáchání nějakého trestného činu“. Moderátor Lichtner k tomu vtipně dodává, že alespoň teď má vydavatelství dobrý recept – může preventivě vždy na sebe podat trestní oznámení při vydání každého nového titulu, a tak se vyhnout stíhání.

K hybným motivům, uplatňovaným při sestavování edičního plánu brněnského vydavatelství, jeho majitel v pořadu uvedl: „My jsme zjistili, že je jistá oblast v historii, která se pochopitelně promítá i do současnosti, která je naprosto nekompromisně dogmatizovaná. A zajímavé je, že z obou směrů, tedy jak z toho politického komunistického směru, tak z toho politického, tzv. demokraticky liberálního směru.“ Na názor moderátora, zda to není také tím, že historii píší vždy vítězové, Kamas říká, že to je jeden z důvodů. Jeho vydavatelství chce pojímat „všechno úplně jinak než všichni ostatní doposud“. Jeho firma guidemedia etc je podle něj „jediné nakladatelství v historii českého jazyka, které podává historii bez jakýchkoliv návodů, co si o tom myslet“.

Zastavit nás může už jen biologické řešení

Moderátor Norbert Lichtner to srovnal s prací rádia „Slobodný vysielač“: „My jsme tu v podobné situaci, protože jakékoliv informace my tu podávme, resp. naši hosté, tak vždy vyzýváme posluchače, aby si sami tyto informace ověřili, aby tomu nevěřili, co tu zazní. Ale zase mainstream na Slovensku, stejně jako v Čechách, se tváří jako patent na pravdu a na rozum a lidem tvrdí – oni je neinformují, oni jim tvrdí, jak se věci mají, vytvářejí jim iluze světa, ve kterém žijí, ale oni bohužel v tom matrixu žijí a jsou ochotní se s námi hádat do krve, protože tvrdí, že to někdo říkal v televizi.“

Poté, co Kamas ve zkratce vysvětlil podstatu obžaloby ohledně vydání Hitlerových projevů, se moderátor Lichtner podivuje nad tím, že přeci i kdyby někdo vyjadřoval souhlas s Hitlerovými názory („To může být přeci každému putna“), je to stále něco jiného, než obhajovat přímo jeho některé činy. Lichtner to srovnal s jiným, o něco pozdějším případem: „Ale vy přece můžete souhlasit s čím chcete. Někteří lidé také například souhlasili s Havlem ohledně tzv. humanitárního bombardování a nikdo je za to přece nestíhal.“ Vydavatel však vysvětluje, že se v knize s Hitlerovými názory souhlas vůbec nevyjadřuje. A o důvodech stíhání si Kamas myslí: „My jsme vydali historický dokument, který z mnoha duvodů někomu vadí, my jsme otevřeli Pandořinu skříňku v tom, že jsme zcela nekompromisním způsobem začali prezentovat českému čtenáři něco, co mu bylo doposud zamlčováno, a to v autentické podobě, bez návodu, co si myslet. To samozřejmě systému vadí a on hledá pouze opěrné body k tomu, aby s námi mohl – jak se lidově říká – zatočit.“ Kamas pak podtrhl: „Berte to jako faktum, když shrnu a prohlásím: V celé knize není ani jedná jediná věta, která by budila byť jen dojem, že autor Lukáš Beer se s čímkoliv řečeným Adolfem Hitlerem před sedmdesáti lety ztotožňuje. To je prostě výmysl obžaloby a na tom co celé stojí.“ Moderátor Lichtner v pořadu dokonce říká, že „lidé by si to měli přečíst, i mě to zajímá, čím a jak dokázal ty Němce zblbnout. Člověk by si to měl přečíst, aby zákonitě neudělal tu stejnou chybu v současné generaci – to má být poučení, taková kniha.“

Pavel Kamas – který se mimochodem v pořadu odmítl vyjadřovat k dotazu čtenáře, co si myslí o činnosti prezidenta Tisa, protože pořad si určitě odposlechnou i tajné služby a jeho soukromé názory na tuto „háklivou a emotivní otázku“ by se pak snadno v překroucené podobě mohly octnout při příštím stání – svým oponentům rádiem vyřídil, že činnost, ve které začal spolu s kolegy, může zastavit už pouze „biologické řešení“. K dalšímu kolu procesu, které proběhne 9. července, řekl, že tentokrát to bude o mnoho zajímavější než první stání, protože „budeme mít možnost s našimi otázkami, s našimi pohledy na věc konfrontovat onoho velkého mága , usvědčeného lháře a usvědčeného podvodníka, tzv. soudního znalce a pseudohistorika dr. Uhlíře, na kterém vlastně celé to obvinění stojí. Ono nestojí na ničem jiném, než na jeho tzv. odborném vyjádření, znaleckém posudku s kulatým razítkem.“ K tomu moderátor Lichtner dodal: „Takové experty vám vysypu z levého rukávu. Jak se tomu u vás říká? Za peníze v Praze dům?“

Bez Benešových dekretů by ČR byla v koncích

Řeč samozřejmě znovu přišla na Benešovy dekrety a otázku odškodnění sudetských Němců. „Benešovy dekrety a vyhnání sudetoněmeckého obyvatelstva je krádež století a na ní stojí celá republika“, říká Kamas. „Když Benešovy dekrety padnou, padne pochopitelně republika jako taková a ta krádež se bude muset vyřešit. To je základ tzv. české státnosti a tady je velký rozdíl např. oproti Slovákům, kteří takovýto problém nemají, toto obrovské stigma. Na této krádeži století, na tomto obrovském zločinu stojí celá česká státnost, takže proto ta hysterie a proto ty tzv. klausovské výjimky atd.“ Norbert Lichtner doplnil: „Ono by to vážně ohrozilo existenci České republiky.“ Pavel Kamas uzavřel: „Ano, ten stát by se rozpadl.“

Posselt a další figurečky

O tzv. landsmanšaftu Kamas v pořadu řekl: „Je nutné rozlišovat mezi systémem, tedy mezi představiteli systému v těchto kruzích, tedy sudetoněmeckých, a mezi skutečně upřímnými Sudetoněmci, kteří se zasazují o to, aby se jim alepsoň dostalo práva po tak mnoha letech. K tomu jen velmi krátce: Tak jako asi nepovažuje nikdo z normálních Slováků za svého představitele pana Fica, tak stejně nikdo normální ze Sudetoněmců nepovažuje za svého věrného autentického představitele pana Posselta a tedy tyto figurečky, to jsou všechno pochopitelně poskoci systému. Je potřeba si uvědomit jednu věc. Já se v těch kruzích pohybuji, není to žádné tajemství, znám mnoho vysoce postavených představitelů sudetoněmeckého landsmanšaftu, těch, kteří stojí vně toho systému, toho obecného politického EU-systému atd., toho konformního, a všichni se shodují v jednom: nikdo nechce nikomu nic brát, nechce nikoho vystěhovávat z nějakých domů. Uvědomme si jednu věc: Celé Sudety jsou zničené Čechy a případně českými Cikány, rozrabované, zdecimované, proboha svatého, kdo by se do těch končin stěhoval z krásných vesniček, z těch bavorských nebo z Horního Rakouska, které vypadají jako z těch malebných kreseb Josefa Lady, a šel do nějaké polorozpadlé vesnice, do nějaké díry něco znovu budovat? To je přeci naprostý nesmysl, oni jedině co chtějí, aby bylo veřejně uznáno toto bezpráví a aby bylo alespoň symbolicky odškodněno.“

Mládež bez historie, mládež bez budoucnosti

V jednom telefonátu posluchače zazněla námitka, že dnešní mládež nemá zájem o historii, že ji nudí. Místo toho se zajímá o současnost a budoucnost. S tím Pavel Kamas takto úplně nesouhlasí: „Ono to tak úplně není. Já osobně – a myslím, že mohu hovořit i za své kolegy – jsem přesvědčen o tom, že ta současnost, která nás trápí, a ta budoucnost, která nás zcela určitě z mého osobního přesvědčení trápit bude, vychází právě z minulosti. A každý má svojí oblast působnosti, když všichni budou dělat všechno, tak to nebude moc efektivní a výsledek asi nikam moc nepovede. Každý má svoji specializovanou oblast a naší oblastí je převážně – ne jenom, ale převážně – historie, ze které ta přítomnost a budoucnost vychází bezprostředně. Mladí nemají až takový zájem o historii. Proč? To bychom se tu mohli bavit další hodinu. Že jsou zaplavováni konzumem, že jsou zaplavováni dekadentními vlivy, dekadentními prvky. Ať už se podíváme do televize, do rádia – nikoliv so Slobodného vysielače (smích), ale do těch mainstreamových. Ať už se podíváme do tiskovin, ať už se podíváme kolem sebe – všude, kudy chodíme, tak v podstatě tyto dekadentní výjevy se na nás valí ze všech stran. To samozřejmě ano. Nicméně já neházím pověstnou flintu do žita a jsem přesvědčen i se svými kolegy o tom, že je důležité a hraje důležitou roli to, jak se historie podává. My třeba nyní například otvíráme poměrně zajímavý okruh naší činnosti, a to budou některé audiovizuální projekty, krátké dokumenty, čerpající také z části z našich knih, aby se ti mladí lidé v poměrně v kratší komprimované a zajímavější formě dostali k důležitým informacím, zajímavým informacím, doposud neslýchaným informacím, které jsou obsahem i našich knih. Já si v žádném případě nemyslím, že historie je nezajímavá nebo neurčující. V žádném případě ne. Jsem přesvědčen pouze o tom, že je důležité se zamyslet nad tím, jak se ta historie, která bývá mnohdy i nudná, jak se zprostředkuje právě mladým, protože pokud to mladí vědět nebudou, tak jsou ztraceni.“

Moderátor Lichtner namítá: „Já to nevidím tak hrozně. Každá ta doba má svoje, ale nikdo nemůže tvrdit, že mladým jsou dnes hlavy víc vymývané než když moje hlava byla vymývaná jako za komunistů. Rétorika je jiná, ale já věřím tomu, že když lidi dospějí, tak se začnou na svůj okolní svět přece jen dívat jinak, anebo myslíte si, že je to tak strašné dnes?“

Kamas: „Já si myslím, že je to skutečně strašné – z jednoho prostého důvodu. Ano, za komunistů byly vymývané hlavy, v předchozích režimech byly vymývané hlavy, každý autoritativní režim hledí, aby měl takové ty polohloupé občany v té střední třídě, která tvoří většinu a která nese ten který stát, a samozřejmě se snaží ovládat jejich myšlení. Myslím tyto režimy, které jsou ve své podstatě protinárodní a tyranizující. Na druhé straně, a já to nechci hodnotit – proboha svatého, jsem ten poslední, který by tady nějakým způsobem chtěl hodnotit komunistický režim nebo jakkoliv vychvalovat, to v žádném případě ne, ale jedno je potřeba si říct: takto dekadentní doba, nebo atmosféra ve společnosti, takto dekadentní vlivy, které tu jsou v dnešní době ze všech stran podporované všemi okruhy společnosti, ať je to byznys, ať jsou to média, ať jsou to pracovní podmínky, životní podmínky, ať je to politika, tak takto dekadentní vlivy, které působí bezprostředně na mládež a rozkládají základní přirozené hodnoty, bez ohledu na náboženství, bez ohledu na politickou doktrínu a na základní přirozené hodnoty, které máme ve svých genech, vztah k rodině atd., tak to nedělali skutečně ani komunisté. Já si pamautuji, že byť jsme nemohli to či ono a můj otec byl z části sledován také tajnými službami jako umělec, který občas vyjel na Západ, že jsme seděli po večerech při svíčkách, když občas vypadl proud, protože komouši nebyli schopní prostě v místě našeho bydliště ani zachovat stabilní elektřinu, tak jsme si rožnuli svíčky a hráli jsme hry a povídali jsme si. Tehdy sousedé nebo rodiny držely spolu a prostě toto fungovalo a dneska si lidi pustí Facebook, dneska si pustí porno, dneska se zabaví tím či oním, zabaví je alkohol, drogy – to v tom režimu nebylo. Znovu to opakuji a zdůrazňuji: nechci to vychvalovat, ale je potřeba si uvědomit, že tato doba je v tomto podstatně ještě horší. Čili bohužel si myslím, a v tomto Vám budu oponovat, myslím si, že takto dekadentní doba byla snad jenom v posledcních letech Starého Říma. Abych nebyl špatně pochopen, já neříkám, že se nelze z toho dostat – samozřejmě ano! Podívejte se, v podstatě to teď zní absurdně oproti tomu, co jsem v posledních několika minutách řekl, ale bylo by dobré si uvědomit, že všechno zlé je k něčemu dobré, byť to zní velmi zjednodušeně. Ale od každého dna se dá velmi dobře odrazit a už není kam klesnout, bohužel. A proto si myslím, že je to vůbec nejhorší dekadentní doba, kterou za posledních tisíc let tady máme, ale na druhé straně: ano, když už není kam klesnout, tak je alespoň potřeba to zdravé zachovat. A to zdravé, které se ještě může posledními silami odrazit, nechť se odrazí co nejprudší silou od toho dna, kam se bohužel, zcela nezadržitelně, rychlostí světla, blížíme.“

Norbert Lichtner vydavatele doplňuje, že za posledních 25 let se skutečně „vytratily duchovní hodnoty“. S tím takto řečeno však Pavel Kamas nesouhlasí: „Já se domnívám, že byly vytraceny. Já schválně používám trpný rod, aby někdo nezískal dojem, že to je jen nějaký náhodný proces. Ono se to strašně rádo bagatelizuje těmi, kteří tento stav chtějí mít, no, že to tak je a doba je taková nebo maková. To není pravda. Dobu dělají lidé a dobu dělají velmi mocní lidé a ti si přejí takovou společnost. Já jsem o tom hluboce přesvědčený, takže toto jsou procesy, které jsou chtěné. Ostatně tady bych jenom připomenul takové to klasické rčení, že peníze vládnou světu – ergo: kdo vládne penězům? To jsou také otázky, které bychom si měli začít urychleně pokládat. Peníze, které jsou vyráběny z ničeho a všichni všem dluží a nikdo neví komu a tak dále. To je velice důležité a to je ta naděje, abych přešel k tomu, co jsem tu nakousl. To je ta naděj, kterou já mám, kdy například pokud vidím kolem sebe, že i přes tyto vlivy existujete Vy, existují i jiné kruhy, spolky, které se snaží zprostředkovávat mladým lidem vztah k přírodě, respektive k navrácení k tomu, z čeho vycházíme, tedy z přírodních zákonů a z toho, co je kolem nás, ať už to stvořil Bůh, Prozřetelnost či něco podobného – jak to každý nazývá, to je samozřejmě v těch kterých kulturních končinách definováno porůznu, to není ani tak podstatné. Podstatné je, že onen základ je naprosto společný. Všude teče voda shora dolů, a nikoli naopak, a k těmto základům je potřeba se vracet. Já mám, byť vidím tuto dobu jako nejdekadentnější vůbec, velikou naději, ač ta cena bude obrovská. Budeme se ještě hodně divit. Naděj spočívá v různých důkazech, například: Že se lidé nevzdávají, snaží se zájmově alespoň získat nějaké okruhy přátel, kteří se chtějí k těmto tradicím vracet, ať už jsou definovány jakkoli, a já tento vývoj, ať už je to v Itálii, Německu, v Česku, na Slovensku, v Polsku nebo kdekoliv jinde – prostě ve staré dobré Evropě – samozřejmě vítám a naplňuje mne to nadějí, že ty časy se změní.“

Norbert Lichtner se naopak v pořadu domnívá, že takovýto stav se stejně nedá dlouhodobě unést, a že podobně jako komunisté koncem 80.let pomalu ale jistě „povolili“, dopadne to i s nynějším systémem.

Řada otázek posluchačů směřovala také na období roku 1938, na sudetský problém, postavení Slováků v předválečné ČSR, nebo také na události na podzim roku 1919 na Sibiři. Zde Pavel Kamas opakovaně doporučil „vynikajícího protiproudového publicistu“ Tomáše Krystlíka a jeho knihy „Zamlčené dějiny“, kde se takovýmto tématům autor velmi zevrubně a výstižně věnuje. (-lb-)

***

Pozn.: Vážený čtenář nechť si povšimne mezititulků v tomto článku, které obsahově odpovídají parafrázování Kamasových výroků v diskusním pořadu. Mezinadpisy vyjadřují obsah následujících výroků z pohledu řečníka, kterým je Pavel Kamas. Na úplně stejném principu jsou doplněny mezititulky k jednotlivým projevům v knize „Adolf Hitler: Projevy“, kdy je mi kladeno za vinu, že se tímto s názory Adolfa Hitlera, týkajícími se například sociální politiky Německa nebo americko-německých vztahů, ztotožňuji a tím schvaluji genocidu a zakládám či podporuji hnutí, směřující k potlačování práv a svobod člověka, za což mi hrozí 3 až 10 let odnětí svobody. Lukáš Beer