Generační změna u Svazu vyhnanců: Steinbachová odchází a přichází Fabritius

Erika Steinbachová (71) byla po celá léta "oblíbeným"
terčem zájmu polských médií.

Je to významný předěl v historii Svazu vyhnanců v Německu (Bund der Vertriebenen, BdV) založeného v roce 1957, historie, která je už beztak plná proměn. (Členem BdV je i Sudetoněmecké krajanské sdružení – pozn. překl.) V listopadu postoupí na přání svého spolkového výboru křesťansko-sociální poslanec Spolkového sněmu, Bernd Fabritius (49) do čela svazu. Promovaný právník s kanceláří v Mnichově tak vystřídá svou stranickou kolegyni Eriku Steinbachovou (CDU), která předsedala BdV od roku 1998 a svou myšlenkou „Centra proti vyhánění“ dala impuls k vybudování dokumentačního a upomínkového místa spolkové nadace „Útěk, vyhnání, smíření“, nacházejícího se v Berlíně. Pokud delegáti budou následovat doporučení odevzdat hlas ve prospěch Fabritia, o čemž není třeba pochybovat, bude to znamenat, že poprvé v historii převezme vedení BdV pozdní vysídlenec (člověk, který do Německa přišel z německojazyčného území až mnoho let po roce 1945 – pozn. překl.). Určený následník Eriky Steinbachové (71), která se narodila v západopruském Rahmelu (dnes nese polské jméno Rumia – pozn. překl.), je už spolkovým předsedou Svazu sedmihradských Sasů v Německu, prezidentem Federace sedmihradských Sasů na celém světě a od roku 2010 jeden z viceprezidentů BdV. Ve Spolkovém sněmu Fabritius, který se do Německa přistěhoval roku 1984 se svou rodinou, sedí od podzimu 2013. Dále disponuje místem a hlasem v nadaci „Útěk, vyhnání, smíření“, zatímco Steinbachové bylo v období koalice CDU/CSU-FDP bráněno ve vstupu do tohoto grémia.

V německých a zahraničních, zejména v polských sdělovacích prostředcích byla předpovídatelná volba člena CSU (od roku 2003) souhlasně analyzována jako „zlom“ v politice BdV a jako rozchod s kursem, který razila Steinbachová. „Generační změna vytváří nové perspektivy“, uváděl v titulku tiskový orgán sedmihradských Sasů. Samotný Fabritius podněcoval debatu o změně kursu díky několika nejasným vyjádřením, jako např.: „Je důležité abychom se přestavěli. Zajisté je pamětnická kultura ještě důležitá. Ale v budoucnu musí jít v první řadě o to, abychom měli na očích práva krajanů, kteří dnes žijí v zahraničí, a postarali se o to, aby kulturní dědictví nebylo zapomenuto.“ Podle něj se na veřejnosti příliš málo vnímá, že vztah krajanských sdružení s lidmi ve vlasti – „a také k Polákům a Čechům, kteří tam dnes žijí – funguje téměř bez problémů.“ A dále: „Jasnější distancování se“ od Benešových dekretů je podle něj přesto "úkolem, který má Praha ještě vyřídit“. Je jeho cílem přivést změnu právě ve vztahu k Polákům a Čechům, kde se z obou stran vyskytovaly „emocionálně přehnané reakce“.

„Mým pokusem je přenést na celý svaz cestu sblížení, kterou jsem šel v Rumunsku“, prohlásil Fabritius, který má ve své staré vlasti dobré kontakty. V Rumunsku se „zpětně odstranilo mnoho bezpráví, z části vzorově“, řekl listu Münchner Merkur. Budoucí prezident BdV ve svých různých vyjádřeních ovšem vyjasnil, že kolektivní majetkové a restituční nároky nebudou svazem podporovány – „Vlastnictví je individuálním právem“. A na otázku novinářů, zda uvažuje o nějakém novém názvu pro „Svaz vyhnanců“, Fabritius odpověděl: „Docela intenzivně. Ale to ještě není zralé k diskusi.“ 

Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 7. srpna 2014.