Tomáš Krystlík
„Norsko, Dánsko, Holandsko, Belgie a Francie budou nezávislé svobodné státy, které si budou moci zvolit vlastní ústavu a vládu; musí však být vyloučena opozice vůči Německu a poskytnuty záruky, že neproběhnou odvetné akce. Německo stáhne své vojenské síly, nebude na tyto země uplatňovat vojenské nároky, a je připraveno jednat o formě reparací za škody způsobené během záboru.
Všechny útočné zbraně budou zničeny a pak budou ozbrojené síly zredukovány tak, aby odpovídaly ekonomickým a strategickým potřebám každé země.
Německo požaduje navrácení svých bývalých kolonií, ale nevznese již žádné další územní nároky. Jihozápadní Afrika by nemusela být nárokována. Německo je ochotno uvažovat o vyplacení odškodného za vylepšení, jež byla v těchto koloniích provedena od roku 1918, a o odkoupení majetku od současných vlastníků, kteří by projevili přání odejít.
Politická nezávislost a národní identita polského státu bude obnovena, ale území obsazené Sovětským svazem bude z diskusí vyloučeno. Československu nebude bráněno v rozvoji jeho národního charakteru, ale zůstane pod ochranou říše.
Měla by být prosazena širší evropská ekonomická solidarita a řešení důležitých ekonomických otázek prostřednictvím jednání a porozumění mezi evropskými národy.“
Německé mírové návrhy pozdějšího data nejsou k dispozici. Že Rudolf Heß vezl s sebou obdobné mírové podmínky se má jako jisté. Logicky nemohou být k nalezení, protože by vyšlo najevo, že Churchill si přál zatáhnout do válečného konfliktu USA a že zbytečně vystavoval britské civilní obyvatelstvo utrpení.