Lukáš Beer
 |
| Putina se musí při pohledu na tuto zdatnou "gay bojůvku" zmocnit strach... |
A tak byl v pondělí v Praze odstartován čtvrtý ročník slavností sebeoslavujících a exhibicionismem kompenzujících handicapovaných spoluobčanů – Prague Pride. Novinář Zdeněk Petráček na Parlamentních listech příznačně konstatuje: „Píše se rok 2014, do Prahy se sjíždí mnohem více gayů, leseb či prostě zájemců o `cosi alternativního`, než tomu bylo v počátcích, a svět se nezboří. Když se psal rok 2011, mohli jsme v téže situaci a nižší účasti získat dojem, že se svět zboří.“ Letos prý ale můžeme vidět, nakolik se veřejná debata o „deviantismu“ a homosexualitě vyčerpala. Důkazem „měnících se poměrů“ má být podle Petráčka i záštita homosexualistických slavností od ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera. O tom, že se poměry mění, pochyb není. Homosexualistická lobby a ti, kteří mají eminentní zájem na etablování „gay life style“ ve společnosti, úspěšně přešli z první fáze kulturního zakořenění do fáze druhé. Projevy této pokročilé fáze, operující s politice a vzdělávání mladých generací, můžeme pozorovat v sousední Spolkové republice nebo v Rakousku.
Jedna z příčin tohoto úspěšného tahu homosexualistů na půdě České republiky spočívá i v argumentačních pochybeních nemalé skupiny sebe sama zesměšňujících odpůrců „deviantismu“, operujících jednak pokryteckými křesťanskými hodnotami, či těch skupin obyvatelstva, uchylujícím se k „radikálnímu“ nenávistnému primitivismu. Ten, kdo s homosexualisty „polemizuje“ o homosexualitě a deviacích, přistoupil totiž na jejich chytře promyšlenou hru a zvolil si od počátku špatné karty. Nebo prostě jednoduše nepochopil smysl celé hry.
Etablování a nadměrná prezentace „gay life style“ před zraky společnosti a odpovídající výchova společnosti (již od nejmladších generací) je jen zdánlivě o homosexualitě samé, ta zde plní pouze (nutno dodat že velmi účinně a přesvědčivě) roli rozkladného náboje, který následně rozvíjí svou účinnost v rámci společnosti, skládající se z jedinců zdravých, nepostižených poruchou sexuální orientace. Nadmíru prezentovaný a podílu takto postižených jedinců na celkovém složení populace zdaleka nepřiměřeně tematizovaný „gay life style“ je zde proto, aby zasáhl do přírodních a tradičních hodnot a způsobu života celé společnosti. Samozřejmě, že se zdaleka nejdená o jediný „rozkladný“ faktor, směřující k jasnému cíli – ale jeden z těch nejviditelnějších.
A o čem je vlastně tento „gay life style“? Krátce řečeno: o extrémní sexuální promiskuitě, nevázanosti, hedonismu, sklonu k sexuální perverzi, o prostituci a pornografii.
Tento životní způsob nabízí tedy něco, co si ve svém životě mohou úspěšně osvojit i běžně sexuálně orientovaní jedinci. Tím spíš, že podle propagandy homosexualistických dogmatiků je každý jedinec od přírody „bisexuál“. A proto „gay life style“ prezentuje život jako velký pestrobarevný sex-hypermarket, ve kterém je nabízena všehochuť sexuálních orientací, praktik a úchylek, všehochuť kombinací sekundárních a primárních pohlavních znaků na jednom těle, ve kterém je nabízena miliarda „hraček“ na vyzkoušení a předmětů a lákadel pro zábavu, jsou zde nabízeny dokonce i hračky živé a doporučují se zde různé množstevní kombinace. Tento „life style“ je jako hypermarket, který hlásá „život je krátký a každý by měl vyzkoušet vše“ a nasbírat co nejvíce „zkušeností“. Který hlásá, že člověk by se neměl vázat a že sexualita tu je čistě jenom pro vlastní potěšení a konzum. Ideálně by si takto měl „užívat“ každý, dokud tělesná stránka nevykazuje první známky středního věku.
A jak by asi vypadal takový ideální „gay world“?
Nemusíme za tímto účelem vyhledávat noční homosexuální podniky či „dark roomy“. Nepředpokládám, že mezi pravidelnými čtenáři Našeho směru nalezneme více než tucet fanoušků a znalců televizního seriálu „Queer as Folk“, proto si dovolím ty ostatní seznámit s jeho obsahem.
Navzdory přání a zklamání mnohých našich „gayů“ české televizní stanice tento americko-kanadský „kultovní gay“ seriál nepřijaly do svého vysílacího programu, ač už byl před mnoha lety odvysílán v Německu (Pro 7, v letech 2006-2008), Belgii, Finsku, Maďarsku, Itálii, Slovinsku, Velké Británii a Francii. Pouze v Řecku museli po protestech diváků vysílání seriálu zastavit a v Chorvatsku se tamní „LGBT“-aktivisté marně snažili v letech 2003-2004 organizovat petice na odvysílání jimi milovaného seriálu.
Ale naštěstí si vystačíme i s Youtube, kde se s tímto skvostem televizní tvorby můžeme seznámit, a sice jak v anglické, tak i v německojazyčné podobě. Jako docela reprezentativní ukázka toho, o co v tomto seriálu, vyprodukovaném v letech 2000-2005, vůbec jde, bohatě poslouží prvních pět minut sledování této jedné epizody, ve které se hned můžete seznámit s hlavními hrdiny seriálu Brianem a Justinem (preventivně upozorňuji, že to není podívaná pro slabší povahy a zároveň opakuji, že se skutečně jedná o „televizní seriál“ a nikoli o nějaký homosexuální pornofilm).
Co po několika minutách sledování asi každého trochu bude iritovat, je také skutečnost, že něco takového bylo vyprodukováno v poměrně tak dávné době – jakou podobu budou mít asi teprve další epizody, kteří jejich tvůrci chystají v brzké době realizovat?
Scénáristy tohoto seriálu jsou dva muži – "košer" homosexuální pár Ron Cowen a Daniel Lipman, kteří navázali na ideu Brita Russela T. Daviese a jeho předchozí stejnojmenné, neméně provokativní seriálové verze vysílané ve Velké Británii.
Děj seriálu, odehrávajícího se v Pittsburghu, líčí osudy pěti homosexuálních mužů a dvou lesbických žen a popisuje každodenní starosti – a zejména „radosti“ – života v homosexuální komunitě. Určitě minimálně polovina scén se odehrává v homosexuálních barech a „dark roomech“ (místa v homosexuálních barech, kde se účastníci v přítmí oddávají anonymnímu sexu). Kromě sexu se příběh točí ještě kolem drog, AIDSu, prostituce, pornografie, adoptovaných dětí a „homofobie“.
Smyslem života hlavního hrdiny, 29etého Briana, je nezávazný sex praktikovaný vždy, všude, s každým a nejlépe anonymně v „dark roomech“. To divákovi neunikne, protože mu je to vizuálně neustále připomínáno. Brian ovšem má i svou "romantickou" stránku – podaří se mu svést tehdy ještě nezletilého Justina, který se právě vyrovnává s rodinnými problémy kvůli svému „coming outu“. V jejich vztahu to však nejprve dlouho neklape, poněvadž Justin nezvládá „odpanění“ starším Brianem. Nakonec vše ovšem skončí happy endem, protože Justin „povolí“ a nechá se Brianem zasvětit, což scénáristé samozřejmě museli zdokumentovat explicitními postelovými scénami. Jejich „romantický vztah“ ovšem zřejmě nebude odpovídat těm staromódním představám, které bude mít čtenář (což bylo zřejmé z odkazované ukázky na Youtube).
Ale málem bychom zapomněli na Brianova „syna“ – samozřejmě vyprodukovaného umělým oplodněním lesbické kamarádky, jež se o dítě společně se svou družkou stará. Brianův „přítel“ Justin se nejenže musí vyrovnávat s odmítnutím ze strany svého homofobního otce. Ve škole jej šikanuje homofobní učitel a nakonec jej napadne homofobní spolužák baseballovou pálkou tak, že na následky málem zemře.
Vůbec téma „homofobie“ se táhne celým seriálem jako červená niť. Divák na konci seriálu prožívá nejdramatičtější chvíle, kdy anonymní homofobové umístí nálož v homosexuální diskotéce „Babylon“. Po explozi je mnoho mrtvých a raněných homosexuálů a lesbiček.
Ale život v „Queer as Folk“ má i své radostné stránky. Další hlavní postavou seriálu je kamarád, který si nechá říkat „Buzna“ a nemá se svou vykrouceností očividně žádné problémy. Tomu se říká vyrovnaný a pořádně "vycomigoutovaný" homosexuální jedinec. Vedle svého butiku s „gay módou“ provozuje se svým dalším homosexuálním přítelem „party escort service“ a než se z něj stame novinářská hvězda místního Gay TV kanálu, přivydělává si ještě na placených erotických stránkách jako gay pornoherec. Prožil si ale i své depresivní období, kdy byl závislý na Crystal Meth.
Další hlavní hrdina, nejstarší z pětice kamarádů, je intelektuálně založený. Jeho zájmy jsou porno, opera a „atletičtí mladí muži“. Nejprve pracuje jako účetní, ale po ztrátě zaměstnání provozuje sám pornografické stránky na internetu. I on propadl drogám, ale po úspěšné kúře dostane dobře placené místo v reklamní agentuře.
Docent literatury Benjamin je další hlavní postavou. Je HIV pozitivní a společně se svým partnerem si vybojuje adopční právo na šestnáctiletého mladíka, který je shodou okolností také HIV pozitivní.
Další hrdina James pracuje již od 16 let jako homosexuální prostitut, protože jej k tomu nutila jeho (rozumí se heterosexuální) matka. Nakonec se mu podaří utéci z domu. Zjistí se ale, že se nakazil AIDS. Dokonce přijde na to, že je heterosexuál. Není problém – dva z předchozích jmenovaných hlavních homosexuálních hrdinů se o něj postarají, pečují o něj místo heterosexuálních rodičů, kteří selhali. A nakonec – ano – nakonec jej i adoptují.
Vedle homosexuálních mužů spatříme v seriálu ještě i lesbické páry, vychovávající děti.
„Queer as Folk“ zobrazuje svět naruby, kde se heterosexuálové stávají menšinou – což je pochopitelné, protože se veškerý děj odehrává téměř výlučně gay barech, diskotékách a v gay orgiích. Přesto do příběhu sem tam zasáhne nějaký ten heterosexuál. Jednak v podobě nesympatických „homofobů“, anebo v podobě nadmíru „tolerantních“ heterosexuálů. Pro scénáristy neexistuje žádný mezistupeň. A co znamená „nadmíru“ tolerantní heterosexuál? To je takový heterosexuál, který přijede navštívit svého syna, otevře dveře od obýváku a spatří svou ratolest, jak souloží s jedním nebo se dvěma muži zároveň. Takový správný heterosexuál se přeci jen usměje a pokračuje v konverzaci se svým synem, jakoby se nic nedělo. Respektive pousměje se jen, když se jej v noci při cestě do ledničky omylem snaží oplzlými poznámkami a kroucením zadkem svést sexuální partner svého syna.
Naproti tomu je tu jednoznačně negativní heterosexuál – jako např. obhrublý šofér náklaďáku, bývalý manžel jedné z hlavních lesbických postav seriálu. Ta jej před nějakým rokem opustila a začala pracovat v „gay kavárně“ a žít v jedné domácnosti s jinou lesbou. Její manžel si ji přijede „vyzvednout“ osobně přímo na pracoviště a přesvědčit jí před všemi přihlížejícími hosty, že přeci není žádná lesba, protože on ji přece v manželské posteli vždycky dokázal tak dokonale uspokojit (ach ti povrchní heterosexuálové, myslí pouze na sex). Rezolutní postarší lesba se ale předělávat na heterosexuálku nenechá a přinese si z kuchyně baseballovou pálku a svého bývalého heterosexuálního muže-pijana vyžene ven z kavárny plné sympatizujících gayů a lesbiček, kteří jí zatleskají.
Nebudu zapírat, že základní informace o seriálu, včetně dějství, jsem si neopatřil pouze z německé Wikipedie, ale že jsem se namátkově na některé krátké úseky ze zvědavosti (a s údivem, že něco takového bylo v letech 2006-2008 vysíláno na sledovaném německém kanálu Pro 7) podíval. Letmý pohled do diváckých příspěvků na Česko-slovenské filmové databázi prozrazuje, že si tento kultovní gay seriál oblíbilo i u nás mnoho „gayů“ a lesbiček. Řada přispěvovatelů seriálu dala maximální počet hvězdiček a označilo jej pomalu za nejlepší seriál všech dob. Také se dozvídám, že tento gay-softporno-seriál byl prezentován v roce 2005 na filmovém gay festivalu Mezipatra.
„Queer as Folk“ není jen nějaký fantasmagorický produkt rádoby pornoproducentů, zdá se, že celé řadě „gay populace“ mluví z duše a že ztělesňuje jejich představu ideálního „Gay World“. Jinými slovy – tak by asi asi vypadal náš svět, kdyby mu zcela vévodilo duchovní podlidství a perverze.
Bylo by ovšem naprostou hloupostí předpokládat, že se něco takového bude líbit každému homosexuálovi. Není pochyb o tom, že pro řadu z nich je tento televizní hnus jen další důvodem, proč se "nezviditelňovat" a nehlásit ke "gay hnutí" a za svou orientaci se přirozeně stydět. V tom nejlepším případě o ní vědí pouze ti nejbližší. Život takovýchto lidí je o to obtížnější a náročnější. Ale o nich "Queer as Folk" a "Prague Pride" rozhodně nejsou. Naopak – dokáže-li takový člověk povzrůst sám nad sebou, dokázal tím něco, co si zasluhuje uznání a úctu.